Sex, filosofie, Čína, texty, Cold Meat Industry, začátky, růže, vedlejšáky a další zajímavosti s předákem velkých Ordo Rosarius Equilibrio.

SANCTUARY.CZ: TOMASI, JAK SE DNESKA MÁŠ?

Tomas: Celkem dobře – i když začíná podzim, je tu pořád celkem teplo. Jak je v Praze, co máme čekat?

SANCTUARY.CZ: PODLE PŘEDPOVĚDI SE MŮŽETE TĚŠIT NA NĚJAKÝCH 20 STUPŇŮ CELSIA…

Tomas: No super, to je jako švédské léto!

SANCTUARY.CZ: NO TO TADY BYLO V LÉTĚ KOLEM TŘICETI…

Tomas: No panejo (smích). To je tady úplně nepředstavitelné.  My tu teď každým dnem čekáme první noční mrazy. Ale jinak se máme dobře. Těšíme se na ty nadcházející koncerty – o víkendu jedeme do Prahy a pak v neděli do Atén. Poslední půlrok bylo kolem nás úplné ticho, poslední koncert proběhnul posledního dubna. Ale i když to bylo dobré období, už se na to hraní těšíme.

SANCTUARY.CZ: NO TO MY TAKY, ŽE VÁS BUDEME MÍT ZASE V ČECHÁCH. MIMOCHODEM, NENAŠLI JSME DOSUD ŽÁDNÝ ROZHOVOR V ČEŠTINĚ, VZNIKLO VŮBEC NĚKDY NĚCO TAKOVÉHO?

Tomas: Já myslím, že to bylo před dlouhou, předlouhou dobou. Jestli si to vybavuju dobře, dělali jsme s českými médii pouze jediný rozhovor někdy kolem roku 2001 pro magazín Rest In Piece, což bylo nějaké metalové médium na počátku 21. století.

SANCTUARY.CZ: TAK MOŽNÁ O DŮVOD VÍC PODÍVAT SE VÍC DO HISTORIE, AŽ NA ZAČÁTEK TVÉ HUDEBNÍ KARIÉRY. TVÝM PRVNÍM PROJEKTEM BYL ARCHON SATANI, NEBO BYLO JEŠTĚ NĚCO PŘED NÍM?

Tomas: Měl jsem ještě předtím jednu kapelu v mém domovském městě Linköping. V ní byl můj bývalý bubeník Fredrik, Mikael Stravöstrand, se kterým jsem později založil Archon Satani, a dva další kluci. Byl to takový perkusivně/metalový projekt. To byl takový můj základ, z něhož vzešli Archon Satani. Tak jsme všichni začínali.

SANCTUARY.CZ: O ARCHON SATANI SE PSALO JAKO O POMĚRNĚ NAŠLÁPNUTÉM MARTIAL/INDUSTRIÁLNÍM PROJEKTU. PROČ SES ROZHODL TOHO PO NĚJAKÝCH TŘECH LETECH FUNGOVÁNÍ NECHAT?

Tomas: Slyšeli jste někdy hudbu Archon Satani?

SANCTUARY.CZ: JASNĚ…

Tomas: Tahle hudba je hodně, hodně daleko od martial industrialu. Já bych řekl, že je to ritualistic death industrial, velmi prosáklý dronem. A velmi, velmi zlý.  Byli jsme hodně mladí, když jsme s tím začali, mně bylo nějakých 16 nebo 17 a Mikealovi tak nějak podobně, maximálně 18. Byl to první pokus, při kterém jsme skládali jednotlivé nápady dohromady. Měli jsme společnou vizi, čeho chceme dosáhnout, chtěli jsme něco velmi temného a rituálního.

Měli jsme ale také zároveň i jiné představy o tom, kam s kapelou směřovat. Já myslím, že jsem vždycky chtěl dělat to, co dělám teď, zatímco Mikael chtěl dělat umělečtější, electro-akustickou hudbu. Po nějakých třech deskách jsme tedy došli k tomu, že nesměřujeme ke stejnému cíli a rozhodli jsme se tedy jít různými cestami. A tak jsem začal s Ordo Equilibrio.

SANCTUARY.CZ: JAKÁ BYLA TEHDY ZA ORDO EQUILIBRIO HLAVNÍ MYŠLENKA? POŘÁD TA STEJNÁ, KTERÉ DOPROVÁZÍ KAPELU I TEĎ?

