Pavel Zelinka | 07.04.2016 15:50

Legendární Oceán má chuť zase hrát. Bez Petra Muka, s Jitkou Charvátovou za mikrofonem a s novými písničkami, které už brzy vyjdou na návratové desce čtveřice. Ta se už brzy představí spolu se Švédy Covenant v pražském Rock Café. Ještě předtím si ze studia odskočili Petr Kučera a Jitka Charvátová, aby odpověděli na naše zvídavé otázky. První se dotknula nedávného odchodu Dušana Vozáryho z kapely.

Petr Kučera (PK): Dušan odešel z kapely na vlastní žádost. Měl po dojetí návratové šňůry pochybnosti o svém dalším setrvání v Oceánu. Tvrdil, že ho hudba nenaplňuje, že s ní sekne.

SANCTUARY.CZ: NEBYLO TO TAK, ŽE HO NENAPLŇOVALO KONCERTOVÁNÍ, ALE VE STUDIU SE TŘEBA I RÁD K VÁM PŘIDAL?

PK: Koncertování ho fakt štvalo. Dohnat ho na šňůře v sedm hodin ráno do dodávky byl nadlidský výkon. Hlavní důvod ale byl, že si procházel nějakou krizí, přerodem, který vyřešil takhle.

SANCTUARY.CZ: JEHO VÝSLEDNÉ ROZHODNUTÍ TEDY NEBYL PRO KAPELU BLESK Z ČISTÉHO NEBE.

PK: Náš hlavní úkol po odjetí comebackové šňůry bylo udělat nové věci. Už jsme měli dvě, které naznačily naší novou cestu – Odlesk tvůj od Armina Effenbergera a následně i písničku Doufám, na které se podílel i Dušan. Já jsem se radoval, doufal jsem, že si všechno sedlo – máme zpěvačku, které naše poloha sedla a navíc se kreativně zapojuje do života kapely, tvůrčí jádro znovu nahodilo motory… Jenže pak začalo to váhání. A my, protože jsme kamarádi, jsme čekali, jak se rozhodne. On se nakonec rozhodl pro odchod.

Jitka Charvátová (JCH): Protože ta nechuť v něm, alespoň co se týče živého hraní, očividně rostla, zaskočil za něj „nehrající kapitán“, textař Petr Hons s kytarou a basou. My jsme jeho naturelu přizpůsobili hraní, on se také snaží do Oceánovského modu vcítit jako muzikant a začali jsme konečně tvořit. Od začátku jsme měli připravené nějaké demáče, které jsme připravili my dva. Zjistili jsme totiž, že když funguje Petr, tak funguju i já.

Ty jsme začali dodělávat, Petr Hons složil během měsíce šest textů a poté jsme se vrhli tvořit nový repertoár. Za tři měsíce jsme měli po kupě materiál na desku. V tuhle chvíli jsme oslovili producenta Armina Effenbergera z Cartonnage, se kterým jsem osobně měla skvělou zkušenost z nahrávání mé sólovky (jednu dobu měl propojené studio se studiem Dušana) a teď už můžeme říct, že máme album pod střechou a že vyjde v květnu.

SANCTUARY.CZ: JEŠTĚ NEŽ SE DOSTANEME K NOVÉ DESCE, JÁ BYCH SE RÁD VRÁTIL DO TOHO OKAMŽIKU, KDYŽ JSTE ODJELI NÁVRATOVOU ŠŇŮRU, PRVOTNÍ NADŠENÍ Z NÁVRATU OPADLO, A PO JÍZDĚ NA ADRENALINU NÁHLE PŘIŠLA ŠEDIVÁ REALITA. JAK JSTE SE S TÍMHLE ZÁKONITÝM PROCESEM VYROVNALI?

PK: S návratovou šňůrou jsme jeli prověřené destinace v Čechách i na Slovensku. Průměrně chodilo tak 500 lidí a my byli spokojeni. Jenže potom, jak správně naznačuješ, bylo potřeba najít novou platformu fungování. Jitka do toho měla tehdy našlápnuto na druhou sólovou desku a všechno bylo tak trochu na vodě.

JCH: My jsme v tu dobu neměli žádného manažera. Všechno řídil Petr Hons, který s námi jezdil a nebylo v jeho silách to všechno ustíhat. Navíc Dušan v tu dobu váhal, jak se postaví k budoucnosti v kapele a čas plynul. Nebyla žádná hnací síla, která by naše fungování dál vedla. Nebyl žádný ideový nebo marketingový plán. Jen jednoduchá snaha, dotáhnout návrat k novým písničkám.

PK: Dostali jsme se do slepé uličky.

JCH: Na druhou stranu to byl přirozený proces. Když jsme jeli šňůru, tak jsme se vezli na adrenalinové vlně, ovšem ta nás nemohla nést donekonečna.

