Report z Front 242

..po všech těch pozvánkách se také za jednou akcí ohlédneme...

 

 

 

 

 

 


Sepsal: Ezechiel, doplnil Pavel Zelinka
Video: Honza Kruml (díky!)

Když se řekne "EBM", každému, kdo se jen trochu orientuje v elektronické hudbě, automaticky naskočí asociace pěti písmen a tří číslic - Front 242. Tato belgická formace ve složení Jean-Luc De Meyer, Daniel Bressanutti, Patrick Codenys a Richard Jonckheere dala vzniknout stylu "electronic body music", a prostřednictvím několika hitů jej přiblížila (a s ním i celou alternativně elektronickou scénu) mainstreamovému publiku. Toto působení "uměleckého terorismu" se utěšeně uchytilo i u nás, což nejlépe dokázala velmi hojná účast na koncertě Front 242 v neděli 7. prosince 2008.

Jako stručná charakteristika večera se na mysl vtírá slovní hříčka "na Frontech byly všude fronty", která i přes svůj humor/nehumor poměrně přesně odráží stav v Lucerně. Na zástupy před vstupem, u baru a u šatny jsme si už zvykli, ovšem že by se čekalo i na pánských záchodech, ze kterých se řada plných měchýřů tahla až ven, to se v Lucerně zase až tak často nevidí. Ale není se co divit, kapacita klubu, čítající 1100 lidí, je téměř naplněna (převážně lidmi lehce přes 30, nechybí ani většina představitelů tuzemské tvrdě elektronické scény), a tak je nejlepším řešením najít si strategické místo na křižovatce cest k baru, s výhledem na pódium už kolem osmé hodiny večerní a čekat na začátek.

Ten však nepřišel ani v půl deváté, ani v obligátních devět, ale až v půl desáté, naštěstí bez avizovaného předskoku My name is Ann. V devět třicet se tedy Music Bar ponořil do tmy, naplnil kouřem, na pulzující rytmickou linku se začaly nabalovat další a další zvuky a projekce se rozzářila encyklopedicky pojatou deklarací základních lidských práv a svobod. Zkrátka velmi silné intro, u kterého natahovali uši zejména zasvěcení, kteří věděli, že se jedná o unikátní ochutnávku z předpřipravované nové desky Front 242. Za bouřlivého potlesku a pískotu tisícovky lidí se v kouři zhmotňují čtyři postavy v černých military uniformách a zaujímají své bojové pozice (jeden u vyvýšených kláves, druhý za předsunutou těžkou rytmickou technikou a dva v první linii) - útok může začít. Stačí prvních pár minut, a zcela podrobené publikum je ve varu, tančí a vlní se až daleko za hranici běžného kotle a reaguje naprosto nadšeně. Svůj podíl na tom má i parádní, čistý zvuk, ve kterém je všechno dobře slyšet (včetně strojově přesných elektronických bicích) a přitom mu nechybí energie, kterou by se dala rozsvítit továrna. Té bylo dokonce tolik, že se pódium rozvibrovalo jako při zemětřesení a tak se stoleček s notebookem Patricka Codenyse poroučel k zemi. Trvalo ještě další dva songy, než se pódiovému technikovi podařilo zafixovat vše do stabilní polohy.


Front 242 live by Jan Kruml

Během prvních pěti písní (Together, Moldavia, Take One apod.) podporovaných skvělou projekcí, která však neodváděla pozornost od dění na pódiu, kapela energii divákům poctivě vrací - kdo může, lítá po pódiu a to vše bez rytmických či intonačních prohřešků, což je na pány kolem padesátky více než úctyhodné. Následuje lehké zklidnění (Loud), při kterém, pravda, nadšení trochu upadá, ovšem díky dalším hitům tento stav netrvá dlouho. Ke slovu se dostávají staré hitovky (Until Death, Welcome To Paradise, Religion), ale i novější pecky, které místy dávají vzpomenout kanadské kolegy Front Line Assembly. I přes některé vsuvky, působící tak trochu jako výplň (alespoň pro tu část publika, která nemá naposloucháno 101% tvorby Front 242), se však set nekompromisně řítil k vrcholu peckami Commando Mix, Master Hit, Body To Body, In Rhytmus Bleiben (skvělá minimalistická vizualizace připomínající 70. léta) a samozřejmě Headhunter, u kterého dva tisíce paží počítalo do čtyř spolu s kapelou. Přichází ještě dva přídavky - Kampfbereit (s použitím fragmentů z "Radio Activity" od německých Kraftwerk) a Punish Your Machine, po kterém už je definitivní konec, což nezmění ani zoufalé pískání a tleskání davu.

Takže shrnutí - skvělá světla, skvělý zvuk, skvělá energie, skvělá show, skvělá atmosféra, skvělá projekce, skvělé songy (i když pro ne zcela ortodoxní vyznavače možná místy malinko jednotvárné)...potřebujete vědět ještě něco víc? ;)

Samozřejmě, že ano! Potřebujete přece vidět fotky z akce v naší Fotogalerii. ;)

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.