Tomas: Myslím, že když jsem tehdy začínal dávat dohromady svůj prvotní materiál, byla to trochu recidiva k Archon Satani. Pokoušel jsem se zjistit, co vlastně chci dělat. Vždycky jsem ale měl ambici, že chci spojit rituální perspektivu s folkověji orientovanými kytarami, smyčci a piánem. Samozřejmě ale chvíli trvá, než dojdeš do bodu, kdy jsi konečně schopen plně následovat svoje nápady. Čili to pro mne byl zajímavý začátek.

Bylo to svým způsobem velmi, velmi primtiivní. Myslím, že na desce "The Triumph of Light" začal můj zvuk být kompletní v tom smyslu, že naplňoval původní ideu, kterou jsem měl už na debutu "Reaping The Fallen". Nicméně myslím, že až v období alba "Conquest, Love & Self Perseverance" to začalo všechno doopravdy zapadat dohromady. Takže je pro mne těžké říct, co jsem vlastně chtěl a kdy se mi toho podařilo dosáhnout, ale myslím, že to, co dělám právě teď, je pravděpodobně to, co jsem se pokoušel dělat tehdy, ovšem v mnohem primitivnější formě. Používám instrumentace, které teď mám, a kombinuji je s rituálními a folkovými nástroji. Dělám tak něco, co si myslím, že velmi přesně definuje mne samotného.

SANCTUARY.CZ: JAK DŮLEŽITÉ PRO TEBE BYLO STÁT SE SOUČÁSTÍ RODINY COLD MEAT INDUSTRY?

Tomas: Poprvé jsem vstoupil v kontakt s Rogerem z Cold Meat Industry roku 1990, když jsme založili Archon Satani. Mikael měl myšlenku, že by byl skvělý nápad stát se součástí tohoto labelu, který jsme měli kousek od domova, protože Roger a vydavatelství sídlilo ve stejném městě, ve kterém jsme bydleli. Takže to bylo velmi logické rozhodnutí. Když jsem se poprvé setkal s Rogerem, label jsem absolutně neznal, tehdy roku 1990 jsem neměl tušení, o co jde.

Nicméně poté, co jsme s Archon Satani spolupracovali s Cold Meat Industry ty tři roky, spřátelili jsme se s Rogerem. Takže když se naše cesty s Mikaelem rozděliliy, Roger mi sám napsal, jestli nechci dál vydávat na Cold Meat Industry. Čili pro mne to nikdy nebylo o nějakém hledání, ale o pozvání. Nedá se tedy říct, že by to pro mne tehdy bylo nějak důležité, být toho součástí. Důležité to začalo být až v průběhu času. Pro spoustu kapel devadesátých let tehdy bylo v průběhu času zásadní, že byly součástí tohoto labelu, protže díky němu je objevili posluchači. Bez Cold Meat Industry by nikdy nebyly tím, čím jsou teď. A to si myslím, že je případ i mnoha kapel, které jsou aktivní ještě dneska.

SANCTUARY.CZ: JASNĚ, VŠICHNI TI IN SLAUGHTER NBATIVES, RAISON D‘ETRE...

Tomas: Jojo, přesně. Všechny tyhle kapely mohou za všechno děkovat vydavatelství Cold Meat Industry - Raison D‘Etre, Deutsch Nepal.. U In Slaughter Natives je to trochu jiné, protože díky In Slaughter Natives začal být slavný Cold Meat Industry. Myslím, že label by bez tohohle projektu nikdy nebyl tak věhlasný. Nicméně Jouni by to podle mého dokázal i tak. Je sranda, jak lidi považují In Slaughter Natives za kapelu z Cold Meat Industry, ale přitom tenhle projekt začal u CMI vydávat až někdy kolem roku 2005, kdy tu Jouni vydal první desku.

SANCTUARY.CZ: SANCTUARY.CZ: TO JE FAKT, PŘEDTIM VYDÁVAL U STAALPLAAT...

Tomas: Přesně! Nějakých deset let vydával u Staalplaat a teprve až "Resurrection" vydal u Cold Meat Industry. Ale například Arcana, Ordo, Desideri Marginis - všechny tyhle kapely jsou tím, čím jsou, díky existenci Cold Meat Industry a slávě, které tenhle label provázela.