PK: Z vnějšku se mohlo zdát, že se nic neděje, ale my si potřebovali ujasnit uvnitř spoustu věcí. Nejsme klasickou kapelou, taky nám už není dvacet. Museli jsme si znovu sednout, vysvětlit si, co od fungování Oceánu očekáváme. Jako lety vyhraněné osobnosti (Honza se třeba během let dostal při tvorbě až do výrazně tvrdších, elektronických vod, já jsem naopak větší melodik) jsme museli začít dělat kompromisy, vstřícné kroky směrem ke kapele. Je to přirozené a chvíli to samozřejmě trvá. Zpětně je evidentní, že jsme v tehdejších prohlášeních v roce 2011 byli příliš odvážní.

SANCTUARY.CZ: JÁ SI TO PŘEDSTAVUJI JAKO TAKOVÉ PLÁCNUTÍ DO VODY, KDY JE PAK POTŘEBA NECHAT ZKALENOU VODU PROČISTIT, ABY SE UKÁZALO, CO SE VLASTNĚ PŘIHODILO.

PK: Přesně tak. Mělo nám dojít, že tímto procesem si budeme muset projít, než zase zalezeme nazpátek do studia a začneme zkoušet nové věci.

SANCTUARY.CZ: JAK STARÝ MATERIÁL SE NA NOVINKU DOSTAL? EXISTUJÍ NÁPADY, KTERÉ VZNIKLY DOKONCE V DOBĚ, KDY OCEÁN JEŠTĚ FUNGOVAL S PETREM MUKEM?

PK: Starší nápady na desce jsou. Když jsme rozpustili Shalom, měl jsem hromadu dalších hudebních nápadů. Žádné z nich jsem si nikam nezaznamenával. Říkal jsem si, že když budou nosné, tak si je zapamatuji. A některé tu propast více než dvaceti let opravdu přežily. Řada z nich sice kreativním procesem dostala úplně jinou podobu, ale to už je jiný příběh. Já bych chtěl vyzdvihnout velký přínos Petra Honse, který šel do nové role v Oceánu s velkou chutí. On se během let rozehrál v několika regionálních kapelách a mám za to, že v budoucnu jeho kreativní nápady zhodnotí celá kapela.

SANCTUARY.CZ: TVRDÍTE, ŽE ALBUM VZNIKLO JAKO KOLEKTIVNÍ DÍLO. JAK SE DO NĚJ PROMÍTLA OSOBNOST PRODUCENTA ARMINA EFFENBERGERA?

JCH: Přiznám se, že to byl můj tip, protože jsem s ním měla výbornou zkušenost, když jsem nahrávala svojí sólovou desku. Taky jsem o něm věděla, že je to velký fanoušek Oceánu. Když jsme tedy měli pohromadě 6-7 nových písniček, ozvali jsme se mu, předali jsme mu naše demáče a poprosili ho, jestli by nám nepomohl dotvořit k nim odpovídající atmosféru. On je totiž velký sběratel analogových nástrojů. Když jsme slyšeli jeho první vklady do skladeb, byli jsme úplně nadšeni.

PK: My jsme zažili při tom skládání po letech dost velkou euforii. Je dobře, že toho vstoupil, protože my jsme po hektickém skládání neměli od těch písniček vůbec žádný odstup. Dalo by se s nadsázkou říct, že stal po dobu vzniku desky členem kapely. Teď se do jím obohacených skladeb se zpěvem přidávají bicí, další melodické linky, hodně si to pinkáme mezi sebou. To je v životě Oceánu novinka. Dřív jsme si s Oceánem většinu věcí produkovali sami.

SANCTUARY.CZ: TEĎ SE BAVÍME O ELEKTRONICE, PŘITOM NAŽIVO SE PREZENTUJE OCEÁN VE VÝRAZNĚ AKUSTICKÉ POLOZE. KDE SE BUDE POHYBOVAT SOUND KAPELY NA PŘIPRAVOVANÉM ALBU?

PK: Bude to kombinace elektroniky a akustických nástrojů. Vždyť my jsme s kytarou koketovali i dřív, a to v raných dobách kapely. Všichni na ní hrajeme od svých 15 let. Ano, měli jsme krátké období, kdy jsme byli vůči ní vyhranění, ale to byl konec 80. let, to znamená doba, kdy žánry měly mezi sebou nepřekonatelné příkopy, fanoušci Depešáků nenáviděli metaláky a naopak. Přitom dnes za námi pravidelně chodí metalisté a svěřují se nám, že jsou naši velcí fandové. Dřív by na koncert maximálně přišli hodit půllitr. (smích)

JCH: Co se týče zvuku, tak to je fůze od osmdesátek až po současnost. Ty písničky nestojí na konkrétních zvucích nebo samplech, snažili jsme se, aby byly co nejvíc přirozené a „živé“. Aby tak nějak lehce dýchaly.

SANCTUARY.CZ: JAK TĚŽKÉ BUDE NOVÉ PÍSNIČKY PŘEVÉST DO ŽIVÉ PODOBY?

JCH: Právěže to bude velmi jednoduché. My s nimi od začátku počítáme do živých setů a s tímto ohledem jsme je komponovali. Na desce bude vedle dvou dříve prezentovaných singlů ještě dalších devět skladeb.

PK: Ty písničky nebudou znít naživo výrazně jinak. Jsou postaveny na jednoduchých syntezátorových riffech a groovech. Mám soukromý odhad, že do setlistů se nám jich podaří postupně nacpat tak pět, možná šest.

