Cz Sanctuary | 29.06.2009 08:12
Právě dnes vychází na labelu Monopolrecords nová deska Depressive Disorder "The Chronicle of Fear", kterou jsme hned začerstva protáhli zvukovody našich remonodaktorů.Depressive Disorder - The Chronicle of Fear
Vydal: Monopolrecords
11 skladeb, 46:01
Domácí produkt plně připravený k exportu
Autor: Ezechiel
Brněnskou dvojici alternativních elektroniků Depressive Disorder bychom na stránkách CZ Sanctuary pravděpodobně představovali zbytečně, neboť pánové Disorder (zpěv, texty, syntetizéry) a Stork (programming, syntetizéry, mix) patří ke stálicím domácí scény. Vydání jejich nové desky „The Chronicle of Fear“ je tak jasně událostí, kterou je naše povinnost mapovat.
První slova, která se derou na mysl už po prvním poslechu alba, jsou „progresivní“, „po stránce zvuku i skladby velmi dobře zprodukované“ a „v nejlepším slova smyslu nečeské“. Depressive Disorder se totiž nenechali svázat konvencemi, ani ovlivnit v Německu tolik oblíbenou harsh EBM/aggrotech šablonou, a udělali album zcela po svém.
To se ukazuje hned po chladném intru, budujícím atmosféru prvnímu songu „Slave“, kdy slyšíme postupně se zahlcující zvuk pro elektronickou kapelu u nás nepříliš tradičního nástroje, a sice kytary. Tu pro Depressive Disorder nahrál leader brněnských crossoveristů Rhodian Schizz(over) Olas, který se během natáčení stal regulérním členem formace, doplňujícím i živá vystoupení. „Slave“ je důstojným otvírákem, který hned osvětlí cestu, kterou se DD vydali - polámané beaty, atmosférické plochy, kytara a samozřejmě vokál. Kdo DD už nějakou dobu sleduje, ví, že se Disorder rozhodl vyměnit efektové krabičky za „přirozené zkreslení“, ačkoliv je na desce zpěv přeci jen tu a tam „přikrmen“ nějakým tím hallem, nebo jinou ozdůbkou.
Album je zvukově velmi pestré, a nejinak je tomu i z hlediska skladeb. Na výběr jsou jak tvrdší dupárny „Slave“, „Rotten“, „Wariors“, či „Jankies Chant“, kde kytara koketuje s Nine Inch Nails či Korn, přes pomalejší tepavé a klokotavé „She Said“, „The Last Day on the Earth“, až ke klidnějším, zvukově skvěle ošetřeným intimnějším polohám „Free Yourself“. Právě posledně jmenovaná má však jediný háček - jinak velmi dobře odvedený vokál je v pozvolnějších tempech zvukově „odkopán“, a tak vylézají na světlo drobné nedostatky v angličtině. Ta má na „The Chronicle of Fear“ trochu rezervy, ne ani tak z hlediska významu, ale spíše chybek, které mohou pozornějšího posluchače během poslechu dvakrát/třikrát zatahat za ucho. Při srovnání s nadprůměrným hudebním výsledkem se však tyto výtky dají bez problémů přejít.
Takže to shrňme - jednotícím prvkem nové desky Depressive Disorder je především sympatické experimentování, vlastní cesta, tvrdost, ale i melodika, vystavěná na dobře zprodukovaném elektronickém soundu, špikovaném fungující kytarou. „The Chronicle of Fear“ je albem, které v našich končinách dlouho nebylo ke slyšení, a tak nezbývá, než se těšit, jak se pánové poperou s živou prezentací tohoto velmi slibného materiálu (doufejme, že se stejnou kondicí jako ve studiu). Disorder a Stork zkrátka ukázali, proč stojí v čele špičky české alternativní elektroniky, a tak jim přejme, aby jejich potenciál konečně a zaslouženě objevil i někdo za hranicemi naší republiky.
80 %
Depressive Disorder - Slave
Kroniky bořící tuzemský průměr
Autor: Paesant
Hutný industriální virbl, nu-metalové kytary, skomírající klávesy kdesi v dáli a chytlavý, agresivní refrén vtírající se posluchači do hlavy. Už jen ta pleskavá podladěná basa a tohle jsou přece úplní Korn! Jako dítku odrostlému z velké části na nu/electro metalových samplech mi tenhle posun jde plně po chuti. Nástup kytary nikterak nenahrazuje precizně naprogramovanou změť vydatných ebmkových beatů. Do skladeb často uvádí několikavteřinové party poctivého atmosferického ambientu, sem tam volně přecházející do vyhrocených noisových ataků. Ve skladbách s prodlevou crossoverového řezání do strun přechází pozornost plně na zpěv. Je agresivní, rvavý, s typickou industriální distorzí. Pouze občasné mezery ve výslovnosti nás vrátí zpět na půdu domácí scény.
Kdo by se však pokoušel na tomto jedenáctistopém kolosu hledat další trhliny, nebude mít snadnou práci. Snad jen od bookletu jsem měl větší očekávání, ačkoliv se depresivní tématiky rozhodně drží naplno.
Výsledný verdikt je prostý. Po dlouhém očekávání nějaké desky z tuzemské produkce, která by se odpíchla od omšelého průměru a povznesla českou scénu na mezinárodní úroveň, můžeme věc s čistým svědomím považovat za splněnou. Na viděnou na Castle Party!
85%
Špička dosavadní tvorby Depressive Disorder
Autor: Pavel Zelinka
Po třech letech od posledního zářezu se svým posluchačům doma i v zahraničí ozývají brněnští tvrdí elektronici Depressive Disorder. Ti rozhodně nezaháleli a na novou desku snesli barevný materiál od industriálně zabarveného rocku, přes klasičtější EBMko, až k atmosféričtějšímu trip-hopu. Za tuhle desku se venku stydět nemusíme.
