Demi Mortuus | 31.01.2022 15:40

Pokud nepatříte k milovníkům tunových bichlí a máte chuť na výživnou a tuze zábavnou hororovou rychlovku, měl bych tu pro vás jednu razovitou dobrotu!

Nelly Černohorská - Oko čarodějnice
Vydal: Golden Dog, (122 stran)

Před nějakou dobou jsem se prostřednictvím sociálních sítí jal pátrat po pravosti jména Nelly Černohorské. Pasoval jsem ji na třetí místo svého osobního žebříčku nejhezčích jmen, jaká znám. Umístila se hned za Maruškou Medovou a Haničkou Hospůdkovou. Skepticky jsem počítal s tím, že jde o umělecký pseudonym, leč z omylu mne vyvedla samotná autorka a tímto jí dodatečně předávám krásnou bronzovou medaili.

Taky jsem se zařekl, že pokud je to jméno pravé, koupím si její dosavadní dílo. Jako vrozený opatrník jsme samozřejmě věděl, že krom „Oka čarodějnice“ má na kontě zatím pouze „Zlovolné bytosti“. Tolik tedy k tomu, že o svém dluhu vím a hodlám jej napravit.

Radostnou zprávou pro mne je to, že nepůjde o pouhé splacení dluhu. Prvotina opavské autorky mne upřímně řečeno trochu odradila poněkud dětinskou kresbou na obálce (takhle – já nemám vkus, na mě nekoukejte), nicméně její novinka, která vyšla u nakladatelství Golden Dog s obálkou naopak skvělou, příjemně překvapila a k předchozímu dílku se tak vrátím rád.

U Golden Dog bude Nelly navždy zapsána jako ta, která rozjela edici „Zrnka temnoty“. Ta bude zahrnovat kratší práce domácích a zahraničních autorů a nabídne tak čtení na jeden zátah v rozsahu zhruba 120 stránek.

K samotnému „Oku čarodějnice“. Zkusím to stručně, jadrně a vtipně jako Nelly Černohorská. Její příběh má šmrnc a její hrdinka Fif má koule. Ač to zní nepravděpodobně. Tak ale zní i jméno autorky a vidíte… Kdyby Nelly napsala Deník Bridget Jakékoliv (třeba Černohorské), vlastně by mě to bavilo taky. I když bych to před váma asi trochu tajil. Sofie není ukňouraná, když ji něco sere, tak ji to prostě sere. Scéna odhalené nevěry je naprosto brilantní. Smál jsem se snad pět minut. A to je jen vrchol citové horské dráhy. Chci tím říct, že postavy jsou vykresleny dokonale, hrozně mě baví a je to z mého pohledu nejsilnější stránka knihy.

Osmnáctiletou Sofii klátí její učitel hudby a ve frontě stojí nejlepší kamarád Filip. Ten sice neumí hrát na klavír, ale zase má u sebe vždycky hulení. Normálně by si nejspíš hlavní hrdinka vystačila s tímto trojúhelníkem, kdyby vše nevylepšila její matinka, která do předsíně domu pověsila starožitné zrcadlo. Od té chvíle se začnou ztrácet kamarádky Sofiiny mladší sestry a bezstarostný život teenagerky pomalu končí a začíná páchnout rybinou.

Prostřihy do minulosti mne baví o chlup míň (řekl bych, že to i autorku, ale možná se pletu) a hororová složka je taky taková obyčejnější. Ale abych nebyl pochopen zle. Je supr, že je funkční. Baví mne spíš náznaky na začátku, než nástup bubáků, ale pořád je to na tuzemské poměry hodně fajn a jako hororová jednohubka (v mém případě dvojhubka) tahle knížečka funguje skvěle.

Novou edici nakladatelství Golden Dog kvituji s povděkem a Nelly Černohorskou už nechválím pouze za jméno. Daleko větší uznání jí patří za sepsání svižného hororového příběhu a za to, že mne dokázala donutit držet Fif palce nejen ve snaze přežít, ale i na poli milostném.

Paradni razovity horor jak cyp!