SANCTUARY.CZ: TEĎ OTÁZKA NA TEBE JITKO. TY SE S FENOMÉNEM OCEÁNU STŘETÁVÁŠ V HUDEBNÍM ŽIVOTĚ UŽ VÍCE NEŽ 20 LET (JITKA NATOČILA S FICTION – KAPELOU, KDE HRÁLI BRATŘI VOZÁRYOVÉ – PRVNÍ DESKU UŽ V ROCE 1994). JAK SE TVŮJ POHLED NA TUHLE KAPELU A JEJÍ ČLENY PROMĚNIL V ČASE?

JCH: Sama pocházím z Českých Budějovic, ale Oceán mě přitom minul. Byla jsem totiž metalačka. Poté přes hippies období přišla pozvánka do Fiction, na kterou jsem kývla i proto, že Mejla Hlavsa byl pro mne velkou inspirativní osobností. A když se přehoupnu v čase, v roce 2010, kdy mne Oceán znovu oslovil, jsem řešila svojí sólovou kariéru. Měla jsem určitou představu, co budu dělat, tak jsem si nechala 14 dní na rozmyšlenou. Pak jsem klukům na nabídku kývla spíše z toho důvodu, že kluci chtěli zase spolu hrát, být pohromadě. Poté jsem vlastně rok nepřetržitě hudbu Oceánu poslouchala, postupně jsem se do ní zamilovala.

Začala jsem si postupně stavět své vokální linky tak, abych nekopírovala Petra, ale zpívala to prostě sama za sebe. Scházela jsem se s Petrem Honsem a probíraly jsme texty, abych věděla co za jejich vznikem je. Aby moje vystoupení bylo opravdový. Ona už takhle vznikla velká tenze, že Oceán bude mít nového frontmana a kdybych navíc koncerty odzpívala jako nějaké karaoke, ne za sebe, to by byla přímá cesta do pekel. Stejně si myslím, že trvalo další dva roky, než se to tzv. „zatáhlo“. Dnes jsem ale v pozici, že jsem se s texty obou desek úplně ztotožnila.

Celé jsem to přežila možná i díky tomu, že jsem si stanovila dvě pravidla: 1) nezajímala jsem se o to haló okolo, ale soustředila jsem se pouze na hudbu samotnou a 2) jako zpěvačka jsem se zcela vědomě upozadila, na pódiu jsem byla spíš jako vokál než jako Jitka Charvátová, aby fanoušci mohli návrat přijmout. A mám za to, že spoustu skeptiků jsme pak koncerty vrátili znovu na svou stranu.

SANCTUARY.CZ: TEĎ ZASE OTÁZKA NA TEBE PETŘE. KDYŽ OCEÁN OBNOVIL FUNGOVÁNÍ, VRÁTILY SE DO NĚJ NĚKTERÉ MECHANISMY Z MINULA NEBO SE JEDNÁ O NOVÝ, KOMPLETNĚ JINÝ PŘÍBĚH?

PK: My vždycky měli pravidlo, že když to mezi námi nebude fungovat po lidské stránce, tak to nebudeme uměle držet při životě. Stejný je tedy ten pocit souznění v kapele, který v dobách rozkvětu kapely u nás vládl. Co je jiné, jsou lidé, kteří tenhle příběh píšou. Je opravdu jiný zážitek vézt se na vlně tvůrčí euforie v čistě chlapském kolektivu, než v kapele s výrazným ženským elementem. Co se týče skládání samotného, tak dřív jsme spíše nosili do zkušebny už hotové nápady, které se pak celá kapela snažila upravit do výsledné podoby. Dnes sice také nosíme do studia nějaké nápady, ty ale mnohem výrazněji upravujeme. Současné skládání má mnohem kolektivnější charakter.

SANCTUARY.CZ: JAKÉ JSOU PLÁNY OCEÁNU PO VYDÁNÍ?

JCH: V plánu je snaha dát ve větší míře vědět, že se Oceán vrátil na scénu. Stalo se nám opakovaně, že jsme hráli na nějakém open air festivalu, a přišli tam lidi, kteří vůbec nevěděli, že takhle kapela je po letech znovu aktivní. Takže na tomhle chceme opravdu zapracovat. Půjdou singly do rádií, první bude věnovaný fanouškům, a my ho poprvé zahrajeme právě na koncertu v Rock Café. Pak bude samozřejmě dvojnásobný křest a na podzim turné.

PK: Budeme chtít naší muziku prezentovat komplexněji. Dřív jsme tomu nevěnovali dostatečnou pozornost, i proto, že jsme jeli turné ke starým písničkám.

JCH: Jsme ve spojení s výtvarníkem Janem C. Löblem, což je dost renesanční člověk. S jeho pomocí pracujeme na oblečení, klipech, výtvarném ztvárnění scény a dalších věcech. Máme určité nápady, jak bychom chtěli pojmout témata nové desky. Rozhodně jako první vyjde video k pilotnímu singlu, který bude desku předcházet. Těch videí pak bude ještě víc, ale víc zatím nebudeme prozrazovat. První informace se brzy dozví naši věrní fanoušci!