SANCTUARY.CZ: TY JSI PO TŘECH DESKÁCH PŘEJMENOVAL ORDO EQUILIBRIO NA ORDO ROSARIUS EQUILIBRIO. PROČ?

Tomas: Udělal jsem to, abych označil změnu v kapele, ke které došlo odchodem mé bývalé přítelkyně a příchodem Rose-Marie. A taky abych dal najevo začátek něčeho nového – růže mají symbolizovat dokonalost. Čili posun kapely z nějakého základnějšího nastavení k dokonalejšímu tvaru. Proto jsem přijal slovo "Rosarius" do názvu kapely.

SANCTUARY.CZ: … CHTĚL JSI POVÝŠIT KAPELU NA DALŠÍ ÚROVEŇ…

Tomas: Možná by lidi nesouhlasili, ale já myslím, že současné Ordo je mnohem zajímavější a mnohem rozmanitější než v období 1993-1995, kdy jsme vydali naše první tři alba. Máme teď mnohem víc co nabídnout, takže si myslím, že ta dokonalost růže, kterou jsme slovem „rosarius“ přidali do názvu projektu, je opodstatněná.

SANCTUARY.CZ: KROM ORE SE ALE VĚNUJEŠ I VEDLEJŠÍM PROJEKTŮM. JEDEN Z TAKOVÝCH ČASNÝCH PROJEKTŮ Z POČÁTKU TISÍCILETÍ BYL PROJEKT VICTORIA S PETEREM BJÄRGÖ, KTERÝ V PRAZE TAKY ZAHRAJE. JAKÉ TEHDY BYLY VAŠE VZTAHY A JAKÉ JSOU TEĎ? JE VICTORIA NAVŽDY MRTVÁ?

Tomas: Nemyslím, že by Victoria byla navždy mrtvá, jen nás život odvál různými směry. A opět to celé vziklo zásluhou Cold Meat Industry. Byli jsme skvělí přátelé, protože jsme byli u stejného vydavatelství, trávili jsme spolu spoustu času, chvíli jsme dokonce žili ve stejném městě. Nicméně pak došlo k jedné situaci, které vedla k tomu, že jsme přerušili fungování kapely a dokonce i naše přátelství si dalo na chvíli tak trochu pauzu.  

Teď už spolu zase mluvíme a jsme přátelé. A dokonce jsme se už i bavili o možnostech vzkříšení Victorie a natočení opravdové desky. Ale je to obtížné, protože jsem se přestěhoval a momentálně žiju hodně daleko na severu Švédska. Ode mne je to do Stockholmu stejně daleko, jako je to ze Stockholmu do Berlína, akorát na druhou stranu. Mezi místem, kde teď sedím, a Stockholmem leží vzdálenost 1000 kilometrů.

SANCTUARY.CZ: TAK UVIDÍME, TŘEBA SE NĚCO STANE…

Tomas: Přesně tak. Nicméně už jsme začali. Mám od Petera skladby, které ještě nikdo neslyšel…

SANCTUARY.CZ: NO TAK TO JSOU SKVĚLÉ ZPRÁVY! ALE POJĎME ZA DALŠÍMI KOLABORACEMI. ROKU 2005 JSTE VYDALI DESKU SE SIMONEM SALVATORIM A JEHO SPIRITUAL FRONT. JAK DŮLEŽITÝ PARTNER JE PRO TEBE HUDEBNĚ A DUCHOVNĚ TENHLE CHLÁPEK?

Tomas: Simone je fantastický přítel, skvělý chlapík. Není součást mne samotného, ale je schopný udělat ze mne lepšího člověka a pomoct mi stát se lepším muzikantem. Žije strašně daleko ode mě, protože je v Římě a já tady na severu, mám to k němu pět hodin letu. Přál bych si, aby byl větší součástí mého života, než je teď. Čili jo, je pro mne důležitý a myslím, že vydání „Satyriasis“ pro nás bylo důležité pro oba. Naše hudba se dostala k posluchačům Spiritual Front a jejich zase hlouběji a šíř do hlubin industriální scény, kde jsme aktivní. Simone je důležitou součástí mého života, ale rád bych, aby byl jeho ještě důležitější součástí, než je teď.

SANCTUARY.CZ: A UŽ SES BYL PODÍVAT V TOM JEHO HOSTELU V ŘÍMĚ?

