Demi Mortuus | 19.10.2015 18:45

Čtvrtek není pro koncert ideálním dnem, ale zrovna dvojice kapel, která se minulý týden chystala dorazit do Prahy, byla složením určena spíš fajnšmekrům. To se nakonec návštěvou i potvrdilo. Žádný průšvih se však nekonal a Basement nakonec vypadal příjemně zaplněný, tudíž se kapelám nakonec určitě nehrálo zle. Z Německa dorazily poplašné zprávy o dvouhodinovém zdržení posádky Agent Side Grinder, leč i přes trochu nervů se nakonec všechno stihlo a scéna byla připravená včas.

Demi: Půl desátá tak byla svědkem nástupu trojice italského tria Geometric Vision, která sbírá kladná hodnocení za svoje druhé album „Virtual Analog Tears“. Právě „Black Heaven“, úvodní song z něj, otevřel i pražský koncert a hned na úvod musím říct, že jestli mi některá videa z koncertů téhle kapely přišla až moc sterilní a statická, pak osobní zkušenost je úplně jiná. Jednak byla tentokrát nějak hezčí scéna, což vlastně způsobily cajky hlavní hvězdy večera, které byly překryty černým suknem, což k atmosféře tvorby Italů náramně pasovalo. No a potom mne příjemně překvapil zpěvák Ago, který je na živo přesvědčivý, a i když není nějakým excelentním pěvcem, umí se do své role ponořit a mimo kňourání ala Robert Smith umí i vykřiknout a zařvat, což ukázal hned v závěru „černého nebe“ opakovaně naléhavým „destroooy“. Apropo Cure. V souvislosti s tím, co se dělo na pódiu, se samozřejmě z mnoha úst neslo právě tohle jméno. Já ale trojku z Neapole neberu jako nějaký plagiát. Už proto, že se nejedná o nic laciného a spíš mne jako Šmídovic fanouška tahle jejich inspirace těší. Některé songy pak znějí opravdu jako z desky jmenovaných legend a jiné zase ne. I tak si udržují specifickou náladu, která dělá Geometric Vision Geometric Visionem.

Následuje otvírák debutu „Solitude of the Trees“, během nějž Ago předkládá další druhy skřeků a hned po něm můj nejoblíbenější vypalovák z celé diskografie neapolských citlivek – „Never Stop the Dance“. Příhodnější jméno ani nemohl dostat a decentní tepání automatu pohání chytlavý motiv, který celé minimalistické vlnění táhne. Pokračuje brouzdání debutem pozitivně malencholickou „I´m in Space“, která mi udržuje úsměv, vykrojený předchozí jízdou a nutí během vlnění vlastní asimetrické tělesné schránky pozpěvovat „i am in space without you“. Z novinky zazněla také ostřejší „Another Day Without Blue“, zahloubaně tepavá „Think“ (se skvěle vygradovaným finále), nebo šlapanice „Panic“. Z debutu byl zase vyloven třebas titulní „Dream“, který je svou náladou téměř relaxační a během jehož závěru se Ago stáhl do pozadí, aby dal prostor k sólování kytaristovi Robertovi, který měl na sobě jakousi obdobu havajské košile. Jen jí tak trochu chyběly barvy. Jen o málo živější „Skies“ znovu hladila po duši a málem fyzicky jsem cítil to vyklidnění uvnitř, které bylo následkem právě viděného a slyšeného. K poslednímu tanci nás chlapíci vyzvali málem až psychedelickou jízdou „Stranger“, aby úplný závěr patřil masce na tvářích muzikantů a smutné titulovce novinky. Lídrovi za mikrofonem se i tady povedlo hlasem napodobit robotický hlas z desky a závěr byl tak působivý. Mám obě desky Geometric Vision rád, ale nečekal jsem, že mi jejich vystoupení natolik sedne. Jediná věc, která mi na jejich vystoupení trochu vadila, byly prostoje mezi songy, které poněkud narušovaly jeho plynulost. Na tom by ještě zapracovat rozhodně šlo.

