Nebudeme si nic nalhávat, Němci nabízí stran koncertů a festivalů elektroniky širokou škálu možností. Tak ono je to logické, když je to líheň tohoto stylu. Co obnášela akce pod názvem Ballroom Passion v Drážďanech? O své zážitky se podělí Tereza Pavlíčková ve svém reportu.
Od doby, kdy jsme byli na koncertní akcičce s Aesthetic Perfection a Covenant, jsem věděla, že si dáme 16.listopadu opět výlet do Drážďan. Místem konání byla opět oblíbená Reithalle. V původní podzimní nabídce malého fesťáčku Ballroom Passion byly kapely Pokémon Reaktor, Faderhead, Klangstabil, Sono a DAF. Nejvíc jsem se těšila na skočné juchání v kotlíčku u songu „The Way To Fuck God" od Faderhead. Bohužel, moji oblíbenci se nedohodli na podmínkách s produkcí a tak nevystoupili a byli nahrazeni Dj chlapíkem, který si říká Soman.
Celá akce začala již v šest hodin, ale kdo to měl vědět? Chápu, na pořadu bylo hodně kapel, ale stejně… Takže v šest jsem tam nebyla, jelikož jsem na hotelu doháněla spánkový deficit z předešlého večera. Do klubu jsme dorazili něco po sedmé. V tu dobu bylo už po partičce Pokémon Reaktor, což mě mrzí. Nehledám v jejich tvorbě žádnou hudební hloubku, je to recese a některé songy jsou vyvedené. Samotnou by mě zajímalo, jaké jejich vystoupení bylo, když po sedmé hodině se v klubu nacházelo tak 50 lidí a to počítám i ty, kteří byli na záchodě. Úplně si nedokážu představit, že track „Steam Pressure Drill & Kick it“ od Pokémonů měl ten správný šmrnc v rodinném počtu posluchačů.
Soman
Každá vystupující parta dostávala pro své vystoupení k dispozici cca 40 minut. Když tedy ukončil svou produkci veselý plavec Soman, konečně nastoupili Klangstabil! Byla jsem na jejich vystoupení opravdu zvědavá, jelikož jejich poslední singl „Shadowboy“ mě nadchnul a nejenom mě. Je to něco jiného…je to v atmosféře a asi podání. Má to hloubku a v poslední tvorbě Klangstabil je něco jiného, než nabízejí ostatní. Prostě si je zapamatujete, neb vybočují. Už jen samotný nástup projektu Klangstabil na pódium byl jiný. Zpěvák Boris May si po příchodu sundá boty a ponožky a celé vystoupení je bosý. Hned na úvod začínají songem „Shadowboy“, který prostě zhltnete. Klangstabil si vás umí nastavit. Večerem se prohnal song „You May Start“ a Maurizio Blanco zazpíval emotivně „Perdere per vincere“, což pro mě byla velmi křehká záležitost. V jejich tvorbě je lehkost a hlavně výborně použité zvuky. Boris May se pokládal do vystoupení a šrouboval vše do maxima. Byly chvíle, kdy se dalo pochybovat o jeho psychické stabilitě, když si stále chaoticky, až nervózně hladil hlavu a obličej. Ale patřilo to k celkovému dojmu vystoupení. I dle reakcí diváků byla show pod štítkem Klangstabil velmi dobrá.
Klangstabil
Pokud jste chtěli vyplnit přestávku mezi jednotlivými výstupy, mohli jste zakoupit velké množství merche. V zadní části klubu, která byla připravena pro afterparty, byly pulty, které přetékaly nabízeným množstvím zboží. Přes oblečení, nášivky, odznaky až po CD, vinyly a to vše s logy elektronických kapel. Kdo je nadšenec, měl příležitost se vyřádit. Já sama jsem byla zklamaná, neb se mně nepodařilo ukořistit tričko Klangstabil, protože oblečení s nápisem této kapely šlo na dračku.
Reithalle byla už dostatečně zaplněna, když stage přivítala dalšího vystupujícího. Hamburská parta SONO, která vznikla začátkem roku 2001, produkuje takový elektronický mix. To byl můj subjektivní dojem. Zpěvák Lennart A. Salomon, obsluhující i kytárku, působil jistým dojmem a je zjevné, že Němci ho mají rádi. Zbytek kapely tvoří obsluha kláves Florian Sikorski a Martin Weiland. Když jsem si poslechla pár úvodních songů, měla jsem pocit, že slyším něco mezi Depeche Mode a U2. Tu a tam přilítnul romantický refrén typu, že „forééévrrr and ól t najt“, což jsem přijala jako fakt a nepouštěla se do větších akcí. Jeden z největších hitů „Flames Get Higher“ pohltil posluchače velmi optimisticky a navnadil pěknou pozitivní náladu. Co mě překvapilo, vzhledem k tomu, co jsem viděla a slyšela, byl track „Keep Control“. Musím říct, že tahle taneční věc mě nadchla a rozhopsala taky. Ona je to píseň líbivá, nenáročná, melodická a rytmická. Jak by se řeklo, slušná dýza :). SONO musel dát ještě pár přídavků, neb se halou neslo: „Zugabe, zugabe!!!“
SONO
Poslední na seznamu z dnešního večera byla kapela DAF alias Deutsch Amerikanischen Freundschaft. Abych pravdu řekla, nejsem jejich znalec a zároveň nejsem fanouškem elektropunku šmrncnutým industriálem. A nebudu a ani nechci se pouštět do rozboru jejich současné i historické tvorby. Jsem si vědoma, že jsou to matadoři a jak poznamenal jeden můj kamarád: „Otce minimalismu můžu zase a zase.“ Gabriel "Gabi" Delgado-López na sebe vylil během vystoupení mnoho litrů vody, živé bicí zcela podtrhly celkový „klange šlap“ a před pódiem to žilo. Deutsch Amerikanischen Freundschaft byli headlinerem sobotního večera.
D.A.F
Celý festival byl ukončen krátce po jedenácté, což mě velmi překvapilo, jak logistika šlapala. Klobouk dolů. Většina osazenstva z koncertu se přesunula na afterparty. Měli jste na výběr, neb se rozjely hned dvě najednou. Jedna partystage reprodukovala k tanci spíše novodobou elektroniku, druhý taneční prostor se oddal dávnějším dobám elektroniky. Opět bylo velmi úsměvné pozorovat svíjející se osoby v černém za zvuku EBM…o to víc, že jsem jedna z nich. Tak tedy Auf Wiedersehen a zase příště!
Komentáře
Přidat komentář