Ezechiel | 08.01.2016 12:22

Jak to dopadne, když se goatwave kozlové pustí do zkoumání mariánských mystérií?

The Devil & The Universe – Benedicere
Vydal: Rustblade

Vídeňští hudební okultisté The Devil & The Universe jsou u nás na webu častými hosty. A s ohledem na jejich pracovitost a zároveň vysoce drženou úroveň jejich výstupů se není co divit. Ostatně, začátkem loňského roku jsme se ponořili do hlubin událostí roku 1816 na skvělém albu „Haunted Summer“, na Čarodějnice se osvěžili EPčkem „Walpern II – The Blocksberg Sessions“ a před koncem roku jsou pánové zpět s další plnohodnotnou deskou. Respektive – plnohodnotnou možná ne až tak úplně stopáží (měří jen 34 minut), ale rozhodně plnohodnotnou co do obsahu. I tak je to ale slušná vydavatelská kadence.

Trojice pod vedením Ashley Dayoura protentokrát na novince vyměnila hned několik věcí: zaprvé vydavatele. Po úspěšně vydaných nosičích u domovského labelu [aufnahme+widergabe] kozlové čerstvě upsali svou duši italskému vydavatelství Rustblade. Druhá, mnohem výraznější – přesto v případě The Devil & The Universe poměrně tradiční – je změna tématu desky. Po magicko/kabalistickém úvodu „:Imprint Daath:“ z roku 2013 a zkoumání tajemných, okultismem a opiáty prosáklých událostí ve vile Lorda Byrona na „Haunted Summer“ se opět přesunujeme jinam.

Benedicere

Pánové se s albem „Benedicere“ zcela ponořili do křesťanské mystiky a zejména mariánských mystérií. A podobně, jako když loni odjeli do opuštěné chýše ve Štýrských lesích, čerpali i tentokráte inspiraci přímo v terénu. I vyrazili na nejznámější poutní místa, jako jsou francouzské Lurdy, španělský klášter Montserrat i Vatikán, aby tu nabrali podněty a zvuky.

Pocity z těchto cest evokuje už mocný otvírák „Ascencion“, se kterým jako bychom stoupali ke klášteru na kopci. Zvony nám bijí v ústrety a spolu se vzdušným soundtrackovým proudem nás vedou na cestu povznesení. Všeobjímající zvuk korunují velebné tóny varhan, které přidávají pocit posvátna. A samozřejmě nechybí ani pro TDADU již charakteristický kladívkový dulcimer.

Na břeh duchovního moře nás vyvrhne vlnovitá „Dei Generetix“, zklidněná jako Bohorodička v radostném očekávání. To je ovšem na delší dobu jediný okamžik klidného spočinutí. Další „veselejší“ moment se totiž nachází až ke konci desky se skladbou „Nikopoia“, nejspíš nejtypičtější „Kozlí“ věci na desce, která je však náladou přeci jen o něco světlejší. A i tady to pánům hudebně sluší.

The Devil & The Universe - Nikopoia

Kromě toho najdeme na „Benedicere“ několik vysoce šlapavých až tanečních skladeb. A nutno dodat, že velmi dobrých. Taková je třeba electropalba „Immaculata“, říznutá klasickými obskurními instrumenty The Devil & The Universe. Ještě přísnější je pak elektronická valivka „Ora Pro Nobis Deum“, jejíž tah i zvuk si vlastně s ničím nezadá s deskami electroindustriálních uskupení typu Front Line Assembly nebo našinců Depressive Disorder. Klasické rytmické kotle, rototomy, divnozvuky a samply z filmů to ale všechno zabalují do rouna jasně šitého sud(okopytn)ičkami The Devil & The Universe.

