Demi Mortuus | 19.03.2018 17:12

Chris Corner do našeho hlavního města přivezl svou novou desku a s přehledem vyprodal smíchovský klub MeetFactory. Byli jsme při tom...

IAMX
Praha, MeetFactory, 17. 3. 2018

Jít na koncert IAMX je tak trochu jako jít na sraz se starým známým. Vždyť Chrise Cornera vídám málem častěji než některé kamarády. Dobrá zpráva pro něj je, že se českému publiku nezajídá a znovu bez potíží vyprodal smíchovský klub MeetFactory. V mrazivém sobotním večeru se tak těsně před devátou od vstupu vinul poměrně urostlý had s čekajícími rampouchy a vevnitř bylo třeba ulovit solidní místo, jinak z toho člověk taky mohl mít onen pověstný prd. Na tanec mohl člověk ve stísněném prostoru zapomenout rovnou, ale to je zkrátka daň za zájem, na který by byl hřích si stěžovat. Že momentálně lidi na muziku chodí je určitě dobře.

IAMX nepotřebují předkapelu, tudíž byl čas tak na jedno pívo a jde se na to. Chris si to přihasil v extravagantní kšiltovce s děrovaným kšiltem, kterou si může dovolit nejspíš jen on. Jinak byl na place kvartet už starých známých. Janine byla tentokrát nečekaně elegantní (a oblečená), Sammi si člověk z naší pozice tolik neužil a vnímal jsem ji sotva jako siluetu ve tmě (což je docela škoda) a do škopků opět skvěle třískal Jon Siren. Ten se mi se svým razantním stylem v IAMX moc zamlouvá a Corner si rozhodně vybral vysoce funkční motor do svého stroje.

Když už jsem v tom chválení. První dva songy z nové desky „Alive in the New Light“ jsem si vlastně užíval jenom Chrisův vokál. Určitě zná každý z vás spoustu zpěváků, kteří nejsou na koncertě schopni ani napodobit vlastní vokály, které se jim podařilo umíchat ve studiu. Tohle není případ pana Cornera. Ten si naopak u vysokých zpěvů klidně přidá ještě vyšší polohy a hlavně do nich JDE. Vidíte na něm, že nezpívá jen pusou či hrdlem, on zkrátka zpívá celým tělem. Už tím, jak se pohybuje, do svého projevu dostává obrovské penzum energie, z něhož je schopen těžit v celkovém projevu. I když si říkám, že těch fistulí by nemuselo být tolik (to si ostatně říkám i v případě nové desky), celkově je zkrátka zážitek Chrise poslouchat i při zpěvu pozorovat.

Po novinkách se dostala na řadu hitovka „I Come with Knives“ a kšiltovku nahradil klasický opeřený klobouk, který návštěvníci starších koncertů už důvěrně znají. Zpěvák během songu láme zrcadlem ve svých rukách paprsky světel do lidí a spolu s projekcí je zpočátku stále co pozorovat. Při vší úctě k nové desce musím říct, že díky téhle tutovce i následné „Happiness“ (kterou paradoxně z desky příliš nemusím) šla úroveň show okamžitě o level výš a místy byl tlak z pódia vskutku frenetický. V tuhle chvíli bylo prakticky nemožné stát bez pohybu.

Další dvě novinky „Stalker“ a „Stardust“ Chris na desku nazpíval s modelínou a tatérkou Kat von D, která se však na druhou polovinu evropského turné od kapely odpojila a vyrazila domů, dokončit svou vlastní desku a plánovat svatbu. Corner si však bez problémů poradil i s jejími party a s druhou jmenovanou mu zase vypomohla děvčata. Další čerstvá věc „Exit“ sice nikam nespěchá, ale zase na scénu vnesla vítanou porci temnoty a dokázala lisovat fans mocným soundem. I tak však měla následná „North Star“ podobně osvěžující účinek jako „Happiness“. Funkční a nakažlivá diskoška, která musela rozhýbat každou končetinu v sále.

Pohříchu však, když už se zdálo, že show nabírá maximální obrátky a nenechá publikum do svého závěru vydechnout, nastala opět zbytečná brzda. Tentokrát v podobě jasně nejslabší skladby z nové desky - „Body Politics“, která byla svou monotónností podle očekávání nudná i živě. Track „No Maker Made Me“ v tomhle ohledu vrátil jakous takous temnotu a razantní zářezy do lidu, ale finiš nezachránila ani tutovka „Spit It Out“. Ne, že by se nepovedla vůbec, ale přišlo mi, že se nepodařilo vytěžit její potenciál. Byla prostě jen příjemná podobně jako závěrečná a vzpomínková „Your Joy is My Low“. Problém je v pozměněných aranžích. Chápu, že se umělcům nechce hrát pořád to samé dokola, ale snaha být za každou cenu současný a artový ještě neznamená výhru.

I vzhledem k absenci supportu je u IAMX běžnou praxí bohaté přidávání. Naneštěstí ani to nedokázalo vystupňovat závěr koncertu do nějakého bombastického finiše, který se povedlo nakousnout v některých z už zmiňovaných songů. Nicméně klasiky „The Alternative“ a „Kiss + Swallow“ potěšily a dav je poctivě odzpíval a dodal jim grády. Jenže i jim z mého pohledu zkrátka chybělo něco, co by mě strhlo. Úplná tečka potom patřila cajdákům „The Power and the Glory“ a „This Will Make You Love Again“. Obě mám z desek rád, ale pořád si říkám, zda je to ideální volba na závěr párty, kterou od IAMX očekávám.

I přes výhrady k setlistu však nemůžu říct, že by mě Chris nějak zvlášť zklamal. Spíš navázal na nedávné koncerty a je pochopitelné, že chtěl představit nové skladby (škoda, že se nepochopitelně nedostalo na nejsilnější novinku „Mile Deep Hollow“). Jedna věc je jistá. Každý ze čtveřice muzikantů na pódiu nechává všechno a už proto se na IAMX vyplatí jít. Všichni neúnavně řádí jako utržení ze řetězu a předávají fans pořádnou porci energie a emocí. Tahle schopnost či dar není samozřejmostí u každé kapely a já si toho cením. Kdybych to měl shrnout a přihlédnout k sexuální energii, která z muzikantů a celkové tvorby IAMX čiší, řekl bych, že to byla podařená soulož, jen jsem se jaksi neudělal…

Další fotky Filipa Kůstky najdete v naší galerii. Děkujeme!