The Foreign Resort: Panejo, tohle zní fakt dost jako The Cure!

O Donaldu Trumpovi a americkém snu, turné a rodině, provázanosti scén v Kanadě a USA, srovnávaní s The Cure, střídání hráčů a dalších zajímavostech s předákem The Foreign Resort.

SANCTUARY.CZ: AHOJ MIKKELI, JAK SE MÁŠ?

Mikkel: Ahoj, no, musim říct, že se ještě trochu sbírám ze změny časového pásma po turné po Kanadě (smích).

SANCTUARY.CZ: KDYŽ JSME SPOLU MLUVILI NAPOSLED, MĚLI JSTE TĚSNĚ PŘED VYDÁNÍM EP „THE AMERICAN DREAM“. TEHDY JSI MIMO JINÉ MLUVIL O TOM, ŽE BYSTE SE RÁDI ZBAVILI NEUSTÁLÉHO PŘIROVNÁVÁNÍ KE ZVUKU THE CURE NEBO DEPECHE MODE. MŮŽEŠ O PÁR LET POZDĚJI ŘÍCT, JESTLI SE VÁM TO PODAŘILO?

Mikkel:
Stručně řečeno – nepodařilo (smích). Myslím, že jsme pro to udělali všechno, co jsme mohli, ale marně. Lidi nás pořád přirovnávají k Robertu Smithovi a mluví o Joy Division. Já sám nás vnímám jako o něco současnější skupinu, zvukově blíž těm, se kterými jsme hráli ve Státech nebo v Německu. Podle mého zníme víc jako aktuální skupiny než jako The Cure a Joy Division – když už tedy člověk mermomocí potřebuje nějaký příměr k definici naší tvorby.

SANCTUARY.CZ: OD ZVUKU BYCHOM NICMÉNĚ ROVNOU ODSKOČILI K TEXTOVÉMU POSELSTVÍ EP „THE AMERICAN DREAM“, KDY SES VLASTNĚ JEŠTĚ DÁVNO PŘED PREZIDENTSKÝMI VOLBAMI V US VĚNOVAL FENOMÉNU „AMERICKÉHO SNU“, OVŠEM Z TÉ DRUHÉ, ODVRÁCENÉ STRANY. ROZPORU MEZI IDEÁLEM A REALITOU.  JAK TOHLE TÉMA VNÍMÁŠ TEĎ, S NOVÝM VEDENÍM SPOJENÝCH STÁTŮ?

Mikkel: No, možná jsme s vydáním “American Dream” měli rok nebo dva počkat, protože právě teď je to mnohem aktuálnější téma než kdy předtím. Myslím, že situace je ještě horší, než byla. Co na to říct jiného. Lidi trpí a to určitě ne jen ti chudí. Máme hromadu amerických kamarádů a všichni jsou z toho v poslední době strašně smutní.

SANCTUARY.CZ: TY SE VŮBEC NETAJÍŠ SVÝM VELMI VYHRANĚNÝM NÁZOREM VŮČI SOUČASNÉMU AMERICKÉMU PREZIDENTOVI. TEN OSTATNĚ LEŽÍ V ŽALUDKU HROMADĚ MUZIKANTŮ. TŘEBA ZOLA JESUS NEDÁVNO ŘEKLA, ŽE POKAŽDÉ, KDYŽ ZAČNE PŘEMÝŠLET O POLITICE, BY SE NEJRADŠI ODSTĚHOVALA. V ČEM ZROVNA TY POVAŽUJEŠ DONALDA TRUMPA ZA NEJVĚTŠÍ HROZBU?

