Jak jsme slíbili, tak činíme. Přísun hororových novinek je tento měsíc slabší, ale my jsme nelenili a absolvovali jsme příjemný pokec o kočkách, zlatých psech, podzimu, hřbitovech, ale hlavně o psaní a hororech s jednou z nejnadějnějších tuzemských autorek...
Sanctuary.cz: Ahoj Nelly, můžeš se našim čtenářům nejdřív představit? Pozná na tobě náhodný kolemjdoucí, že píšeš horory? Kočka na hrbu, muří noha na krku, …?
Nelly: Ahoj. Hned na úvod takhle zhurta? Těžko říct, co si o mně lidé myslí, když mě náhodně potkají. Osobně si myslím, že nic poznat nejde. Jen někdy na lidi působím divně. Nevím, čím to je. Kočky mi na hrbu sedávají, mám totiž čtyři oficiální – bohužel ani jedna z nich není černá (ne že bych nechtěla, jen ke mně žádná taková nepřišla). Jinak jsem „úplně normální“ holka – trochu introvert, ráda čtu, blázen do zvířat…
Sanctuary.cz: Už v recenzi jsme se kdysi pozastavovali… Opravdu se jmenuješ Nelly Černohorská a nejde o pseudonym? Kde vaši přišli na Nelly?
Nelly: Ano, opravdu se tak jmenuju. Jméno Nelly mi vybrala maminka – podle sebe. Je ten zvláštní případ, který je se svým jménem spokojen a jehož nadšení z něj s přibývajícím časem rostlo. (Když po nás pak někdo něco chtěl, obě jsme mohly dělat mrtvého brouka) Takže… jsem Nelly, co si vzala Černohorského.
Sanctuary.cz: Jak si užíváš léto? Má na tebe při tvorbě vliv počasí, které kolem tebe panuje? Dá se psát temný depresivní horor v krásném slunečném počasí?
Nelly: Přiznám se, že léto nemám ráda. Špatně snáším vedra a ze změn počasí mívám migrény. Patřím podzimu. Neznám nic lepšího než drobné mrholení, mlhy, sychravo, opadané listí, vůni bláta, krákání vran a brzké stmívání. Svádí to nejen k tvorbě, ale také k rozjímavým procházkám po hřbitovech.
Sanctuary.cz: Tvoje první kniha „Zlovolné bytosti“ vyšla v roce 2021. Ale co bylo předtím? Nějaké povídky do šuplete? Najdeme někde tvoje starší texty?
Nelly: Mé starší texty nikde zveřejněny nejsou a šlo opravdu jen o pisálkovství do šuplete. Sem tam jsem něco málo přečetla rodině nebo kamarádům. Spíš jen tak pro pobavení. Z toho nikdy nic nebude.
Santuary.cz: Jak náročné bylo praštit rukou do stolu a umanout si, že „Zlovolné bytosti“ zkrátka vyjdou? A jaké jsi měla od vydání očekávání? Jsi v tomhle směru spíš optimista, nebo skeptik?
Nelly: Ono se to celé stalo náhodou. Neměla jsem v plánu něco napsat ani jsem si s tím nápadem nepohrávala. Pamatuju si, že jsem pár měsíců po porodu uspávala syna a houpala ho v kočárku – houpy hou, sem a tam – a najednou jsem začala myslet na čarodějnici. Jak obchází kolem domu, jak svraštělou rukou se zažloutlými, dlouhými drápy poodkrývá peřinku, zrovna když si někam odskočím. Jak přijdu k prázdnému kočárku a dítě nikde. No a pak ke mně samovolně přišly verše: „Nevidí, nevidí matka, jak se nad kolébkou sklání, nevidí, jak ruka s drápy sahá pod peřinku na ni…“ No asi bych měla přehodnotit odpověď na první otázku (smích). Potom to šlo ráz na ráz. Začala jsem sepisovat novelu o čarodějnici a k tomu mě sem tam napadla balada o jiných zlovolných bytostech ze slovanského folkloru.
Věřila jsem, že se mi podaří Zlovolné bytosti vydat a dál jsem své představy nechala otevřené. To, že se text líbí mně, ještě neznamená, že jej s nadšením přijmou i ostatní. Což jsem si samozřejmě přála. Zůstala jsem však u toho, že pokud se Zlovolné bytosti dostanou do světa a pokud se budou těšit příznivým ohlasům, v případě další knihy budu mít alespoň odvahu oslovit „normální“ nakladatelství.
Sanctuary.cz: Jaká byla spolupráce s Pointou? Můžeš nějak popsat, jak taková práce na první knize probíhá? Doporučila bys ji začínajícím autorům pro první krůčky?
