Jedenáct odstínů chladné šedi Luise Vasqueze.
The Soft Moon – Deeper
Vydal: Captured Tracks
Pohled Ezechiel
Bylo nebylo, kdesi v Oaklandu začal před šesti lety skladatel, zpěvák a multiinstrumentalista Luis Vasquez tvořit vlastní hudbu. Do ní promítal své okouzlení postpunkem, synthpunkem, dark wave a dalšími zajímavými žánry. Svůj projekt pojmenoval The Soft Moon a po vydání prvních dvou singlů kolem sebe postavil i doprovodnou kapelu, aby mohl svou hudbu prezentovat také živě. To tehdy ještě nejspíš netušil, že se s ní jednou podívá po celém světě a pojede i na šňůru coby předskok samotných Depeche Mode.
Není tedy divu, že po nadšeně přijatém dlouhohrajícím debutu „The Soft Moon“ (2010) a jen o fous méně úspěšném pokračovateli „Zeros“ (2012) se uši kritiků i posluchačů nedočkavě tetelily v očekávání pokračovatele. A před několika týdny se konečně dočkaly. Co tedy na novince „Deeper“, která vznikala v odloučení italských hor, čekat?
Hned v prvních vteřinách působivého vlnivého intra „Inward“ nás zvuk a rozsekané hlasy začnou omotávat a vtahovat jako blyštivý duralový pavouk do útrob svého doupěte. Digitální chapadla se obtáčejí kolem údů a dovlečou nás až před olbřímí obsidiánovou synťákovou modlitební stěnu prvního tracku „Black“, puslující dusavým rytmem a šustěním do uší. Na mysl se dere vzpomínka na rané NIN, ale spíše atmosférou a zvukem než nějakým celkovým vykrádáním. Funkční minimalismus (hlavně ve zpěvu, kde si na Reznora nebo Numana vzpomenete nejvíc) a dobře seskládané zvuky s digitálně se rozpadajícími sirénami pak objasňují, proč kolegové z magazínu Pitchfork vyhlásili právě tenhle singl jako „Nejlepší nový track“.
Po znepokojivém úvodu do nás The Soft Moon bez varování pustí vypalovačku „Far“ s vynikajícím zvukem, který fanoušky formací jako Soviet Soviet zahřeje u srdéčka (tedy zpěv je tady samozřejmě trochu víc „soft“ než třeba u Soviet Soviet, ale přesto mu naléhavost určitě nelze upřít).
The Soft Moon – Far
Třetí track a už třetí pohled Luise Vasqueze – rozvážná „Wasting“, která nás na začátek vyválí ve smolně lepivém zvuku a přívábí na hostinu polonahé sukkubí čarodějky Porla Kinga a In Death It Ends. Opravdové překvapení ale přichází až spolu s nečekaně melodickým zpěvem, který skladbu rázem hodí spíše k izolovaným náladám, ve kterých se tak rád ráchá Chris Corner s IAMX. Barva hlasu zase dá vzpomenout na některé polohy tuzemského kroutiče Borise Carloffa. Stručně řečeno – vlastně je to tak trochu „pop“, ale dobře udělaný.
To následující „Wrong“ veškeré předchozí „přístupno“ nekompromisně srovnává se zemí silou syntetizátorového buldozeru a zmutovaných vokálů, položených na zvlněné podlaze basů. Do toho přidejte skomírající bublající noisy, cvakavé industriální stereohrátky a přísné překreslené pasáže v skvěle smíchaném infernu. Nesmlouvavá záležitost a určitě jeden z nejlepších tracků na „Deeper“.
Pokud byste čekali, že čtyři různé polohy na jedné desce musí stačit – nikoliv. Skladba „Try“ odhaluje příjemný oldschool dark wave, „Without“ zase klavírem vede k propracovaným zvukovým kompozicícm How to Destroy Angels. K tomu přidejte dynamickou „Feel“ s dominantní „vrtulníkovou“ basou a skvěle uskřípnutým kytarovým sólem. Nebo vynikající městský šamanismus „Deeper“, ve které trosky kmenů urban divochů, pobíhající rozprskanými ulicemi vybydlených sídlišť, nakonec bez milosti naporcuje hřmotná syntetická radlice.