Mikkel:
No, já když slyším všechny ty umělce, kteří jsou tou situací tak pohnutí, že uvažují o odstěhování ze země – úplně jim rozumím. Ale na druhou stranu jsou to právě lidé ze Států, kteří se potřebují zbavit jeho, ne naopak. Zvolit si jiného prezidenta. Stačí, aby zajistili, že dojde k impeachmentu, ale chápu, že je to dost těžký úkol. Každá mince má dvě strany. Navíc si sedím tady doma v krásném malém Dánsku a tak se mi to snadno radí. Čili co můžu říct – pro Ameriku určitě není dobře, že teď má Donalda Trumpa, ale ono tam teď jde víc věcí do kopru. Třeba celá ta nešťastná nacistická demonstrace v Charlottesville a Trumpova reakce na to. Nebo jeho přístup k Severní Koreji. Chová se jak klasický tupý surovec na školním dvorku, který vždycky mlátí ostatní děti. Aspoň já ho tak vidím a vnímám ho jako velmi neinteligentního člověka, hloupého chlapečka s hromadou moci. A to je velmi nebezpečné.

 



SANCTUARY.CZ: OD POSLEDNÍ NÁVŠTĚVY PRAHY JSTE BYLI NA TURNÉ PO STÁTECH.  VNÍMÁŠ TAM NĚJAKÉ CELKOVÉ ZMĚNY NÁLADY?

Mikkel:
No, my jsme ve skutečnosti od jeho zvolení ve Státech nebyli.  Rozhodli jsme se tam chvíli nejezdit. Částečně i proto, že bychom si teď museli zařídit nová pracovní víza, což stojí spoustu peněz. Vedli jsme na toto téma spoustu vážných debat a nakonec jsme si řekli, že chceme ty peníze a energii více investovat do hraní po Evropě a v Kanadě místo Spojených států. Takže vlastní zkušenost nemám. Jen tu zprostředkovanou od amerických kamarádů, na kterých je vidět, jak naštvaní a frustrovaní jsou ze současného prezidenta a celkového klimatu. Nicméně část našich fanoušků a přátel za námi přijela na koncerty do Kanady, kde jsme hráli teď.

SANCTUARY.CZ: TO JE PRAVDA, MÁTE ZA SEBOU ČERSTVĚ KANADSKÉ TURNÉ. JE KANADA TAK HROZNÁ, JAK SE NÁM SNAŽÍ NAMLUVIT V SOUTH PARKU, NEBO SE VÁM TAM LÍBILO? :) STIHLI JSTE SI UŽÍT I MÍSTNÍ PŘÍRODU, NEBO VÁM KONCERTY A PŘEJEZDY ZABRALY VEŠKERÝ ČAS?

Mikkel:
No, nějaké kochání byla bohužel ta poslední věc na pořadu dne. Hraní a přesuny sežraly doslova veškerý čas. Ale měli jsme možnost se podívat z okýnka během řízení (smích). Po cestě jsme viděli spoustu kanadské přírody, Skalnaté hory a tak. A taky jsme si dali přejezd z ostrova Vancouver na pevninu do samotného města Vancouver. Trvalo to asi jen hodinu, ale bylo to překrásné. Nicméně měli jsme plán za deset dní projet celou Kanadu a každý den hrát. To znamená, že mezi koncerty bylo každý den 12 až 22 hodin řízení. To už bylo trochu moc. Museli jsme prostě pořád jet a jet, abychom dorazili včas na festival Pop Montreal. Za těch deset dní jsme ujeli 6500 kilometrů (smích).

SANCTUARY.CZ: NO PANEČKU… SLUŠNÁ NÁLOŽ! SNAD TO ASPOŇ STÁLO ZA TO. KDE VLASTNĚ REAGUJÍ NA VAŠÍ HUDBU VÍC? V KANADĚ, NEBO VE STÁTECH?

Mikkel:
Těžko říct, Američané a Kanaďané jsou si jako publikum hodně podobní. Řekl bych, že v Kanadě jsme se potkali s postpunkovějším a gotičtějším posluchačstvem než v Americe. A takové obecenstvo naší hudbu oceňuje víc. Je to ale těžké porovnat, protože do Států jezdíme už fakt dlouho a máme za sebou nějakých deset jedenáct turné, zatímco v Kanadě jsme byli teprve podruhé. Nicméně ty začátky tady  byly mnohem lepší. Díky předchozím zkušenostem už víc víme, co chceme a pomáhá nám i kanadský management usazený v Torontu.