Nelly: Tak začnu asi od konce. Pointu bych začínajícím autorům určitě doporučila. Jedná se o jednu z cest, jak se představit čtenářům a dostat se na knižní trh. To není nic jednoduchého, jak všichni víme. Jestliže tedy máte rukopis, kterému věříte, za nímž si stojíte a který chcete vydat, pak není nic jednoduššího než se na stránkách Pointy zaregistrovat jako autor. Nahrajete svůj rukopis a po úvodních formalitách začnete poptávat spolupracovníky. Ti jsou na Pointě zaregistrovaní taktéž. Když máte sestavený celý tým, váš projekt projde schválením. Dostanete termín pro svůj crowdfunding a připravíte si propagaci spolu s prezenty. Potom se to celé rozjede. Na vybrání potřebné částky máte jeden měsíc. Jakmile se to povede, na rukopisu se začne pracovat. Redakce, korektury, sazba, grafika, případné ilustrace atp. Pointa se postará o distribuci. Nemusíte si tedy lámat hlavu s tím, jak výtisk dostat do knihkupectví. No a nakonec už záleží jen na čtenářích.
I v tomto případě jde o běh na dlouhou trať. Kniha nevyjde hned. Od začátku do konce to trvá minimálně tři čtvrtě roku i víc. Je tedy důležité vytrvat a připravit se na koloběh úprav, oprav, komunikace s kolegy aj. Nejhorší je ta kampaň. Zbytek už je jen potěšení.
Sanctuary.cz: Co děláš krom psaní hororů? Tím se asi člověk (zatím) neuživí…
Nelly: Neuživí – je to koníček. Já byla ještě donedávna na mateřské. Měla jsem tak čas přemýšlet o tom, kam bych v životě chtěla směřovat dál a co by mě opravdu naplňovalo. Práce, která mě nebavila a z níž jsem měla časem bolavý žaludek, jsem měla po krk. Celý život mě to (kromě zvířat) táhlo k textům a ke knihám. Proto jsem si řekla, že zkusím štěstí jako OSVČ. Mým chlebem je tedy psaní různých článků a korektury. Pracuji doma, což se ukázalo jako správná volba. Syn je totiž během podzimu a zimy věčně marod a já nemám hlídání. Někdy je to docela náročný boj, ale poprvé v životě můžu říct, že svou prací opravdu žiju. A to je víc, než bych si mohla přát.
Sanctuary.cz: Novela „Když se nedíváš“, která je středobodem knihy „Zlovolné bytosti“, je jedním z nejpůsobivějších hororových textů, jaké jsem od českých autorů kdy četl. Příběh o čarodějnici jsi pojala hodně naturalisticky. Je v něm lidské neštěstí, tragédie, ale i přátelství a strach o blízké. Celkově však novela působí hodně depresivně a bolestivě. Miroslav Pech nedávno prohlásil o své knize „Mainstream“, že by ji dnes už takhle napsat nechtěl. Že je zkrátka moc zlá. Umíš si představit, že i pro tebe bude časem tahle tvoje prvotina až moc nemilosrdná a temná?
Nelly: Děkuji za uznání. K té druhé části: na knize bych nezměnila nic. Ten příběh má být takový. Kdybych se někdy vrátila v čase, napsala bych to stejně. Navíc je v něm kus ze mě. Hele, upřímně – kdyby na tebe text nezapůsobil, mluvil bys o něm s takovým nadšením? Co s knihou, která nevyvolá žádnou emoci? Jsem ráda, že se mi to povedlo.
Sanctuary.cz Jako milý protipól v knize stojí básně, které jsou vtipné, morbidní, chytlavé a hravé. Jak se zrodil nápad k jejich využití? Píšeš si nadále básničky do šuplíčku? Dočkáme se v budoucnu jejich dalšího vydání?
Nelly: Ty básně vznikaly současně s novelou Když se nedíváš. Možná to bylo jisté odreagování od čistého vyprávění. Když jednou začnete pravidelně veršovat, jde to pak samo. Básně i novelu spojují zlovolné bytosti ze slovanské mytologie – různé strašidelné lidové povídačky o čarodějnicích, světýlkách, jezinkách nebo umrlčích prknech, … Když byla novela hotová, napadlo mě, že by to mohlo být součástí celé knihy. Řekla jsem si, že bude možná trochu nestandardní, ale kde je řečeno, že kniha musí být jen beletrie, nebo jen básnická sbírka? A pokus se ukázal být jako fajn nápad. Někomu se líbí víc novela, jiný dává přednost baladám, dalšímu se líbí obojí.
