Nephilim | 26.04.2015 21:56

Jak dopadl třetí pražský koncert Camouflage v Praze? To se do pražského Roxy vypravil zjistit kolega Nephilim.

Uplynulo téměř třicet let, než Praha mohla poprvé uvítat jednu z nejvýznamnějších synthpopových kapel. Premiérový koncert Camouflage si naše hlavní město vychutnalo teprve před čtyřmi lety, kdy kapela dorazila do KC Vltavská. Frontman Marcus Meyn tenkrát strávil vystoupení na barové sesli, neb si den přetím zlomil v Bratislavě nártní kost (report ZDE). V pořadí druhý koncert Camouflage se odehrál o dva roky později v Lucerna Music Baru – a ani tehdy vše neproběhlo úplně hladce, neboť zpěváka zradily hlasivky, které mu doktoři Thomayerovy nemocnice napravili doslova v hodině dvanácté (report ZDE). S obavami jsem tedy mířil v neděli 19. dubna do pražského Roxy, doufajíc, že do třetice bude už vše bez komplikací.

Pořadatelé tentokrát nedali prostor žádné domácí předkapele a vsadili na reprodukovaný set depešáckého DJe Agenta Orange. Ten během svého zhruba hodinového vystoupení nasázel do publika osvědčené electropopové jistoty a posílil očekávání ve věci příští.

Krátce po deváté hodině už obsadili pódium Camouflage. Ústřední trojici Meyn/Mayle/Kreyssig doplnil bubeník Jochen Schmalbach (jinak také producent Alphaville nebo Die Fantastischen Vier) a kytarista Volker Hinkel (Fools Garden). Jelikož pražský koncert byl závěrečnou štací turné k čerstvé desce „Greyscale“, bylo jasné, že setlist se zaměří především na ni (a kapela z ní skutečně představila sedm kusů).

Velmi slušně naplněný klub připravil bouřlivou diváckou kulisu a to i přesto, že valná část přítomných neměla novou desku ještě dostatečně ‚pod kůží‘. Decentní scénu doplňovala nenápadná boční černobílá projekce, která ještě podtrhla velmi civilní a přátelský pocit z muzikantů. Při úvodní „Laughing“ se ještě publikum zahřívalo, „That Smiling Face“ bylo prvním šrapnelem, který odstartoval vlnu nadšení. Tak pak vydržela až do finiše.

Camouflage - That Smiling Face (live in Prague 19.4.2015 by Hanzis siznaH)

Zvuk měl k ideálu hodně daleko a ztrpčoval hraní i samotné kapele, která byla jinak v ohromné pohodě a sršela vtípky, nemluvě o tradičních tanečních kreacích Meyna. Heiko Maile s nelibostí sledoval les mobilů, nahrávajících mnohdy i desítky minut dění na pódiu, a pak se jal (pochopitelně s příslušným komentářem k nezdárným divákům) přímo uprostřed setu vyřizovat e-maily na svém telefonním aparátu. Skladbu „We Are Lovers“ uvedl Marcus Meyn tím, že „hudbu dělají vlastně proto, aby se dostali snáz k fanynkám“. Několik skladeb odzpíval Oliver Kreyssig, který dokázal, že kapela se může opřít nejen o suverénní Meynův vokál. „Shine“ si díky své hitovosti vydobyla prominentní místo v setlistu a byla přijata se stejnou intenzitou, jako megahit „The Great Commandment“, který uzavřel základní set.

Camouflage - The Great Commandment (live in Prague 19.4.2015 by little 3336)

Přídavky zcela logicky dospěly k očekávanému závěru v podobě „Love Is A Shield“ (s drobným faux-pas v podobě zmršeného textu), jejíž intro obstaral Jochen Schmalbach bubenickou exhibicí. Ale ani potom kapela neodešla – muzikanti si posedali na kraj pódia a za doprovodu španělky odzpívali závěrečnou „Strangers Thoughts“.

I třetí pražský koncert Camouflage dokázali, že zdaleka nepatří k těm kapelám, které hodlají donekonečna obehrávat starý materiál a těžit z někdejší slávy. A drobné nedostatky byly jen pihami na kráse. Kdo si připlatil, mohl se následně zúčastnit i VIP afterparty s kapelou, ale to už je jiný příběh. Tak zase za dva roky?