Geometric Vision - I´m in Space (Basement Bar 15. 10. 2015)

Tracklist Geometric Vision v Praze 2015:

1. Black Heaven
2. Solitude of the Trees
3. Never Stop the Dance
4. I´m in Space
5. In My Cold Room
6. Another Day Without Blue
7. Think
8. Two Rums (I Miss You) Four Rums (I Lost You)
9. Dream
10. Skies
11. Stranger
12. Virtual Analog Tears

Pavel: O tom, jestli vystoupení Geometric Vision sedlo všem, by se dalo polemizovat. O úspěchu vystoupení Agent Side Grinder ale nebylo od prvních taktů pochyb. Pětice, která se k překvapení vměstnala i s hromadou nástrojů na malé pódium Basement Baru, se od začátku odpíchnula svým premiérovým setem stejně, jako na letošní desce "Alkimia", to znamená trackem "Into The Wild". Výrazně plastičtější zvuk dal za pravdu zpěvákovi Kristofferovi, který v rozhovoru na náš portál horoval za prohánění veškerých zvukových výstupů skrze kytarové aparáty. Puritánsky analogový přístup má věru něco do sebe. Švédové od začátku jasně naznačovali, že jsou za téměř dekádu fungování sehraným celkem s charismatickým předákem na špici. Právě pan Grip (jak mi po koncertu potvrdil, je to jeho občanské přijmení - jak vhodné pro analogově elektronickou kapelu) si vystačil s nudlí volného pódia, aby si podmanil celý parket pod pódiem. Ten reagoval na každou skladbu velmi pozitivně, i když na obligátní roztleskávání se moc nechytal (sám tuhle disciplínu také nemusím). Kapela od začátku chápala, že obecenstvo má na své straně, vyladěný zvuk od dvorního zvukaře Pontuse, a poněvadž všechno běželo po technické stránce jak mělo, pětice se mohla vyřádit v řadě inprovizovaných pasážích, které v sobě jinak sevřené kompozice mají.

Zatímco na deskách mě většinou baví více melodické záležitosti, na živo na mě, alespoň v Praze, silněji zapůsobily minimalističtější, hypnotičtější skladby. Třeba třetí "Look Within" opustila post-punkové hájemství, aby se vrhla tvrdě elektronickým sloganovitým směrem připomínající starou belgickou EBM školu Vomito Negro nebo Front 242. Je pravdou, že následující novovlnné pohlazení "Giants Fall" právě ostřejší, odsekávanou notu ASG dobře vyvážilo. Hned následující, v živém provedení téměř desetiminutová "Mag 7" rozvinula před posluchači aranží široký vesmírný prostor, navíc umožnila téměř všem členům kvinteta se improvizačně předvést. Na jaře nehraná "For The Young" z novinky zní jak Depešáci z osmdesátých let a pak už přišel čas na dva velké hity Švédů: "This Is Us" a "Wolf Hour". Zatímco od první z nich jsem čekal větší tlak a nekázeň ze strany kapely, u druhé naopak nepřítomnost hostujícího Henrica De La Cour odpovídajícím způsobem nahradil klávesák Johan Lange. Po odchodu z pódia si publikum vydupalo ještě další postupně gradující minimal track "Hexagon", vzdáleně připomínající rukopis The Soft Moon a na závěr nám pětice názorně předvedla, že i s hromadou analogové elektroniky se dá spáchat přímočarý punk - "Die To Live". Pár minut po půlnoci bylo vymalováno. Kapely ještě prodaly připravený merch a my si uvědomili, že na rozdíl od pravidelných pátečních nebo sobotních termínů našich koncertů a párties, zítra ještě bude pracovní den a tudíž se afterpárty temntokrát nechystá. I tak se večírek, máme za to, veskrze vydařil.

Demi: Studiovky ASG nemám rozhodně najeté tolik, jako alba jejich předchůdců, ale i za mne splnila parta seveřanů roli hlavní hvězdy dokonale. Určitě bych i já vyzdvihl zvuk, který člověka doslova a do písmene obklopil svou živelností a hlavně frontmana k nezaplacení. Ať kterýkoliv ze zpěváků podal jakýkoliv výkon, pak jeden rozdíl byl víc, než zřejmý. Jestliže Ago přišel na scénu s výrazem "tak mi vám teď něco zahrajem a snad se vám to bude líbit", potom Kristoffer nakráčel v kloboučku s výrazem "tak jsme tady a teď se všichni poserte". Nu a člověk mu to zkrátka musel zbaštit. A od toho jsou tu hlavní hvězdy!

Tracklist Agent Side Grinder v Praze 2015:

1. Into the Wild
2. Life In Advance
3. Look Within
4. Giants Fall
5. Mag 7
6. For The Young
7. This Is Us
8. Wolf Hour

Přídavek
9. Hexagon
10. Die To Live

Pozn. redakce: Z technických důvodů se nám podařilo potratit obrázky Agent Side Grinder. Pokud nějaké použitelné fotky či videa z koncertu máte a nevadilo by vám jejich zveřejnění, pak budeme vděční, když se ozvete na mail redakce@sanctuary.cz, nebo FB event. Díky!