Ezechiel | 23.11.2007 09:40

Aneb report z druhé noci festivalu Moonlight Mayhem, čímž už tuto událost pro letošní rok uzavřeme...

Autor: Lyrel

Historii sobotní noci začnu ještě pátkem. Pátek skončil tím, že jsem v sobotu kolem páté ráno dorazila domů z Mayhem festu, úplně plná psychobilly, upadla na lůžko a probudila se za nějaké čtyři hodiny (mělo to výhodu, nemusela jsem se oblékat) s krásnou myšlenkou toho, že za chvíli bude klubem Vagón otřásat horror punk. Jenom stihnout všechnu tu práci předtím!

Co naplat, nestihla, a tak s Desmondem dorážíme na místo až těsně před desátou. Dovolte mi, abych vám nejprve představila naše investigativní duo, které vás večerem provede. Desmond-malý, hubený, bledý s jemným třesem, ostrou tužkou na poznámky a Lyrel-poněkud objemnější fotografka (jen škoda že zapomíná z objektivu sundávat krytku).

Sestupujeme těch několik schodů a už vrážíme do dveří, za kterými sedí vždy usměvavá Marika. Ukazujeme jí naše růžovozelené propustky a vplouváme do sálu, kde to vypadá, že se od včerejška nepřestalo pařit. Nalevo můžete spatřit tři psychobilly pankáče skákat do rytmu, napravo dvě dívky, vlasy samý květ a tělo jakbysmet. A hle! Máme štěstí, program má trochu skluz a na podiu ještě řádí rakouští Bloodsuckins Zombies from outer space ve složení Dead Gain (zpěv), Mr. Evilize (kytara), The Reverend Bloodbath (klávesy a elektronické ozvučno) a Dr. Schreck (kontrabas). Nicméně jejich jemné rytmy (oni sami prý hrají psycho-horror-goth) dozněly a nastalo střídání kapel na jevišti.

Zatímco na placu vyvěšovali plachtu s netopýrem a rakví, my jsme se občerstvili a vyrazili korzovat. Výzdoba je stejná jako včera - pavučiny, pavouci, netopýři, ale hlavně lidé a jejich modely. Nálada je uvolněná, lidem se chce tancovat, přece jen, tohle je poslední den párty a letmý pohled na obrazovku nad barem nás žene zpět pod podium, protože přichází... **Shadow Reichenstein** a kdo by byl řekl, že jsou z Ameriky.

A tak vlkodlak kráčel Prahou a všechno se třáslo. SR byli mezi ostatními kapelami po zvukové i vizuální stránce příjemnou změnou (ačkoliv program hlásal rock ´n´roll from dark side), jejich řádění si můžete poslechnout na Myspace a věřte, že to stojí za otevření nového okna. Nicméně v kotli začíná být až nebezpečně těsno a my jdeme druhou půlku skladeb poslechnout ze zadních řad a když zazní poslední tóny, jdeme odpočinout nohám.

Jeviště opět mění barvy a nastává střídání kapel a my sotva jsme vydechli, míříme vpřed, protože na následující band se s domorodou hrdostí těšíme, co jsme ji v programu našli. A už přichází neuvěřitelně vysoký kontrabasák Tomas "punker" a začíná rockahellapsychobilly nářez pro oldschoolery a milovníky klasiky. Koncert začíná melodií z Fantoma opery a my plni Češi Čechům fandíme o sto šest. No byla to krása. Kosmák dráždil kytaru a mikrofon, Vráťa bil do bicích. Zazněly songy jako Mystery a Zombie Party Rock a jestli je chcete slyšet taky, tak na stránkách kapely mají ukázky www.greenmonster.cz.

Zadýchaní jsme si zase na chvilku sedli, půlnoc pomalu minula a jeviště se dostává pod nadvládu německých **The Spook**. Dean Roca ve slušivém kloboučku, Ross Feratu, Karl Off, Lester Vail se svou neuvěřitelnou účesovou kreací, Vic Chains a nový klávesák Sim Reaper v umrlčích kontaktních čočkách zahráli několik pecek a roztančili sál. Oproti ostatním kapelám byl tohle opravdu početný band s bohatým zvukem a pěkně se na ně dívalo, protože každý člen měl svou osobitou vizáž.

Když dozněla kapela, všichni se rozběhli občerstvit a tu se na podiu objevila sama Marika. Jelikož se párty pomalu šinula ke konci, přišlo na řadu rozloučení a poděkování všem zúčastněným. K naší radosti jsme se dozvěděli hned několik úžasných zpráv. Zaprvé, že tohle rozhodně není konec a že příští rok bude opravdu velký. A za druhé, že můžeme sníst všechny ty čipsy nachystané vzadu ;) zazněl nadšený potlesk a pak už nastoupila poslední "živá" perla večera, kapela **The Deep Eynde** ze států.

"Where is the monster?" zaznělo z úst kytaristy, který si říká Stress. Přijelo až z L.A. Opravdový nefalšovaný horror punk se vším všudy. Basák Rob Graver měl přes tvář bílou lebku, bubeník Dar si svou hororovou masku v průběhu sundal a nepochybuji o tom, že se v ní skvěle dýchalo. Sám zpěvák Fate Fatal byl ale ze všech nejdesivější a opravdové monstrum. Na podium dorazil v kápi a po zbytek koncertu odhazoval vrstvy kostýmu, aby postupně ukázal různé mokvající rány a krvavé šrámy. Hudba byla skvělá, ale show lepší. Výborná interakce s publikem, zpěvák neustále vstupoval pod podium (dobře, dvakrát tam skočil a jednou spadl) a pařil tak, že se nedalo nepřipojit. Ale všechno má své konce a i Hollywood nakonec dohrál. Ale kdo si myslí, že se návštěvníci festivalu poklidně rozešli, spletl se. Následovala DJ párty, vzadu byla pořád ještě pekelně ostrá salsa a taky ti němci, kteří si říkali o to, abychom jim to ve fotbálku nandali :). A jelikož nám dorazil Tomi, mohli jsme je obehrát a ani nevstávat od piva. (Kdepak, navázali jsme nová přátelství.) A já ukončím sobotní noc tím, že jsem v neděli v pět ráno upadla do postele, cestu tramvají si ani nepamatuji, zdárně jsem ji prospala.

A vy si pamatujte, že příští rok, bude velký ;-)

Fotky z druhé noci samozřejmě přibyly do Galerie