Jsme dobrý tým – kanadský manager a PRista plus já, který se stará o booking. Ona se kanadská a americká scéna poměrně prolíná, takže pokud znáš například někoho, kdo dělá koncerty v Seattlu, pravděpodobně zná někoho z Vancouveru, pokud máš kontakty v Bostonu, nejspíš Tě dokážou napojit na někoho v Montrealu a tak. Takže je to takové trochu tam a zase zpátky, ale díky tomu jsem měl hromadu kontaktů v Kanadě, se kterými jsem mohl začít a tak se dostat k fakt dobrým koncertům. Jasně, měli jsme tam i pondělní vystoupení, kam dorazilo deset lidí, ale to je na každém turné stejné.

 


The Foreign Resort - Suburban Depression



SANCTUARY.CZ: DOKÁŽEŠ ODHADNOUT, KOLIK NOVÝCH ZEMÍ JSTE NAVŠTÍVILI OD TÉ DOBY, CO JSTE BYLI NAPOSLEDY V PRAZE?

Mikkel: Těch vlastně zase až tak moc nebude, protože my hodně jezdíme hrát po Německu a tam je hromada měst. Čili přímo nových zemí těžko říct… dost možná jenom ta Kanada. Ale kdyby ses zeptal na nová města, těch jsme viděli tuny (smích).

SANCTUARY.CZ: DOKÁŽEŠ MEZI KONCERTY V RŮZNÝCH KOUTECH ZEMĚ NAJÍT NĚJAKÁ SPECIFIKA? VNÍMÁŠ ROZDÍLY MEZI FANS A ATMOSFÉROU? KTERÁ MÍSTA MÁŠ NEJRADŠI?

Mikkel:
Jo, určitě tu jsou rozdíly, ale to i v rámci jedné země. Třeba ve Státech, když hraješ na středozápadě, v Kansasu, Nebrasce nebo Coloradu, jsou vůči hudbě mnohem vnímavější a otevřenější. Totéž je to v Kanadě v provinicii Alberta, která je nad Kansasem a Idaho. Tyhle oblasti jsou strašně daleko odevšud, takže když jako kapela dorazíš v rámci turné až k nim, mají větší radost, že jsi tam než třeba v New Yorku, Torontu nebo Los Angeles, kde je tolik muziky a kde lidi viděli tolik kapel, že už je jen tak něco nezajímá. Lidi jsou mnohem vděčnější na místech, kde se toho tolik neděje.

Ale nemusíme ani tak daleko. Třeba hrání v Lipsku je úplně jiné než  v Kolíně nad Rýnem (jakkoliv i tady jsou ohromně milí), jsou tu prostě určité odlišnosti.  Řekl bych, že je mám rád všechny, snad kromě New Yorku – to je nejméně vděčné město ze všech, kde jsme kdy hráli (smích). Nicméně potkali jsme se s klukama z kapely Bootblacks, jeden z nich za námi letěl na koncert do Toronta a já mu tam říkám, že už nechci hrát v New Yorku, že ho strašně nesnášim a on na to: „Až příště pojedete do New Yorku, zařídím, abys změnil názor. Udělám koncert, po kterém to uvidíš úplně jinak!“ V což určitě doufám a těším se na to. Uvidíme, jestli se můj názor na New York fakt změní.

SANCTUARY.CZ: VZPOMENEŠ SI NA NĚJAKÝ NEJBLÁZNIVĚJŠÍ KONCERT? AŤ UŽ V POZITIVNÍM NEBO NEGATIVNÍM SMYSLU SLOVA.

Mikkel:
(smích) Myslím, že ten nejbláznivější proběhl už před pár lety. Byla to radio show v Texasu, kde jsme hráli na festivalu South by Southwest v Austinu. Byl tam i Moby, který hrál na malé scéně, kterou před koncertem totálně přestavěl, a na nás zbylo velmi osekané pódium. Celé to pořádali víceméně kluci ze střední, všechno to byl jeden velký zmatek, ale sranda. Například jeden z těch studentíků celou dobu stál na pódiu a držel kabel od mého mikrofonu zastrčený v mixu, protože kdyby ho pustil, kabel by se vyškubnul a přestal bych být slyšet. Někdo ho tam postavil a řekl mu: „Tady stůj, tohle drž a celý koncert ani se nehni “. To byl binec, ale fakt sranda.