V současné době verše nepíšu, tudíž neplánuji ani samostatnou básnickou sbírku. Někdy však básničku napíšu do textu, když mi verše přijdou na mysl a hodí se.
Sanctuary.cz: Potom přišlo „Oko čarodějnice“ a přechod ke Golden Dog. Jaké pocity autora ovládnou, když se mu po vydání debutu ozve nakladatel s tím, že by mu vydal knihu? Kdo vlastně koho oslovil jako první? Ty Martina Štefka nebo Martin tebe? Posílalas Martinovi i „Zlovolné bytosti“, potažmo „Když se nedíváš“?
Nelly: Oko čarodějnice jsem napsala do roka od Zlovolných bytostí. Teď to možná bude znít blbě, ale věděla jsem, že pokud napíšu další knihu, přes Pointu už ji vydávat nebudu. Jsou lidé, jimž tam knihy vycházejí pravidelně, pro mě ale ten crowdfunding a okatá sebepropagace není – vadí mi to. Pointa mi umožnila vydat první knihu, za což jsem jí dodnes nesmírně vděčná, ale myslím, že nejsem jediná, kdo ji bere jako jakousi startovací čáru. Představila mě lidem. Díky ní už jsem nebyla jen jeden z davu s šuplíkovými texty, sice pořád začátečník, ale jedna kniha už byla na světě včetně nějakých čtenářských ohlasů.
Chtěla jsem vydat i Oko čarodějnice, avšak nevěděla jsem kde. Náhoda tomu chtěla, že jsem v té době četla Umrlčí věnec. Koukala jsem, že ho vydalo nakladatelství Golden Dog, proto jsem zavítala na jeho stránky. Dál už to bylo osudové. Četla jsem věty – … zaměření na HOROR, thriller, detektivku…; … podpořit české HOROROVÉ autory…; … dát prostor nadaným autorům… – a bylo vymalováno. „Tfuj, tfuj, tfuj, Černohorská,“ popřála jsem si a odeslala Martinovi rukopis. K velkému překvapení jsem na odpověď ani nemusela čekat dlouho. Martin se mi ozval takřka hned. Toho si dodnes velice cením. Taky komunikace, vstřícnosti, milého přístupu a skvělé péče o nás autory. Rukopis Oka přijal, domluvili jsme se na podmínkách, kniha prošla svým povinným kolečkem prací a nakonec vyšla. (Děkuji.)
Sanctuary.cz: V „Oku čarodějnice“ se ukázal naplno tvůj smysl pro humor a jakási schopnost se s textem nepárat. Zatímco takovou Veroniku Fiedlerovou aby člověk ke sprostému slovu přemlouval, ty nejdeš pro jadrné slovo daleko, ale nutno říct, že to děláš šikovně a nikoliv hulvátsky… Existují nějaké spisovatelské vzory, které v tomhle směru ovlivnily styl tvého vyjadřování v knihách?
Nelly: Vzorů je hodně, teď mě ale (co do jadrnosti) zrovna nenapadá nic lepšího než Lady Fuckingham, bože… No honem… Třeba Bukowski, Krchovský, King? Moc se mi líbí i Křesadlo, ale on je zvláštní v tom, že své sprosťačiny zabalí do nádherného jazykového stylu. Co se zcela nových autorských vzorů týče, našla jsem se v povídkách Vztek (Lucy Taylor, stejnojmenná kniha Vztek), Spinner (Dustin LaValley, kniha Písně pouličního metaře). Snad se Martin nebude zlobit, když prozradím, že i z připravovaného Billyho Silvera (Daniel J. Volpe) jsem si sedla na zadek. A naprosto nadšená jsem byla také z připravované knihy Zemři, Kaine od Ludmily Svozilové. Od téhle Paní Spisovatelky se mám ještě hodně co učit (a pro „hrubší zrno“ taky nejde nikam daleko). Nelžu, když řeknu, že se v mém případě příběh trefil do černého i do mé nálady; děj mě naprosto pohltil. Je to jedna z nejlepších knih, které jsem četla za poslední tři roky.
Sanctuary.cz: Byl nějaký rozdíl v reakcích na jednotlivé knihy? A ty je s odstupem času vnímáš jak?
Nelly: No asi jako všude: někomu se to líbí, někomu ne. Pozitivní hodnocení potěší, negativní zamrzí. Ale proti gustu… S tím moc nesvedu, jde o výběr a o vkus jednotlivce. Máme to tak všichni – buď se nám něco líbí, nebo ne.
