V sobotu proběhla v Rock Café trojitá elektronická oslava s kapelami Amnistia, Formalin a tuzemskými Depressive Disorder. Jak to vypadalo? Přečtěte si Kootchův report!





 

Sanctuary.Cz si pro nás připravili opět dark-electro session ve formě trojkoncertu domácích Depressive Disorder a dvou německých úderek Amnistia a Formalin. Je pro mě nepochopitelné, že na křest desky domácí kapely a tak kvalitního supportu z Reichu, nepřišel v vlastně nikdo. V podstatě poprvé se mi stalo, že v devět hodin večer přišel Pavel ze sálu a říkal: "Prosím Vás, pojďte už dolů, oni chtějí začít a není tam ani noha!" Vzhledem k tomu, že lístek stál 190 Kč, tam mělo být plno už jen kvůli tomu. Odhadem bylo v RC včetně kapel a pořadatelů asi osmdesát lidí, což je v mých očích tragické. Přesto jsme myslím udělali důstojnou atmosféru a Němčouři byli v poho.

První začali hrát naši blízcí sousedé z Lipska Amnistia. Tihle na nic si nehrající, neuvěřitelně příjemní kluci k nám přivezli propagovat svou novou desku „AntiVersus“, ze které byl playlist primárně složen. Fakt mi udělali velikou radost, protože na začátku nás bylo v kotli asi pět, ale Tino Claus obsluhující mikrofon s tím neměl vůbec žádný problém. Po prvním songu, kdy jsme se všichni ozvali, co to šlo, byl nadmíru spokojený a dali do koncertu vše, jakoby nás tam bylo pět tisíc. Napadlo mě, že kapely, které už hrají relativně dlouho a nedosáhly velkého úspěchu, si dokážou velmi dobře poradit i ve velmi slabě naplněném sále. Chtěl bych vidět Front 242, jak by se tvářili, kdyby na ně přišlo sto lidí.

Keyboardová sekce vedená Stefanem Schötzem a doplněná Janem Moritzem, do nás nacpala svoje industrial-EBM s největším nasazením a vzhledem k tomu, že skutečně hráli a jenom nemarkýrovali, to byl opravdu mazec. Jejich autorskou muziku neznám moc dlouho. Všiml jsem si jich před lety, když vylezli s mixy pro Myerovy projekty Haujobb a Destroid. Následně mixovali Leather Strip a dostali se na německé roční kompilace. Jejich sound je docela hutný a Tinův hlas ho nijak nezměkčuje. Hned úvodní „AntiVersus“ jasně naznačilo, kudy se bude celá produkce ubírat. 

Amnistia se určitě nesnaží o nějaká hudební překvapení. Nejsou to žádní novátoři, vzali jen to, co po celém Německu tvoří desítky kapel a udělali to po svém. Zatím se jim podařilo vyprodukovat čtyři desky a alespoň ukázku, zahráli ze všech. Hned první fošnu z roku 2007 „Neophyte“ prezentovali dvěma fláky „Self Defence“ a „ Prosperity“. Druhou desku „Blackguard“ 2008 reprezentoval „Komplex“ a třetí desku „Egotrap“ 2011 pouze „Faceless“. Všechny ostatní songy byly ze zbrusu nové fošny. Ani jsem si nevšiml, jestli mají svého zvukaře, ale vzhledem k tomu, že to hrálo super, tak asi jo. Opravdu mě to bavilo a tak mě mrzí, že na žádném festivalu, kam v létě jedeme, nehrají.

Tracklist

1. AntiVersus
2. Catch me
3. Komplex
4. Suspects
5. Self-Defence
6. More
7. Contrast
8. Prosperity
9. Faceless
10. Schwarz Licht

O pauze stačilo vyměnit pár keyboardů, přepíchat něco kabelů a na stage vlítli hezkoklucí z Berlína, dvojice vystylovaných modýlků s názvem Formalin. Tihle stájový koně slavného německého labelu Out Of Line zahráli v Praze poprvé. Já si jich všiml poprvé v roce 2012, když vydali zatím poslední desku „Wasteland Manifesto“, z které zahráli čtyři songy, stejně jako z první desky „Bodyminding“. Jelikož zrovna pracují na nové placce, tak nám dali ochutnat dvě novinky – hned první „We are the Future“ a „Salvation“, při které si Gabor nasadil kytaru a přitvrdil muziku.