SANCTUARY.CZ: VY PATŘÍTE MEZI KAPELY, KTERÉ HRAJÍ OPRAVDU HODNĚ A ZDÁ SE, ŽE JSTE NA TURNÉ VLASTNĚ VĚTŠINU ROKU. JAK TO JDE DOHROMADY S NĚJAKÝM TŘEBA RODINNÝM ŽIVOTEM? POKUD SI PAMATUJI DOBŘE, TAK KDYŽ JSTE TU BYLI POSLEDNĚ, VÁŠ BUBENÍK MORTEN MĚL ZROVNA ČERSTVÉ MIMINKO A MYSLÍM, ŽE NENÍ JEDINÝ OTEC V KAPELE. JAK TO VY I VAŠE RODINY ZVLÁDÁTE?

Mikkel:
No, já myslím, že je to to o tom nechat lidi dělat to, co chtějí. Je to o tom vytvořit si vzájemně prostor pro své zájmy, takže když chceme vyjet na turné, vyrazíme na turné, a když jsem pak doma, zase se hodně věnuji rodině. Když moje žena chce něco dělat, nikdy neřeknu ne. Když chce jít s přáteli v úterý nebo ve čtvrtek ven, nevadí mi to. Prostě je to o tom individuálním prostoru a naopak velké vzájemnosti, když jsme doma. Ale samozřejmě to není vždycky lehké, někdy je potřeba, aby se zapojila i širší rodina a pomohla jim, hlavně když jsme pryč moc dlouho. Když křižujeme tři týdny Spojené státy na turné, potřebují doma trochu píchnout…

Pochopitelně je to někdy trochu napnuté, ale tím, že většinou plánujeme hodně dopředu – třeba zrovna teď dáváme dohromady duben a květen příštího roku – se na to všichni zvládneme připravit. Máme sdílené kalendáře, takže všichni s předstihem ví, kdy budeme pryč. A právě tohle plánování to všechno zjednodušuje.

 


SANCTUARY.CZ: A MUSÍŠ SVŮJ ČAS DĚLIT JEN MEZI KAPELU A RODINU, NEBO DO TÉHLE SMĚSI JEŠTĚ MUSÍŠ NĚJAK DOSTAT TŘEBA NĚJAKOU KLASICKOU PRÁCI?

Mikkel:
Zrovna teď žádnou práci nemám, ale velmi dlouho jsem paralelně s kapelou měl klasické zaměstnání a nejspíš ho velmi brzy zase mít budu. Každopádně rozhodně u toho všeho pracuju. No a když mám moc práce v práci, tak prostě holt spím méně. Což ano, je to někdy těžké, ale za touhle kapelou vždycky stála velmi silná vůle a etika práce vůči společnému dílu, každý do ní investuje spoustu času. Třeba Stefan hodně pracuje přesčasy, aby si ty nadělané hodiny mohl později vybrat pro skupinu, a Morten dělá v podstatě to samé. Někdy trávíme méně času na dovolené s rodinami, abychom mohli zbytek dovolené strávit na cestách. Samozřejmě, že dlouhodobým přáním je vydělat více peněz muzikou, což by znamenalo, že bychom si mohli dovolit se zaměstnání věnovat méně nebo dokonce vůbec. To je vlastně jedním z našich cílů. Naším záměrem není stát se rockovými hvězdami, ale být schopní zaplatit všechny účty díky hudbě.

SANCTUARY.CZ: PODLE OBRÁZKŮ Z KONCERTŮ JSTE NA PÓDIU VŽDYCKY TY A BUBENÍK MORTEN, ALE JINAK SE ZDÁ, ŽE NEUSTÁLE STŘÍDÁTE DVA ČLENY, STEFFANA A HENRIKA. PROČ TO TAK JE? KDO Z NICH JE ZÁSKOK A KDO OFICIÁLNÍ ČLEN KAPELY? NEBO JE POŘÁD NA STŘÍDAČKU NABÍRÁTE A VYHAZUJETE?

