Ezechiel | 07.01.2008 09:20
Autor: Bob Lučan
Rok se s rokem sešel a já mám před sebou nelehký úkol, a to vytvořit pro vás velký článek o nových romanticích, kteří jsou stále mezi námi a pop z osmé dekády stále uctívají nejen jako zdroj vzpomínek, ale i motor každodenního života.Tihle pamětníci ve středních letech, s bříškem a vysokým čelem, které, jak říkají, označuje muže moudrého. Ale v současném podnikatelském světě nového milénia se občas některý z nás podívá do vyschlého koryta, kdysi přeplněného touhou po prvních láskách a dnes už alespoň touhou po vzpomínkách. Tak tedy pohlaďte svou drahou polovičku po plochém bříšku, zapněte Visage, oddejte se tónům hudby a listujte se mnou tak jako kdysi u článku Gothic rock stále žije, a vy, co je vám už o trošku více, věřte, že být bez naděje v lásku je ten největší hřích. I v dnešní době se dá poeticky přemítat o sentimentálních chvílích a snílcích, kteří ještě chodili na rande včas. Osobně se domnívám, že už to, že zde píši informace o novoromantismu, je samo o sobě romantické.
Upozornění : I když jsem milovníkem gothic rocku, zejména prvních bohů BAUHAUS,CHRISTIAN DEATH, FIELDS OF THE NEPHILIM atd., tak jsem i velkým fandou popu 80. let.Tak bych rád čtenářům sdělil, že zde půjde spíše o ten sentimentální popík, novoromantismus, visual pop až po taneční elektropopové sekvence a další příbuzné styly. A jakou že to všechno má souvislost s goth music?
Samozřejmě, že syntipop a gothic rock jsou dva rozdílné styly a každý má své kořeny někde jinde. I přesto některé zmíněné festivaly obsahují množství stylových syntipopových kapel. Myslím, že je to dáno i určitou motivací některých současných souborů, jako je například CRÜXSHADOWS, kteří do své tvorby absorbovali jak syntipop, tak i gothic rock, a jelikož byli už z vlny let devadesátých, tak je ovlivnilo více stylů z 80. let. Takže měli za vzor novoromantické SOFT CELL, VISAGE, OMD atd., ale i gothic rockový BAUHAUS.
A tak, i kdybych to nepřímo spojoval, vím velmi dobře, kam co patří. K syntipopu mám osobní vztah právě kvůli zmíněné nostalgii a také proto, že se mi líbí tahle hudba samotná. Nevadí mi, že ji díky propojenosti festivalů posledních patnácti let poslouchají i gothici. Je to krásný styl a určitě má ke gothic rocku blíže než běsnění metalových kytar.
Znám spoustu příznivců gothic hudby, kteří jsou zároveň i příznivci syntpopu. A pokud bychom se zaměřili i například na některé skupiny, tak asi názory budou obdobné. Například právě v téhle chvíli mi hraje CD německých SECRET DISCOVERY a z beden slyším známou melodii. Ano, jde o skladbu You spin me round od britských pop dance DEAD OR ALIVE a jejich všeobecně známý song z alba YOUTHQUAKE 1985. Za zmínku určitě stojí i období legendárních post punkových KILLING JOKE, z alb BRIGHTER THEN A THOUSAND SUNS (1986) a OUTSIDE THE GATE (1988) čiší chytlavá popová melodičnost a klávesová struktura jednotlivých skladeb udělala z KILLING JOKE na čas syntipopovou kapelu.
Bodování v oficiálních hitparádách vše jen potvrdilo.V tomto období byl členem kapely KILLING JOKE i nedávno zesnulý Paul Raven, tak si myslím, že je zde mojí povinností tohoto muzika připomenout.Taková skladba od KILLING JOKE-Love like blood- by mohla hrdě konkurovat tehdejším novoromantikům v 90. letech, ale kapela hodně změnila sound, a když tenhle typ skladeb zněl na koncertech KJ, tak už spíš v industriální podobě. Pro někoho mohlo být ono popovější období KJ úpadkem, pro mě naopak přínosem a příjemnou změnou. Napadají mě další zajímavé věci, například legendární londýnský instrumentalista GARY NUMAN. Syntetický futuristický pop je v mé sbírce na každé druhé kolekci goth hudby. Za všechny můžeme jmenovat alespoň dárek od stáje Cleopatra 2000 THE DARKEST MILLENNIUM, A GOTHIC,INDUSTRIAL AND SYNTH POP COLLECTION, kde se představil dávný zakladatel novoromantického družstva TUBEWAY ARMY, tedy zmíněný GARY NUMAN se skladbou Dark, což je pro mě osobně syntipopová báseň a jistota, jak silný tenhle zdánlivě jednoduchý styl může být. Takoví syntipopoví CAMOUFLAGE několikrát rovněž figurovali na podobných kompilacích nehledě na to, že se několikrát účastnili největšího gothic festu Gothic Treffen, a tak bychom mohli pokračovat. Taneční popová legenda ALPHAVILLE se rovněž účastnila stylových kompilací a festivalů, kde se mísily styly jako gothic rock, synth pop, EBM, dark wave apod. Dnešní elektropop a syntipop, jako například BELLA MORTE, PHILTRON nebo geniální DE VISION, AND ONE a jiní, jsou dobrým příkladem toho, že syntipop-novoromantismus nevymřel, čemuž jsem moc rád.
