Před dvěma lety se kalifornský punker s gotickou duší Fate Fatal zamyslel společně s deskou "Blackout: The Dark Years" nad žánrovým kolísáním posledních patnácti let a hledal pro svou nestálou posádku The Deep Eynde záchytný bod v novém zvuku. Nakonec ho našel v překvapivě klidném
a melancholickém gothic rocku a postavil na něm celou další desku. Jak to dopadlo se dočtete uvnitř.

The Deep Eynde - Spell Bound
Vydal: Fiendforce Records

CD k recenzi poskytl:  MAXIMUM UNDERGROUND

Patříte k těm, kteří si losangelské The Deep Eynde v první řadě spojují s misfiťáckým horrorpunkem, létajícími talíři, křiklavými číry a sígrovsky potrhaným oblečením? Pak vás jejich patnáctistopá novinka "Spell Bound" pořádně zklame. Fate Fatal a jeho kolegové totiž hudebně dospěli, zanechali přímočarého spooky rock´n´rollu a vrátili se ke svým temně rockovým kořenům s čerstvým, viktoriánským přívlastkem. A ohromně jim to sekne.

Retrospektivní "Blackout: The Dark Years" před dvěma lety poprvé nastínila, kam se současný zvuk kapely bude vydávat a vystoupení na letošním WGT pak potvrdilo, že za halloweenovými strašáky Fate Fatala se neskrývá horrorpunkový výtržník s obojkem, ale citlivý romantik v aristokratické halence.

Jestliže The Deep Eynde v minulosti platili za jedny z největších žánrových kočovníků, deska "Spell Bound" se pevně zakotvila v nenadálých vodách gothic rocku devadesátých let. Zapomeňte na tříminutové úderky o invazi z vesmíru a shock-punkové výstřelky desek "Shadow Land" či "Suicide drive". S patnáctistopou novinkou se vracíme daleko do dob, kdy Fate Fatal brázdil americké pobřeží jako back-upová vokální výpomoc na turné vzhlížené královny britského post-punku, Siouxsie Sioux. Odtud taky pravděpodobně pochází ona podezřelá shoda v názvu desky.

"Spell Bound" je každým krokem návrat do potemnělého období alba "City Lights", spirituálního rocku ovlivněného pozdními Bauhaus a ranými Faith and the Muse. Od druhého jmenovaného si The Deep Eynde propůjčili producenta, který výslednému sugestivně-zpátečnickému zvuku výrazně napomohl stejně jako hostující pamětník temných osmdesátek, Gitane Demone z Christian Death. Výsledkem je hodinová zvuková koláž Fatalova nenapodobitelně melodického vokálu, líbivě vyphaserovaných dark rockových riffů, hodně podmanivé a mazlivé basy zajištěné dobře odsypávající rytmikou.

Jednotlivé příkrasy, ať už v podobě osmdesátkového klávesového orgánu nebo akustické kytary, vystupují a mizí stejně jako portréty členů kapely v zrcadlech na stěnách bookletového zámku. A stejně jako viktoriánská architektura prosvícená západem slunce na obalu, stojí na hraně kýčovitosti i často skloňované téma lásky v textech nebo samotné nespočetněkrát vybrakované gothic rockové riffy. The Deep Eynde se ale na šesté studiové nahrávce podařilo vybalancovat ze zhoubné klišovitosti s lehkostí a elegancí interpreta, kterému byste těžko uvěřili uplynulou dekádu hýřivého horrorpunku.

Hodnocení: 85%

mohlo by vás také zajímat

Podívejte se na čerstvý klip The Deep Eynde

Report z WGT 2010 - neděle 23. května

Nové desky Blitzkid, Zombina a The Deep Eynde

Nové desky hodné pozornosti