(Available in EN) O pestré nové desce a modernějším zvuku, o "Dark city", hraní s bubeníkem IAMX, chmurné vizi směřování lidstva, explozi švédského postpunku, nahrávání v opravdovém studiu, Hře o trůny a dalších zajímavostech s frontmany kapely před její koncertní premiérou u nás.
For English version click here.
SANCTUARY.CZ: AHOJ PÁNOVÉ, JAK SE MÁTE? VYPADÁ TO, ŽE TEĎ MÁTE S THE EXPLODING BOY DOST NAPILNO, HLAVNĚ CO SE TÝČE KONCERTOVÁNÍ,
Stefan: Ahoj Praho, volá sever. Je tu kosa, mrzne, zima už určitě přichází a nevíme, jak dlouho dokážeme bojovat s těmi Bílými chodci, prosím, pomozte nám… Pardon, jak posledních pár týdnů pendlujeme tam a zpátky mezi střední Evropou a Skandinávií a při tom sjíždíme Hru o trůny, trochu se nám ty životy stírají...
Johan: Ano, letos toho bylo fakt celkem dost, jak co se týče koncertování, tak v osobním životě. Ale samé dobré věci, takže není proč si stěžovat.
SANCTUARY.CZ: VAŠE AKTUÁLNÍ TURNÉ JE CELKEM LOGICKY VĚNOVÁNO VAŠÍ NOVÉ DESCE „ALARMS!“. JEDNOU Z PRVNÍCH VĚCÍ, KTERÁ POSLUCHAČE TREFÍ DO UCHA HNED PO PÁR VTEŘINÁCH, JE POSUN OD POSTPUNKOVÉHO SOUNDU K ŘEKNĚME „MODERNĚJŠÍMU“ ZVUKU. ČÍM TO JE? NEČEKÁME, ŽE BY TO OD VÁS BYL KALKUL…
Stefan: Myslím, že s tím „modernějším“ zvukem máte pravdu. Nicméně upřímně to nebylo něco, co bychom nějak plánovali. Myslím, že to hodně souvisí se způsobem, jakým jsme tohle album natáčeli. Dřív jsme byli velmi D.I.Y. spolek a dělali si drtivou většinu věcí sami u Larse v bytě. Tentokrát jsme chtěli, aby se o nahrávání postaral někdo jiný a chtěli jsme natáčet v opravdovém studiu. Takže si myslím, že ten „modernější feel“ je v mnoha ohledech způsobený právě tím.
Johan: Je to přesně jak říká Stefan. Skladby jsme psali úplně stejně jako předtím a stejně tak i o všech věcech rozhodovali dohromady. Nicméně taky máme v kapele dva nové členy, basáka a bubeníka, takže i to pravděpodobně náš zvuk nějak ovlivnilo.
SANCTUARY.CZ: ONO JE I PRAVDA, ŽE „ALARMS!“ VÁS ZACHYCUJÍ V DOSUD NEJLEPŠÍ ZPĚVÁCKÉ I INSTRUMENTÁLNÍ KONDICI. MYSLÍTE, ŽE JE ZA TÍM ZLEPŠENÍM TA HROMADA SPOLEČNĚ ODEHRANÝCH KONCERTŮ?
Stefan: Vlastně by se na to dalo říct „odpověď najdeš v mé poslední odpovědi“. Skutečnost, že jsme tentokrát nahrávali v opravdovém studiu s chlapíkem, který ví, jak se všechny tyhle kraviny dělají, nám hodně ulehčila tu naší část, tedy vlastní natáčení skladby. Když jde o to, dostat ze sebe na desku to nejlepší, může být nahrávání u někoho doma dost omezující. A jo, abychom byli fér, od poslední desky uteklo pět let, takže to znamená, že jsme s Johanem o pět let starší a máme v hlase víc takový ten „sexy starej chlapík/Dean Martin“ feel.
Johan: Haha, jo, to bude tím :D.
The Exploding Boy – Alarms in Silence
SANCTUARY.CZ: TAK TO KAŽDOPÁDNĚ. NICMÉNĚ KROMĚ TĚCH SEXY HLASŮ JE NA DESCE ZAJÍMAVÁ I TA HROMADA RŮZNÝCH HUDEBNÍCH VLIVŮ, KTERÉ SE TU PROLÍNAJÍ. AŤ UŽ JSOU TO ODKAZY POSTPUNKU, NEW WAVE (TŘEBA (O.H.M.Y.G.O.D.), BOURBONEM NASÁKLÁ CESTOVNÍ “DANGER ZONE” NEBO SKORO INDIE RADIOVÉ HITY JAKO “RUN RED”. JAK VZNIKÁ TAKHLE BAREVNÉ ALBUM?