Další legendární popový romantik 80. let MARC ALMOND se rovněž dodnes vyskytuje na festivalech plných industriálních, EBM a dalších různých stylově odlišných elektronických kapel jako DANCE OR DIE, APOPTYGMA BERZEG, HEYAEB, BLUTENGEL, COVENANT atd. Vypisovat jednotlivé kapely, případně různé podružné styly jako třeba, že někdo si vzal něco z gothic rocku, jiný zase z novoromantismu, tamten zase z obojího a mohlo být dark wave na světě, je v tomhle případě zbytečné. V souvislosti s gothic rockem slýcháme o vývoji z punku,ale málokdo ví, že i hodně syntipopových nebo poprockových kapel vzniklo rovněž z punkových základů jako SIMPLE MINDS, BOLSHOI, BILLY IDOL a další, takže všechno tak nějak souvisí se vším.
Tímhle odstavcem jsem chtěl pro ty, co mají jinou představu jen naznačit, že ten syntipop má s goth hudbou mnohem více společného než metal, ať už formou zmíněných sešlostí, kompilací. A co je nejdůležitější - všechny skupiny se přirozeně vyvíjely od konce 70. let.
Ono totiž průkopníci novoromantismu, ULTRAVOX, nebo průkopníci gothic rocku, BAUHAUS, vznikli ve stejném období, a to v letech 1976-77. To samo o sobě už hodně naznačuje. Postupně se přidali další a dnes máme tolik stylů a podstylů, že by bylo bezpředmětné je rozebírat. Navíc většina z vás je už dobře zná. Proto dnešní megačlánek, na kterém jsem pro vás pracoval, se bude ubírat spíše ke střednímu proudu zmíněného popu 80. let, takže nečekejte žádnou temnotku, ale jen neuvadající romantismus chrámového popu, který se v inkriminované době hrál přece jen víc od srdíčka.Já jsem si totiž už dlouho chtěl splnit tenhle sen, ačkoliv jsem se trochu obával reakcí, až jsem se konečně rozhodl dát vám, kteří jste mi zachovali přízeň, tyhle informace pod vánoční stromeček. Myslím, že lepší období jsem si ani nemohl vybrat.
Tak tedy,pojďte po mých stopách...
NR - hudební směr formující se kolem roku 1830 jako myšlenkově i technicky nová fáze hud. romantismu; východiskem NR byla Francie. Zatímco v raném romantismu se skladatelé vyjadřovali zvl. menšími formami vokálními a klavírními, hl. formami NR byly programní symfonie, symfonická báseň a hud. drama. Hl. přestavitelé Berlioz, Liszt, Wagner. S NR je spjat vznik nár. hud. škol (u nás Smetana, Dvořák). Ilustr. encykl. slovník, 1981 Stresem vyprahlá duše a nostalgické slzy by naplnily řeku zas.
My šťastné děti, co jsme v pubertálním věku zažily tu něžnou vlnu nových romantiků. Náš život ve své moci svírala taková jména jako ABC, TEARDROP EXPLODES, BLANCMANGE, YAZOO, ICEHOUSE, THE PASSIONSa další. Byli krásně čistí a svými krajkovými košilkami a dlouhými volánky na sebe strhávali pozornost tehdejší mládeže, jelikož jejich vzory měly už tenkrát kolem třicítky. Většina textů byla zahalena do zasněného poetismu a připomínala spíše sonety pro mladé páry toužící po velké lásce zašlých časů. Syntetická větev jako by se opírala o prostorový zvuk mírně nadpřirozených kláves, které jako by říkaly: "Jsme zrcadlem vaší duše." Sám jsem v té době byl dítě školou povinné a poslouchal jsem tyhle popové popěvky, někdy spojené i s mystickým zvukem kytar. A to vše zabalené do velmi silného emotivního závoje.
MARC ALMOND
Některé z tehdejších kapel byly ještě výrazně nasáklé punkem, případně post punkem, přičemž tento vliv pocítil i temný princ, anglický zpěvák MARC ALMOND (nar. 1957), skladatel sentimentálního tanečního popu a zároveň někdejší polovina dvojice SOFT CELL z let 1979-84.
Uveďme alespoň alba UNTITLED (1982), TORMENT AND TOREROS (1983), VERMIN IN ERMINE (1984) nebo mohu doporučit DVD s titulem Marc Almond 12 YEARS OF TEARS, Live at The Royal Albert Hall (1992), kde najdete skvělý hit z roku 1989 Sommething´s gotten hold of my heart a obsahuje dále jeho sólové nahrávky i songy z období raného SOFT CELLu. ALMOND se dodnes se účastní různých elektronických festivalů.
