Do třetice v dnešním článku opěť zamíříme mimo hranice našeho hlavního zaměření - tentokrát nás čeká historický exkurz za monstrózními sci-fi filmy padesátých let, gotické Cormanovky let šedesátých i počátky krvelačných slasherů barevných sedmdesátek. 

Text obsažený v tomto článku je prvotním úvodem k bakalářské práci, která si klade za cíl přednostně pohovořit o vývoji hororového žánru v tuzemské kinematografii. Selekce zmiňovaných děl je proto pouhým výčtem, ilustrujícím raná léta světového hororu v mnohých případech ovlivňující pozdější český film. Vaše případné dodatky, reakce a komentáře jsou otevřeně vítány!

Autor: Jakub Krásný  

Padesátá léta

Poválečné rozdělení světa, propukávající studená válka a technologická soutěž přináší do hororu nové a nespočetněkrát citované téma – mimozemské civilizace, monstra z vesmíru a jejich invaze na planetu Zemi.  The Thing From Another World (1951),  Invaders from Mars (1953), It Came from Outerspace (1953) nebo Invasion of the Body Snatchers (1956) jsou pouze stručným výčtem nejznámějších z nich.  

Strach z dalšího zneužívání jaderné energie stvoří další filmový kult taky na druhé straně zeměkoule. Ishirô Honda v roce 1954 natáčí vůbec první snímek o dinosauřím monstru Godzilla, který si v příštích dekádách vyslouží v Japonsku minimálně dalších 28 pokračování.

Pozdní padesátá léta přináší v americkém hororu uvolnění napětí. Ve snaze zalíbit se odvázané rock´n´rollové mládeži vymýšlí nové formáty jako jsou komedie pro teenagery vystavěné na gotických motivech, a to například I Was a Teenage Werewolf či I Was a Teenage Frankenstein z roku 1957. V Británii se naopak k předloze gotických románů vrací serioznější formou proslulé studio Hammer s pilotním The Curse of Frankenstein (1957). 

Šedesátá léta

V temně gotickém duchu a s legendárně nízkým rozpočtem se do šesté dekády hororu přenášíme s Rogerem Cormanem, vedle Jana Švankmajera pravděpodobně největším producentem filmových adaptací Poeových povídek. Díky nedávné obrodě se dnes do naší distribuce po padesáti letech konečně dostávají jeho nejznámější díla jako Zánik domu Usherů  (1960), Strašidelný palác (1963) či Maska rudé smrt (1964). Naopak v případě snímku Předčasný pohřeb (1962) dokládá přiložený plakát výjimečnost tohoto zástupce hororu v tehdejším totalitním Československu.  

La Maschera del Demonio („Ďáblova maska“) (1960) režiséra Maria Bavy je prvním, regulérním debutem nadcházející vlny italského mysteriózního hororu. O dva roky později se světu představuje také španělský tvůrce Jesus Franco. Tento kontroverzní režisér má doposud na svém kontě na 200 hororů, známých především svým erotickým podtextem a archetypem lascivních postav, ve kterých lesbické upírky střídají obnažené jeptišky.

 

Vampyros Lesbos (1971) German Trailer - Jess Franco

 

Vládnoucí americká produkce vstupuje do šedesátých let s nepřekonatelnou ikonou žánru, hrůzostrašným psychopatem Normanem Batesem, hlavní postavou Psycha 1960 a vrcholným mezníkem hororového mistra Alfreda Hitchocka. Bates i jeho vražední, zvířecí kolegové z filmu Ptáci (1963) budou s několikaletým zpožděním děsit také československé publikum a inspirovat domácí filmové tvůrce k prvním, thrillerovým pokusům. 

Revoluční šedesátý osmý rok přináší světu postapokalyptické varování Night of the living dead (1968), filmový debut zombie specialisty George Romera. Éru bezstarostného mládí a hippie komunity téhož roku narušuje stejně syrovou měrou také paranoidní, satanská vize Rosemary má děťátko Romana Polanského. Definitivní tečkou za léty lásky a brutálně realistickou inspirací budoucích hororových filmů jsou krvavé orgie satanistického gangu vedeného Charlesem Mansonem, jejichž nemilosrdnou obětí je po šestnácti bodných ranách právě Polanského žena Sharon.  