Mikkel:
(smích) Je to takhle – Henrik je původní člen, který s námi hraje od úplného začátku, tedy někdy od roku 2006. Nicméně zhruba před třemi lety se mu podařilo dostat vysněnou práci. Je designer a konečně může dělat to, co ho naplňuje. Nicméně dostal se do velkého studia, které si samozřejmě klade velké nároky na jeho čas – a kvůli tomu může čím dál méně hrát s námi. Steffan s námi jezdil v letech 2012 a 2013 na turné coby basák. Později, když se z nás stalo trio a Henrik přestával mít možnost tolik hrát, jsme hledali způsoby, jak koncertovat a Steffan byl samozřejmě logickou první volbou.

Jenže on bydlí až u hranic s Německem, nějaké čtyři hodiny jízdy od Kodaně, takže s námi nemůže zkoušet a vymýšlet skladby. Takže je to momentálně tak, že Henrik se mnou a Mortenem píše skladby a většinou, když hrajeme v Německu nebo v podstatě kdekoliv mimo Dánsko, tyhle songy s námi hraje Steffan. Krása tohohle řešení spočívá v tom, že kdyby nebylo Steffana, museli bychom Henrika vyhodit a najít nějaké jiné řešení. A teď tím řešením je, že Henrik hraje, kdykoliv může, a Steffan s námi dá ten zbytek. No, zbytek… on s námi Steffan ve skutečnosti odehraje takových 90 koncertů ze sta, jestli ne víc…

SANCTUARY.CZ: A HENRIK JE TEDY TAKÉ TÍM, KDO S VÁMI NAHRÁVÁ DESKY...

Mikkel:
Jo, Henrik s námi natáčí. Takže je sranda, že na obalech desky je uvedený on, ale když se podíváš k nám na web, najdeš mezi členy Steffana. To je hlavně kvůli vízům a podobně, protože když s námi má jet řekněme do Ameriky, musí být stálým členem kapely, aby ho dostal. A on svým způsobem i je stálým členem The Foreign Resort.

SANCTUARY.CZ: OKAY, UŽ JE TO JASNĚJŠÍ, DÍKY… NENUDÍTE SE V TOM DÁNSKU… MIMOCHODEM, JAK SE DAŘÍ KODAŇSKÉ HUDEBNÍ SCÉNĚ? JE O NĚCO OTEVŘENĚJŠÍ POSTPUNKU NEBO DARK WAVE NEŽ V ROCE 2015, KDYŽ JSME O NÍ MLUVILI POSLEDNĚ?

Mikkel:
Scéna v Kodani? Je to s ní ještě horší než před těma dvěma lety! Jediní pořadatelé, kteří tu něco takového dělali, si říkali Totentanz, kteří fungovali zhruba pět roků. No a ti se čerstvě rozhodli přestat dělat koncerty, protože tu na to není žádné publikum. Jsou tu výborné kapely, ale evidentně tu není nikdo, kdo by tu tuhle muziku poslouchal. V kodaňském prostředí není žádná gotická nebo postpunková subkultura, neexistuje tu. Došlo to dokonce tak daleko, že když přijedou kapely ze Států, Kanady nebo odněkud z Evropy a ptají se mne, jestli bych jim nemohl pomoct s koncertem v Kodani nebo Dánsku obecně, říkám jim: „Bohužel ne. Prostě jeďte z Hamburku až do Stockholmu bez zastávky, Dánsko rovnou projeďte. Hráli byste pro 10 lidí, to nedává smysl…“ Je to strašné. Navíc Kodaň je malé město, žije tu jen milion lidí. Pak je ale sranda, že když se koukneš na města, jako je třeba německý Koblenc, kde žije nějakých 80 000 lidí, ale přesto je tam veliká punková scéna. Nevím, co je s Kodaní špatně. Je to velmi hezké, ale nudné město. Čili žádné dobré zprávy, co se týče naší postpunkové scény.

SANCTUARY.CZ: V ČEM SE BUDE LIŠIT KONCERT THE FOREIGN RESORT V ROCE 2017 PROTI KONCERTU Z ROKU 2015?

