Ezechiel | 13.11.2006 03:08
?To je ale úžasnej korzet...? vydechla Vivian a zabodla svůj prst doprostřed katalogu. ?Hm.?
Pomalu přejela stránku roztouženým pohledem. ?Mají ho v Dark Rose jenom za devět set devadesát.?
?Hm.?
?Jestli si ho koupí ta hloupá husa z céčka, asi puknu zlostí.?
?Hm.?
Vivian odtrhal pohled od časopisu a nevraživě se zadívala na svého staršího bratra: ?Posloucháš mě vůbec??
Lestat přestal nepřítomně hypnotizovat svoji snídani a zamrkal. ?Co? Cože??
Černovlasá dívka unaveně vzdychla a zavrtěla hlavou. ?Říkala jsem, že v Dark Rose mají novej korzet.?
?Jaký korzet?? Lestat udiveně zvednul obočí. ?Vždyť sis jeden kupovala před měsícem.?
Vivian pohodila hlavou a pohrdlivě si odfrkla. ?Nemůžu přece chodit celý týden v jednom korzetu.?
Mladík pokrčil rameny a olíznul z nože džem. ?Tvůj boj, ségra.?
?A krom toho,? zašermovala rukama Vivian, ?Víš jak bych vypadala mezi holkama? Carmina má doma korzety alespoň čtyři... A krom toho taky ty krásný viktoriánský šaty.?
Lestat kriticky zíral na svoji sestru přes špičku příborového nože. ?Takové ty bíle, jak se v nich málem přizabila na schodech, když jí Fallen přišlápl spodní lem??
Dívka přivřela oči a zle se na sourozence zadívala. ?Jo, přesně tyhle.?
Chvíli snídali mlčky. Zataženými žaluziemi dovnitř pronikal ranní jas jen v úzkých obdélnících, ve kterých se třpytila poletující smítka prachu. U stropu se líně houpal plastový netopýr.
?Slyšel jsi to o tom klukovi z áčka?? ozvala se po chvíli Vivian, která zamyšleně proháněla čokoládové lupínky po mléčném oceánu.
Lestat zavrtěl hlavou. ?O kterým??
?Samuel, Samael, tak nějak. Takový menší, nelíčí se, nelakuje si nehty. Kdysi hrával v Midnight Suiciders.?
?Jo, Samiel. Co je s ním?? mladík ukousnul rohlík a druhou rukou si zamíchal čaj.
?Mekehet říkala, že prý poslouchá country.?
Pravidelný cinkot lžičky o stěny Lestatova šálku se zastavil. ?Cože dělá??
Vivan vážně přikývla.
?Myslíš gothic folk?? upřesnil ji pochybovačně Lestat a usrknul čaje.
Dívka dotčeně zavrtěla hlavou. ?Ne, myslím country. Mekehet říkala, že...?
?Mekehet kecá,? mávnul Lestat rukou. ?Jednou jsem s ním mluvil na přednášce o Lugossim. Ten kluk je normální darker jako každej.?
?To si nemyslím. Taky jsem slyšela, že prej má na disku dvě alba Johnyho Cashe.?
Lestat polknul rohlík a upřel unavený pohled na svoji sestru. ?Kdo je kruci Johny Cash??
Vivian se nadechovala k odpovědi a pak se zarazila. ?Vůbec netuším. Ale asi to bude hrozný mainstream.?
Mladík unaveně zavrtěl hlavou a odnesl špinavé nádobí do dřezu. ?Zavážeš mi, prosím, košili?? prohodil ke svoji sestře a natáhnul před ní ruce.
?Tobě je to vážně jedno?? udiveně prohodila Vivian, když zavazovala šněrování na předloktích Lestatovy košile.
?Spíš tomu nevěřím,? pousmál se mladík. ?Dneska nikdo neposlouchá takový věci. Najde se pár old school freaků, co mají někde zaštrachaný alba The Cure nebo Sex Pistols... Ale country? To fakt ne... Díky,? usmál se na sestru, když mu utáhla uzlíky.
?Můžeme se ho zeptat, když mi nevěříš,? prohodila Vivian. ?Uvidíš, že Mekehet nekecá.?
Oba sourozenci přešli do předsíně, posadili se vedle sebe a každý si začal zavazovat svoje boty.
?Kdybys poslouchala country, ty by ses o tom šířila?? zapochyboval skloněný Lestat.
