Ivo | 29.04.2016 12:00

Slovinská legendární sebranka zahrála 19. 4. v košickém klubu Tabačka Kulturfabrik v rámci turné "Spectre". Koncert navštívil i Ivo a podělil se s námi o své dojmy. Jak to tam tedy vypadalo?

"Odpor je marný. My jsme Laibach. Budete asimilováni," uvádí se sebevědomě v textu jedné z písní, kterou kultovní slovinská undergroundová skupina Laibach zahrála v košické Tabačce Kulturfabrik v rámci svého turné "Spectre". Popkulturní reference odkazem na obávané borgy ze Star Treku rozhodně nekončí. Jen těžko si vybavíte show, ve které se se stejnou samozřejmostí střídá projekce portrétu Boba Dylana se svastikou složenou z rotujících seker a postavičkami z oblíbené dětské frančízy "Můj malý pony".

Patnáct minut před oficiálním začátkem je velký sál v Tabačce téměř prázdný, většina návštěvníků si užívá občerstvení vedle v baru. Čekání mi zpříjemňuje kompletní soundtrack z klasického amerického muzikálu "Za zvuků hudby". Zatímco muzikálová matka představená v rakouském klášteře v období anšlusu zpívá hlavní hrdince "Vyškrab se na každý vrch", já si prohlížím příchozí osazenstvo, většinou černě oblečené čtyřicátníky.

Emblém legendární berlínské kapely Einstürzende Neubauten na tričku jednoho z nich mě přinutí k rychlému zamyšlení nad tím, proč mnoho lidí sdílí zálibu v těchto dvou dosti odlišných seskupeních. Zatímco avantgardní sestava vedená fenomenálním vokalistou Blixou Bargeldem je dokonalým pohrobkem modernismu a čiší z ní fascinace dadou nebo futurismem a přes vysoce sofistikované myšlenky-nemyšlenky odkapává skoro až kulinářsky precizní sound, stejně starý Laibach připomíná spíš obrovský postmoderní guláš, nebo spíš Campbellovu rajčatovou polévku, kde se pod hladinou dřevorubeckého vojensko-industriálního zvuku míchá dětská hravost se švejkovským podvracením totalitních ideologii a nepokrytým patosem.

Z podobných úvah mne už ale vytrhává klavírní kakofonie, která uvádí epickou desetiminutovou kompozici "Smrt za smrt". Za dvěma klávesáky a bubeníkem na podium vchází hlavní hvězdy a "vedoucí straníci": zpěvák Milan Fras se svou nezaměnitelnou pokrývkou hlavy a krásná vokalistka a klávesačka Mina Špiler, žena s charismatem spojujícím postavu Sean Youngové z "Blade Runnera" s Evou Peron a balkánskou pannou Marii. Do monumentálního rytmu bicích a pochmurných syntetizátorů zní Frasova recitace v slovinštině a Minino srdceryvné kvílení.

Následující skladby se taky drží témat vojenských hrůz, patriotických snů o odplatě a předpovědí zkázy. Skladby využívají přímočarou, ale efektivní kombinaci elektroniky a bicích na maximum, jsou podkresleny poutavou projekcí a reflektory mne mnohdy doslova oslepují. Refrén "krvavá půda, úrodná země", doplněný vizuálem vlnícího se mechanického motivu, mi připomene, jak Umberto Eco ve svém slavném eseji identifikoval základní "hodnoty" nacismu: krev, půda a fascinace technologiemi. Fras a Špilerová ani na okamžik nevypadnou z role a mají natolik poutavou pódiovou prezentaci, že publiku zprostředkují emoce přežívané následovníky závadných ideologií, avšak očištěné od nehumánního obsahu.

První polovina koncertu ale není jen o pohrávání s totalitními a extrémistickými motivy, Laibach se vyjadřují i k aktuálním tématům Řecka, hrozícího rozpadu EU a utečenecké krizi. S publikem komunikují zásadně jenom posunky a přednahranými sound bity – dojem mírně pokazí, když košické publikum osloví nahraným pozdravem "Dobrý večer, Atény!" Není jasné, jestli to je v kontextu profesionálně zvládnuté show jenom překvapivá malá lenost, nebo další recesistické pomrknutí na publikum.

I kdyby se na koncert zatoulal nějaký méně bystrý neonácek a nabyl dojmu, že je "mezi svými", druhá polovina představení by ho rychle vyvedla z omylu. Po patnáctiminutovém intermezzu, během kterého je na plátně kromě odpočtu frontmanův portrét vyzývající fanoušky aby "podpořili Spectre a vstoupili do strany", zazní montypythonovské "a teď něco úplně jiného" a přichází na řadu interpretace písní z muzikálu "Za zvuků hudby", které Laibach představili i na svém loňském koncertu v Pchjongjangu, čímž se stali první zahraniční kapelou, která odehrála koncert v Severokorejské lidově demokratické republice.

Publikum si poslechne všechny zlidovělé muzikálové hity jako "Do-Re-Mi" nebo "Plesnivec alpský" podkreslené výjevy ze severokorejské verze socialistického realismu. Špilerová zvládá i vokálně náročnou titulní píseň odzpívat se ctí a k highlightům patřila i Frasova interpretace skladby "Moje oblíbené věci", ve které do dojemných zvuků klavíru s podporou dětských chorálů svým nízko položeným chraplákem jmenuje: "krémoví poníci a křupavý štrůdl, zvonky a zvonečky a s nudlemi řízek – to je jen několik z mých oblíbených věcí!" doprovázen silně kýčovou projekcí se zvířátky, sněhovými vločkami a padajícími řízky.

K vrcholům večera určitě patří i tělocvikářská píseň "Whistleblowers", kde vypískávaná melodie evokuje věčnou nostalgii za budováním jakési zlaté éry. Rovněž nechybí ani již klasický, v pochodovém rytmu se valící cover známé optimistické odrhovačky "Life Is Life / Leben Heißt Leben" rakouských Opus, který se v polovině zvrhne v brutální dekonstrukci formou militantního marše. Paľo Habera by ho za jeho vokální výkon sice "nepustil ďalej", Frasův projev ale svoji funkci v zdařilé klauniádě plní skvěle. Večer uzavírá píseň z filmu "Iron Sky" o nacistech z měsíce, před kterou zazní úsměvné varování, aby se publikum zdrželo hajlování.

Po nadšeném a hutném aplausu se kapela vrátí ještě s posledním přídavkem, svojí ikonickou skladbou "Tanz mit Laibach" a je dokonáno – už jenom krátký trailer na nadcházející dokument o jejich severokorejském dobrodružství ("Důvěra je dobrá . . . ale kontrola je dobrá stejně tak!") a můžu jít domů s pocitem, že jsem byl svědkem skutečně smysluplného a pěkného představení.

Setlist:

Smrt za smrt
Ti, ki izzivaš
Now You Will Pay
The Great Divide
Eurovision
Walk with Me
No History
Resistance Is Futile
Intermezzo (10 minutes)
Do-Re-Mi (Rodgers & Hammerstein cover)
Edelweiss (Rodgers & Hammerstein cover)
The Sound of Music (Rodgers & Hammerstein cover)
My Favorite Things (Rodgers & Hammerstein cover)
We Are Millions and Millions Are One
The Whistleblowers
Ballad of a Thin Man (Bob Dylan cover)
Bossanova
++
B Mashina
Life Is Life / Leben heißt Leben (Opus cover)
++
Tanz mit Laibach

Fotografie použité za laskavého svolení klubu Tabačka Kulturfabrik.