GARY NUMAN
Bezesporu dalším průkopníkem, který se zasloužil o rozvoj synthipopové hudby, je i další londýnský zpěvák GARY NUMAN vl. jm. Anthony James Webb, nar. 1958), výrazná postava syntetického popu, potažmo rocku. Gary začínal v punkové skupině MEANSTREET, dává si jméno Valerian a roku 1977 zakládá novoromantickou skupinu TUBEWAY ARMY. V létě 1979 název TUBEWAY ARMY opouští a už pod jménem GARY NUMAN vychází důležitý singl CARS, který zaznamenal i první místo v anglické hitparádě, stejně jako alba THE PLEASURE PRINCIPLE (1979) a TELEKON (1980). Následuje další více než dvacítka alb, jmenujme aspoň LIVING ORNAMENTS 1980 (1981, live).
SPANDAU BALLET
Úspěch sklízela i netradiční britská skupina SPANDAU BALLET, založená v roce 1979. Tuhle životodárnou skupinu založili, tenkrát ještě mladí, Londýňané s nejasným záměrem vytvořit hudební doprovod k futuristicko-novoromantickým akcím pořádaným v ultramódních londýnských nočních klubech.
Spolupracovali i se Stevem Strangem ještě předtím, než založil mou oblíbenou skupinu VISAGE. SPANDAU BALLET určitě ohromili mládež zkraje 80. let nenapodobitelným albem, tehdy v podobě LP, TRUE (1983), jehož výtečná titulní píseň "True" vedla v první polovině roku singlové britské, a nejen britské, žebříčky.
Mezi úspěšná alba patří například: JOURNEY TO THE GLORY (1981), TRUE (1983), PARADE (1984).
NEW ORDER
Dále bych mohl jmenovat NEW ORDER britskou poptaneční skupinu, která vzešla z postpunkových veteránů JOY DIVISION. Turné v roce 1979 se skupinou BUZZCOCKS zmařila sebevražda Iana Curtise. V květnu pak posmrtně vyšlo album CLOSER a singl Love will tear us apart, protože členové měli dohodu, že v případě odchodu kteréhokoliv z nich už nebudou jméno Joy Division dále používat, zbývající tři pokračovali jako NEW ORDER a počátkem 80. let se jejich styl začal přiklánět k novoromantismu a postpunková melancholie se proměnila v syntipop, který se začal přiklánět k tanečním trendům první poloviny 80. let, což dokumentuje megahit v britské top 30, Temptation. Dalším úspěchem byl milionový náklad singlu Blue monday.
Za všechna alba připomeňme alespoň SUBSTANCE (1987). Samozřejmě nová generace tuhle nostalgii, k její vlastní smůle, už nezažije. 80. léta byla svým zvukem, účesy a romantikou, alespoň pro mě, naprosto dokonalá. Na rozdíl od současné, leckdy bezduché, hudební tvorby. Nicméně každá doba má to své a já píši tyhle řádky pro romantiky až za hrob a tak trochu i z nostalgie a pro radost.
VISAGE
Po krásné pouti nových romantiků, jež už jsem jmenoval, mně dovolte, abych připomněl další anglický studiový projekt zpěváka STEVEA STRANGEA (nar. 1959,vl. jménem Steve Harrington). V počátečním období , tedy v letech 1978-1981, ho tvoří tajemná dvojice Strange-Ure (nar. 1953). Poté se střídá Billy Currie (nar. 1952, z Ultravox), Dave Formula, Barry Adamson (oba z postpunkové skupiny Magazine) a Rusty Egan (nar. 1957, člen Rich Kids a Mistfits). Shrnuto a podtrženo, mluvím samozřejmě o kapele VISAGE. Ta se brzy stává součástí tanečního proudu syntetického "nového romantismu", nicméně nabitého silnou energií a magickými texty o nadpřirozených jevech.
Po přechodu k firmě Polydor vydávají velký hit Fade to grey, (album s tímto titulním singlem pak vyšlo u stáje Cleopatra Record až v 90. letech), který zpracovala do svého repertoáru i slovenská goticko-death rocková, dnes již stálice, LAST DAYS OF JESUS. Obdobně jako Last Days Of Jesus učinila i kapela ROSETTA STONE s hitem skupiny BLANCMANGE s příhodným názvem Living on the ceiling.
Úspěšná alba VISAGE: VISAGE (1980), ANVIL (1982), FADE TO GREY (1983, Singles Collection, kompilace) a po albu BEAT BOY z roku 1984 kapela přestává existovat. Steve Strange potom zakládá skupinu Strange Cruise.
V tomto divadle, kde dřímá světa běh nových romantiků, já, má lásko, k nim jako uctivý divák vzhlížím, a i když se už dnes pohybuje průměrný věk muzikantů kolem padesátky, i dnes , když poslouchám je, šťasten jsem a vesele se mi pro Vás píše, Jak v komedii rozmarné bych žil, když v pustinu nových let se změnily moje ráje z let osmdesátých.