?Těžko říct...? odtušila Vivian. Černé vlasy jí padaly kolem tváří, když protahovala tkaničku posledními dírkami na vysoké botě. ?Kdybych poslouchala country, asi bych to neměla v hlavě v pořádku.?
Lestat se zasmál. ?Taky fakt,? postavil se a sebral z věšáku dlouhý tmavý kabát.
?Dneska ti ho nezávidím, bude tam vedro,? soucitně vzdychla Vivian.
?Co nadělám,? pokrčil její bratr rameny, ?Jdem??
Sestra si přehodila přes rameno černou brašnu. ?Jo,? kývla a oba sourozenci vyklouzli do letního svítání.
?Hele, Samieli...?
Hoch se otočil. Měl na sobě černé tričko a seprané džínsy, ?No??
?Můžu si přisednout??
?Jak chceš,? pokrčil rameny.
Lestat se posadil na schody vedle Samiela. Oba seděli ve stínu školní budovy. Stromy v aleji před vchodem se chvěly v líném letním vánku.
?Hele, Sami... Dneska ráno mi ségra něco říkala...?
Chlapec si prohrábnul vlasy a sklonil pohled ke špičkám svých těžkých bot. ?Copak povídala??
?No... Prý... Prostě...? Lestat se nervózně pousmál. ?Zkrátka že posloucháš divný věci... Jako country a tak.? Ticho bylo trapné a dusivé. Hlasy lidí ve škole se ozývaly z velké dálky a tlumeně.
?A co chceš vědět?? zeptal se Samiel potichu.
Lestat se udiveně zadíval na kluka v tričku. ?No... čekal jsem, že řekneš že to je hovadina,? vydechnul.
Samiel pokrčil rameny. Vítr mu cuchal černé vlasy. ?A jinak nic, Lesty??
?Takže je to pravda??
Hoch se na Lestata vážně zadíval. ?Každý si může poslouchat co chce, ne??
?To ano... Poslouchej, co chceš. Jestli se ti líbí death, poslouchej death, jestli máš radši black, tak klidně black, je to jedno, hudebních stylů je spousta....? mladík chrlil jedno slovo za druhým, jako by chtěl svůj šok zamluvit.
?Ale co když chci poslouchat country??
Lestat zalapal po dechu. ?Nikdo neposlouchá country.?
Samiel se jemně usmál. V jeho modrých očích se něco zalesklo. ?Ale ano. Já.? Možná hrdost.
?Hele, poslechni... Moc se neznáme, ale jsi mi docela sympatickej, tak ti to povím na rovinu... Podívej, už tak se o tobě říkaj divný věci. Dost, že se nelíčíš a nelakuješ si nehty... Ani pořádnou košili nemáš... jestli se někdo dozví ještě tohle, nevím jak to lidi ponesou...?
Hoch se smutně pousmál a objal si kolena. ?Co je mi potom, co říkají ostatní??
?Budou si myslet, že jsi blázen. Nějakej magor.?
?Je mi to jedno. Nezáleží na tom,? Samiel se zadíval Lestatovi do očí. ?Jsem jaký jsem, dělám co se mi líbí. Na ostatních mi nesejde.?
?Víš co tě všechno čeká? Dobře, čert vzal lidi ve škole... Ale profesoři to taky neponesou nejlíp. Přidělá ti to spoustu problémů... Říkám ti, kašli na to.?
Samiel zavrtěl hlavou. ?Nebudu. Nejde to.?
?Proč? Co je na té hudbě tak úžasného??
Hoch pokrčil rameny. ?Vlastně ani nic moc.?
Lestat zalapal po dechu a nechápavě se na něj zadíval. ?Tak proč to děláš? Co tě k tomu kruci vede??
Starou, kamennou školní budovou se rozezněl zvonek. Vchodové dveře se otevřely a do letního odpoledne vycházeli studenti. Někteří se shlukovali do malých skupinek, jiní sbíhali po schodech, alejí a pak dál. Desítky těžkých, vysokých bot klapaly po kamenném schodišti. V jarním vánku vlály dlouhé tmavé kabáty a pláště. Dívky v černých sukních a rozedraných punčochách, jiné v širokých krinolínách a korzetech. Několik lidí otvíralo černé slunečníky, kdosi nasadil plynovou masku. Zástup černých postav scházel po schodech, drobil se a trousil stinnou alejí.
Chlapec se podíval na Lestatovu tvář a lehce se usmál. ?Individualita.?
Komentáře
Přidat komentář