Ezechiel | 31.08.2015 12:25

Dark wave, cold wave, postpunk i minimal synth – to vše najdete na velmi zdařilé druhotině italské trojice.

Geometric Vision – Virtual Analog Tears
Vydal: Swiss Dark Nights

Pohled Ezechiel

Skoro by se zdálo, že jsme se na našem webu rozhodli sledovat hlavně produkci italské temné scény. Když se totiž podíváme do recenzí za uplynulý půlrok, najdeme tu vynikající album „Return of the Empire“ od boloňských Horror Vacui, posvítili jsme si na „Shadowdancers“ Der Himmel über Berlin z Terstu, předtím to byli zase parádní The Spiritual Bat z Frosinone s albem „Mosaic“. A ejhle, už jsme zase v Itálii, tentokrát v Neapoli.

Právě tady vznikla před třemi lety formace Geometric Vision, kterou kolem sebe postavil zpěvák a klávesák Ago Giordano. Ten, jak to tak bývá, nejprve začal svou tvorbu skládat sám, aby posléze angažoval basáka Gennara a kytaristu Roberta. Jeho tvorba přičinlivě nasává atmosféru a zvuk klasického dark wave, cold wave a postpunku, ale třeba i současné berlínské minimal synth scény. Tuto slibnou směs představil Ago koncem roku 2013 debutovým albem „Dream“, které vyšlo hned u zavedeného vydavatelství Swiss Dark Nights (těm jsme se ostatně věnovali nedávno). A protože se prvotina setkala s nemalým úspěchem, jsou Geometric Vision po dvou letech zpátky s další porcí muziky.

Už název novinky „Virtual Analog Tears“ dává tušit, do jakých žánrů se budeme dvanáctkou nových skladeb hroužit. A parádní dupavý začátek se skvělým zvukem basy otevíráku „Black heaven“ dává odhadu za pravdu – a navíc slibuje dobrou desku. Pravda, člověk by možná po „nakrmené“ base čekal zvukově trochu masivnější odpich, ale na druhou stranu, tady nejsme u řinčivého postpunku, ale spíš u dark wave/minimal synth rozpoložení. Tomu odpovídá i ztracený zpěv, synťákové mlhy a v podstatě dietní automatické bicí. Pokud na tenhle sound slyšíte, budete následujících padesát minut jako v ráji.

Hned druhá „Think“ vás vezme do příjemně „hitových“ šlapavých darkwave vrstev se super atmosférou (náladově možná trochu připomínající turecké She Past Away – samozřejmě až na zpěv). Podobnými průsmyky vede třeba také předposlední „Novembre“. A i tady je Ago suverénní.

Geometric Vision – Hills

Trochu jiné světlo na Geometric Vision vrhá o živé nástroje více opřená „Hills“, která zaujme moc pěknou prací s naechovanými kytarami a (opět) vokálem. A samozřejmě atmosférou, která vůbec patří mezi nejsilnější parkety spolku. Díky ní, a asi i kvůli té rozmanitosti a zároveň celistvosti ani nevadí, že člověk stráví poslechem alba téměř 14 minut a má za sebou teprve tři první skladby. Najdou se ale samozřejmě i kratší kousky, třeba jako k tanci zvoucí postpunkové šlapavky „Another Day Without Blue“, „Joy“ či „Panic“. Anebo (pravda, malinko ucajdaná) „Generation A“, kterou táhne nahoru pěkný „Floydovský“ zpěv.

Milovníci feelingu 80. let (trochu říznutého Jarrém) si zase povrní blahem, zatmíco je budou olizovat synťáky v „In Your Silent Room“ s neméně hladivými Gilmourovskými kytarami. Je zajímavé, že i když má tahle věc přes pět minut, člověk se v ní rochní rád a neskromná stopáž tu není na obtíž. Pokud máte rádi Curovské brouzdání nekonečnými mlžnými lesy, jejichž korunami pableskuje ranní sluneční světlo, které dodává scenérii jakousi křehkou křišťálovou průzračnost, nejspíš se vám z téhle desky nebude chtít ven.

A pak jsou tu takové trochu „divné“ (v dobrém myšleno) skladby jako „Stupid Song for Dreamers“, který z dálky připomíná tvorbu slovenských Francees Lane, nebo ranní analogový splín zdrogované vocoderové bytosti, zmírající v křemíkovém vězení „Analog Virtual Tears“. A samozřejmě zatěžkaná (až pohřební) „Nenia“ s italským zaklínáním na závěr.

Je nutno říct, že „Analog Virtual Tears“ je povedené album. Takové, které nejdřív zaujme spíš pár detaily a motivy, jež ale uvíznou v hlavě natolik, že si to člověk chce pustit znovu. A čím více se posluchač do „Analog Virtual Tears“ noří, tím víc s ní dýchá, aby se nakonec přistihl u myšlenky „tohle je prostě fakt dobrá deska“. Především díky náladám, které na ní Geometric Vision dokázali vyčarovat. Rozhodně jedna z nejzajímavějších věcí za poslední půlrok. Díky, Ago!

