Nephilim | 07.05.2008 10:51

Jednou z hlavních hvězd letošního Wave Gotik Treffen jsou legendární Fields of The Nephilim, kteří si své místo na CZ Sanctuary rozhodně zaslouží...

...obrové (Nephilim) pak byli na Zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí...

(Genesis 6:4)

Název anglického hrabství Hertfordshire pravděpodobně nevyvolá mnoho asociací. Zde se v roce 1984 rozpadají téměř současně dvě lokální skupiny - Perfect Disaster a Mission (nezaměňovat s bandou W.Husseye!). Carl McCoy, vokalista prvně jmenované družiny je velkým vyznavačem mystiky a okultismu, který vyrůstal v rodině Svědků Jehovových. A právě on novému seskupení dává název, který se stane kultem gothic rocku: FIELDS OF THE NEPHILIM. Vedle něj sestavu tvoří Paul Wright (kytara), jeho bratr Alexander 'Nod' Wright (bicí), Tony Pettitt (baskytara) a Gary Whisker (saxofon).

Prvním počinem se o rok později stává EP "Burning the Fields", vydané v nákladu 500 ks na vlastním labelu Tower. Už tehdy se ale lavinovitě šíří zkazky o fascinujících vystoupeních kvintetu v kožených kabátech a kloboucích, kteří jako by vypadli z westernů Sergia Leoneho, za což v následujících letech ponesou výsměšnou přezdívku 'The Bonanzas'. Nahrávací smlouva na sebe nenechá dlouho čekat, FotN se upisují Beggars Banquet. Ještě předtím ale kapelu opouští saxofonista Whisker a přichází druhý kytarista Peter Yates.

Po singlech "Power" a "Preacher Man" uzrává čas na první dlouhohrající desku. Produkce se ujímá Bill Buchanan, pod jehož taktovkou se během pouhých deseti dnů zrodí album "Dawnrazor" (1987). Otevírá ho symbolicky harmonikové intro Ennia Morriconeho z Leoneho opusu magnum, Once Upon a Time in the West. I když deska obsahuje klasické neduhy debutů, můžeme tu nalézt typický rukopis skupiny a především výborné McCoyovy texty. Kapela koncertuje napříč Evropou a neúspěšně se pokouší prorazit i ve Státech.

Na sklonku roku 1987 si už kapela užívá pozici kraleviců gothic scény. Vycházejí singly "Blue Water" a "Moonchild", následované druhou řadovkou "The Nephilim" (1988). Album znovu produkuje Buchanan, nicméně ve zvuku je slyšet výrazný posun. Atmosféra celého alba je prodchnuta jakousi zvláštní, těžkou mlhou tajemna, ale skladby mají mnohem větší hitový potenciál, než tomu bylo u debutu. Desku uzavírá bezmála desetiminutový opus "Last Exit For The Lost", negující sebevraždu jako východisko z nouze. Mystické texty odkazují k sumerské kultuře nebo také k mýtu Cthulhu, jímž je McCoy posedlý. Album výrazně boduje v nezávislých i oficiálních hitparádách, jeho prodeje podpoří i první live video nazvané "Forever Remain".

McCoy se dál a dál noří do svého světa. Fascinuje ho osoba Aleistera Crowleyho i hermetický řád Golden Dawn. Objevuje se v tajemné roli Nomada v postkatastrofickém snímku Hardware svého přítele Richarda Stanleyho, který také režíroval první klipy skupiny. Začíná abstinovat a stává se vegetariánem. Své duševní stavy vkládá do textů písní. V roce 1989 vychází singl "Psychonaut" (obsahující citace Necronomiconu), původně nahraný jako dvacetiminutový track, nakonec vydaný v délce "pouhých" jedenácti minut. O rok později jej následuje album "Elizium" v produkci pinkfloydovského Andy Jacksona, které je skutečnou rajskou hudbou (Elizium je starořímské označení ráje). Album otevírá čtvrthodinová kompozice, rozdělená do čtyř celků (jedna část je obohacena záznamem Crowleyho proslovu), z dalších zářezů určitě stojí za zmínku skladba "Sumerland", vydaná později na singlu. Kritika i fanoušci řičí nadšením, horší už je to se vztahy mezi McCoyem a zbytkem skupiny. Po vyprodaném turné a vydání koncertního videozáznamu "Visionary Heads" ohlašuje McCoy odchod ze skupiny, jejíž název si bere s sebou.