Tomas: Ne, já jsem už leta nebyl v Římě, což je asi důvod, proč jsme se tak dlouho nenavštívili (smích). Naposledy jsem byl v Římě, když jsme tam natáčeli video k „Songs 4 Hate & Devotion“. Už je to nějaký ten pátek…

SANCTUARY.CZ: KDYŽ JSME U TĚCH DESEK – PAMATUJU SI NA SOUTĚŽ, KTEROU JSI VYHLÁSIL PŘED VYDÁNÍM DESKY „ONANI“. JAK DŮLEŽITÝ JE PRO TEBE KONTAKT SE SVÝM PUBLIKEM? PTÁM SE PROTO, ŽE TVOJE HUDBĚ JE VELMI OSOBNÍ…

Tomas: Já bych rád, aby mí fanoušci cítili, že jsou součástí něčeho většího. Když se totiž podaří, že jsou částí projektu, bude výsledek pro všechny mnohem důležitější. Ona to vlastně nebyla soutěž, nebyla žádná cena, o kterou by se hrálo, a taky nikdo nezvítězil. Nebyl jsem tam v pozici soudce, který by rozhodoval, které fotky nejsou dost dobré a které naopak ano. Neporovnávali jsme je. Jen jsme naše fanoušky poprosili, aby přispěli na „Onani“ – a zopakovali jsme to i u desky [Vision:Libertine].

Veškerý grafický obsah těchto dvou alb pochází od posluchačů Orda. A řekl bych, že je to důležité v našem vztahu s fanoušky – dát jim víc než jen hudbu, dát jim možnost podílet se na myšlenkách a konceptech, které jsme my. Díky tomu je výsledek mnohem osobnější nejen pro mne, ale i pro ně samotné.

SANCTUARY.CZ: MOŽNÁ JE TEDY NEJVYŠŠÍ ČAS POHOVOŘIT O TEXTECH ORDO ROSARIUS EQUILIBRIO. JAKÉ JE INTELEKTUÁLNÍ POZADÍ ORDA? TO JE TOTIŽ JEDNA ZE SLOŽEK, KTERÁ TENHLE PROJEKT DĚLÁ TAK UNIKÁTNÍM…

Tomas: Intelektuální pozadí… to je velká otázka, kdy bych měl zkoumat svou vlastní inteligenci. Nevím. Zajímá mne filosofie, ale nemám v tomhle směru žádné formální vzdělání. Jsem i mizerný čtenář, nikdy si neudělám čas, aby si něco přečetl. Lidi by moc rádi věřili tomu, že jsem strašně sečtělý typ, co přečetl tuny knih a nacházel inspiraci v dílech všech těch fantastických starých autorů jako Nietzche a jemu podobní. Ale jen stěží jsem to fakt přečetl. Čtu to, co je na internetu, čtu to, co sám napíšu.

Všechno je tedy intelektuální vlastnictví Orda. To, co ze mne textově a filosoficky vychází, jsem prostě jen já, posedávající a rozvažující o světě, jak jej vidím. Snažící se zformovat slova do něčeho, co dává v symbolické rovině smysl mně. Všechno jsou to velmi osobní úvahy. Moje nejvnitřnější myšlenky, vložené do slov a skladeb. Je těžké to připsat na vrub nějakému intelektuálnímu pozadí, protože tu v podstatě žádné není.

SANCTUARY.CZ: A ODKUD VYCHÁZÍ TEN SEXUÁLNÍ OBSAH?

Tomas: No… odkud vychází váš sexuální obsah? Já myslím, že to jde zevnitř. Myslím, že to, že je všechno v Ordu tak osobní, je důsledkem toho, že to všechno vychází zevnitř nás. Už jsem dostal hodně otázek na téma, proč pořád tak zatvrzele používám sexuální obsah. To není nic záměrného nebo promyšleného, takhle se prostě jen chci prezentovat a není za tím nějaký větší plán.

Je ale jednodušší zapůsobit na lidi na jiné úrovni myšlení pokud použiješ jakýsi katalyzátor, což je sex. Pokud použiješ sex a například erotické představy, můžeš to použít pro zvýraznění filosofických myšlenek a říkat věci, kterým třeba není snadné porozumět, ale pokud je použiješ v jiném kontextu, můžeš začít lidi ovlivňovat. Pokud by naše hudba byla výhradně o hlubokých myšlenkách smyslu života, myslím, že by to pro mnoho lidí bylo prostě příliš na poslouchání. A taky by o naši tvorbu nejspíš nebyl takový zájem, jaký jsme schopni vzbudit teď.