Mikkel:
No, máme tu nějaké nové skladby a – zahraje s námi Steffan! Já myslím, že naposledy tu s námi byl Henrik, takže i v tomhle to bude jiné. Čili pro pražské publikum to bude i nový člen kapely. (smích).

SANCTUARY.CZ: DALŠÍ KAPELOU NA POŘADU VEČERA JSOU AMERIČTÍ SECOND STILL. ZNÁTE SE?

Mikkel:
Známe! A přiznávám, že jsem měl fakt radost, když jsem se dozvěděl, že jedou evropské turné a vy jste je pozvali do Prahy, abychom spolu zahráli. Koncertovali jsme s nimi před nějakými dvěma roky v New Yorku. My jsme s nimi byli v občasném kontaktu a pokoušeli se domluvit nějaké společné hraní ve Státech, ale nikdy to nevyšlo, čili se uvidíme po těch dvou letech. A mám fakt radost, že se s nimi zase potkáme a dáme si pár pivek.

 



SANCTUARY.CZ: JEDNOU ZE SKLADEB, NA KTERÉ SE URČITĚ MŮŽEME TĚŠIT V PRAZE, JE VÁŠ NEJNOVĚJŠÍ SINGL „SHE IS LOST“. JE HITOVKA JAK BLÁZEN, KTERÁ OBLAŽÍ SRDCE – A TEĎ NÁM PROMIŇ, ŽE TO ŘÍKÁME – NEJEDNOHO MILOVNÍKA THE CURE. MY JSME Z NÍ NADŠENÍ, JAKÉ JSOU NA NĚJ REAKCE OD OSTATNÍCH FANS? A O KOM VLASTNĚ JE?

Mikkel: Jo, i ostatní z té skladby vypadají fakt nadšení, což je moc dobře. Dostává se nám spousta velmi pozitivních reakcí. A co se týče toho příměru k The Cure – můžu k tomu dodat jen to, že poté, co jsme se fakt snažili, abychom na EP „American Dream“ zněli co nejméně jako The Cure a udělali z něj velmi syrové, téměř punkové album, řekli jsme si – srát na to, prostě budeme dělat písničky. A pak z nás vypadla tahle věc a já si hned řekl “Panejo, tohle zní fakt dost jako The Cure“. Zároveň s tím ale šla myšlenka „A víte co? Srát na to. Stejně – ať uděláme cokoliv, lidi budou říkat, že zníme jako The Cure, tak holt tady budeme znít extrémně hodně jako The Cure.“ Takže tak (smích).

A o čem je… nechci jít do příliš osobních rovin, i když zrovna tohle je hodně osobní písnička. Tomuhle tématu se vždycky pokouším vyhnout (smích). Ale dobře – je to taková moje reflexe velmi špatného loňského léta, nicméně věci už se zlepšují. Někdy, když procházíš mizerným obdobím, to může být zároveň velmi inspirativní zkušenost pro psaní řekněme takových „hlubších“ textů a písní. Tahle vznikla během letních prázdnin roku 2016, kdy jsem se cítil fakt na hovno – a  tahle skladba z toho vylezla.

SANCTUARY.CZ: PŘITOM JE ALE ZAJÍMAVÉ, ŽE TAHLE SKLADBA MÁ VELMI POZITIVNÍ NÁBOJ. BUDE NA NOVÉ DESCE VÍC TAKOVÝCH PÍSNÍ?

Mikkel:
Uvidíme, Řekněme, že novinka bude pravděpodobně mnohem barevnější co se týče nálad než “American Dream”, která byla mnohem přímočařejší. Zase jsme se vrátili k většímu používání elektroniky a taky takovému “většímu zvuku”, který jsme používali na “New Frontiers”. Čili odpověď zni ano I ne, bude tam pár syrových, rychlých songů a taky pár klidnějších. Na novince budeme pracovat s chlapíkem, který se jmenuje Jason Corbett z vancouverské kapely Actors. Když si poslechneš jeho věci, jsou většinou zvukově velmi semknuté a myslím, že vzít jeho přístup a zkombinovat ho s tím naším rozmáchlým, může z toho vylézt hodně zajímavý pohled na to, jak naše věci můžou znít. Uvidíme, může se to změnit, až začne míchat a postprodukovat nové skladby, ale zatím jsme z toho fakt nadšení. V průběhu následujících měsíců bychom se do toho měli vrhnout.

