Švédská čtveřice už dávno přerostla škatulku čistého postpunku. Jaká tedy je jejich čerstvá řadovka? To se dozvíte z recenze Demi Mortuuse.
The Exploding Boy – Four
vydavatel: Drakkar Records, 39:04
To by bylo, aby člověk nezbystřil, když už se nějaká kapela pojmenuje podle songu The Cure. A co teprve, když je ze Švédska a na první dojem mi připomene moje tamní oblíbence Broder Daniel. Neříkám, že jsou zrovna tohle rozhodující faktory, které zaručí, že vynaložená pozornost bude stát za to. Ale jistou cestičku sympatií u mne měli zkrátka The Exploding Boy umetenou už po prvním zběžném poslechu. Nutno dodat, že si ji nijak nezaneřádili ani vydáním čtvrtého studiového alba s všeříkajícím titulem „Four“.
Čtveřice skandinávců se přesunula od labelu Ad Inexplorata k daleko většímu Drakkaru, dostala na realizaci novinky vícero bubáků a výsledek zúročila v desítce (stejně jako na všech deskách) nových válů. Nenarušila tak dvouletou periodu, s níž vydala všechna dosavadní alba („The Exploding Boy“ v roce 2007, „Afterglow“ - 2009 a „The Black Album - 2011). Zdá se, že si kluci na čísla potrpí. Zvlášť když připočítáme, že novinka je čtvrtá, jmenuje se „čtyři“ a čtyři jsou i muzikanti samotní. Dost však "numerologie".
Koláž, v níž jsou Les, Nick, Johan a Stefan přeneseni do osvětlené noční ulice, skrývá hudební obsah, který je možná o něco barevnější než booklet, vyvedený převážně v rudé barvě. Přesto celkovou náladu vystihuje dokonale. Je to místy neuhlazené, pořádně studené a pokud tu je k nalezení nějaká temnota o které kapela občas mluví, pak je to ta, kterou potkáváme v našich životech a vlastních emocích. Ani stylově se muzikanti nesnaží za každou cenu držet v nějakých mantinelech (jak je tomu ve Švédsku sportovním zvykem) a není jim cizí post punk, indie pop ani gothic rock. Tomu ještě přispívá živelný sound o nějž se mimo kapelu postarali ještě Johan Syrén a Daniel Kaufeldt.
„Cracked/Reasons“ odpaluje v sympaticky garážovém duchu, který dokáže napumpovat energií a na svižnou chůzi po městě se sluchadly na uších je jako stvořený. Tady mi bez přihlížení k stylovým škatulkám atmosféra i znění kapely připomíná odmlčivší se She Wants Revenge. Sólo v závěru jen umocňuje sílu tohoto starťáku, který se opravdu povedl. Ve „Street Cliché“ dostávají výrazný prostor i vcelku jednoduché klávesy, které do silného kytarového zvuku vnášejí zase něco jiného. Jedná se o Stefanův příspěvek, který vznikl na Rue de Clichy v Paříži (název je tedy jistou slovní hříčkou) a není o ničem menším než o životní krizi.
The Exploding Boy - Dark City (pt.II)
Klipová hitovka „Dark City (pt.II)“ je obklíčena dvěma volnějšími tracky. „Go to Hell“ je chladná, hořká a místo nářku raději obviňuje. Přesto je moc příjemná. „Runaways“ je ještě křehčí konstrukce. V první polovině staví hlavně na akustické kytaře, klávesách a zpěvu. Později díky elektrikám graduje, ale víc než o rock´n ´roll tu jde o samotnou výpověď, která je notně naléhavá. Zmíněný druhý part „Dark City“ z minulého CD naopak pasuje k akčnímu rozjezdu „čtverky“ a vznikl k němu také videoklip. Jeho režie se ujala ikona švédské hudební scény Johan Edlund, známý především díky kapele Tiamat. Od klipu samotného jsem však čekal o něco víc.
„Awful“ je svou náladou a zvukem víc retro a díky kratší stopáži se v něm nic moc nestihne semlít. Druhá polovina kotouče vůbec ztrácí proti té první body, co se energie týče. Jediná „Always“ s ní drží krok i s retropopovým klávesovým podmazem. „Shadows“ se rozpohybuje až ve druhé polovině, „Get It Out“ je nejhladivější zastávkou, která se v ulících privátního městečka The Exploding Boy dá najít a tečka v podobě „Scared to Death“ je okořeněná hammondkami a graduje v hypnotickém finále. Broukám si ji ještě teď.
Poslední výtvor (nejen) post punkerů ze Stockholmu není nějakým obřím skokem v jejich kariéře. Nejspíš bude tím nejlepším, co zatím kvartet nahrál, ale v podstatě jen pomalu rozvíjí to, co nakousl už dřív. Není však nutno brát to jako negativum. Pořád je to malý krok vzhůru. Dosavadní fandy musí potěšit a neobávám se, že by na stranu kapely nezískal další nováčky. Procházku ulicemi ve společnosti The Exploding Boy se nebojím vřele doporučit.
Hodnocení: 75 %
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.