SANCTUARY.CZ: TAKŽE KDYŽ DĚLÁŠ SKLADBY, PÍŠEŠ PRVNÍ TEXTY?

Tomas: To záleží. Ale nikdy nepíšu texty pro skladby. Chci, aby jak text, tak hudba fungovala samostatně. A jenom pokud pocit z textu odpovídá pocitu, který mám z hudby, propojím ty věci dohromady. Neumím si sednout, říct si “To je super song, napíšu k tomu nějaký super text”. To by totiž text, který by mohl fungovat sám o sobě, zbavilo jeho smyslu. Myslím, že když si přečteš text, poznáš, jestli byl napsaný pro skladbu, nebo sám o sobě jako samostatná báseň. A o to jde.

SANCTUARY.CZ: MĚL JSI KVŮLI TEXTŮM, TÉ SEXUÁLNÍ STRÁNCE NEBO VIZUÁLU NĚKDY NĚJAKÉ PROBLÉMY? TŘEBA ŽE BY VÁM ZAKÁZALI UDĚLAT KONCERT NEBO TAK.

Tomas: Já myslím, že nás zakázali jen jednou. Bylo to před nějakými deseti, patnácti lety v Berlíně kvůli tomu, že mne obvinili, že jsem „satanistický fašista“. Zdálo se jim, že je tam příliš sexu a říkal jsem věci, se kterými někdo nesouhlasil, takže ano, bylo to na jednom větším festivalu a zakázali nám vystoupit.

Jinak jsme ale nikdy nebyla „zakázaná kapela“, protože Ordo je o balancování na nějaké vizuální hraně a naše texty mají příliš mnoho různých perspektiv, než aby se z nich dal vybrat nějaký konkrétní bod, pro který by nás zakázali. Já se nesnažím být jakýmkoli „-istou“ – satanistou, nacistou, komunistou nebo tak. V podstatě se jen snažím říkat, co chci, způsobem, jakým chci. Čili než mne někdo z něčeho obviní a přelepí nějakou nálepkou, měl by věnovat chvilku tomu, že si přečte, co všechno jsme udělali. Nicméně když jsme byli v Číně, řekli nám, že nemůžeme použít vizuál, který běžně pouštíme na koncertech. A taky nám nepovolili vystoupit v Šanghaji, protože texty Orda byly pro čínský lid příliš obscénní.

SANCTUARY.CZ: … A CO JSTE DĚLALI?

Tomas: My jsme kromě Šanghaje měli domluvených dalších pět měst. Akorát jsme tedy museli trochu umravnit tu naší zadní projekci, protože jinak by do klubu přišla policie a byla by z toho hromada problémů. Ale jeli jsme tam s tím rizikem, že musíme použít o dost bezpečnější projekci. A bylo to v pohodě.

Měl jsem aspoň šanci zapojit do toho pár čínských slov a písmen, které představují filosofii Orda – individuace, individualismus a podobně. Takže se promítaly v čínštině na velkém plátně během koncertu a vypadalo to dobře.

SANCTUARY.CZ: ROKU 2009 JSI VYDAL DESKU S CHRISTIANEM Z TRIARII POD HLAVIČKOU TRIORE. PAK SE TAKY MLUVILO O EPČKU, ALE K TOMU UŽ NEDOŠLO. PROČ?

Tomas: S TriOre… jak to říct… TriOre je vedlejší projekt dvou známějších projeků. Ordo je Ordo a Triarii je Triarii a díky tomu je TriOre někde uprostřed – nejen hudebně, ale i co se týče priorit, které chceš věnovat hudbě. Já měl hodně práce s tvorbou „[Vision:Libertine]“ a Christian zase nejspíš pracoval na skladbách pro další album. Kvůli tomu byli TriOre tak trochu upozaděni.

Nicméně máme už nějakých deset, dvanáct nových skladeb, které už to chce jenom doladit na CD a vydat.  S ohledem na víceméně vymření labelů Eternal Soul a Cold Meat Industry během několika let po sobě ale nemáme žádného logického vydavatelského pokračovatele, kde pokračovat s TriOre. Věřím, že Christian už má nějaký nový label pro Triarii, ale zatím nejsme nějak domluvení, kam dál s TriOre. Ale určitě nějaké pokračování bude, už máme dost skladeb hotových.