Dobře fungují i ty mnohem introvertnější skladby. Například zkoumání hlubin jeskyně s „Hail Mary“ a následující varhanní reinterpretace Schubertovy „Ave Maria“, která sice rámcově připomíná církevní kompozici, ovšem o poznání znepokojivější a brutálnější. Co do zneklidňující atmosféry si tahle skladba může podat ruku s trackem „Elousa“, připomínajícím ranější věci TDADU. Tedy až na tu latinskou modlitbu Zdrávasu. V podobných pocitech se plíží i téměř divadelně pojatá „Mater Dolorosa“ s dramatickými kotly, dutými až klaustrofobickými rytmickými prvky a ztracenou kytarou. Pěkně to straší (i díky ženským vokálům a řadě divných zvuků), super track!

The Devil and The Universe

Po nádechu „Nikopoia“ uzavírají naší cestu poryvy znepokojivé „Road to Damascus“. Co se skrývá v temnotách? Čí všudypřítomný dech tu neustále slyšíme za zády při cestě přes hory a pouště? Rezonují tu ozvuky prvotního hříchu? Zavírák má plíživost darkambientu se ztracenými mnišskými chorály a posléze smyčcový rozmach soundtracku k velkému (klidně i fantasy) filmu. Ovšem soundtracku infikovaného jedovatými pruhy dávivých synťákových ploch. Proti nám se zvednou do mrazivých mlh oděné řezavé zvukové kopce s rozeklanými štíty, rezonující žalozpěvy sylf. Přesně to nás čeká na naší další pouti. Po povznesení na začátku alba a dozrávání v hlubinách je nyní čas odejít šířit přijaté světlo dál, do nehostinného světa „tam venku“.

Těch 34 minut desky uteče podezřele rychle. „Benedicere“ by si rozhodně nějaké prodloužení zasloužila, ovšem na druhou stranu respekt před rozhodnutím autorů už nic nepřidávat. Ono je lepších 34 intenzivních minut, než hodina vykoupená nezajímavou hudební vatou.

Novinka The Devil & The Universe se tedy opět povedla. Pánové se zase posunuli hudebně i tematicky někam trochu jinam, aniž by však ztratili svou tvář. A výsledek zase má hlavu a patu. Je to pestré, drží to pohromadě, má to spád, objem, prostor i atmosféru. Dalo by se říct, že novinka má i jistou zvukovou „velkoformátovitost“.

TDADU

Navíc se Ashley, David a Stefan s (pro někoho možná překvapivě zvoleným) křesťansko-katolickým konceptem desky popasovali bravurně. „Benedicere“ z plných plic nasává křesťanskou mystiku, ale zároveň ji zpřítomňuje bez naivních příkras, bez barevných stužek a duhové glorioly čehosi za každou cenu nuceně rozjásaného. Jako všechna mysteria jsou totiž i tato nedohlédnutelně hluboká a temná. Nesměšujme tu však "temná" se "zavrženíhodná" nebo "padlá". Ostatně, i samotný zázrak zrození/stvoření – lhostejno, zda lidského, či toho Božského – se odehrává v naprosté temnotě. Ale zároveň, jak ústy samplů kozlíci na albu připomínají: „Pouze skrze utrpení můžeme dojít království Božího.“ To není zrovna idylka k nedělnímu čaji a sušenkám před odpoledním programem u TV Noe...

Ashley Dayour tím tedy navíc jen tak mimoděk dokazuje, že temnota nemusí nutně jít za ruku jen se standardizovanými, vyčpělými, klišovitými a stereotypními nosiči – tedy okultismem, satanismem, čarodějnickými/krvavými rituály, drogami, zvrhlou sexualitou, vampyrismem, vzýváním zla nebo jinou formou blasfemie. Že je přítomna všude a nic není dokonale černé či dokonalé zářivé. A také, že prvoplánové rouhačství, které je k vidění u tolika různých rádobytemných smeček, je zkrátka jen prázdnou trapnou snahou o šokování publika, které tato trojice rozhodně nemá zapotřebí. A za to mají další body do tabulky. Velmi pěkná práce, kozlíci!

Hodnocení 85 %