Kootcha | 07.08.2015 12:13

A ještě jednou Kootcha, tentokrát s reportem ze Schwarzprior na lodi.

Začínal jsem mít absťák, protože s Vanessou to na Vostrově nevyšlo a Adalbertovy narozeniny bez lidí taky nebyly nic moc. Proto jsem se na Cargo Gallery dost těšil. Prostory téhle lodi jsou fakt reprezentativní a neočekávaně mají skvělý zvuk. Docela bych ocenil, kdyby se už nevraceli do Děčína, ale zůstali v Praze.

Je 22:00, Edgar sahá do mašin a v mojí hlavě se začíná znovu odvíjet příběh „IDDQD“. Motal-Schwarz-Pleha, tři prvky, které tvoří ostravsko-pražskou slitinu Schwarzprior , nás s sebou opět vzali na výlet po temných stránkách jejich pokřivených duší. Do industriálního světa plného komiksů, odlišností, bolesti, drog, úchylek a vnitřního pnutí vytvořit něco divně jiného. Není to jenom díky značně neobvyklým textům a zjevem Motala, který se svým bělmem místo očí a eklektickými pohyby patří do klece a narvat sedativy. Je to o celkovém vyznění téhle dokonale provedené šílenosti.

Díky tomu, že kapela má pouze jednu desku, drží koncert koncepčně neskutečně pohromadě. Songy na sebe v podstatě navazují a vy jen přeplouváte jedné kobky do druhé. Je super, že tu viditelnou a slyšitelnou negaci nikdo nevnímá jako mínus, ale jako výrazový prostředek, který vám nijak nebrání se bavit a tančit. Myslím, že když kluci tuhle placku točili, tak nepředpokládali, že jejich koncerty budou takovéhle meydany.

Schwarzprior

Mocně tomu pomáhá každým vystoupením dokonalejší projekce! Radek je nejenom plnohodnotným členem kapely, ale já ho nazývám muzikantem, protože on na ten grafický program, hraje jako na nástroj. Pamatuju si na první koncert, kdy ještě Pleha nebyl takový virtuos, kterým se za tu krátkou dobu rozhodně stal. Teď mám opravdu pocit, že bez tohohle skvostného vizuálu by to zdaleka nemělo takový drive. Někdo by mohl namítnout, že z desky se mi to taky líbí a nevidím u toho nic. No to ale pěkný hovno, protože já když to poslouchám, tak u toho ty projekce vidím. Netvrdím, že mám zavřené oči a je to stejné jako na koncertě, ale v podvědomí to tam stále je a proto je pro mě Radek muzikant jako ti zbylí dva.

Schwarz opět sáhl do poťáků a lehce přemíchal (interně říkáme "namrdal") zvuk, takže mám na každém koncertě oprávněný pocit, že to hraje pořád líp a líp. Obecně mám nejradši kapely, které jsou schopné do té beatové brutality dostat melodickou linku. Je vcelku jedno, kolik to má BPM, hlavně aby to aspoň na chvíli mělo harmonii. No a to Schwarzprior dokonale splňují. Kupodivu nemám na desce jediný track, který by mi vadil, takže mě show bavila od začátku do konce. Ale jak už jsem psal minule, jediná pecka, co na desce není, mě rozbila zase nejvíc „nemoc jsem a jako nemoc vypadám“. To je tak strašně dobře udělané, že „Nemoc“ je pro mě fakt top! Další kulka do hlavy je určitě „Potěšen z Masa“. Nejenom, že to hudebně táhne, ale ten text, to je libost. Prostě „šest dní potěšen z masa, šest dní potěšen z ní, šest dní při čtení z ní“ je geniální a nikdo mě nepřesvědčí, že ne.

Všeobecně oblíbená a zdomácnělá „Smrt Láska Chcaní“ dokonce roztančila celé publikum. Hodně hrdel se přidalo na „Tohle je Berlín 1930“. „Móda Extravagance Manýry“ je trochu jiná než ostatní songy, ale možná i proto tak ční. Pokaždé mě trochu děsí „Vidět Vodu ze Dna“, protože už od dětství mám utkvělou hrůznou představu, jak ležím na dně zamrzlé řeky a koukám se nahoru na hladinu, kde je led, který mě nepustí za vzduchem a pokaždé se mi to dost reálně vybaví. Nějak se kluci ve spoustě témat trefují tam, kde to znám.

Byl to opět nadstandardní koncert, na který bych byl schopen chodit co týden. Snažíme se teď Priory dostat na koncerty a festivaly v zahraničí, takže příští rok si doufám přečtete něco podobného, ale z Německa a kluci budou supportovat nějakému velkému jménu z dané scény. No a je i možné, že za rok o nich nebude psát pravidelně jenom Sanctuary.cz, ale třeba i Sonic Seducer.de.