Krok stranou, nová éra, nebo soumrak temných aztéckých elektrobožstev?

Hocico - Ofensor
Vydal: Out of Line, (56:12 mins)

Máte rádi překvapení? Jedno takové si pro svoje fanoušky nachystali (víceméně) mexičtí rabiáti Hocico. I když překvapení. Že má tahle dvojka ráda old schoolovou elektroniku je všeobecně známá věc. Tentokrát se tenhle fakt však v mnohem větší míře promítl i do jejich studiové tvorby. Někdo zajásá a někdo si možná trochu popláče. 

Moje počáteční rozčarování zavinila dle mého názoru absolutně nešťastná kombinace vyšponovaného intra (které má patřičně dramatický a násilný náboj) a nejlínějšího tracku na celém albu. „Relentless“ doteď nechápu. Absence jakékoliv energie a dravosti je právě u Erka s Racsem nečekaná. Představte si klasickou „čekačku“, kterou vás před refrénem kapela napíná v očekávání fínální devastace. Tahle věc je kompletně od začátku do konce jedna velká „čekačka“. Jen bez té očekávané gradace. Díky tomu na mne ani temná nálada songu nějak nefunguje. 

„Sick Sex“ bouchá ve středních tempech, ale aspoň bouchá. Kde ztrácí na rychlosti, tam nabírá na tvrdosti a konečně se začíná dít aspoň něco. Zrychlení tak přichází až s klipovkou „Bienvendo a la Maldad“ po téměř čtvrthodině alba, což už samo o sobě je u Hocico poměrně netradičním jevem. I přes to, že skladba šlape, pořád postrádám výraznější náboj, chytlavý motiv, prostě NĚCO. Navíc se jedná o výkřik do tmy, neboť i následující čtvrthodinu vyplňuje další poměrně nevzrušivá a poklidná věc „Heart Attack“ a dvě intermezza, na které si duo potrpí od svých začátků. Ty mají sice povedenou hororovou atmosféru, ale že by posluchači nějak rozproudily krev v žilách, to se říct nedá.

Proto sláva a díky za titulní vál „Ofensor“. Ten se svému jménu snaží dostát i hudebně a je pro mne v polovině alba vůbec první uspokojivou palbou. Ona má vůbec celá druhá polovina novinky tu „modernější“ a tanečnější tvář, na kterou jsme zvyklí od „diskotékovějších“ dob CD „Signos de Aberracion“. To tedy platí pro poslední čtyři kusy (když nepočítám další intermezza) z nichž jedním je i již známý singl „In the Name of Violence“. Naneštěstí jsou možná svižnější, nicméně nějakou hitovku člověk pořád hledá marně. 

Mám Hocico rád a při poslechu „Ofensora“ se snažím sám sebe přesvědčit, že to třeba není tak špatné. Že třeba dejme tomu jen nemám správnou náladu. Ale pouštím minulou studiovku „El Ultimo Minuto“ a bez hledání vhodné nálady už to se mnou háže. Pouštím zmíněnou klasiku “Signos de Aberracion“ a je to tam. Vracím se tedy k novince a sedím a jen se tak pokyvuju. Něco je prostě špatně. Nový materiál by třeba mohli ocenit fandové, kteří v tvorbě hvězdné dvojky marně hledali nějakou změnu. „Ofensor“ je určitě variabilnější a barevnější deskou, než její předchůdci. Já jsem jí však zatím na chuť nepřišel.

Možná se vám bude zdát recenze ve srovnání s hodnocením až příliš kritická. Jde o to, že se pořád jedná o dobrou aggrotechovou desku, ale od Hocico očekávám zkrátka o dost víc. Po třech letech se tak nadšení nedostavilo.

Hodnocení: 70%

Sestava:

Erk Aicrag - lyrics & vocals 
Racso Agroyam - programming & Music

Tracklist:

01. Déjà-Vu Siniestro
02. Relentless    
03. Sex Sick    
04. Bienvenido A La Maldad
05. El Destello En El Cristal    
06. Heart Attack    
07. I Will Be Murdered (4 Minutes Of Horror)    
08. Ofensor    
09. Mind Circus    
10. The 5th Circle    
11. Auf Der Flucht
12. In The Name Of Violence    
13. Muerte En Reversa

mohlo by vás také zajímat

Hocico vyrukovali v polovině prázdnin s novým, dvojitým singlem

Report z Wave Gotik Treffen 2023 - sobota

Report z Castle Party 2022 - sobota, neděle

Report: Hocico v Underdogs