Ezechiel | 30.01.2008 09:29
Autor: Ezechiel
Již týdny před posledním lednovým pátkem pobíhaly po fórech a stránkách poťouchlé narážky na obligátní průtahy začátků koncertů formace Persephone a nutno říci, že ani tentokráte nebyly neoprávněné. Když jsme se totiž přesně v půl osmé (na kterou byl stanoven začátek) objevili před kostelem na pražské Kampě, zjistili jsme, že kapela pro jistotu zatím vůbec nepřijela a bylo nám doporučeno jít čekat do nedaleké Kavárny Na prádle. Ta však již byla notně zaplněná, a tak jsme museli vzít zavděk pizzerií U mořské panny se stylově vyvedenou ryboženou nad vchodem do kuchyně. Zanedlouho dostáváme instrukce, že kapela již dorazila a máme se dostavit na osmou ke kostelu. Samozřejmě se začalo dovnitř pouštět až něco po osmé, ale nálada byla příjemná a nikdo doopravdy nereptal, nebo neměl kapele zpoždění za zlé.
Po vstupu do kostela lze letmým pohledem do kostelních lavic seznat, že je plno - tedy takových 80-100 lidí. A musím dodat, že kostel plný černooděnců vypadá opravdu nevšedně, klidně by se to mohlo dělat častěji. Třeba by to pomohlo odbourat i jedno z oblíbených mediálních klišé "oblečený v černém=satanista". Ale zpátky do sv. Jana Křtitele, kde jsme upozorněni na vypnutí mobilních telefonů a zvukových efektů u foťáků, neboť se blíží začátek.
Je něco po půl deváté, ze šatny vychází do nařasené róby oděná (ale bosá) Sonja Kraushofer, kromě Persephone i členka Vídeňské národní opery a spolutahoun rakouské darkwave formace L'Amme Imortelle. Rudovlasá zpěvačka usedá k malému stolku na kraji pomyslného pódia a brkem začíná sepisovat své "Dopisy cizinci". Postupně přichází zbytek kapely Martin Höfert (cello), Holger Wilhelmi (cello), Johannes Kramer (kontrabas, cello) a Tim Warweg (perkuse), a jeden po druhém nahlíží přes rameno Sonje, která začne a capella zpívat začátek písně "Strange". Už při prvních tónech je poznat profesionální silný hlas, který bez jakékoliv aparatury vyplní celý prostor hlavní lodi kostela. K osamocenému ženskému hlasu se zanedlouho připojuje čtyřhlasé mužské brumendo, a dotváří čistý hlasový akord. Ještě než se tedy stylově nastrojení pánové vůbec chopili svých nástrojů, získali slušných pár bodů do tabulky. Pak už ale koncert jede v plné instrumentální sestavě (ačkoliv "outro" a song "The End of The World" probíhá taktéž pouze vokálně), a dává tak možnost vyniknout stylovému rozpětí od téměř ambientních zvukových (akustických!) ploch, přes neoklasickou hudbu, až po vyloženě tvrdé pasáže, které z nedostatku jiných příměrů musím popsat jako "Apocalypticové".
Pro mne jako nepříliš častého návštěvníka koncertů pro violoncello a kontrabas bylo fascinující, jaké zvuky (od dramatických téměř zkreslených zářezů a medově táhlých tónů, přes drnkavé pizzicato až k uširvoucímu kvílení a téměř industrialnímu skřípotu) lze z akustického nástroje dostat. Dobře fungoval i perkusionista Tim Warweg, který během vystoupení účelně vystřídal spoustu zajímavých rytmických nástrojů, jenž hudbu doopravdy ozvláštnily a kde to bylo nutné i přitvrdily.
Jako samostatnou kapitolu je nutné zmínit nejen výtečný hlasový projev Sonjy Kraushofer, ale i způsob, jakým jednotlivé songy "odehrála". I zde bylo náladové rozpětí veliké - introvertní rozervané polohy se střídaly s expresivními gesty a kousavou ironií, na povrch občas vyplula i opilá pološílené bosorka, která trhá kytičkám lístečky (na což doopravdy došlo). Všechny songy, které zazněly (povybírané z novinky "Letters to a Stranger" i jejích starších sestřiček) byly prostě podány tak, že jim posluchač uvěřil. Ano, samozřejmě by se daly vytknout drobné intonační a rytmické nepřesnosti a "přebrepty", ale tyto hrbolky byly s přehledem přežehleny velmi nadprůměrným působením celku. A stejného názoru bylo i publikum, které si vytleskalo přídavek, po kterém následovalo i "standing ovation" (pro nevládce jazyka anglického tzv. "potlesk stojný").
Kolem čtvrt na jedenáct je tedy dohráno, posluchači se částečně rozcházejí domů, nebo ke stánku Persephone, kde nakupují trička, pohledy, samolepky a plakáty, které si ti odvážnější nechávají podepsat. A (nyní již "civilně" oblečená) kapela ochotně podepisuje, nechává se fotit, usmívá se a popíjí Kozla z plechovky - zkrátka spokojenost na všech stranách.
My se ovšem přesunujeme do Kavárny Na Prádle, kde se (z důvodu obsazení všech "normálních klubů") odehrává decentní afterparty. Za podkresu klidnějších gothic/deathrock/darkwave songů se normálně klábosí (neboť zvuk z kavárenských bedýnek není nic moc a navíc se nesmí hrát moc nahlas), popíjí a hodnotí večer asi do čtvrt na dvě, kdy se pod vedením Silvera přesouvá část účastníků do Rock Café. Já dávám přednost zachování komorní atmosféry a tak za společnosti Cinema Strange nechávám Čertovku, Karlův Most a lampy, které už dávno nejsou živeny svítiplynem dokončit náladu, kterou Persephone nakousli. Celý večer byl zkrátka o zvláštních náladách a věřím, že každý, kdo se alespoň trochu nechal oslovit hudbou, zkrátka nemohl odcházet nespokojený. Berte to třeba jako doporučení pro příště...
Fotky opět v naší **Fotogalerii**
Komentáře
Přidat komentář