Hodnocení 80 %

Pohled Ash

K druhému albu italských Geometric Vision „Virtual Analog Tears“ jsem přistupoval neutrálně. První album mi uniklo a neměl jsem tedy žádná očekávání. Slyšel jsem na něj ale ze všech stran samou chválu a to se jen tak nestává, zvědavý jsem tedy byl pořádně. Pojďme se tedy na to pořádně podívat.

Začněme faktickými informacemi, které jsou potřeba. „Virtual Analog Tears“ vyšlo 16. března 2015 u švýcarského labelu Swiss Dark Nights v omezeném počtu 500 kusů CD. K dostání je také deluxe digipack s úžasným bookletem, který obsahuje malůvky od Elettry Cuivre. Hudba byla nahrána ve složení Ago Giordano (synths, programování bicích, zpěv), Gennaro Campanile (baskytara) a Roberto Amato (kytara). Obsahuje 12 skladeb o délce bezmála 51 minut.

Nyní ale k tomu nejdůležitějšímu – k muzice a hlavně k pocitům, které vyvolává. Hned první skladba „Black Heaven“ nás svou silnou atmosférou nakopne rovnou do 80. let. Výrazná basa, zefektovaná kytara, atmosferické klávesy, výrazný zpěvákův projev. Osmdesátá léta jsou vůbec na této desce patrná, jako by těch 30 let ani neuplynulo. Ocitáme se s Geometric Vision o tři dekády zpět a vůbec nám to nevadí, naopak si vychutnáváme každý tón a rochníme si v něm.

Geometric Vision

S druhou skladbou „Think“, ve které hned ze začátku zaujme výraznější kytara, si poprvé všímám toho, jak moc některé pasáže tohoto alba připomínají zasněnou desku „Faith“ od The Cure. I Agův vokál bych v některých momentech přirovnal právě ke zpěvu Roberta Smitha z počátků kariéry. Nejedná se však o vykrádání, naopak o vkusnou poctu legendám. V „Hills“ nás překvapí opět více kytar. Jedná se o zaručenou hitovku (vždyť byla také vybrána pro videoklip). Věřím, že bude plnit taneční parkety na nejednom večírku. Temná atmosféra, coldwave jak má být a přitom tak krásně chytlavá a taneční věc. Nedá se překročit bez povšimnutí. První třetinu alba uzavírá rychlá „Another Day Without Blue“, coldwave s postpunkovým nádechem. Svižné kytary, opět skvělá a výrazná basa, klávesové stěny tvoří silnou atmosféru.

„Generation A“ a „In Your Silent Room“ nás opět vrhají hluboko do 80. let. Pomalé, zasněné, atmosferické věci, při kterých znovu vzpomínám na první desky The Cure. Že někdo v dnešní době nahraje album, které bude takto evokovat tohle období a bude to znít přirozeně a nenuceně a přitom nebude zapomínat na moderní postupy a současnou tvář temné hudby, to bych opravdu nečekal. A po dvou klidných skladbách následují dvě svižnější. „Panic“ i „Joy“ nás upozorňují na to, že velkým vzorem těchto Italů jsou post-punkové kapely a řezavé kytary nás o tom přesvědčují. Hlavně o první jmenované bych se nebál tvrdit, že se neztratí třeba ani na deathrockovém večírku.

Geometric Vision

Titulní skladba nás uvádí do poslední třetiny alba a opět změna. Tahle deska opravdu nenudí, vůbec se nestane, že byste si po pár písních připadali, že posloucháte pořád to samé. Pomalé synťáky, vocoderem zkreslený zpěv, atmosféra, že by se dala krájet. Naopak trochu praštěná „Stupid Song For Dreamers“ ukazuje, že i přes temnou a smutnou náladu Geometric Vision umí pobavit a udělat si legraci sami ze sebe. Předposlední „Novembre“ je asi nejtemnější písní této kolekce. Zase taková ta, kterou skvěle podkresluje baskytara a kytary nás vrací do zlatých časů osmdesátkového postpunku a darkwave. Plynule přechází v poslední skladbu, italskou „Nenia“, která je také nejdelší písní. Plno efektů, plno samplů, úžasný konec.

Geometric Vision vytvořili další skvělé album. Je málo slov, které by tohle dílo dokázaly popsat, většina už byla použita v textu výše. Úchvatné, skvělé, budující atmosféru, temné, silné, plné nádherných melodií, které se do vás zakousnou a nepustí. Tohle místo, které Italové vytvořili, se tak těžko opouští, že častokrát stlačím tlačítko „repeat“ po dohrání posledního tónu. A to asi mluví za vše. Nejsilnější deska za poslední měsíce.

Hodnocení 90 %