Brendan Perry a Lisa Gerrard, tedy legendární Dead Can Dance, se koncertně představili v Praze pouze jednou, a to před dlouhými 16 roky. Dvojice vstala z mrtvých, natočila návratovou desku Anasthasis a díky celosvétovému turné se vrátila na místo činu, do pražského Kongresového centra. Jak se jim znovu podařilo proměnit neosobní obří zasedačku v zážitek, na který se bude vzpomínat v dobrém, na místě kontroloval Nephilim s Pavlem Zelinkou.

V Londýně byl koncert vzkříšených Dead can Dance vyprodán za minutu a půl. V Praze, pravda, jsme měli možnost si koupit lístky na koncert delší dobu. Která kapela ale má tu sílu vyprodat tak velký sál bez jediného vylepeného plakátu a další promo aktivity? Díky pomalé ruce tentokrát cizinci, kteří nesehnali lístek ve vlastní domovině, tvořili poměrně velkou, i když rozhodně ne většinovou skupinu návštěvníků. Zajímavé složení publika vůbec stalo za povšimnutí. Mísili se v něm fanoušci metal a gotiky s newage vyznavači, kravaťáky, páry, které se dostavily na koncert ve večerní toaletě i standardní návštěvníci bez dress kódu. Všechny ale spojovala láska k legendě, kterou už mnozí nikdy nečekali, že vůbec uvidí.

Dvouhodinový koncert se tracklistem poměrně podstatně lišil od toho, který kapela předvedla na stejném místě před šestnácti léty. Byl postaven v základu na písničkách poslední dekády a do minulosti se vracel jen tu a tam. Dead Can Dance se nebáli a velmi pozornému auditoriu přehráli více než polovinu letošní novinky Anasthasis. Pro leckoho matnější novinka v živém provedení pookřála. Troufám si tvrdit, že živé provedení čerstvých skladeb obstálo na výbornou. 

Dvojice, na letošním turné rozšířená o pětici brilantních doprovodných muzikantů, výbornou klávesačku a zpěvačku Astrid Williamson, kolegu za černými klapkami Julese Maxwella, bubeníky Davida Kuckhermann a Dana Gressonsice a kytaristu, basáka Richarda Yaleho, skladby interpretuje v identickém podání jako na desce, bonusem už od začátku svého fungování jsou kompozice, které jinde než na koncertech neuslyšíte.

Tentokrát to byl arabský tradicionál Lamma Bada a řecká lidovka Ime Prezakias, které Dead Can Dance mimo repertoár doplnili i ukázkami ze sólových desek obou hlavních protagonistů. Kazem snad byla pouze plochá Now We Are Free, možná úlitba těm návštěvníkům koncertu, kteří se k hudbě dostali díky ohromnému úspěchu soundtracku k Oskary ověnčenému filmovému Gladiátorovi.

Ale teď už zase k pozitivům koncertu. Ne nadarmo se velký sál Kongresového centra po rozsáhlé rekonstrukci řadí díky vynikající akustice se mezi třináct nejlepších koncertních sálů světa. Dead Can Dance toho dokázali jednoznačně využít, když zvukař namíchal i posluchačům nahoře na balkónu plný, dostatečně hlasitý a maximálně prokreslený zvuk. Střídmá světla, která rozehrála abstraktní hru na zadní poloprůhlednou stěnu doplněnou o síť drobných zářivek, sice nepřinesla bombastickou podívanou, ale to bylo v případě kultovní dvojice jen a jen dobře. 

Člověk si tak mohl v plnosti vychutnat výjimečné hlasy obou frontmanů, přičemž ze začátku mírně zakřiknutá Lisa se s přibývajícími skladbami dostala do obzvlášť výjimečné formy. Není divu, že dvouhodinový koncert tedy řada fanoušků neukončila v pozici v sedě, ale vzpřímená, nahrnutá do mocného chumlu u okraje pódia.

Magie Dead Can Dance znovu zafungovala. A je o to pozitivnější, že uhranutí proběhlo bez nadbíhání publiku předvídatelným "best of" tracklistem. Dvojice definitivně potvrdila, že i materiál z poslední doby snese vysoká hodnotící měřítka a navíc dvojice i se svými doprovodnými muzikanty je stále v neuvěřitelně dobré formě. Jak někdo z odcházejícího očarovaného davu prohlásil – tohle nebyl pouze koncert. Tohle byl obřad. Hromadný, mírumilovný a léčivý.

Tracklist koncertu:

1. Children of the Sun
2. Anabasis
3. Rakim
4. Kiko
5. Lamma Bada
6. Agape
7. Amnesia
8. Sanvean
9. Nierika
10. Opium
11. The Host of Seraphim
12. Ime Prezakias
13. Now We Are Free
14. All in Good Time

Přídavek 1:

15. The Ubiquitous Mr. Lovegrove
16. Dreams Made Flesh

Přídavek 2:

17. Song to the Siren (Tim Buckley cover)
18. Return of the She-King

Přídavek 3:

19. Rising of the Moon

mohlo by vás také zajímat

Rozhovor s Lisou Gerrard: Když navštívíte můj koncert, zavřete oči než začnu zpívat!

Nové termíny pražských koncertů Dead Can Dance jsou stanoveny!

Do Japonska za starými lučištníky se vypravíme spolu s Dead Can Dance

Dead Can Dance odkládají turné a Brendan Perry na nové sólovce vzdává hold řeckým uprchlíkům