Demi Mortuus | 10.10.2018 16:52

Čtveřice z Vancouveru vydává skvělé singly šest let a logicky musel nastat čas dlouhohrajícího debutu!

Actors - It Will Come to You
Vydal: Artoffact Records, (35 mins)

Máte taky někdy v záplavě nových, kvalitně a profesionálně vyprodukovaných, nahrávek problém, najít nějaký záchytný bod? Zapamatovat si časem neomylně jednotlivé songy a kochat se během jízdy playlistem jednotlivými kusy, jako v barevné a pestré krajině? Osobně se mi tenhle trabl občas vkrádá na mysl a každá deska, která tuhle strast popře, mne nebetyčně blaží. A to je právě případ debutu Actors.

Tuhle kapelu jsem sledoval už nějakou dobu. Sázela totiž do fans singly od roku 2012. Ať už šlo o hitovku „It Goes Away“, hladivou „Let It Grow“, skvěle udělaný cover „One Hundred Years“ od The Cure či další taneční pecku „Hit to the Head“, vždy tu byl jasně rozpoznatelný příslib do budoucna. Tu nakonec čtveřice přetavila i ve skvělou dlouhohrající desku.

Actors - Crystal

Ten, kdo kapelu sledoval od samotných začátků, velkou část materiálu nejspíš už znal před prvním založením cédéčka do playeru, což může být bráno jako lehké negativum. Ale je taky nejspíš jediné, které se dá na téhle nahrávce najít. Minulý rok uvedený otvírák „L´appel Du Vide“ tak všechno svižně odpaluje a do cold waveové mlhy zařezává postpunkovými kytarami, které naprosto přesně a pestře narušují vokály. Každý synťákový zvuk, každý výkřik, všechno má svoje místo.

Song „Slaves“ pokračuje výraznou basou v postpunkovém řádění a jestliže rytmika znovu jednoznačně vybízí k tanci, kytary vyostřují emotivní složku, která logicky graduje v chytlavém refrénu. „Face Meets Glass“ přímo navazuje, jen kytary nahrazují typicky osmdesátkové klávesy, které váš pokoj rázem zaplní neóny roztančeného klubu. Rytmika neumdlévá a čas zastavit máte jen v momentech, když to sami tvůrci na chvíli před dalším refrénem dovolí. Je to intenzívní a je to strašlivě sexy.

Zmíněná „Hit to the Head“ je jako kladivo. Tříská do vás, v o něco volnějším tempu, jako buchar, ale stejně nedovolí zastavit. Výrazné synťáky problikávají jako stroba a vokály povzbuzují k dalšímu pohybu vpřed. I když vám do hlavy buší další a další rány. Změnu přináší pomalá věc „Crosses“, která je sice tak trochu divná, ale přesto skvěle jiná. Vysoké vokály do hluboko položených synťákových ploch, zneklidňující nálada, odkapávající klapky klavíru a to vše naprosto funkční a maximálně strhující a jímavé.

Spolu s „křížkama“ byla na singlu z roku 2016 i další taneční pecka „Bury Me“. Tepe a mele sebou tak, že nemusíte vlastně vůbec nic dělat a song to s vámi uháže sám. Budete jednoduše škubat rameny a lokty a koleny a hlavou právě tak, jak to do vás Actors naloží. Refrén opět funguje - ty kapela prostě umí. Naopak, stejně jako úvodní flák desky, z dosud posledního singlu pochází „Crystal“ a je vlastně i trochu podobného ražení. Taneční rytmika, občas rozmlžená kytara, uhrančivě a chytře udělané vokály.

Actors - We Don´t Have to Dance

„We Don´t Have to Dance“ nemůže nepřipomenout IAMX. Ale Actors se i přes lehce odlišná specifika tracku daří udržet celistvost materiálu a naopak díky tomu nehrozí ona jednotvárnost. A dám ruku do ohně za to, že za tenhle song by se ani Chris Corner nestyděl, i když by asi užil vícero fistulí. „Let It Grow“ má dokonce už tři járy na kontě, ale to nic nemění na tom, že je to skvělá věc, která je na konec desky jako stvořená. Už tolik nesmýká tělem po paketu, spíš nabádá k poslednímu drinku. „Bird in Hands“ je už jen takovým hlukovým závěrem, který možná naznačí, co vás potká, když těch drinků bude příliš.

Ať je to jak chce, Actors poskládali dohromady jednu z nejlepších desek roku. Nebojí se míchat cold wave, postpunk a maximálně chytlavou elektroniku. Umějí se přitom vyvarovat začátečnickým přehmatům a nedotaženostem. Naopak, každý song dokážou v pravou chvíli nějakou drobností vylepšit. Tam, kde by jiná kapela nechala unyle tepat rytmiku, tam kanaďané šoupnou…prostě něco. Něco, co posluchače zabaví a donutí placku pustit znovu. Navíc znějí maximálně současně a moderně, aniž by příliš nasákli mainstreamovou plísní.

Hodnocení: 85%