Sanctuary.cz: V souvislosti s „Okem čarodějnice“ tě teď čeká ještě jedna milá novinka, řekni nám o ní…
Nelly: Ano, to bylo opravdu nečekané překvapení, ze kterého jsem pořád paf. Oko čarodějnice právě vyšlo jako příloha časopisu Pevnost. Navýšil se i náklad výtisků. Doufám, že čtenáře nezklameme a podaří se nám je přesvědčit, že celá série Zrnek temnoty rozhodně stojí za to. Za sebe můžu říct, že je tam všehochuť. A z toho, co jsem zatím měla možnost přečíst, jsem vážně nadšená.
Sanctuary.cz: „Oko čarodějnice“ má parádní obal a kresby, kdo je dělal? A vyjde v Pevnosti kniha se stejným vizuálem jako byl ten původní?
Nelly: Děkuju. Ilustrací se chopila Monika Pavlovičová. Spolupracovala se mnou i na Zlovolných bytostech. Její práce se mi moc líbí, tak jsem se zeptala Martina, co by řekl na to, kdyby ilustrovala také Oko čarodějnice. A on byl pro. V Pevnosti vychází úplně stejná kniha, jaká byla dosud k dostání.
Smečka Golden Dog na Fantastické Ostravě
Sanctuary.cz Nedávno jsi s kolegyní Fiedlerovou přednášela na HorrorConu v rámci Fantastické Ostravy. Povyprávěj nám něco o tom. Jak ses těšila/netěšila, jak to probíhalo, jaké jsou pocity s odstupem času a samozřejmě nám hlavně řekni, o čem jste přednášely?
Nelly: Ačkoli s Verunkou každá píšeme úplně jinak, přesto jsou si naše knihy v něčem podobné (čarodějové, čarodějnice, sem tam nějaký ten duch, snad i prvky z nekromancie). Mít společnou přednášku se proto přímo nabízelo. Tematicky jsme se zaměřily především na východiska naší tvorby a inspiraci. V podstatě jsme povídaly o tom, jak naše knihy vznikly, co nás vedlo k tomu napsat zrovna takový příběh, s čím pracujeme a s čím vším se čtenář v textu setká.
Z prezentace jsem byla nervózní vlastně od doby, kdy mě požádali, jestli bych v Ostravě vystoupila. Takhle před lidmi jsem byla naposledy u státnic z hudebky, a to už je hodně let zpět. Dost mi pomohlo, že jsem nemusela přednášet sama, ale byly jsme tam s Verčou spolu. Pořád mě uklidňovala, že to máme v čase oběda a že tam bude jen pár lidí. Nakonec jsme měly natřískaný salonek. Zvládly jsme to obstojně a lidé byli moc fajn. Padly i nějaké otázky. Celé se to neslo v příjemném duchu. Zpětně musím říct, že strach nebyl třeba, ale stejně vím, že v případě dalšího výstupu před obecenstvem, budu zase nervózní jako v Ostravě.
Nejlepší na tom všem ale je, že díky těmto akcičkám mám možnost setkat se osobně nejen s Martinem, ale i s ostatními kolegy. Všichni ode mě bydlí daleko, takže když už je něco v Ostravě, snažím se přijet a konečně je po dlouhé době zase vidět. (Zdravím vás, Martine, Honzo, Verčo a Ondro ☺ – viz foto)
Sanctuary.cz: Bereš tyhle akce jako nutné zlo, nebo jsi ráda středem pozornosti?
Nelly: Právě že vůbec nejsem ráda středem pozornosti. Jsem ten typ, co se drží stranou, moc nemluví a spíš si tiše užívá atmosféru. Takže tyhle prezentace sama od sebe nevyhledávám a určitě by mě nenapadlo se dobrovolně přihlásit. Nicméně chápu, že to patří k věci. Je to asi nejlepší způsob, jak představit svou knihu a taky sebe jako autora. No, snad jsem neudělala ostudu…
Sanctuary.cz: Prozraď nám, na čem pracuješ právě teď a na co se od tebe můžeme těšit v nejbližší budoucnosti?
Nelly: Mám rozpracovanou duchařinu odehrávající se minimálně do poloviny v devadesátkách. Zavzpomínala jsem na své dětství a „staré dobré časy“. Snad se mi podaří dílo úspěšně dokončit.
Sanctuary.cz: Umíš si momentálně představit, že napíšeš i něco jiného než horor?
Nelly: Nebráním se ničemu, ale pravdou je, že když tam nestraší, nebaví mě to psát. Tak nevím…
Sanctuary.cz: Děkujeme pěkně za rozhovor a ať se daří!
Nelly: I já děkuju a přeju štěstí
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.