Jak zaburácely "Mašiny" v rámci "New Motors Tour 19" v Café v lese? Kootcha vám to poví.

Fotky pořídil jiří5 / www.j5.cz

Moimirův nedávný hudební progres:

Cca sedmnáct měsíců zpět: „Tak mě Samir ukecal, budeme dělat Vanessu.“
Cca patnáct měsíců zpět: „Z již dříve popsaných důvodů Vanessu dělat nebudeme, asi se vrhnu na Magnetik.“
Cca třináct měsíců zpět: „Žádnej Magnetik, je to tady, dal jsem znovu dohromady Gun Dreams, to bude jízda.“
Cca třičtvrtě roku zpět: „Prozatím kašlu na Gun a zprodukujeme s Leonem Die Alten Maschinen.“
Cool – jak řekli, tak udělali.

Stroje vyrazily na "New Motors Tour" po čtyřech klubech, kde předvedly svoji show. Začaly v hlavním městě ve snad nejhipsterštějším místě matičky Prahy – v Café v Lese. Nemám to tam rád, vždy to tam smrdělo, zvuk nebyl valné kvality a neholená děvčata ve vytahaných svetrech také nepřidaly na kvalitě. Tentokrát však ne. Díky zvukmeisterovi Vaškovi Pastorovi to hrálo jak ve Wembley, odér byl snesitelný, neboť neholenky zůstaly doma a i když jsem chytil obdobný moribundus jako Pope, líbilo se mi tam a nic mě nesralo. Navíc do mě celý večer hučel Hauser veselé historky z naší nové úchylné televize PUM PUM TV, že jsem se fakt bavil.

Pánové vypotili novou desku „New Motors“ a pochopitelně ji vyrazili ukázat světu. Tentokrát však jenom v základu Moimir Papalescu (analogue&digital, music) a Leon Stevenson (vocal, lyrics). Výkonné dvojjádro, které ze sta procent určuje, jakým směrem se Staré stroje vydávají. Dechová sekce, vyplněná Petrem Venkrbcem, bubenická sekce vedená Romanem Vránou, Tuzexova kytara i Mitsuko za samplem zůstaly doma a oba staří kmeti se rozjeli mechanicky potěšit své fandy sami. Naposledy jsme je mohli slyšet v Rock Café v listopadu 2015, takže „Mirku, není to pět let, jak si nám v Café řekl“. Dost jsme to tam řešili, protože si už taky nikdo nic nepamatuje a navíc se nám do toho stále motal Magnetik, kteří byli v Café před třemi lety a Papalescu2 před dvěma lety. No nic, to jen k těm datům.

Maximálně si oblibuji kapely, co mají svůj ortodoxní xicht a to Staré Stroje opravdu splňují. Neznám žádnou skupinu, která by se jen vzdáleně přibližovala tomu, co Maschines dělají. Někdo může namítnout, že Moimirovy postupy a zásek v analogových stroječcích z minulého století jasně ukazují na Kraftwerk, Deutsche Amerikanische Freundschaft (D.A.F). a jim podobné projekty. To jo, to je pravda, jenomže pak do toho přimícháme zajímavý Leonův voice a jeho zcela osobité frázování a dikce z toho dělá úchvatné electro-boogie s tak silným novovlnně-osmdesátkovým feelem, že na nějaký Kraftwerk bryskně zapomenete. Stevenson je zkušený mazák, který si píše texty přímo pro svou hubu a komunikace mezi Popeho analogově-dynamickým a Leonovým poeticko-melodickým přístupem je jedinečně nenapodobitelná.  

Tahle unikátní robotí aura se mi vždy strašně líbila a mám rád vysvětlení obou muzikantů, o čem to je. „Die Alten Maschinen, jsou ideologicky projektem o strojích, které jsou k člověku přátelské. O technologiích, které nejsou hrozbou, ale mají lidstvu především sloužit a pomáhat. Je to také pocta všem snílkům, vynálezcům a spisovatelům prvních idealistických sci-fi, kdy snít o budoucnosti bylo přece tak krásné.“ Ještě jednu definici Starých mašin zmíním: „Jsou to veselé i smutné příběhy o robotech, jejich pánech a také o lidech, kteří se někdy sami chovají jako stroje.“ No řekněte sami, jestli něco tak krásného a výstižného může o směru své kapely někdo říct!? Tak třeba Obituary nebo Kryštof? „No tak nám de především o smrt, hnilobu, lidskou bolest atd…" "No tak nám de hlavně vo Vostravu, holky a zakrýt to, že Krajčo je píča a píše texty jak Polák...“ Nechám to už být, ale ta představa mě zvráceně pobavila.