Sedmdesátá léta

Nehumánní teror a krvavá řež se stanou hlavními vyjadřovacími prostředky amerického filmu zmítaného úpadkem morality, absurditou války ve Vietnamu a politickou nejistotou Nixonovy éry.  Wes Craven debutuje sadistickým příběhem o chladnokrevné pomstě maloměšťáků ve filmu The Last House on the Left (1972) plného znásilňování, mrzačení a exploatovaného násilí. Ve stejném duchu pokračuje v postapokalyptickém hororu The Hills Have Eyes (1977), který navíc naráží na vládou utajované jaderné pokusy. Podobně zkaženým výplodem své doby je také The Texas Chainsaw Massacre (1974) Tobeho Hoopera, film oživující, na základě reálně předlohy, příběh Eda Geina, sériového vraha, který si dekoroval byt částmi těl svých obětí.

Společně s Friedkinovým Vymítačem ďábla (1973), Spielbergovými Čelistmi (1975, v našich kinech uvedené v roce 1978) a Vetřelcem (1979, u nás 1982) Ridleyho Scotta se hororový žánr probojovává na nejvyšší žebříčky výdělečné produkce a dokazuje tak, že sebekontroverznější obrazy čítající zrůdy deroucí se z lidských útrob, uhlodané končetiny i posedlé, masturbující děti se mohou stát v Americe mainstreamem. 

Není bez zajímavosti, že hororové sci-fi Vetřelec, šokující svým oslizlým tvorem drásajícím se z vnitřností řvoucího muže, byl u nás uveden pod velice decentním plakátem a stejně opatrným, až lehce úsměvným plakátovým heslem „Boj sedmičlenné posádky kosmické lodi s úskočným tvorem z vesmíru“.

Tato všeobecná popularita hororu a postupné rozšiřování VHS technologie ještě více nahrává nezávislé, nízkorozpočtové produkci, která přichází se subžánrem „slasheru“. Voayerských thrillerů s maniaky postupně mordujícími vystrašené teenagery až do závěrečné „final girl“ - Zaběhnutý pojem americké profesorky filmových studií Carol J.Cloverové, který označuje ústřední dívčí charakter hororových filmů aneb postavu utíkající, zakopávající a odolávající vrahům až do osvobození či definitivního odpadnutí.

Nejvíce pokračování, a s tím spojenou popularitu i prodejnost oficiálního merchandise, si z nich doposud vysloužil Pátek třináctého (1980) s příběhem prokletého letního tábora a zmutovaného vraha Jasona Voorheese. Rovnocenným kultem se u krvelačných fanoušků stal se svými pokračováními a remaky také Předvečer svátku Všech svatých (1978) Johna Carpentera. Prvenství ve „slasherových“ filmech ale některé zdroje přisuzují také ranějším Černým Vánocům (1974), se kterými se pozvolna začala hlásit také kanadská hororová produkce, naplno se projevující především v osmdesátých letech.

Mezitím se jinde po světě odtrženě od současných amerických trendů projevují jedinečné žánrové fůze jakou je například britský The Wicker Man (1973), pohanský horor s hvězdným Christopherem Leem.

Na evropském kontinentu nastupuje fenomén „giallo“ díky Dariu Argentovi, nazývaném „italským Alfredem Hitchcockem“. Jedná se o filmový a literární žánr typický pro italskou tvorbu. Je vystavěn na klasické detektivní zápletce, která je ale komplikována mysteriózními prvky. Stejně jako násilné vraždy jsou pro něj typické prvky erotičnosti. Režiséři: Sergio Martino, Lucio Fulci, Dario Argento, Mario Bava.   

Citace textu z: Krásný, Jakub. Historie hororového žánru v české kinematografii. Praha : Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého), Katedra mediální tvorby a publicistiky, 2011. 74 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Alice Aronová, Ph.D.

mohlo by vás také zajímat

Listopadové strašání

Říjnové strašání

Zářijové strašání

Srpnové strašání