Vstupuji do prostor Roxy se zhruba dvacetiminutovým zpožděním a ihned poznám, že k mé smůle vše zas nečekaně spustilo na čas. Ze sálu se už line psychedelické kvílení řezané ostrými kytarovými riffy vytvářené zběsilým přejížděním po hmatníku. Hluková vlna mě smetla již u šatny a energie v tom rachotu nashromážděná je ještě více protkaná šílenstvím než jsem předpokládal. První co mě udivuje u sestupování do sálu je, že na baru není žádná fronta, ochozy v horním prostoru jsou zavřené a nečiní mi téměř žádný problém dostat se přímo k pódiu a v klidu si postavit aparát.
Dle odhadu se počet účastníků mohl pohybovat někde kolem dvou stovek. To mě nejprve zaskočilo, poté velmi rychle uklidnilo, protože bylo možné si koncert lépe užít bez zbytečného mačkání a prodírání se davem. Nalepen na stage asi metr od bubeníka, který měl svou soupravu postavenou na pravém křídle stejně blízko k publiku jako frontmanský pultík, jsem si mohl konečně prohlédnout s kým že mám tu čest. Z postavy zpěváka/zpěvačky opravdu vyzařovala pověstná skandálnost a jeho/její výrazy a kreace odpovídaly mým představám o osobnosti, která se proslavila právě řekněme "mravnostními přestupky". Zbytek kapely už na výstřednosti šetřil, ostatně nebylo jí více ani třeba.

Genesis P Orridge během vystoupení dvakrát představil/a celou formaci. Zatímco v druhém případě uvedl/a klasicky jméno každého ze spoluhráčů, první představování po několika minutách koncertu bylo jasným zahráváním si s pohlavní kontroverzí jeho/její osobnosti. Vypadalo to zhruba takto: Genesis postupně ukazuje na každého člena kapely "boy", "girl"..."girl", opovrhující pohled a urážející poznámka na klávesáka skrytého vzadu, který hrál na vystoupení roli šikanovaného středoškoláka..."and".... obrací frontman/ka ukazováček proti sobě....odmlka...a poté hlasem laskavé babičky ukládající své vnuky ke spánku doplněný stejně milým úsměvem přichází..."everything". Na to publikum reaguje patřičným potleskem a povzbudivým hvízdáním a hraje se dál.

První půlhodina vystoupení byla převážně v duchu sedmdesátkového psychedelického popu s občasnými prvky elektroniky typické pro novou vlnu. Ve chvíli, kdy se Genesis chopil/a tamburíny a hlubším hlasem začal/a pomalu vyzpívávat sloku baladické písně jsme nemohl nevzpomenout na atmosféru psychedelických předáků Velvet Underground. Asi v půli setu přišla část pro sólové vystoupení ústřední postavy koncertu na baskytaru trestanou čímsi, co jsem na dálku identifikoval jako skleněnou láhev. Každopádně zvuk procpaný efektovou krabičkou, který vyluzovala byl dost úděsný. Ač jsem příznivcem všemožného noisu, tato ruchová hypnóza si mě získala jen v první chvíli a pak odrovnala prokletím italského béčka 80.let - příliš dlouhé s nejasnou gradací. Ale očividně to publikum přijalo úplně opačně než já a sólo odhadem přesahující čtvrthodinku silně prožívalo.

Zaznělo několik dalších skladeb, které už pod vlivem tohoto rituálního gesta provázelo stejné zastoupení skřípějících decibelů, které pro mé uši zbytečně rušily silné základy dobře propracovaných skladeb. Určitě ale přišly vhod komické vstupy mezi skladbami komentované kým jiným než Genesis. Baskytaristka a její kytarová kolegyně nalevo přikládají ústa k mikrofonu pouze jako doprovodné, ale dokonale podpůrné vedlejší vokály. Při jednom z těchto vstupů například frontman/ka na svých elektronických padech ilustroval/a možnou absenci používání vlastního hlasu k oslovení publika. Poté co na někoho namířil/a prstem, udeřil/a paličkou postupně do všech padů, které (1...2....3) vydaly spojení slov "I....love...you". Láska k publiku ale sem tam pokulhávala, když se Genesis omylem trefil/a do prázdného vzduchu (4?).

Co se jinak týče pódiové show, možná jsem díky dostupným materiálům o kontroverznosti kapely očekával až příliš. Kapela se evidentně po návratu v roce 2004 trošku oprostila od mladistvého pódiového řádění a i když došlo na mírné pohybové kreace, koncert měl na rozdíl od často přebuzeného agresivního zvuku po stránce show poklidnější průběh. Spojení pohybové kreace jsem užil docela bez nadsázky, protože protahování pravé spodní končetiny tou horní s mírným náklonem na bok, co několikrát předvedl/a Genesis mimo svůj pultík připomínalo ukázku kreace sokolského sletu. V jeho/jejím podání ale poněkud neohrabaně a bizarně.
Kam se zraky upínaly nejčastěji bylo plátno nad kapelou, na kterém byl po celou dobu promítán dokumentární záznam projektu Breaking Sex vedoucí přes celou řadu operací až k výslednému dokonale hermafroditnímu stavu Genesis Breyer P-Orridge. Stačilo se podívat o kousek níže a na osobnosti, které se vše na projekci přímo týkalo, porovnávat viditelné změny. Viděli jsme několik plastik obličeje, světla odrážející nepřehlédnutelný zlatý chrup i stále nejkontroverznější uměle přidané poprsí. Kdo se ovšem těšil na veliký výstřih symbolizující hrdost za příslušenství k ženskému pohlaví, kterou známe z většiny fotek kapely, musel v úterý večer odcházet zklamán.

Koncert Psychic TV mi díky účasti dokázal, že spousta lidí zřejmě ještě nedokáže překousnout prohřešky na zaběhnutých mravních zásadách a nebo si příliš váží svého sluchového ústrojí než aby si ho nechala na jeden večer odrovnat ruchovou stěnou ústavu pro genialitou choré muzikanty. Přes všechnu rozporuplnost šířící se z pódia ale musím použít v tomto kontextu podivného spojení "působili v každém případě mile...".

Fotky najdete opět v naší Galerii