Koncert nastartovala deska „Change“, ze které na nás guys vysypali všechny hity, co se na ní urodily. Já bezostyšně miluji „This Toy“. V podstatě až minimalistická sloka plná osmibitových zvuků a pak do refrénu přistanou synťáky a je hotovo. Pecek s takovým postupem je tam víc. Absolutně největší hitovka, jakou Mašiny disponují, je podle mě „Medical Electro Rock and Roll“, kterou složil Leon, když se léčil ze svého moribundusu. Výborná „Blitz“ zařezávala a „Tango Teacher“ mě zase urvala svým retro refrénem. Moc mě mrzí, že na New Motors Tour nezazněla „Girl With The Iron Nose“, ale chápu, nedá se hrát všechno. Zato ten medový ploužáček jsem nečekal a dostal. „I´m In Love With Sigourney“, ta se Leonovi fakt povedla. Nejenom, že s ním sdílím lásku k Ripley, ale opravdu si myslím, že je ten song spektakulární. V noci, jsem si jí doma ještě dvakrát pustil.

Vlastním od nich vše na CD a je to nejlepší robo-pop do auta. Proč? Protože mě to na cestě velmi uklidňuje (to já moc potřebuji), ale neuspává, což obyčejně desky, které mě uvolňují, dělají. Je to taková klidná, vyrovnaná síla. Vlastně na nich mám moc rád to, že netlačí na pilu. Dneska se všichni v showbizu snaží jít do totálního maxima a na mě toho je někdy moc. Koncerty jsou co nejvíc nahlas, všechno musí hořet, projekce musí být i na podlaze, bez drog a skandálů mi na rozhovor nechoďte, když singer nevypadá jako Keith Flint, jako by nebyl. Každá pecka musí gradovat až k orgasmu. Na CD musí být varování před „explict lyrics“ a je žádoucí, aby frontman měl děvku v každém městě, kde se hraje. Tak přesně na tohle Maschiners z výšky serou. Nesnaží se nám urvat hlavu každým refrénem, nenutí lightera, aby na koncích songů blikal i před klubem, nepotřebují v šatně deset láhví Pyrat xo reserve, prostě to dělají v klidu a tak nějak vyzrále mile, jestli mi rozumíte. 

Koncert se zhruba v půli logicky převalil na čerstvou desku „New Motors“, na kterou namaloval cover Marek Pistora. Asi největší rozdíl oproti „Change“ je vynechání boosterovaných kytar a přijde mi, že ještě více zjednodušili stavbu songů. Rozebírali jsme to na místě s kámošem a přišli jsme na duální přístup, který k tomu máme. Já, který miluji velké melodie a složitější aranže, jsem víc doma na minulé desce a Vojta, který preferuje přímočařejší řešení, je u vytržení z desky nové. On ten určitý minimalismus doslova vyžaduje. Deset lidí, deset názorů.  

Starostroje využily služeb léty prověřeného street-artového umělce Miko Skapy, který živě míchal vizualizace přímo v klubu a byl to velmi neočekávaný zážitek. Koncert to byl vrcholně příjemný a to já na svou postapokalypticky zničenou duši fakt potřeboval. Pánové ve mně aspoň na chvíli rozhostili pohodu a příjemné pocity a to neumí každý. Je mi strašně líto, že to k nám Leon má tak daleko a lidi u nás radši vyprodávají O2 kvůli Marpovi a nějak jim uniká, že tu máme originální cyber band, který by zasloužil hrát v jiných sálech než je Café v Lese.

Omlouvám se, teď jen krátce k Leonovi: Brother Leon, you, my favourite indian grandma, I am so sorry I could't get to you due the ugly sickness – I didn't wanna spread it your way, especially at the very beginning of the tour. You were surrounded by fans after the show and I didn't feel like disturbing and spoiling that so I just stole the playlist from underneath your mike to help me put this report together, and I ran home, to sweat the fever away in my bed. I am truly sorry, from the bottom of my heart, and hope that we will meet again as soon as possible! Greetings to Toronto!

DIE ALTEN MASCHINEN

1. intro
2. Flying Car
3. This Toy
4. Future Perfect
5. Medical Electro Rock And Roll
6. Tango Teacher
7. Blitz
8. I’m In Love With Sigourney
9. Bombay Train
10. Rusty
11. Out Of Nowhere
12. I Want You Back
13. Little Wonder
14. Neon Life
15. CLoser To You
16. Mind Colector
17. Spark In The Dark
18. Dead Man Walking
    
    encore
     
19. I Heart Of Tin
20. To Be Or Not
    
    encore II
     
21. Ice Machine
22. This Toy Again

mohlo by vás také zajímat

Report z vystoupení Kraftwerk a Die Alten Maschinen na Metronome festivalu

Die Alten Maschinen míří za novou deskou bombajským vlakem

Report z Die Alten Maschinen v Rock Café (Machinery tour 2.0)

Die Alten Maschinen shání před vydáním desky peníze na unikátní koncerty