Paesant | 21.05.2008 05:09
Sepsal: Paesant
Historie našich dopravních vozů přizpůsobených účelům sloužit pohřebním ústavům totiž skrývá něco mnohem designově bohatšího nežli obyčejné automobily. Ač zrovna nepřekypuji zájmem o historii dopravních podniků, jednoho dne jsem narazil na něco, co mě donutilo krátkodobě se této problematice věnovat blíže. Byla to zmínka o pohřební tramvaji z doby první světové války. A protože, jak jsem se v úvodu zmínil, tento objev přišel ve stejnou dobu jako jsme s CZ Sanctuary dělali rozhovor s Coffin Cruisery, ihned mě napadlo jaký asi byl osud této tramvaje a jak stylové by bylo milovníkům této tématiky za velkou louží ukázat naší verzi po česku. Obrátil jsem se tedy na pražský Dopravní Podnik a téměř okamžitě jsem byl spojen s příslušným odborníkem magistrem Pavlem Fojtíkem, vedoucího archivu DP, který mi velmi ochotně mou otázku na osud této pohřební tramvaje zodpověděl. Předkládám vám informace, které mi zaslal spolu s jedinou fotografii onoho vozu v plném rozlišení, kterou předkládáme na naše stránky.
"k Vašemu dotazu ohledně tramvaje určené k převozu zemřelých sděluji následující: Jednalo se původně o běžný motorový vůz č. 152, který Elektrické podniky královského hlavního města Prahy zakoupily společně s dalšími v roce 1900. Když během první světové války nastal v Praze velký nedostatek koňských potahů (o automobilech ani nemluvě), bylo zapotřebí nějak vyřešit alespoň převoz vojáků, kteří zemřeli ve vojenských nemocnicích na území Prahy (nešlo tedy jen o vinohradskou nemocnici). Elektrické podniky, které tehdy pro město kromě zajišťování běžné osobní dopravy zajišťovaly tramvajemi i řadu různých dalších důležitých dopravních služeb (odvoz komunálního odpadu, přeprava uhlí, rozvoz potravin, přeprava raněných vojáků apod.) proto adaptovaly jeden běžný osobní vůz - zmíněné číslo 152 - na pohřební. Spodek vozu a elektrická výzbroj se nezměnily, vnitřek vozu byl předělán tak, že byly odstraněny lavice a okna. Vozová skříň byla rozdělena podélně na dvě oddělení, do kterých se ukládaly celkem čtyři rakve. Rakve se připevňovaly řemeny na výsuvné desky. Přístup do tohoto prostoru byl možný po odklopení spodní části bočnice vozu. Vůz obdržel černý nátěr se stříbrnými ozdobnými linkami (původně měl být tmavě modrý). Místo čísla linky byl ve střešní svítilně kříž.
Provoz pohřební tramvaje začal 22. října 1917, kdy byly z c. k. posádkové nemocnice č. 11 na Karlově náměstí přepraveni dva zemřelí vojáci - jeden na Olšanské, druhý na Vinohradské hřbitovy. Jízdy pohřebního vozu skončily 17. června 1919. Během těchto dvou let přepravil na Vinohradské a Olšanské hřbitovy 1042 mrtvých vojáků. K pozdějšímu původně uvažovanému využití pohřebních tramvají pro civilní pohřby nakonec nedošlo a vůz byl adaptován zpět na osobní. V roce 1933 byl vyřazen z osobní dopravy a na krátký čas zařazen v ústředních dílnách v Rustonce jako posunovací (na čelo vozu byl připevněn pražec s hákem). V roce 1936 byl tento vůz definitivně zrušen. Model pohřebního vozu ve sbírkách našeho muzea neexistuje, postavil si ho jeden soukromník (shodou okolností pracovník muzea). "
Dodatek: "Našel jsem ještě zmínku, že o možném zavedení pohřebních tramvají pro občanské pohřby se v Praze hovořilo už v roce 1912 v souvislosti s úvahami o novém pražském hřbitově. Pokud je mi známo, tak někdo z tehdejších představitelů Elektrických podniků absolvoval služební cestu. Zcela jistě navštívili Řím, kde byly pohřební tramvaje normální záležitostí a u jednoho hřbitova tam existovala zvláštní "pohřební stanice"."
Děkuji magistru Foltíkovi za poskytnutý materiál!
Komentáře
Přidat komentář