Castle Party v polském Bolkowě opět přitáhla do útrob starého hradu tisíce lidí, a tak jsme samozřejmě nemohli chybět ani my.








 

Přestože jsme se měli Castle Party účastnili již počtvrté, rozhodně to neznamená, že bychom ji vnímali jako rutinní záležitost. Ba naopak, řádně natěšení jsme doma již několik dnů dopředu zodpovědně nabíjeli kamery a foťáky, chystali proviant a zkoumali kapely, se kterými jsme dosud neměli tu čest. Nakonec jsme se ale dočkali, a mohli tak vyrazit vstříc potemnělé třídenní veselici. 

Hned po pátečním příjezdu do kempu bylo jasné, že najít místo ke stanování by mohl být trochu oříšek, a to i přesto, že jsme dorazili vcelku brzy, a navíc nám ochotní kolegové podrželi několik pěkných plácků (ještě jednou děkujeme DDD teamu!). Podle jejich poznatků byla nejlepší místečka vyzobána již ve čtvrtek dopoledne, což svědčí o narůstajícím počtu návštěvníků, kteří jezdí na CP téměř jako na týdenní dovolenou. Tomu by ostatně odpovídala i výbava některých z nich, čítající silné soundsystémy v autě, party stany, grily, nebo rovnou celé karavany. Ale dost mudrování, je nejvyšší čas vybalit, postavit stany, trochu se upravit a vydat se od dočasné československé kempové provincie, označené plátěnými pavučinami a nafukovacím kostlivcem, směrem ke hradu. Po zdlouhavém čekání ve frontě na vstupenky a akreditace se odměňujeme prvním pivem se sirupem, zběžně okoukneme skromné stánky a hurá na horní nádvoří.

Není však důvodu spěchat, neboť polská formace Vein Cat působením nepříznivých událostí (k nám se jako důvod donesla autonehoda) nedorazí, a začátek živé produkce je tedy o něco posunut. Čest otevřít největší gotický festival ve střední a východní Evropě by náležela brněnským elektronikům Depressive Disorder, kterým však Osud na poslední chvíli zamíchal kartami. Zdravotní problémy frontmana Disordera bohužel znemožnily DD účast, a formace tak byla doslova v hodině dvanácté nahrazena českým projektem Nuclear Storm. Ten vznikl jako alternativa formace Phonetix, a v jejím středu byste tak logicky nalezli Roberta Žáka za podpory zastupujícího Hynka Holubce. Tato dvojice, zřejmě notně posilněná alkoholem, spustila něco po sedmé večerní svou trojpísňovou show hranou z kláves, kořeněnou zapalováním přistavené popelnice a (po vyřešení bezpečnostních pravidel za doprovodu ochranky) chůzí mezi lidmi s půlmetrovými ohni šlehajícími ze sprejů. O hudbu zde vůbec nešlo, mikrofon sloužil pouze coby prostředek k proslovům mezi písničkami, a i plochý, nečitelný oldschool ebm zvuk vracel myšlenky o patnáct let zpět do hudební historie. Pokud si představujete alespoň divokou show, i zde se nacházely trhliny zvící Macochy. Performance obou běžně oblečených umělců byla srážena nejen některými dílčími nedostatky (nedařilo se otevřít hořlavinu, mlácení sekerou do popelnice bylo mimo rytmus), ale i hecováním diváků. V něm se mísila anglická poselství (včetně tvrzení, že „kapelu v ČR nesnáší“) spolu s opakovanými pokusy o polštinu, se kterými se frontman Nuclear Storm neúnavně vracel na pódium ještě po konci vystoupení, k velkému překvapení chystajících se Irfan. Během bleskové ankety mezi krajany se po vystoupení NS nenašel snad nikdo, kdo by nesouhlasil, že toto vystoupení rozhodně pozitivnímu vnímání české hudební scény v zahraničí nepomohlo, spíše naopak (zaslechnout se daly i daleko drsnější soudy, spojující slova „mezinárodní“ a „ostuda“ do jedné věty).
 

Ale zpět na hrad, připravují se bulharští Irfan, v jejichž hudbě byste vystopovali vlivy středověku, folku a etherealu, přelité temnější vlnou a prvky world music. Akustické nástroje, doprovázené vokálními aranžemi, dávaly vzpomenout například Dead Can Dance (zejména šesté album „Into the Labyrinth“), a i když se příjemně poslouchaly, jeden se neubránil dojmu, zdali je tato jemná hudba v dramaturgii festivalu dobře umístěna. Podobné myšlenky vzbuzovalo i vystoupení ruských gothic/neo/folkerů Moon Far Away, posazené na potemnělých smyčkách, strunných nástrojích a smíšených vokálech. V rámci žánru šlo o příjemně odvedenou show v kutnách a maskách, která místy zavedla myšlenky například k lucemburským Rome. Ale opět – je tato hudební volba vhodná k „nastartování“ festivalu?

