Ash | 11.02.2019 17:12

Chris Corner poslední roky brázdí světová pódia poměrně neúnavně, proto není divu, že se v případě aktuálního turné zase vrátil do našich končin. Jaký byl brněnský koncert?

IAMX

Brno, Fléda, 9. 2. 2019

Počet koncertů IAMX, kterých jsem byl svědkem, se pomalu začíná blížit dvoucifernému číslu, proto asi nebude jednoduché v tomto článku přijít s něčím novým. Ono ani vlastně není co reportovat nového, od poslední štace z loňského roku (Demiho report z pražského koncertu najdete tady) se moc věcí nezměnilo. Chris Corner jede obklopen svou už ustálenou družinou (dámy Janine Gezang a Sammi Doll u kláves, za bicími mlátička Jon Siren), stále se hraje hodně z aktuálního alba „Alive In New Light“ (i když počet odehraných songů se tentokrát zredukoval na čtyři), energie stříká na všechny strany, lidi si to užívají. Je teda o čem psát?

Rozhodně je, i když toho asi nebude moc. Chris Corner se po vleklých psychických potížích dostal zpátky do sedla a už pár let nám to dokazuje jak nahrávkami, které ze sebe chrlí o sto šest, tak koncertní energií. Hlavně živé show se v případě IAMX poslední dobou rovnají sázce na jistotu, kde si něco najde jak obdivovatel starší tvorby, tak i ten, který se o projektu dozvěděl až s hitovkou „Happiness“. Všeho je totiž živě dostatek.

Abych tomu dal nějakou formu, zkusím to vzít popořadě. Vlažný úvod v podobě titulní skladby aktuálního alba jsem ochoten odpustit, chápu, že tuhle skladbu hrají spíše kvůli svému sdělení o vyhrabání se z mentální choroby, než pro její hudební kvality. Dál ale muzikanti nastolili hotové peklo, při kterém jsem měl pocit, že se rozhodli slušně zaplněnou Flédu doslova zbořit. „No Maker Made Me“ a starší kus „Bring Me Back a Dog“ natlakovali tak, jak jsem si v případě IAMX nedokázal ani představit. Možná za to mohl krásně čitelný a čistý zvuk, možná to bylo silnými písněmi, které vygradovaly až do hotového hudebního chaosu.

„Happiness“ a přepracovaná klasika „I Come With Knives“ nijak nepolevovaly v náporu na smysly, ušní boltce a vizuální vjemy. Při druhé jmenované Chris zahájil hru se světly již tradičními zrcadly, následovala nejtemnější a nejzajímavější věc z posledního kusu „Exit“. Jestli si ale někdo myslel, že přichází zklidnění, byl elektronickým náporem z refrénu vyveden z omylu. Do koncertního setlistu si cestu zpátky našla vygradovaná „I Am Terrified“ i „Sorrow“ z nepříliš oblíbené „The Unified Field“, až jsem se postupem času začal těšit na nějaké to zklidnění. Takové zjemnění, při kterém si mohl člověk trochu odpočinout, přišlo vlastně až v závěru s křehkou „The Power And The Glory“, která se sice na konec rozjetého koncertu moc nehodila, ale díky ní Chris konečně odkryl i svou jemnou duši, pro kterou ho spousta lidí miluje. Po celý hrací čas totiž vypadal jako zrozený ďábel, co si nebere servítky s nikým a ničím.

Jak je vidět, skutečně se nedá o sobotním koncertu IAMX na brněnské Flédě napsat nic moc originálního. Ona když tahle skupina skvěle sehraných muzikantů jezdí do našich koutů každý rok s téměř nezměněnou show, nedá se nic pořádně vypíchnout. Pokud v zádech neměli ani novou desku, dal se koncert brát jako best of průřez toho nejlepšího, a že toho na kontě mají už dost. Osobně jsem byl rád za to, že se víc vraceli do minulosti, koncertní kvality poslední desky totiž nejsou kdo ví jak obrovské, což bylo před rokem poznat. Vrátit se ke starým osvědčeným kusům byl rozhodně krok správně, bylo poznat, že si jsou muzikanti v těchto polohách jistější. Zamrzela tak asi jen absence patrně největšího hitu „Kiss And Swallow“ nebo už tradiční ignorování pro mě jedné z nejsilnějších desek „Volatile Times“.

Jsem nekritickým fanouškem IAMX, protože mě hudba Chrise Cornera provází skoro od samých začátků a je soundtrackem mého dospělého života. Každý koncert si užívám a mám radost, že se k nám tak rádi a často vracejí, jsem rád i za Chrisovo znovu nalezené zdraví a psychickou pohodu. Sám tvrdí, že současné turné je pro něj zatím ze všech nejlepší, protože je v nejužším kontaktu s fanoušky (což dokázal i několikanásobným stagedivingem) a já mu dám za pravdu. Nepamatuju, kdy jsem ho viděl v takové formě. Vynikající hudební materiál, ze kterého může čerpat, a skvěle sehraná a zkušená kapela v zádech mu dávají jistotu, díky které je radost ho na pódiu pozorovat. A já se těším zase příště, tohoto nebudu mít nikdy dost!

Setlist:

Alive In New Light

No Maker Made Me

Bring Me Back a Dog

Happiness

I Come With Knives

Exit

I Am Terrified

Sorrow

North Star

After Every Party I Die

Spit It Out