Živě si vybavuji období 1984-87, kdy moje kamarádky, školní lásky, měly na stěnách svých socialistických pokojíčků plakáty Depeche Mode, Culture Club, Sandra, Cyndi Lauper, Simple Minds, A-HA, Duran Duran z časopisů pašovaných ze zahraničí. Z nekvalitního kazeťáku mi pouštěly hity typu View from a bridge od sexy kočky Kim Wilde a já, teprve asi sedmák, nevěděl, koho mám milovat víc. Ale v té době už jsem začínal koketovat s punkem, gothic rockem, metalem atd. Takže jsem nastupoval na vlak zvaný Underground a už tenkrát mně byl střední proud dost těsný. Proto ten protest vůči režimu, škole, rodičům. Přesto a právě proto na pop osmdesátých let rád vzpomínám. Dnes to popové období mám ještě radši nejen, protože mi navozuje onu nostalgickou atmosféru a že i diskotékové kapely tehdejší doby měly svou nezaměnitelnou tvář, ale i proto, že dnes už jsou zase paradoxně větší underground než současný metalový artikl nebo profláklý business s gothic muzikou. Nebo se snad pletu?
ULTRAVOX
Promiňte, na chvíli jsem se zasnil.
Snad první a nejstarší kapelou novoromantismu,když opomineme Němce KRAFTWERK, bezesporu byla významná, přirozeně britská, skupina ULTRAVOX. Vnesla na hudební pole svěží proud new romance.. Zpočátku ale měla blíže k rocku a nové vlně ( new wave). Členové skupiny byli ovlivněni alternátorem DAVIDEM BOWIEM,TANGERINE DREAM, KRAFTWERKEM, ROXY MUSIC a dalšími. Vokalista John Foxx (nar. 1950, vl. jménem Dennis Leigh) a Chriss Cross (nar. 1952) spolu hrávali ve skupině TIGER LILLY. K nim se přidávají další budoucí členové Ultravox. Vychází i první singl na značce Gulf (1975) a v roce 1976 mění název na ULTRAVOX.
Prosazují se alby ULTRAVOX (1977), HA! HA! HA! (1977), SYSTÉM OF ROMANCE (1978), THEATRE INTO ONE (1980) a nejslavnější VIENNA (1980) se stejnojmenným hitem Vienna.
Následovala alba QUARTET (1982), MONUMENT (1983), U-VOX (1986). Dobře si vedly i další desky, včetně poutavých videoklipů. V roce 1988 vyšlo Curriemu první sólové album TRANSPORTITION. O dva roky později se pod jeho vedením objevuje nový ULTRAVOX. Znám dokonce i spousty dnešních gothických kapel, které se na jejich tvorbu s hrdostí odvolávají a jejich skladba Sleepwalk byla mnohdy zpracovávána i tvůrci odlišných stylů a zejména gothici k tomu měli blízko.
TALK TALK
Ach, koho to zřím, z minulosti povstal ve sklech okenních? Čí je ta tvář tak jasně rozzářená? A přece v těch očích úzkost vidím. To MARK HOLLIS z londýnského syntipopového tria založeného v roce 1981 se na mě dívá. Řeč je přirozeně o skupině TALK TALK. Mark Hollis (nar. 1955) začínal v letech 1977-79 ve skupině REACTION. První singly vycházejí v roce 1982. Řekl bych, že nejúspěšnější byl "Today", a velmi dobře si vedlo i album THE PARTY´S OVER (1982) a IT´S MY LIFE (1984), což byl dle mého názoru určitý vrchol syntpopové medovosti. Markův hlas v té době, to byl skutečný skvost a balzám pro uši. Zvláště pak v novoromantické megahymně Such a shame (totalhit z roku 1984).
Další desky se už mírně lišily. Například THE COLOUR OF SPRING (1986), SPIRIT OF EDEN (1988) atd.. V roce 1990 vydávají remix starší, již jmenované písně, "It´s my life".
JAPAN
Mezi další jména patří i Angláni JAPAN, skupina ovlivněná kapelou VELVET UNDERGROUND či Davidem Bowiem. Zpěvák DAVID SYLVIAN (nar. 1958, vokál, kytara) se ve skutečnosti jmenuje David Batt. Poté, co JAPAN zvítězili v soutěži talentů společnosti Triola Hansa, vznikají v roce 1978 první studiové nahrávky. Lépe se pak daří skupině u firmy Virgin v roce 1980. Dobře si vedou singly Quiet life (1981), Ghosts (1982) a můj oblíbený romantický hit I second that emotion (1982). Poté se členové skupiny začínají věnovat vlastním projektům.
Některá alba z tvorby skupiny JAPAN: ADOLESCENT SEX (1978), OBSCURE ALTERNATIVES (1978), QUIET LIFE (1980), GENTLEMEN TAKE POLAROIDS (1980), ASSEMBLAGE (1981), TIN DRUM (1981).