Stefan: Já nevím. Podle mého bylo i na většině našich předchozích desek vždycky spousta různých vlivů, čili nevím, jestli je v tomhle případě „Alarms!“ nějaký výjímka. A aspoň podle mého to vždycky bylo tím, že máme všichni v kapele dost rozdílný hudební vkus. A možná, že s příchodem Richarda a Mattiase to jenom na nové desce ještě víc prosvítá. U spousty kapel slyšíš, jaký specifický zvuk se jim líbí. My jsme svoje skladby nikdy takhle neomezovali. Většinou začneme tím, že napíšeme písničku, která není postavená na žádném zvuku, a pak ji prostě vypustíme a necháme volně letět.
Johan: A protože jsme měli ten pětiletý odstup, měli jsme i víc skladeb, ze kterých jsme mohli vybírat. Měli jsme víc času se připravit.
SANCTUARY.CZ: JEDNOU Z NEJSILNĚJŠÍCH ZBRANÍ V ARZENÁLU THE EXPLODING BOY JE SCHOPNOST NAPSAT FAKT SILNÝ REFRÉN. JAK SE VÁM DAŘÍ ZARANŽOVAT DVA ZPĚVY, DVĚ AŽ TŘI KYTARY A KLÁVESY DO NĚČEHO, CO NENÍ BINEC, ALE SILNÁ STĚNA SOUZVUKU? MÁ TO NĚKDO NA STAROSTI, NEBO TO VZNIKÁ VE ZKUŠEBNĚ? A HÁDÁTE SE KOLEM TOHO?
Stefan: Navážu, kde jsem skončil posledně. Většinou začínáme tím, že napíšeme samotnou píseň – je jedno, jestli jsem to já, Johan, nebo kdokoliv jiný. A aby skladba prošla kritickým sítem zbytku kluků, musí mít nějaký „melodický háček“. Pokud se na písni shodneme, začneme ji spolu dávat dohromady, ale jen výjimečně to děláme přímo ve zkušebně. K tomu dochází většinou až při natáčení – a v ten okamžik už je to celé týmová práce, do které přispívá úplně každý. V případě „Alarms!“ se do toho zapojil i náš producent Jon, který měl spoustu nápadů na melodie a další věci.
A jestli je tu toho spousta hádek… no, upřímně bych tady strašně rád přidal historku o tom, jak občas dojde k fyzickému napadení, které skončí tím, že spolu lidi několik týdnů nemluví, ale při natáčení „Alarms!“ jsme byli… jako nějaký posraný Coldplay. Každý souhlasil skoro se vším. Když se na to koukám zpětně, pěkná nuda.
SANCTUARY.CZ: PO SPOUSTĚ LET HRANÍ S BICÍM AUTOMATECH JSTE NEDÁVNO PŘIBRALI DO SESTAVY ŽIVÉHO BUBENÍKA. PROČ? A JAK MOC TO OVLIVNILO VÁŠ „NOVÝ SOUND“?
Stefan: Začalo to před pár lety jen jako takový nápad. Měli jsme tehdy jet hrát na WGT a nechtěli jsme se potřetí vracet pořád s tím samým. Takže jsme se začali bavit o tom, že bychom tentokrát všechno hráli živě, bez jakýchkoliv podkresů. Ve stejnou dobu náš dlouholetý kamarád Richard přestal bubnovat s IAMX, takže byl k mání a měl i zájem jít do The Exploding Boy. A pak přišel na basu Mattias a jo, s těmi dvěma bylo živé hraní o tolik zábavnější, že vůbec nebylo o čem přemýšlet a přibrali jsme je jako plnohodnotné členy do kapely. A samozřejmě, že to náš zvuk ovlivnilo hodně, nejen při natáčení desky, ale hlavně živě. S živými bicími a basou dostaneš do hudby mnohem víc dynamiky. Zvlášť s tak talentovanýma klukama jako jsou Rick a Mattias.