The Soft Moon – Black
Nové a nové úhly pohledu pana Vasqueze nás provedou albem „Deeper“ až ke kazeťákovému intru šlapavé „Being“ s příjemnými vyhrávkami a nekompromisní smyčkou, vlnící dvě minuty synťákovým skřípotem a noisem na závěr desky.
Ano, základní slovní charakteristikou nové desky The Soft Moon je nejspíš „barevná“ – nebo „jedenáct odstínů chladné šedi“. S trochou nadsázky se totiž dá říct, že „co track, to trochu jiná tvář projektu“. A je jasné, že tenhle přístup nemusí sednout každému.
Na druhou stranu, i když se Luis Vasquez rozhodl zkoumat nové směry, nezapomněl ani na své kořeny (ostatně, i ony samy se rozbíhají k různým hudebním žánrů, odkud chodí pít inspirace). A je bez debat, že i když se The Soft Moon na albu občas pohybují i v prostorách, ve kterých bychom je po předchozím albu „Zeroes“ nečekali, obstojí v nich. Nejspíš proto, že snad každá skladba je propracovaná, zvukově zajímavá a má hlavu a patu. A vynikající zvuk(y). A taky proto, že přes celé „Deeper“ leží temná syntetická nálada, která pojí hutným temným lepidlem všechny střípky dohromady do jedné velké temné vitráže.
Výsledek tak pořád zní jako The Soft Moon, ale zároveň jako The Soft Moon jiní, noví, občerstvení, zkoumající. Luis Vasquez se zkrátka na novince vydává objevovat nové cesty a – naštěstí pro fanoušky i svůj projekt – úspěšně nachází.
Hodnocení: 85 %
Pohled Pavel Zelinka
Tak trochu jinou desku připravili pro své fanoušky The Soft Moon. Vizionáři, kteří futuristické podobě archaického post-punku nasadili postmoderní masku. Třetí album Deeper je variantou váhání na křižovatce.
The Soft Moon na postpunkové křižovatce
„Měl jsem chuť přijít po hromadě distorzí s něčím čistým. Je to i z toho důvodu, že se chci v budoucnu více zaměřit na svůj hlas, na zpěv. To cítím aktuálně jako největší výzvu,“ přiznal mi Luis Vasquez v loňském roce, když jsem se ho ptal před koncertem v O2 Areně na překvapivý sound nového singlu Feel. Ten se také objevil na letošní novince Deeper, která potvrdila to, co Luis v rozhovoru předznamenal. Náhle máme co dočinění se The Soft Moon v tradičnější postpunkové poloze s čistým melodickým vokálem, ale také s robotickou formací, které staví čistě elektronické kompozice.
V čerstvém rozhovoru pro portál Oxford Karma Luis prozradil, že ještě nedávno nebral sebe ani vše okolo The Soft Moon vážně. Byla to pro něj hra, která skončila celosvětovým turné v roce 2013. Dvě desky dotáhly určitou hudební vizi na téměř dokonalého tvaru, trojice si vybudovala neochvějnou pozici na indie scéně, a tak přišla na pořad dne otázka, co dál. Luis se rozhodl hledat sám sebe a svou cestu nejdříve v Itálii, posléze a zřejmě definitivně zahnízdil v Berlíně.
The Soft Moon - Wasting
Novou desku Deeper už podle názvu můžeme brát za ohmatávání nového terénu. Po hudební, ale i osobnostní stránce. Luis poprvé bere psaní písniček vážně. Přemýšlí v kautrockové kolébce o budoucích krocích kapely. Proto ty pokusy s vokálem, proto ty hrátky s aranžemi. Kouzlo předchozích desek The Soft Moon bylo v nenucenosti, se kterou Luiz zhmotňoval své noční můry. Teprve s odstupem mu došlo, že tak činil jedinečně, ba vizionářsky a nové album, jakoby bere tuto skutečnost až moc vážně. Neplyne jako rozbouřená kalná řeka prudce dolů. Vytváří meandry, které Luis zpětně zkoumá jako vědec. Deska tak jako celek ztrácí spád, přesto je jedním dechem třeba přiznat, že některé naznačené experimenty jsou lákavým příslibem do budoucna.
The Soft Moon procitli z postpunkového rauše a zjistili, že se ocitli na křižovatce. Bude zajímavé sledovat, který z letošních postpunkových pokusů se nakonec nejvíce ujme. Luis Vasquez má vše ve svých rukou.
Hodnocení: 70%
Přidat komentář