TEARS FOR FEARS
V článku bych nemohl opomenout ani britskou syntipopovou dvojici spolupracující už od přelomu 70. a 80. let, zprvu ve skupině HISTORY OF HEADACHES a poté ve skupině GRADUATE.
Roland Orzabal (celým jménem Roland Jaime de la Quintana, vokály, keybord) a Curt Smith "Smigh"(vokály, baskytara). Oba se narodili v roce 1961. Kdo hádá, že už v roce 1981 vzniká TEARS FOR FEARS, hádá správně a brzy vychází i první singl. Na koncertech v té době hrají i bubeník Manny Elias a klávesista Ian Stanley. Řadu dalších hudebníků využívají při studiových nahrávkách, nicméně oficiálně jsou bráni jako duo. K největším hitům Tears For Fears se řadí skladby Mad World, (1982), Change (1983) a logicky ten největší hit Shout z roku 1984, který získal i první místo v tehdejší americké hitparádě v roce 1985.
Vyzdvihuji alba THE HURTING (1983), SONGS FROM THE BIG CHAIR (1985), THE SEEDS OF LOVE (1989). Například album ELEMENTAL z roku 1993, které již tradičně vyšlo u firmy Polygram, už natočil Orzabal sám jen se studiovými hudebníky. Smith debutuje jako sólista albem SOUL ON BOARD (1993). Skupina TEARS FOR FEARS ovlivnila spoustu dalších budoucích hudebníků ze všech stylových oblastí. Tisíckrát propraná superskladba SHOUT je toho důkazem. Často je poslouchávali i příznivci depešáckých komunit.
Jak už jsem se zmínil, článek je psaný jen pro potěšení, zábavu, případně trošku pro informace. Přirozeně nikdo není neomylný. Rád sním a tyhle popromantické soubory jsou k tomu jako stvořené. Tak i vám tahle nostalgická procházka prospěje, zvláště pak těm, co se blíží střednímu věku, ti si jistě rádi zavzpomínají.
OMD [ORCHESTRAL MANOUVRES IN THE DARK]
Důležitá britská dvojice původem z Liverpoolu. V první éře byla tahle pompézní dvojka, ANDY McCLUSKEY a PAUL HUMPHREYS, řazena k tehdejší syntezátorové new wave, ale spíš jim slušela nálepka new romance.Už od raného vzniku OMD vzhlíželi k elektronickým dinosaurům KRAFTWERK.
Hned první dvě alba patří mezi úspěšná: ORCHESTRAL MANOUVERS IN THE DARK (1980) a ORGANISATION (1980). Léta 1981-84 byla jejich hitovým obdobím, připomněl bych Souvenir (1981), Joan of Arc (1981, Maid of Orleans (1982), Locomotion (1984). Veleúspěšné je i album ARCHITECTURE AND MORALITY (1981).
A-HA
Dříve než se rozzáří nad norskými hvozdy a lesy ta nazlátlá lampa světlo dávající drsné severské krajině, kde vzniklo trio, které pro mě v poprockovém světě nemělo obdoby, zaposlouchejme se do nordických popových tónů,které byly a stále jsou tak skvělé, že jejich hudba přímo rozptyluje tmu pod skandinávskými nebesy. Jejich úzkostně nádherná hudba zasahuje mozkové nervy nejen přecitlivělých jedinců. Sám jsem v té době nosil kárované flanelky, kolem krku kůžičky či stylové šátečky, které tak nádherně ladily k těm leteckým a motorkářským bundám. Tři árijští krasavci MORTEN HARKET (vokály), "MAGS" MAGNE FURUHOLMEN (keybord, vokály, kytara), PAL WAAKTAAR (kytara, vokály, keybord). Prozradím, že jde o norské rockpopové trio sestavené asi v roce 1982 z bývalých členů BRIDGES a SOLDIER BLUE.
Tak v průvodu mládenci, jimž poctou jest dáti svou hudbou mé milé čest...takže řekněme si to pěkně všichni na t ř i : "A -HA!"
Muzikanti se znali už jako děti, a to od počátku 70. let. (Pal Waaktaar se narodil v roce 1961, Morten Harket roku 1959 a Mags Furuholmen v r. 1962).
Od roku 1983 se pokoušeli uspět v Londýně, a až o dva roky později se jim na třetí pokus podaří prosadit se se singlem Take On Me, především díky investici 100000 dolarů do kresleného klipu. Řekl bych, že sám patřím k letité fanouškovské komunitě jejich poutavých videoklipů. Ovšem druhá polovina osmdesátých let je pro skupinu A-HA velice úspěšná.
Morten Harket se prosadil i jako herec a fotograf. Dokonce v roce 1995 debutuje i sólově albem WILD SEED (na značce Warner Brothers).