Johan: Sranda je, že jsme ohledně té myšlenky byli poměrně dlouhou dobu fakt skeptičtí. Byli jsme tak zvyklí na bicí automat, že nám chvíli trvalo zbavit se toho pocitu. Ale jakmile se to stalo, cítíme se líp než když předtím. Jediná špatná věc je, že cestovat se 6 muzikanty stojí ranec…
SANCTUARY.CZ: TO JO, NO… ALE ZPÁTKY K NOVÉ DESCE. TA VYŠLA U VYDAVATELSTVÍ DRAKKAR RECORDS, KTERÉ SE SOUSTŘEDÍ HLAVNĚ NA METALOVÉ UMĚLCE. CO SVEDLO VAŠE CESTY DOHROMADY?
Stefan: Upřímně, tu historii za tím neznám. Pokud bych si měl tipnout, tak to bylo tak, že jsou z Hamburku a my měli s Hamburkem vždycky skvělé spojení. Možná jsme je potkali nalitý někde v St. Pauli?
Johan: Já myslím, že Nick Xboy je znal už od předtím. Chtěli nás vzít pod sebe, byli na nás fakt moc milí a udělali ohromný kus práce, takže jsme s nimi spokojení.
SANCTUARY.CZ: DŮLEŽITÁ VĚC NOVÉ DESKY JSOU TAKÉ ZNEKLIDŇUJÍCÍ TEXTY, KTERÉ TROCHU JAKO BY POSLUCHAČE VYBÍZELY, ABY ZAČAL NĚCO DĚLAT NEŽ SE CELÝ SVĚT ROZSYPE. CHÁPEME TO SPRÁVNĚ?
Stefan: Hmmm.. chápete to správně? Svým způsobem ano, ale také ne. Máte pravdu, že na „Alarms!“ vykreslujeme zneklidňující obraz světa. A to jen proto, že když se (aspoň tedy já osobně) rozhlédnu, co se kolem mne deje, je mi z toho zle. Všechna ta hnutí extrémního nacionalismu, protekcionismu a oslavování autoritářských vůdců – já prostě nedokážu pochopit, že se po světě zase budují takové sračky.
Neberte mne špatně, já chápu, že se lidi v postupující globalizaci cítí ztracení, že se ve srovnání s tou obrovskou světovou ekonomikou cítí malí a že jsou nejspíš frustrovaní z kolabujících systémů sociální péče a že mezi lidmi panuje nejistota z budoucnosti. Tomuhle všemu rozumím. Ale obrátit své naděje k politickým stranám a vůdcům, jejichž jedinou odpovědí je ukazování prstem na lidi jiných náboženství, ras a národností, na lidi, kteří jsou ve skutečnosti na „potravinovém řetězci světa“ mnohem níž než vy? Zatímco se veškeré světové bohatství víc a víc soustředí jen u pár lidí? To je prostě hovadina. To je idiotství.
Nicméně i když na nové desce poukazujeme na věci, které jsou v tomhle světě posrané, nejsem si jistý tou výzvou posluchače k nějaké pozitivní akci. To by samozřejmě bylo něco skvělého, něco, čeho by se dalo držet, ale upřímně si myslím, že už jsme za bodem zvratu. A to všechno kvůli způsobu, jakým se chováme k zemi, na které žijeme. Může to znít trochu nihilisticky, ale myslím si, že z tohohle světa už žádné skvělé místo neuděláme. Můžeme být sakra určitě lepší vůči sobě navzájem, ale s těmi rapidními klimatickými změnami, stojícími proti fundamentalistickým vírám v nekonečný ekonomický růst…ne... Jsme v hajzlu.
SANCTUARY.CZ: TOMU NASTAVENÍ NEJSPÍŠ ODPOVÍDÁ I VŠUDYPŘÍTOMNÝ MOTIV „TEMNÉHO MĚSTA“ Z VAŠICH DESEK. NA NOVINCE JSTE HO DOKONCE NECHALI DO ZÁKLADŮ SHOŘET. CO JE ALE VLASTNĚ TOHLE “DARK CITY“? ČISTÁ METAFORA, NEBO I NARÁŽKA NA VÁŠ RODNÝ STOCKHOLM?
