Ash si posvítil na diskutovanou desku Nicka Cavea.
Nick Cave & The Bad Seeds vydali své šestnácté studiové album "Skeleton Tree" více než tři roky po poslední veleúspěšné řadovce "Push The Sky Away". Ta, převážně kvůli lehčí stravitelnosti a větší hitovosti než předchozí materiál, sklízela úspěch napříč kontinenty. Jak se ale "strom z kostí" povedl?
Nick Cave & The Bad Seeds - Skeleton Tree
vydal: Bad Seed Ltd.
Předně je třeba zopakovat pár informací, které vzniku alba "Skeleton Tree" předcházely. Práce na něm začaly už počátkem roku 2015 ve zpěvákově domovském Brightonu. Převážně z jamování se svým krajanem a momentálně nejbližším spolupracovníkem Warrenem Ellisem se sem tam vyloupl základ písně, který dvojice následně rozpracovávala. To až do toho osudného okamžiku v červenci, kdy Nickův syn Arthur nešťastně spadl z útesu a přišel o život. A pak už nebylo nic jako dřív.
Nick Cave byl vždy opředen smrtí, to je bezpochyb. Ať už v tvorbě své původní kapely The Birthday Party nebo následně v "sólo" projektu s The Bad Seeds (vynechat bychom samozřejmě neměli ani "odbočku" Grinderman), vždy byly hlavními nosníky jeho písní bůh, láska a smrt. Ale ještě nikdy ho smrt nezasáhla takhle blízko a takhle osobně. A když bylo letos nové album oznámeno (a věřím, že spousta fanoušků už s novým materiálem ani nepočítala), čekat se dalo v podstatě cokoliv.
Hned z první skladby "Jesus Alone" je patrné, že obrat k veselým písním se nekoná. "You fell from the sky crash landed in a field near the river Adur" je otvírák, který nasadí náladu na zbytek desky a ani na chvíli nepustí. Tajemný podkres, zlověstné smyčce, utrápený Nickův vokál, všeho si užijeme nad míru. A nemění na tom nic ani do "světlejšího" tónu posazená "Rings of Saturn".
Skladby nejvíce připomínají kousky z poslední zmíněné řadovky "Push The Sky Away", ale spíše jen okrajově. Patrný je velký vliv všech ruchů a neuspořádaných kompozic od multiinstrumentalisty Warrena Ellise, zde však působí vše ještě více nahodile než dřív. Písně svou strukturou připomínají spíše improvizaci než důmyslně promyšlené skladby. To ostatně hlavní tvůrce přiznal ve filmovém dokumentu "One More Time With Feeling", který běžel celosvětově v kinech v předvečer vydání desky. Hrubé hudební motivy byly ponechány ve své nahotě tak, jak je dvojka stvořila, proto místy nemají písňovou formu, není se čeho chytit a hudba jen tak pluje prostorem.
V pomyslném vrcholu alba, dvou písních "Magneto" a "I Need You", se Cave nejvýrazněji zpovídá ze své ztráty a jak se s ní vypořádal. A není to poslech nijak veselý ("And in the bathroom mirror I see me vomit in the sink, and all through the house we hear the hyena's hymns"). Proto jako předposlední skladba přichází "Distant Sky", éterický kousek s hostující zpěvačkou Else Torp. Zasněnost této písně na chvíli od depresivní nálady odvede někam do odlehlých krajin, kde je vše možné a vše na dosah. Po ní už logicky musí přijít závěr, titulní skladba, která jako jediná má čitelnou strukturu a jako jediná se dá považovat za píseň. A poslední slova "It's alright now" předkládají "prince temnot" jako znovuzrozenou osobnost, která se s tragédií alespoň zčásti vyrovnala.
"Skeleton Tree" je mistrné dílo, mistrovský kousek, nezapomenutelný zážitek. Sílu skladeb nejvíce ocení fanoušci tohoto devětapadesátiletého Australana, těm ostatním bych poradil, aby se dílu obloukem vyhli, než naposlouchají zbytek tvorby. Není to totiž zážitek jednoduchý na vstřebání, ale kdo do díla pronikne, tomu se nebude chtít ven. Nick Cave & The Bad Seeds opět stvořili něco, na co se nezapomíná...
Hodnocení 100%
Tracklist:
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.