Alba skupiny A-HA: HUNTING HIGH AND LOW (1985), SCOUNDREL DAYS (1986), STAY ON THESE ROADS (1988), EAST OF THE SUN, WEST OF THE MOON (1990), THE HITS OF, HEADLINES AND DEADLINES (1991, kompilace), MEMORIAL BEACH (1993), MINOR EARTH, MAJOR SKY (2000), LIFELINES (2002) a prozatím poslední, řekl bych téměř comebackové dílo, ANALOGUE (2005).
A-HA se mi vždy moc líbila a líbí se mi dodnes, zvláště rád vzpomínám, takřka se slzami v očích, protože to byl o v období mé pubertální zamilovanosti, na album SCOUNDREL DAYS (1986). Tak intenzivní nostalgii si snad ten, kdo to tenkrát nezažil, nemůže ani představit. Konkrétně tohle album, které jsem tenkrát poslouchal ještě z kazety, mi v 80. letech změnilo pohled na život. O skvělých textech nemluvě. Ta melancholická tíseň a sladká úzkost byla a je stále jedinečná. Jejich poslední dílo ANALOGUE (2005) a skladba Celice mírně evokuje tohle ultranostalgické období A-HY, kapely, která byla učebnicí dalších pop rockových kapel.
DEPECHE MODE
Když už jsme o nějakou tu dekádu zpět, nesmíme opomenout tu nejčernější z černých kapel 80. a 90. let, nejvýznamnější anglickou syntipopovou skupinu, zpočátku dokonce i částečně ovlivněnou punkem, později tvorbou Kraftwerku a na počátku 80. let byla často řazena i ke stylu new romance. Řeč je přirozeně o DEPECHE MODE, kteří vznikají už v roce 1976. Společně s ULTRAVOX a dalšími jsou jakýmisi průkopníky tohoto chrámového stylu a pro pozdější obyvatele planety se stali modlami. V roce 1981 mají za sebou už několik úspěšných singlů. V prosinci téhož roku ale z kapely odchází Vince Clarke, který následně založí Yazoo, a na jeho místo přichází v lednu 1982 ALAN WILDER (nar. 1963). V průběhu dalších let měl DAVID GAHAN problémy s drogami, naštěstí se mu daří toto období překonat. Album ULTRA však ještě vyznívá tak pesimisticky, jako by evokovalo jeho duševní utrpení z předchozích let. V roce 1986 Wilder přichází se studiovým projektem Recoil (Londýn). Album VIOLATOR (1990) se stává do té doby nejprodávanějším v USA. V roce 1995 kapelu opouští Alan Wilder.
Některá alba: SPEAK AND SPELL (1981), A BROKEN FRAME (1982), CONSTRUCTION TIME AGAIN (1983), SOME GREAT REWARD (1984), PEOPLE ARE PEOPLE (1984, kompilace, pouze v Kanadě), BLACK CELEBRATION (1986), MUSIC FOR THE MASSES (1987), 101 (1989, live, koncertní dvojalbum), VIOLATOR (1990), SONGS OF FAITH AND DEVOTION(1993), ULTRA (1997), SINGLES 86-98 (1998, kompilace), EXCITE (2001), PLAYING THE ANGEL (2005).
Sestava: DAVID GAHAN - vokály, kytara, perc., ročník 1962, ostatní jsou ročník 1961: ANDREW FLETCHER - syntezátor, kytara, baskytara, vokály, MARTIN "Curly-Top" GORE - keybord, syntezátor, vokály, kytara.
Co víc napsat o takovém gigantu jako jsou slavní DEPECHE MODE. Hlavním skladatelem kapely je Martin Gore, album VIOLATOR (1990) se stává nejprodávanějším v USA, kromě toho patří tahle dark popová skupina mezi naprosto nejúspěšnější na evropském kontinentě.
DEPECHE MODE = kapela, co napsala dějiny elektropopu.
DAVID GAHAN společně s bubeníkem Depeche Mode Christianem Eignerem a Andrejem Phillpottem loni natočil a produkoval sólovou desku pod názvem HOURGLASS (2007), která snese srovnání s poslední nahrávkou DEPECHE MODE PLAYING THE ANGEL, což může znamenat jen jedno. Je zatraceně dobrá.
ALAN WILDER letos vydal nové album SUBHUMAN (2007), na kterém spolupracoval s bluesmanem Joem Richardsonem. Wilder byl dokonce i svými spoluhráči v DM považován za nejlepšího hráče v kapele. Na otázku, zda si ještě s nimi zahraje, však odpovídá: "Nemyslím si, že bych se s Depeche Mode ještě někdy objevil na jednom pódiu. Nikdo mě o to nepožádal."