Pokud jste se chtěli bavit pohybem, museli jste být trpěliví, neboť k tanci nevybízela ani experimentálně industriální formace Aesthetic Meat Front, sdružená kolem kontroverzního umělce Louise Fleischauera, která úspěšně napravila loňskou reputaci páteční bolkowské hodiny věnované sadomasochistickým performancím. Namísto poněkud trapného počínání performerů "DIVA´ine Eye" z předchozího ročníků se AMF podařilo na několik desítek minut zamrazit publikum horního nádvoří a zacpat jejich údivem otevřená ústa rezavým chrastícím šrotem. Sympatická a usměvavá skupina nadšenců, kterou bylo možné spatřit v následujících dnech u jejich stánku s originálními korzety, se na podiu proměnila ve smečku postapokalyptických zvířat, drásajících a spalujících svá vlastní obnažená těla. Samotný Fleischauer, hlavní mučedník projektu, skončil s několika jehlami zapíchanými v obličeji, zavěšený několik stop nad publikem. Po snesení zpět na zem v šílenecké agonii poskakoval po podiu a třásl železnou konstrukcí s úpějícím mikrofonem, kterou jako břímě nesl celou dobu zapíchanou na svých lopatkách. Čím dál se show posouvala ve své bizarnosti, tím více to vypadalo, že katolické Polsko otevřelo na moment brány pekelné, nechalo se ošlehat stovkami plamenů a zbarvit zem litry krve.  Poté, co se do backstage za silného nasazení nervózně opatrných securiťáků odporoučela i "tetsuovská" Asiatka s kusem železa v obličeji, roztahujícím ústa v nelidský škleb, bylo jasné, že kvality letošní performance se budou jen stěží překonávat.

Odlehčení nálady s sebou přineslo až domácí duo Skinny Patrini s elektronikou, která by mohla být blízká především milovníkům spolků jako IAMX, či Robots in Disguise. Ve Skinny Patrini hraje prim ženský zpěv, modulovaný vocodery a doplňovaný mužským protějškem, a od zmiňovaných RiD se odlišuje především větší nabídkou hlasových poloh, která slouží kapele ke cti. Potěšila i dobře zvládnutá (na letošní CP poměrně řídce používaná) zadní projekce  - jen škoda, že hudba byla oproti vokálům hlasitostně umístěna do nevýhody, což trochu kazilo výsledný dojem a tlak zvuku. Během posledního přídavku (zopakováného otvíráku "Sweat" z debutového alba "Duty Free") se však začal hlásit o slovo jeden z charakteristických znaků letošního ročníku Castle Party – neúplatnost počasí.

To se vyřádilo na festivalu už ve čtvrtek, kdy se Bolkowem prohnala vichřice a notně pocuchala postavené pódium. A jelikož i páteční drobný deštík začal zvolna nabývat na intenzitě, nechali jsme zvučící polské Varieté za zády a rozprchli se ukrýt do klubu Hacjenda, a obhlédnout nové místo „Old Cinema“. Jak už sám název napovídá, jedná se o klub vytvořený v prostoru bývalého kina, který tak nabízí nejen dostatek míst k sezení, ale i dobrý výhled na pódium.

Právě zde živě vystoupil polský projekt Rumours about Angels, který předvedl vcelku kvalitní ambient, ovšem ničím nevybočující z průměru žánru. Vcelku ale zamrzelo nevyužití kina jako místa pro kvalitní projekce - přeci jen kinoplátno o rozměru minimálně 8x3m si u projektu, který se prezentuje jako vizuální, přímo říká o využití. Rumours about Angels nechávají doznít poslední zvuky ze svých notebooků a na pódiu se již chystá další polský projekt [haven] Marcina Jarmulskeho. Když Jarmulsky nastoupil na podium v doprovodu vokalistky, vypadalo to, že nás čeká solidní porce italo-disca, čemuž napovídal styling obou aktérů. Už první tóny linoucí se z reproduktorů nás však přesvědčily o kvalitě [haven]. Hutné beaty, evokující africký kmenový rituál, syntetizátorové plochy navozující nervózní atmosféru, umocněnou vokálem, který jako by spíše patřil chovankyni ústavu pro duševně nemocné, než Jarmulskyho blonďaté partnerce. Celý šamanský obřad dotvářela černobílá projekce, sestavená právě ze záznamů afrických rituálů a náboženských obřadů z celého světa.

A na závěr lehké předspánkové vyklusání v klubu Hacjenda, kam jsme se vydali podpořit domácího DJe Mirage, který po strop zaplněný klub roztančil pestrou směsicí kytar i electra (od Covenant, přes In Strict Confidence až k XIII. století). Ve čtvrt na pět je ale nejvyšší čas jít spát a nabrat síly na sobotu, která bude už od třetí hodiny odpolední naplněna hudbou. A to se nevyplatí podcenit.

mohlo by vás také zajímat

Report z Castle Party 2024 – sobota, neděle

Report z Castle Party 2024 – čtvrtek, pátek

Lineup třicáté Castle Party je kompletní

Report z Castle Party 2023 - sobota, neděle