Českého hororu není nikdy dost a je rozhodně fajn podpořit každé nové jméno.
Pavel Skořepa - Zlověsti
Vydal: Art Floyd, (246 stran)
Pavel Skořepa je tuze sympatický a bodrý chlapík, kterého těžko přehlédnete, pokud alespoň trochu sledujete tuzemskou hororovou scénu. Jezdí na akce, přispívá (nejen) recenzemi na žánrový web Děti noci a nyní se postavil i na druhou stranu barikády a sám se stal recenzovaným – tedy autorem. Svou prvotinu nazval rozverně Zlověsti a netradičně ji rozpůlil na část povídkovou a část složenou z básní.
Na rovinu musím říct, že si dílo jistou nováčkovskou daň vybralo, což se promítá do výsledku jak negativně, tak pozitivně. Velice kladně hodnotím nadšení i snahu, s jakou se Pavel se svou prvotinou piplal. Důkazem budiž samotný prolog Kniha zlověstí, který texty propojuje a dává jim ucelený koncept. Horší je, když se hned ve druhém odstavci objeví třikrát slovo temný či potemnělý. Pojďme se ale raději mrknout na texty samotné.
Hned v úvodu mě překvapila tak trochu dark fantasy jednohubka Cesta domů. Ta nás vezme na bojiště plné mrtvých a seznámí nás s Avaqem, který se z válečného masomlýnku vypraví na dalekou cestu s nejistým koncem. Je znát, že se Pavel ve svých povídkách často soustředí víc na atmosféru než na samotný příběh. Že má autor fantastické prvky rád, potvrzuje také současnější Utrpění dospělosti na Náplavce. Nejvíce patrné je to však v sekci básnické, kde se to princeznami a princi jenom hemží.
„Hrdiny“ Skořepových příběhů jsou často nešťastníci, kterým je život víc břemenem než potěšením. Třeba Panenkovská narozeninová čajová oslava čtenáře zavede na dosti smutnou „párty“ osamělé metlošky, jejímiž jedinými kamarádkami jsou panenky, a jak se později ukáže, ani tady to s tím kamarádšoftem není zrovna ideální. Zrod jednorožce je pro změnu zapříčiněn ignorantstvím v dysfunkčním vztahu. Rupnutí nervů pak může být logickým vyústěním. Ve Vražedné aplikaci zase pro svou negramotnost v používání chytrého telefonu dostává za uši Jan. Nahromaděnou frustraci ze sebe později vypustí extrémně nechutně.
Pokud bych měl jmenovat trojici kousků, které mne zaujaly nejvíc, vybral bych nejspíš následující. Táboření v místech klatých a sympatického bezdomovce, který dá za vyučenou naopak poměrně nesympatické partě výrostků. Přemýšlel jsem, proč spolu vyrazila na výlet skupinka mládežníků, co se evidentně nesnáší, ale stát se to nejspíš může. Tahle partička si každopádně vyrazila naposled. Čarodějnický motiv v sobě má vtipná povídka Ďábelská rozlučka se svobodou. Ta mě baví zejména hlavně pro svou nehororovou složku, protože banda exotů, která se pijatiky účastní, je opravdu povedená. Strastiplná cesta básníka za prosazením jeho tvorby je potom jakýmsi československým holdem filmům à la The Wicker Man (česky Rituál) či Midsommar (u nás Slunovrat) a čte se příjemně.
Bylo hrozně zajímavé číst Pavla po Oku čarodějnice Nelly Černohorské (recenzi si přečtěte ZDE). Ta se s ničím nesere a i vztahové záležitosti očima ženské hrdinky seká s nemilosrdně sarkastickým nábojem. Zajímavý je potom kontrast s mužským kolegou, který má sice taky evidentní zálibu v sarkastickém a obhroublém humoru, ale v duši je citlivá a romantická povaha, což promítá i do svého díla, a to zvlášť v básnické sekci.
S tou se ve většině případů naneštěstí míjím. Dle mého názoru Pavlovi mnohem víc sluší civilnější poloha (Kocovina, Jsem tu a děkuji za to). Když začne používat až příliš košatý jazyk, ztrácí půdu pod nohama. Ne každý je Tolkien, Sapkowski nebo Martin, aby si mohl dovolit vznosně licitovat nad nesmrtelností brouka suverénně a s noblesou. Navíc se tak ocitá až nepříjemně blízko hranici, při jejímž překročení může i ta nejušlechtilejší myšlenka na papíře vyznít pateticky.
Zlověsti jsou Pavlovou prvotinou a takto bychom se na ně měli dívat. Texty jsou kvalitou dosti nevyrovnané, avšak slibné kousky mezi nimi rozhodně JSOU. Pokud bude dál psát poctivě a s patřičnou pokorou, pak se určitě v naší temné kotlince neztratí a my o něm v budoucnu ještě hodně uslyšíme. Jako novic obstál, ale každý začínající autor potřebuje čas a praxi na to, aby uzrál, a Pavel má před sebou v tomto směru ještě hodně práce. Momentálně má však za sebou to úplně nejtěžší - vyhrnout si rukávy a začít.
Přidat komentář