Alba Wilderova projektu RECOIL (sestava: A. Wilder, hosté): 1+2 (1986), HYDROLOGY (1988), BLOODLINE (1992), UNSOUND METHODS (1997), LIQUID (2000), SUBHUMAN (2007)
V době raného romantismu, ještě nezkaženého moderní vždy spěchající civilizací, kdy muži byli gentlemany vždy ochotnými podstoupit souboj pro čest milované ženy nebo pro čest, zdvořilost, něha, láska vítězily na polích "orných i válečných"...Novoromantismus evokuje tuto dobu a i já se rád vracím do 80. let právě prostřednictvím syntipopových nostalgických kapel, jež mě poznamenaly svou emocionální čistotou. Koncem 70. let a začátkem let osmdesátých vznikalo plno nových romantiků, kteří jako by chtěli svými texty vyjádřit svou touhu po vzdálené minulosti poetismu dějin a věčně zasněného náhledu na svět. Elektropopová hudba jen dokreslovala, že i v přetechnizovaném a uspěchaném světě se dalo technických vymožeností - syntezátorů a počítačů využít paradoxně k sentimentálním zvukům plným srdíčkových sekvencí. Nadlehčenou touhu po lepším světě doplňuje i vizuální naivita rozkošných iluzí.
ICEHOUSE
Rád bych se zmínil i o méně známé kapele ICEHOUSE, pocházející z Austrálie. Původně vystupovala pod názvem FLOWERS. V roce 1978 v Sydney po zdárném a slibném začátku podepisují smlouvu s Chrysalis a mění název na výše zmíněný ICEHOUSE. Dříve byli přirovnáváni k JAPAN, ROXY MUSIC i k DAVIDU BOWIEMU.
Od ledna 1982 pracuje IVA DAVIES (nar. 1955) sám pod jménem ICEHOUSE, ale pravděpodobně je nucen ustoupit požadavkům pořadatelů koncertů a obnovuje kapelu s bývalými členy. V roce 1983 slaví první větší úspěch v Anglii se singlem "Hey little girl". Těžiště popularity ale stále zůstává v Austrálii.
Některá alba:FLOWERS: ICEHOUSE (1980), PRIMITIVE MAN (1982), LOVE IN MOTION (1983, britská reedice alba Primitive Man), SIDEWALK (1984), MEASURE FOR MEASURE (1986, MAN OF COLOURS (1987), CODE BLUE (1990) a další.
YAZOO
Do novoromantického šuplíku bývali prostřednictvím různých kompilací zařazováni i úspěšní Britové YAZOO. Populární britská synhtipopová dvojice VINCE CLARKE (vl. jménem Robert Moore), byl v letech 1979-81 členem Depeche Mode, a ALISON MOYET, která zpívala postupně se skupinami Vandals (punk), Vicars a Screaming Abdabs (r&b). Oba aktéři jsou ročník 1961.
Po prvním úspěšném albu UPSTAIRS AT ERIC´S (1982) jejich popularita stoupá natolik, že druhé album YOU AND ME BOTH (1983) se dostává až na vrchol anglické hitparády. Po téhle druhé desce odchází CLARKE do skupiny ASSEMBLY a později k ERASURE.
ERASURE
Úspěšné slaďounké anglické syntipopové duo ERASURE, VINCE CLARKE (nar. 1961, synt., keybord, kytara) a ANDY BELL (nar. 1964, zpěv). Bývalí členové DEPECHE MODE, YAZOO,THE ASSEMBLY (Clarke) a THE VOID(Bell)se, ač romantikové, sešli zcela pragmaticky na základě Clarkeova inzerátu v roce 1985.
Úspěšná spolupráce je v letech 1988-92 vynesla až na špičky anglických hitparád, kde zářily jejich nezapomenutelné hity jako Blue Savannah, taneční Love to hate you, Chorus a jiné. V roce 1991 natočili album, na němž se objevují i se zpěvačkou Lene Lovich.
Připomeňme si aspoň ta nejpopulárnější alba a první úspěšný singl Victim of love (1987).
Slíbená alba: THE INNOCENTS (1988), CHORUS (1991), TAME YOURSELF (1991), ABBA ESQUE (1992) a jedna kompilace na závěr: POP! - THE FIRST 20 HITS (1992)
Komentáře
Synth pop je krásná hudba, ale z těch textů mi někdy leze mráz po zádech (ne hrůzou, ale tim, že nesnesu tu přeslazenou romantiku; ať je to radostná nebo bolestná písnička). Ale to je muj problém, kdybych nerozuměla mluvené angličtině/němčině, tak mě to nemusí vůbec vyrušovat ;-)
Článek jsem jen tak zběžně přelétl, takže mě když tak opravte. Nevšiml jsem si, že by tu bylo někde zmíněno jméno legendárního hudebního producenta, hudebního vizionáře a šéfa labelu Mute Daniela Millera, který měl na vývoj synthpopu IMHO zcela zásadní vliv. Vím, že tu jde spíš o kapely než o "muže v pozadí", ale aspoň drobná poznámka o něm by mohla být...