SANCTUARY.CZ: TAK TO SE BUDEME TĚŠIT. PŘECI JEN – PĚT LET ČEKÁNÍ JE PĚT LET

Tomas: Jo, je to ostuda. Nesnáším, když věci trvají takhle dlouho. A totéž s Ordem – vydat „[Vision:Libertine]“ po pěti letech je až příliš dlouhá doba. To už skoro ani nemá smysl vydávat desku, protože s ní začínáš zase od začátku. Nicméně nová deska TriOre bude a rád bych vydání směřoval k našemu společnému koncertu ve Stockholmu v únoru příštího roku.

SANCTUARY.CZ: KDYŽ JSME U TĚCH LABELŮ A DESEK – DVĚ POSLEDNÍ ALBA JSI VYDAL U OUT OF LINE, A TO ANIŽ BYSTE HRÁLI SYNTHPOP, EBM NEBO INDUSTRIAL. JAK TO?

Tomas: Byl to důsledek toho klasického schématu, kdy někdo zná někoho, kdo zná někoho… Starý kamarád mého kamaráda pro tohle vydavatelství pracoval a zároveň věděl o situaci s Cold Meat Industry. Protože upřímně, všichni u CMI jsme už roky dopředu věděli, že ta situace je neudržitelná. Proto jsme se začali všichni poohlížet po nových labelech, abychom našli způsob, jak pokračovat s naší hudbou v případě, že Cold Meat Industry padne.

A tak se mi ozvali Out of Line i když se přiznávám, že doteď vlastně nevím, proč se rozhodli upsat Ordo, co je na něm tak oslovilo. Přeci jen, je to – jak říkáš – synthpop/goth/electro label a to, co děláme, je hudebně dost jinde. Myslím, že je zaujala naše estetika, slyšeli nějaké naše věci a věděli, že jsme hlavní jméno naší scény. Mám pocit, že to bylo jak Real Madrid ve fotbale, že v podstatě kupovali hráče, aby je neměl nikdo jiný. Tohle mohl být ten samý případ. Upsali nás, měli jsme nějaký potenciál a tak pro ně bylo dobré, abychom patřili jim a ne někomu jinému. Myslím, že to prostě zkusili.

Pro mne to ale bylo taky trochu neortodoxní rozhodnutí, protože nás lidi asi spíš čekali u vydavatelství jako Tesco, Equilibrium Music nebo Trisol. Pro mne ale byla zajímavá ta možnost posunout se dalším směrem – ne jen stejným směrem, akorát do strany, ale dál.

Podepsání smlouvy s Out of Line mi totiž otevřelo možnosti, které jsem nikdy předtím neměl. Zničehonic máš za sebou vydavatele s hromadou peněz, který je schopný ti sponzorovat videa a dát věci do pohybu. Včetně vystoupení na velkých festivalech, kam by nás jen tak nepozvali. Čili obě strany se jen chopily příležitosti a spolupracujeme doteď. Možná všechno není úplně tak dokonalé, jak jsem doufal, ale posouváme se dál, nestagnujeme, ani nekrníme.

SANCTUARY.CZ: A TO JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ…

Tomas: Abych udržel Ordo naživu a bavilo mne, musím se posouvat dál. I když třeba „[Vision:Libertine]“ může znít víc oldschoolově jako staré Ordo, je temnější, rituálnější a tak. Nemyslím to tak, že musím za každou cenu posouvat hudbu, ale sám sebe a kapelu. Nebylo by zábavné dělat každé dva roky pořád ty samé koncerty se stejnými lidmi. Jako třeba pořád jezdit jen na Wave Gotik Treffen a nemít žádný vývoj. Jaký to pak dává smysl?

mohlo by vás také zajímat

Recenze: Ordo Rosarius Equilibrio - Nihilist Notes (And The Perpetual Quest 4 Meaning In Nothing)

Ordo Rosarius Equilibrio před vydáním nové desky aranžovali "místnost pro čtyři"

Apokalyptická mše s řadou významných celebrantů se blíží

Předprodej na večírek s Ordo Rosarius Equilibrio je spuštěn!