Epicentrem každé živé bytosti jsou její nejniternější pocity. I přes zvyšující se úlohu image, marketingu a žánrové uniformity plné prefabrikovaných vrstev nakoupených v supermarketu za výhodnou cenu, by se právě ony měly u hudebníka zrcadlit do autorské, pokud možno výjimečné výpovědi. Dlouhou dobu jsem přemýšlel, co mi na hudbě Patrika "Disordera" Lva a Radima "Storka" Čápa, přijde tak blízké, až mi konečně napověděla třetí dlouhohrající deska "The Chronicles Of Fear".
Všechno špatné je vždy k něčemu dobré. Několikrát se během posledních let Brňákům přihodilo, že museli v českých podmínkách vystoupit bez do té doby tradičního efektu na vokálu a …… a ono to stále fungovalo. Ba naopak. Holý Patrikův vokál je najednou plný nuancí a už předem avizovaných emocí, o které ho doposavad klasické EBM mršiče ochudily. Podle mě je to právě vystoupení vokálu z anonymní žánrové mlhy tím, čím se Depressive Disorder nejvíce liší od ostatních žánrových kapel. Hrubé, nefalšované city místo futuristického či apatického chladu.
Tři roky jsou mezi druhou deskou a novinkou dlouhá doba. Na zvuku "The Chronicles Of Fear" se časový posun naštěstí podepsal víc než pozitivně. Hoši se snažili připravit v rámci možností barevnou desku, takže se hned ve druhé "Slave" vrací na scénu nabroušená kytara Oldy Hladkého z kapely Rhodian (pamatuje ho na pódiu například při předskakování Die Krupps v Abatonu?) a v podstatě každá další skladba je zasazená do jiného kontextu. Atmosférický trip-hop se v "Free Your Self" střetává s chladnou elektronikou a rockovou rytmikou, "On The Ground", kterou známe už z kompilace Monopol 5th Anniversary Compilation, je najednou hutnou kytarou zasazená do úplně jiných „nu“ oblastí, a jinak cyber "Warriors" zase prodchnuta etno-psycho-dervišími odkazy. Takto bychom pokračovat i dále.
Co zůstalo Depressive Disorder i po všech převlecích stejné, je záliba především ve středních tempech a klenutých, pravda, někdy stále trochu rozvleklejších melodiích. Perlou je na druhou stranu velmi propracovaná syntetická skořápka, která zaujme hned v několika rovinách najednou. Za vrchol osobně považuji nápady nabouchanou "Messenger", která se před posluchačem rozbaluje velmi pomalu, ale nakonec vyšroubuje náladu do euforicky roztančeného závěru. Z každého tónu novinky je jasné, že hoši dali po aranžérské stránce písničkách maximum.
Nové album Depressive Disorder je jasný vrchol dosavadní kariéry dua, které se v rozšířené sestavě znovu chystá na pódia nejen českých klubů. Bude zajímavé, jak se s novým materiálem počastují i naživo. Navíc, již brzy si u nás přečtete recenze nových desek Anhedonia, Last Influence Of Brain, Akimbo nebo mulpHia. Kdyby byla takto živá i rocková odnož domácí gotické scény, tak si můžeme pískat.
80 %
Ladies and Gentlemen, Depressive Disorder!
Autor: Nephilim
Tak předně: Nová placka Depressive Disorder je trefou do černého! Brněnské duo se na ní oprostilo od klasických neduhů českých kapel a pustilo se vlastní cestou. Výraznou změnu soundu má na svědomí především použití kytary, která dodala skladbám DD naléhavost a patřičnou razanci. Deska je přímo nabitá nápady a překypuje množstvím zvuků, umně navrstvených na sebe, což nutí posluchače používat tlačítko „Repeat“ znovu a znovu. Pokud bych měl nějakým způsobem charakterizovat současný studiový zvuk souboru, asi nejvýstižněji se mi jeví "electro crossover".
Za vrcholy alba se dá považovat jak chytlavá „Slave“, valivá „On The Ground“ tak zprvu nenápadná hitovka „Messenger“. Ale těžko z takto vyvážené kolekce vybírat jednotlivé tracky, album je silné jako celek.
Za jedinou zaznamenáníhodnou slabinu desky považuji „českou angličtinu“, která se v ambietních pasážích alba nepříjemně dere na povrch. Ale hudební složka je natolik sugestivní, že to těm bodrým moravským ogarům rádi odpustíte, to mi věřte.
90%
Komentáře
Kluci budou zajisté nesmírně potěšeni,až uvidí Vaše procenta a porovnají si to s 75% Pavla Zelinky pro Depeche Mode. :D
No, žáci v některých případech učitele přerůstají,tak jakýpak copak...
:D No já jsem spíš zvědavý na hodnocení Pavla Zelinky, ale je fakt, že (alespoň pro mne) DD v mnoha ohledech překročili svůj stín přijde mi, že tak trochu i hranice český scény, a to člověka prostě potěší :-)
to je vazne hodne procent asi si budu muset tu desku poridit slave zni dobre B)
Doplněny další dva pohledy na novou desku, příjemnou četbu. ;-)
Tak vidim, ze jsme se nakonec drazi kolegove slusne shodli :-) Jen ja s Nephim jsme po tom sli jeste vic subjektivne a neudrzeli v nepresahnuti 80 % :lol: je to skutecne na nase pomery neco nevidanyho, to se musi uznat
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.