Ale o tom přece romantismus je a dobrý text má vystihovat melodii. Takže je vše O. K. , ne? Já si při poslechu těchto skupin skvěle odpočinu, občas i zatančím a k tomu tento žánr směřuje. Článek mě pobavil a děkuji za diskografie, kde jsem získala lepší přehled, co vyšlo, snad si doplním archív.J
je vidět, že jsi článek opravdu jenom přelétl, jinak bys pochopil, že to není encyklopedie. A promiň,ale koho zajímá nějaký producent. Běžný posluchač si rád poslechne, co ho baví a chce vědět, kdo to hraje. A navíc, už v úvodu máš,že článek je psaný pro pobavení čtenářů a navíc není ještě otištěný celý, ten najdeš na Bobových stránkách.Ale jestli je tam něco o Millerovi, to teď z hlavy nevím, protože mě zajímaly samotné kapely.Milan
Jolana: Krásně se na to tančí, to je pravda. Beznadějného romantika ze mě asi nikdo neudělá, já jsem spíš do ralizmu a existencionalismu ;-) Ale článek mě inspiroval k tomu, abych si podlechla Depešáky a Apoptygma Berzerk :-)
[2]Nehledě na to , že článek má dva díly, a Ty sám ses zmínil, že jsi první díl jen prolétl, pochybuji, že bys přečetl druhý díl, proto jsem o labelu Mute a Danielu Millerovi nepsal, to by potom článek nabyl opravdu gigantických rozměrů a nejspíš by někomu dalšímu zas chybělo něco jiného. Už i tak jsme článek museli zkrátit, aby se mohll na našem blogu zveřejnit. A zmínit se o takové osobnosti jen jednou větou, to nemám ve zvyku. Rozhodně jsi všímavý. Tak díky za námět k novému článku. Bob
BOB: Já ho zas nechci úplně vynášet do nebes a chtít po někom aby na něj někdo psal adorující medailonky (i když by si to IMHO zasloužil :-)). Jenom se mi zdálo vhodné zmínit, že nebýt něj tak by třeba taková kariéra Depeche mode, Yazoo, ale třeba i Laibach či Einsturzende Neubauten vypadala úplně jinak. Mě by docela zajímalo jak bude elektronická scéna vypadat, až tihle "neviditelní tahouni", kteří primárně nejdou po krejcarech, vymřou ... :-)
[5]Taky jsem spíš materialista, ale občas si odskočit třeba k synthpopu neškodí a tady jsem našla nové inspirace. Ještě čekám na druhou půlku článku, jestli se něco dozvím o synthpopu u nás.A Depešáky taky můžu, ale teď mám náladu na Almonda. Tak jdu na to.
JOjo.......kde jsou ty časy,když jsem sehnala Kraftwerk na audiokazetě na burze a chodila na srazy Depeche Mode Friends. :-)
[9] No já něco podobnýho taky zažil,pamatuji se když se na burzách asi tak v 86-87 roce prodávali nahrané audiokazety popsané na psacím stroji.Některé mám ještě doma na památku a od 90 let jsem si to postupně znova sháněl na CD jako Ultravox,Visage,A-ha,Camouflage atd.Jsem rád,že si to taky pamatuješ.Díky
Dá se říct,že jsem se snažil prostřednictvím tohoto článkku vytvořit i přesně, takovou vzpomínkovou pohodu i v komentářích.Takže jsem rád,že to funguje a panuje tu takovépoloromantické rozpoložení.Opravdu jsem tomu moc rád. Příjemný pocit který mi zde dříve trošku chyběl. :-D vivat new romantic
[4]Jelikož já jsem spíš na ten syntpop než na gotic rock, tak mám konečně možnost se vyjádřit, protože článek je oprvdu zajímavě a zároveň opravdu zábavně podaný. Žádný suchopár.Myslela jsem ale, že Bob patří k Sanctuary. Až teď jsem se dozvěděla, že má svůj blog.K tomuto článku tam mají pěknou grafiku, kde víc vynikly autorovy zajímavé úvahy a zážitky, třeba to, "jak v komedii rozmarné..." a kdybych měla svou "druhou polovičku s bříškem", tak ji určitě pohladím. Mám ráda články s atmosférou a ještě lépe, když je aspoň trochu cáklá romantismem ;-)Děkuji za pěkné počtení. Jolana
Četl jsem první druhou polovinu,teda jsi opravdu asi permanentně zamilovaný. :-D Krásné
[13]Něco na tom bude :-D
Jen bych malinko korigoval dásledující:Talk Talk se zcela obrátili k novoromantismu zády na posledních dvou LP, Code Blue od Icehouse propadla a s bývalými členy Iva již nespolupracoval.Pokud A-ha někomu připadají novoromanticky, tak se zeptám, zda-li autor zná také norské Fra Lippo Lippi ? Japan byli na prvních dvou LP glam, pak zase spíš ambient a image romantiků jen nosili.Heaven 17 resp.Human League, Blancmange, The Fixx či velmi důležití A Flock Of Seagulls příjdou tedy zřejmě příště.Ještě dodám, U-Vox je propadák.New order nikdy nebyli považováni za romantiky, spíš byli řazeni k indie- kytarovkám jako The Smith, to novoromantičtí byli víc China Crisis a Eurythmics.A co Associates, u nás prakticky neznámí, ale veledůležití..
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.