 



SANCTUARY.CZ: TAKŽE KDY SE DOČKÁME NOVÉ DESKY? JE JEŠTĚ NĚCO DALŠÍHO, CO BYSTE K NÍ MOHLI ODHALIT?

Mikkel:
Vlastně už toho moc jiného k odhalování není. Momentálně se porozhlížíme po vydavateli, takže pokud by to někoho, kdo čte tenhle rozhovor, zajímalo, ať se nám nestydí napsat. Rádi bychom někoho, kdo se postará nejen o novou desku, ale ideálně i o celoevropské turné, abychom zase udělali nějaký krok kupředu – prodali víc desek a hráli na víc místech. Třeba v Itálii, Francii, Španělsko, ale i víc českých měst nebo Polsko… my jsme totiž nikdy nehráli v Polsku a to bychom hrozně rádi. Čili bylo by super, kdyby nové album tohle všechno umělo.

SANCTUARY.CZ: LONI JSTE VYDALI SVÉ EPONYMNÍ EP Z ROKU 2011 NA VINYLU. LIŠÍ SE NĚJAK OD PŮVODNÍ VERZE?

Mikkel: Jo, museli jsme ho remasterovat, protože na vinyly je potřeba jiný typ zvuku. Vinyl zní o trochu čistěji než originál. A máme fakt radost, že jsme konečně mohli digitální nahrávku dostat i na klasický nosič. Nicméně z hlediska skladeb nebo mixu je to úplně stejná deska.
'
SANCTUARY.CZ: CO BYSTE RÁDI STIHLI DO KONCE ROKU A CO CHYSTÁTE NA TEN DALŠÍ?

Mikkel: Zbytek roku už máme naplánovaný, jsou tam domluvené koncerty – hlavně v Německu, něco v Holandsku a samozřejmě ten v Praze. Během té doby bychom ale chtěli napsat víc skladeb na nové album. Ono totiž tím, že tolik koncertujeme, nemáme čas dělat nové věci, takže právě z toho teď chceme udělat prioritu, na chvilku přestat jezdit a vrhnout se na přípravu a natáčení desky. No a příští rok chceme hlavně najít dobrý label a pak s ještě větší intenzitou koncertovat a hrát pro víc lidí. A dokonce můžu odhalit, že už máme předjednaný jeden fakt velký festival ve Státech. Zatím tedy nevíme, jestli to přijmeme, nebo ne, ale pozvánku jsme dostali – zrovna včera. A proto o tom nemůžu říct víc (smích). Musíme se tedy rozhodnout, jestli vyrazíme do Trumplandu, nebo ne. To ještě musíme probrat s klukama.

SANCTUARY.CZ: JE JEŠTĚ NĚCO, CO BYS CHTĚL ŘÍCT NAŠIM ČTENÁŘŮM?

Mikkel: Jen, že doufám, že ten koncert 30. září bude minimálně tak dobrý a ideálně ještě lepší než ten poslední. Minule bylo prima, že jsme přijeli do nového města a netušili jsme, co můžeme čekat – a bylo to super. Hodně lidí, všichni vypadali nadšení z naší hudby, takže doufám, že se nám to podaří zopakovat. 

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Bože to je ale premoudrelej chytrak.. hlavne ze s Hillary by bylo lip :)
Působí dost hloupě, když popisuje krajinu, co viděli v Kanadě. Všechno vím, vechno znám, viděl jsem to z okýnka auta. Jinak politické názory pěkně shrnuje slogan alt right: Slzy liberálů. Srdceryvne výlevy na internetu, pláč a vlogy. Sliby, ze se dotyční odstehuji. Ale řekněme si reálně. Skutek utek.:D
Koncert v Praze prostě pecka. The Cure už jsem myslel, že živě neuslyším. Ne bylo to nejlepší z celého večera. Klobouk dolů, kapela jede jak hodínky.

Přidat komentář