Při poslechu obou CD nebo při sledování klipů jsem se nemohl ubránit pocitu, že se pohybují přesně na hraně theplárny. Kdyby ještě trochu zvolnili, tak už by to bylo moc. Ne tak při živém hraní. Koncert byl daleko ostřejší než jejich desky. Naživo to má daleko větší koule, možná i díky Tomově pěveckému nasazení. Jeho zpěv je naschvál přehnaný, koncovky jsou protažené, frázování velmi tvrdé, skoro bych řekl, že chvílemi „diktát“! Z první, daleko více industriální desky, mě nejvíc bavila výborně ujetá „My Fetish“ a „Yuppiescum“. Z druhé nejvíce táhl „Collider“ a přídavek „Faker“. Malinko mě mrzelo, že nezahráli jednu z mála německy zpívaných „Antiheld“ a mojí nejoblíbenější titulovku „Wasteland Manifesto“.

Zkoušeli jsme si ještě vydupat další přídavek, ale vyhověno nám nebylo. Formalin s sebou přivezli i spoustu merchandisingu. Dost mě nakrklo, že chlapské trika měli super předek, ale hnusné záda. Holčičí trika byla super celá, ale to mi je prd platné, protože eMko si můžu strčit tak leda do skříně. Hlavně záda s velkým nápisem Berlin Industrial mě bavily moc. 

Tracklist


1. We are the future
2. My fetish
3. Tied and blinded
4. End of all suffering
5. Yuppiescum
6. Collider
7. This isn´t love
8. Salvation
9. Resistance
10. Faker

Obě dvě kapely předvedly, že i „druhá liga“ (a to nemyslím nijak zle, prostě jednička jako FLA, 242, Pitchfork, nebo And One nejsou) umí zahrát nadprůměrně dobře a hlavně si umí pohlídat dobrý zvuk.

Třešinka na dortu měl být křest desky našeho českého bandu Depressive Disorder. Nechci a nebudu se v tom zbytečně moc šťourat. Některé koncerty se povedou, ale tento mezi ně bohužel nepatřil. Na kapele je znát, že naprosto minimálně zkouší. Tím nechci říct, že na to serou, ale děti, rodiny, dvě čtvrtiny bandu v Praze, jedna v Brně a jedna v Německu se prostě nemůžou při občasném hraní sejít, to nejde. To nefunguje ani u „velkých“ kapel. Notabene v případě předehraných zvuků, naživo hraných zvuků od dvou klávesáků, živé kytary, dvou bicích modulů a dvou zpěvů. To už je takový záběr, že si to zaslouží i vlastního zvukaře.

Tentokrát nefungovalo skoro nic. Synťáky byly divně zahuhlané, kytara zněla, jako kdyby v combu vyhořely lampy, levé pady měli skoro sekudu zpoždění, takže jakmile Ez začal bubnovat, stala se s toho nesmyslná koule beatů a zvuků. Což samozřejmě okamžitě rozhodilo ostatní a takhle si ty nepřesnosti podávali jeden druhému. V některých peckách mi přišlo, že kdyby neměli možnost na sebe kouknout, tak to ani nedohrají. Znám to dobře, každému muzikantovi se to stane mockrát za život. Tady byl největší problém, že se to dělo většině kapely, z čehož logicky nemůže být dobrý výsledek.

Ve starších peckách to nebylo tolik znát, ale v těch nových ano. Ono by to určitě šlo udělat jednodušeji, předehrát více zvuků nebo se zbavit některých nástrojů (jedny pady stačí) a potom by nebylo tolik možností k chybám. Prostě tenhle koncert se nepovedl, ale co už. Před půl rokem nám s Leather Strip předvedli, že umí nejenom skládat dobrá alba, ale umí to i výborně odehrát naživo. Vzhledem k tomu, že jsem kluky po koncertě viděl, s některými si dnes psal, vím, že je to neskutečně trápí a mrzí nejenom kvůli sobě, ale i kvůli nám. Skoro jsem měl pocit, že se na to chtějí vykašlat úplně. Patriku, Radime, Véno, Ezi, kurva když budete chtít, tak to zase příště bude super. Hlavně nepropadejte panice, že už to nepůjde! Fakt se těším na novou desku, protože skládat muziku rozhodně nezapomněli a z toho, co se na koncertě hudebně povedlo, to bylo jasně znát!

Traclklist

1. Gula
2. On the ground
3. Messenger
4. Blasted
5. Reality
6. Avaritia
7. Apology
8. Invidia
9. Insane
10. Slave
11. Acedia
12. Total chaos
13. Near to death

Fotky od JiSeho najdete v naší fotogalerii.

mohlo by vás také zajímat

Report ze sobotního koncertu Front 242 aneb Když EBM funguje na sto procent

Depressive Disorder: Kvůli novýmu EP jsme najezdili tisíce kilometrů

Depressive Disorder cítí v druhém singlu návratového EP vnitřní bolest

Depresive Disorder uvolňují první ukázku z návratového EP