Jak dopadlo sobotní vystoupení Der Blaue Reiter, Novalis Deux a Tábora Radosti v pražském Exitu si můžete přečíst v následujícím reportu.







 

Současná frekvence neofolkově zaměřených koncertů v naší republice nenabízí vyznavačům tohoto stylu mnoho alternativ, než jejich lovení v rámci multižánrových festivalů či vytipování komornějších setkání za hranicemi. Pořadatelské plány industriálních domácích vydavatelství nasvědčovaly tomu, že první polovina roku se bez nich obejde úplně, což se naštěstí podařilo úspěšně rozčísnout na sobotním vybraném setkání v Exitu. Dvojice na domácí půdě premiérových vystoupení Der Blue Reiter/Novalis Deux s podporou tuzemských postindustriálních mazáků z Tábora Radosti nalákala 19. června do Exitu očekávané jádro náročnějších posluchačů, včetně několika vážených německých hostí. 

Reprezentanti labelu Ars Musica Diffundere/Black Rain osázeli podium pestrou škálou instrumentů, reflektujících všechny chystané odbočky k žánrům industrialu, temnějšího country a samozřejmě i základům v čistokrevném neo/martial folkovém mašírování. Z počátečního akustického chaosu a nesouladu se přizvanému zvukaři podařilo do osmé večerní úspěšně vyloudit jednotný a čistý hlas obou zahraničních projektů, jen zvučení jihlavské chlouby tuzemských Epidemie Records mírně přetáhlo očekávaný začátek.

Obvyklé teatrálnosti a nadpozemskému entrée, tolik typickému pro Tábor Radosti, trochu ubral čas, po který se před publikem pohybovali po podiu v odmaskovaném stavu, ale i tak první minuty vystoupení, ovládnuté silnou projekcí, uvedly večer víc než zdárně. Dokonce ani nezhasnutelné neonové zářivky klubu nijak nepoškodily do temnoty zahalenou performanci a většina přítomných se shodla, že komorní atmosféra akce, filtrující darkambientní ignoranty, poskytla duu živnou půdu pro jedno z jejich nejatmosferičtějších  vystoupení v Praze, plné radikálních předělávek známých kompozic a materiálu, který by mohl v dohledné době vejít v širší známost. Svůj podíl na tom má nejen podání obou interpretů, ale opakovaně vychvalované vynikající mystické projekce, hypnotizující posluchače. Jediná škoda byla zvuku, který by si zasloužil o něco výkonnější aparaturu, aby veškeré dunivé frekvence Tábora Radosti mohly vyznít v plné síle.

Na klávesové hlubiny, brázděné mimozemským vokálem, výjimečně plynule navázalo intro druhého interpreta večera, darkambientních poslů nukleární katastrofy Der Blue Reiter. Z dáli se ozývající sovětská válečná píseň „Kaťuša“ a hymna Sovětského svazu, vytrácející se do stejné prázdnoty, ze které vzešla, stylově otevřela tématiku destruktivního režimu, který zplodil (mimo jiné) i černobylské monstrum -  současný leitmotiv tvorby tohoto španělského dua. Sathorys Elenorth a Lady Nott v úvodních minutách korzovali publikem v protichemických oblecích a svítili si na přítomné nedočkavce průzkumnými čelovkami, aby nakonec, míjejíce výhrůžný tovární majáček, zmizeli zpátky do backstage. Odtud se vrátili v civilní podobě za zvuku již čistokrevně neofolkové písně „The Fall of Light“, kterou spustili pietní set černobylských pochodovek. Laibachovský floor-tomový diktát s dvojhlasem, hodně ovlivněným (v anglických textech nepřeslechnutelným) španělským akcentem, střídaly pomalejší klávesové melodie a působivé melancholické houslové party v živém podání Lady Nott.

Časté přirovnávání k severskému apokalyptickému folku Ordo Rosarius Equilibrio se při živé prezentaci definitivně potvrdilo stejně tak, jako při občasném pulsování průmyslových hluků vyvstaly v paměti vzpomínky na vystoupení jejich souputníků In Slaughter Natives. Listování ve čtyřech kapitolách vzpomínek na ukrajinskou katastrofu v albu „Nuclear Sun“ prokládali mlhou zastření Der Blue Reiter také kapitolami z předchozí, ale neméně prorocky destruktivní řadovky „Silencis“. I když se zejména ambientní podklady na konci hodinového vystoupení začaly mísit v jednolitou zvukovou drť, svoje prvenství na španělské postindustriální scéně u nás dvojice stvrdila bez výhrad.

Z temnoty směrem ke světlu nás (podobně jako Der Blutharsch v rámci prvního vydání Nové Alternativy) zavedla poslední formace večera, německý sextet Novalis Deux. Ti si, narozdíl od svých španělských kolegů, s image nebo intry těžkou hlavu nedělali. Šestice v „civilu“ obsadila svá místa u dvou akustických kytar, basy, bicích, kláves a houslí, aby Exit naladili na trochu odlehčenější notu. Právě to malinko odlišné žánrové směřování však bohužel běžně oblečeným hráčům ubíralo body do tabulky, neboť na publikum zapůsobili po řádně ztemnělém výletě do apokalyptických darkambient/neo/martial krajin tak trochu jako z  festivalu Porta. Ne, že bychom se v průběhu jejich setu nepodívali k vodám, ve kterých se prohání uznávaný projekt Rome, nepřipomněli si sólovou tvorbu Petera Murphyho, nebo se nenaladili na melancholickou frekvenci Nick Caveovských balad, byly to však spíše výjimky.

Zbytek vystoupení totiž spolek obcoval s příměry daleko konvenčnějších umělců a souborů jako Blackmore’s Night (Stev a spol. sázeli do publika jednu hybnou skladbu za druhou, takže tu a tam mohl posluchač cítit až „keltské“ podprahové vibrace), z českých pak Spiritual Kvintet, nebo Čechomor. V celkem dobrém zvuku se tak naplno ukázalo, že Novalis Deux se stylovému pojetí večera tak trochu vymykají, a jejich dobře zahraný i zazpívaný set návštěvníky do předchozí pochmurné nálady nevrátil. Nejinak tomu bylo i případě projekce, promítající slideshow černobílých výjevů ze života, zahrnující děti, starce, detaily rukou, architekturu a podobně. I zde totiž platí, že po hutném vizuálu předchozích umělců působila poněkud jednodušeji. Proto ani tolik nepřekvapí, že při rychlém průzkumu mezi některými účastníky bylo o hlavní hvězdě večera jednomyslně rozhodnuto ve prospěch Der Blaue Reiter. 

Večírek pro příznivce dark ambient/neofolku však přesto můžeme rozhodně považovat za zdařilý a snad není troufalé předpokládat, že by výběr hudebních gurmánů, který neodtáhly z hlavního města ani festivaly zvučných jmen, s tímto tvrzením souhlasil. Dokonce i kapely si (podobně jako v případě letošního Electro Prague Festivalu) pochvalovaly ohlasy poučeného publika, které vědělo, na co jde. Kdo ví, třeba se někdy dočkáme i pokračování…

Fotky najdete v naší fotogalerii, videa pak na CZ Sanctuary Youtube kanálu.

mohlo by vás také zajímat

Nitzer Ebb v Praze předskočí Tábor radosti se speciálním setem

Report z IX. Hradeb Samoty

Rakouský label Klanggalerie znovu zpřístupnil první dvě alba Tábora radosti

15 nejčtenějších článků roku 2016 na Sanctuary.cz