Fields of The Nephilim - Moonchild (1988)

Následuje klasické dojení peněženek smutných fanoušků. Nejprve vychází live CD "Earth Inferno", následované záznamem staršího vystoupení pro BBC Radio 1 a bestofkou "Revelations". Zbytek Nephs se mezitím spojuje s novým vokalistou Andy Delaneym a pod názvem RUBICON vydávají narychlo spíchnuté album "What Starts, Ends" (1992). Nový materiál však postrádá onu těžko definovatelnou mystičnost alb FotN a Delaney není tak výrazný frontman. Skupina vydává ještě druhé, o něco lepší album "Room 101" (1995) a ukončuje svou činnost.

Carl McCoy se mezitím vydává o poznání agresivnější cestou. Přibírá kytaristu Paula Milese, basáka Ciana Houchina a bubeníka Simona Rippina, pohebrejšťuje původní jméno skupiny a tak v roce 1996 vychází album "Zoon" s hlavičkou NEFILIM. Hudebně je album možné označit jako směs death metalu a industrialu, nad kterým se klene McCoyův zvířecí řev. Stejně jako alba někdejších spoluhráčů, není ani tato deska příliš úspěšná. Spekuluje se o podpůrném turné, ze kterého nakonec sejde.

V létě roku 1998 oznamují McCoy a Pettitt společný návrat hned ve dvou formacích: S původním názvem FIELDS OF THE NEPHILIM v obnoveném nejsilnějším složení (ovšem bez účasti Petera Yatese, který se mezitím dal na charitativní činnost) a také s novou modifikací názvu THE NEPHILIM (jako Carlův sólový projekt). Skutečnost je později trochu jiná. A tak v roce 2000 spatří světlo světa singl Fields of the Nephilim nazvaný "One More Nightmare (Trees Come Down)", obsahující přepracované skladby z EP "Burning The Fields". Z původní sestavy se na něm podílí jen McCoy a Pettitt, doplněni Milesem a Rippinem z Nefilim. Singl vychází jako první počin u Jungle Records a má být předzvěstí nového alba. K jeho vydání však nedojde, a tak Pettitt s Rippinem přibírají jejich někdejšího koncertního kytaristu Nefilim, Petera "Bob" Whitea a zakládají dodnes fungující skupinu NFD. Ve stejné době se objevuje další "odpadlická" formace THE LAST RITES, kterou vedou bratři Wrightové. Skupině vyjdou dvě alba (poslední "The Many Forms" v roce 2005).

Carl McCoy

Osamocený McCoy se věnuje dokončení slibované desky pro Jungle Records. Když ovšem po dvou letech stále není materiál ve finální podobě, ztrácí vydavatelská firma trpělivost a do distribuce posílá album "Fallen" (2002) bez McCoyova vědomí. Nalezneme tu dynamické, výbušné skladby, které ovšem nepostrádají původního ducha Nephs. Carl se ovšem od desky důrazně distancuje. Koncem roku 2002 vychází první oficiální DVD skupiny, "Revelations/Forever Remain/Visionary Heads", které obsahuje promoklipy a dvě dříve vydaná živá vystoupení Nephs. Vypadá to jako nostalgická tečka za historií jednoho z praporečníků gothic-rocku.

Jako z jiné dimenze pak působí vydání nového alba Fields of the Nephilim nazvané "Mourning Sun" koncem roku 2005. Z původní sestavy se na něm sice podílí jen McCoy, ale jedná se o návrat ke kořenům se vší parádou. Kompaktní sbírka skladeb je atmosférou hodně podobná albu "Elizium" s o poznání modernějším soundem. Deska sklízí pochvalné recenze a comeback je dokonán koncertem v londýnské Astorii v polovině roku 2007 a předsilvestrovským vystoupením ve Finsku.

Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, mají Nephs letos za sebou tři evropská vystoupení. Za pár dní je budete mít možnost vidět i na Wave Gotik Treffen a na druhou polovinu letošního roku je ohlášeno nové album. Co víc si může jejich fanoušek přát - Koncert v ČR ? Kdo ví...