Stefan: No, dlouhá odpověď zní, že Dark City je nejspíš svým způsobem Stockholm, ale posledními třemi deskami jím probíhá i metaforický příběh o regregaci směrem k fašistické společnosti. Nejdřív je tu otupělost lidí, která z nich dělá loutky v rukou autoritářského státu, což samozřejmě vede ke smrti liberální společnosti, jak ji známe… a končí totální destrukcí světa. No a ve zkratce – Dark City je prostě jen cool název pro skladbu, který jsme použili už třikrát.
SANCTUARY.CZ: KDYŽ UŽ JSME NAKOUSLI TO ŠVÉDSKO, ZDÁ SE, ŽE VAŠE POSTPUNKOVÁ SCÉNA JE V RÁMCI EVROPY NA VELKÉM VZESTUPU. MYSLÍME TÍM EXPLOZI KAPEL, JAKO JSTE VY, A PROJECTION, THEN COMES SILENCE, AGENT SIDE GRINDER A DALŠÍ. ČÍM SI MYSLÍŠ, ŽE TO JE? TO JE ŠVÉDSKÁ TEMNÁ SCÉNA TAK SILNÁ, CHODÍ NA TO HODNĚ LIDÍ?
Stefan: Jo, když to srovnáš s tím, v čem jsme před deseti lety začínali, vyrostlá švédská postpunková scéně fakt hodně. Z tehdejší doby si jen těžko vzpomínám na nějaké kapely, které by byly na téhle scéně aktivní. Minimálně nikdo tehdy nejezdil po Evropě. A no.. jo, lidi to tady asi musí nějak zajímat, jinak by to bylo divné. Ale čím to je? To si nejsem jistý.
Jako takhle, spousta muziky pocházející ze Švédska a vůbec ze severu Evropy vždy měla svou „temnou stránku“. Vždycky tu byla obrovská metalová scéna, celkem velká gotická scéna (hlavně u našich východních sousedů ve Finsku) a dokonce i spousta taneční hudby pocházející ze Švédska často měla určitý temný podtón. Ale proč za těch deset let tolik vyrostla zrovna postpunková scéna? Nemám na to žádnou lepší odpověď než to, že je teď nejspíš spousta „správných lidí“ na „správných místech“ a momentálně je tahle scéna zajímá.
SANCTUARY.CZ: A JSOU TEDA NĚJAKÁ DALŠÍ ŠVÉDSKÁ JMÉNA, KTERÁ BYS NÁM DOPORUČIL?
Stefan: Noo, ne všechno asi bude přímo postpunk, ale jestli mluvíme o určité temnotě a smutku v hudbě, tak mne hned z první napadají jména jako Kite, Pale Honey, Henric De La Cour, Nicole Saboune, Katharina Nutall, Iamamiwhoami, The Hanged Man, Henrik Berggren, Principe Valiente, Its for us… Hmm, doufám, že jsem na nikoho nezapomněl.
Johan: Všichni naši kamarádi hrají po kapelách… je to super, nebo smutné? To nevím.
SANCTUARY.CZ: MAJÍ ČLENOVÉ THE EXPLODING BOY NĚJAKÉ VEDLEJŠÁKY? MYSLÍM KROMĚ JOHANOVA PROJEKTU SJÖBLOM.
Stefan: Asi nic, co by bylo 100% aktivní, ale Richard si občas zahraje se svou starou kapelou Melody Club, Lars a Mattias mají The Black Cordelias, já s Nickem industriální projekt s názvem Pigmachine, který je několik desetiletí u ledu. A jo, ještě jsme s Richardem založili po koncertě v Hamburku na baru stonerprojekt. Ale to nevím, jestli se počítá, protože jsme byli dost nalitý…
SANCTUARY.CZ: NUDNÁ OTÁZKA NA KONEC – VAŠE PLÁNY DO BUDOUCNA?
Stefan: Nudná odpověď – uvidíme, co se stane :).
Johan: Záleží, jak se podaří tohle turné. Pokud to lidi bude zajímat, možná uděláme nové album rychleji než posledně.
SANCTUARY.CZ: TAK SE BUDEME TĚŠIT. NĚJAKÁ SLOVA ZÁVĚREM PŘED VAŠÍM PRAŽSKOU PREMIÉROU?
Stefan: Tak samozřejmě je prostě úžasné zahrát si poprvé v Praze. A taky, že budeme moct hulákat na skvělého Jaromíra Jágra.
Johan: Jo, strašně se těšíme!!!
SANCTUARY.CZ: MY TAKY. TAK NA VIDĚNOU VE STŘEDU!
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.