empty | 16.02.2011 07:43

Postapo Party 4 Již počtvrté jsme měli možnost nechat se v podzemním protiatomovém krytu ozářit řádně postapokalyptickou party. Jak se to vyvedlo?

Sobotní příznivé teploty i počasí (na únor) jako by večerní hudebně-vizuální kataklyzma Postapo Party snad ani neočekávaly. Přítomnost v podzemí již od brzkých podvečerních hodin však člověka na party rychle naladí. Co ovšem dokáže předpartyovou organizační pohodou zamávat, jsou problémy, které se tu a tam objeví ať děláte co děláte. Těžko říct, zda za to může fluidum betonového bunkru nebo přítomnost silnějších elektronických bratříčků, ale dosud zcela spolehlivý notebook začal pojednou během zvukových zkoušek vynechávat, až se nakonec definitivně zhroutil sám do sebe jako kontrola Bloku 4.

Co teď? Na shánění náhrady je už příliš pozdě, navíc záloha dat z porouchaného stroje není aktuálně k disposici. Po mnoha snahách proces nějak nabourat či obejít nakonec musíme kapitulovat a postavit se čelem k realitě – tradiční úvodní audiovizuální masáž DJ Samgarra a Paesanta v roli VJe, ve které se filmová propaganda mísí s hlukem a darkambientem, dnes bohužel nebude. Obrazová polovina původně hodně natěšeného dua je proto demoralizována a hází ručník do ringu. To už je ovšem čas na hudební produkci, neboť až se party zeptá, co jsi dělal dvě hodiny před tím, neexistují výmluvy.

Do strojovny k ovladačům hlukových reaktorů usedá osamělý DJ Paesant, který svým mrazivým setem ladí do atmosféry všechny příchozí. A ti na sebe nedají dlouho čekat a spolu s přibývajícím časem se tak klub příjemně zaplňuje. Pravda, oproti minulým ročníkům počet řádně vystylovaných návštěvníků o něco poklesl (méně plynových masek, postapokalyptických dresů a lack/latexových obalů), ovšem ti, kteří tuto stránku neopomenuli, rozhodně vyvažovali nedostatek kvantity vysokou kvalitou. Kdo by ostatně mohl v tak malém tunelu přehlédnout kupříkladu chlapíka, který jako by i se stylovým doprovodem ze světa Mad Maxe vyskočil, několik jasných odklízečů spadu z Černobylu či ojedinělé cyberfreaky?

V tu dobu se již směny ve velínu střídají a DJ Nephilim několika zručnými tahy lehce přivádí odvážlivce na parket. Ten, který přijde, již zůstává, vlní se do rytmu a hypnotizovaně sleduje černobílé propagandistické projekce. Brzy tak odlétají chmury nad alternativním startem a klubem se nese příjemná nálada. Tu má ještě více vyburcovat pekelník DJ HerrIch, osmahlý výhní pravidelných Welcome to Hell parties, který si svůj set viditelně užívá. A není sám. Počet tanečníků pod nízkým pódiem stále narůstá a nikoho tak netrápí, jestli Combichrist už hráli, nebo nikoliv.

Po hodince a půl přichází čas německého hosta DJe Darkstona z Essenu, který na svou českou premiéru přijel jenom kvůli Postapo Party. Tato návštěva potěší o to víc, že DJ Darkstone je zároveň organizátorem již šestnáct let trvající tradiční Gothic Industrial Party, kterou každý měsíc navštíví 700-800 nadšenců (!). S desetinovou návštěvností na Parukářce se to samozřejmě srovnávat nedá, ale přesto se Darkstone do svého hraní položil naplno, a přes počáteční pokusy s kapelami typu Eisenfunk nebo And One, které zřejmě v Německu fungují (ale v Česku se příliš neujaly), již druhou polovinu sázel na jistotu hit za hitem. A podle rozhovorů soudě si toto západní okénko užili nejen diváci, ale i sám DJ. Co víc si přát?

Pokud jste se z pozvánky nejvíce natěšili na „progresivní zvuky zuřící války“, přišla vaše chvíle spolu s nástupem běloruského DJe Knüppel aus dem Sack. Jeho set zaujal část teamu CZ Sanctuary již před půl rokem na zatím posledním PGT a nutno uznat, že pan DJ své pověsti naprosto dostál i na Postapo party. Pravda, pro méně připravené tanečníky, rozjuchané z předchozí pochodové smažby, byl tento stylový krok trochu šokem, a tak se část z nich vyměnila na parketu s několika cizinci, které z vedlejších prostor přilákala hudba. K ranním hodinám již ale slyšíme po hlukovém masakru kontrastně znějící klidnou vokální píseň, evidentně značící konec Knüppel aus dem Sackova setu.

A co teď? Noc je ještě mladá a DJ HerrIch má dostatek energie na další kolo. Není tedy důvodu, proč nepokračovat v křepčení. Na vlnách hitovek se pohupuje (již poměrně prořídlá) skupinka tanečníků až do půl páté ráno, kdy už na žádost klubu musí ztichnout lomozící a rachotící stroje, agonizované výkřiky umělců, ba i dudy u Pobudy. Kdesi padesát metrů / osmaosmdesát schodů nad námi se po válce opět pomalu rozednívá, přežili jsme. Akorát zbývá tolik věcí, které je třeba sbalit a odnést.

I přes úvodní technické komplikace tedy akce proběhla hladce, se skvělou společností výborných DJů, zhruba sedmi desítkami návštěvníků i s velmi příjemnou atmosférou. Děkujeme zejména všem okostýmovaným. Jisté tedy je, že neexistuje důvod, proč z této večírkové tradice uhýbat. Pokud nám tedy jádra světa zůstanou nakloněna, čeká nás příští rok výroční pátá Postapo Party. A to si pište, že to nebude nějaký čajíček o páté. Duck and Cover!

Fotoreport najdete v naší Galerii.