Indiání a horor - to už zdaleka není ojedinělé spojení. Pořád je však dostatečně neotřelé a tím spíš, když jej napíše chlapík, jemuž v žilách koluje nefalšovaná indiánská krev. 

Owl Goingback - Crota
Vydal: Golden Dog, (263 stran)

Americký autor Owl Goingback, jemuž koluje v těle krev kmenů Čoktů a Čerokí, představil českému čtenáři svoje dílo vůbec poprvé prostřednictvím nakladatelství Golden Dog před čtyřmi lety knihou „Běsnění kojota“ (recenzi najdete ZDE). Výrazným prvkem tohoto románu jsou právě legendy a pověsti autorových předků, jež příběhu dávají pestřejší a barvitější formu, která se hbitě pohybuje mezi hororem, fantasy a místy málem pohladí až pohádkovými prvky. Další dílo autora, které u nás vyšlo, nese podobné črty, ale vlastně je svým způsobem úplně jiné.

Jakkoliv u nás „Crota“ vyšla později, je ve skutečnosti téměř o čtvrt století starší než „Běsnění kojota“. A je to na ní znát, což nemyslím ani trochu pejorativně. Naopak. Pokud máte rádi klasické horory, tak bude tenhle starší kousek přesně pro vás, protože na rozdíl od Owlova mladšího potomka tolik neexperimentuje, není tolik hravý a naopak jde přímo po krku. Tady máte zrůdu, tady máte odlehlé městečko, tady máte několik sympaťáků i prevítů a krvavé lázně můžou začít. 

Ovšem i „Crota“je celá prodchnutá indiánskou tématikou. Leč Goingback zatím ještě drží svou fantazii zkrátka a vystačí si s příšerou z domorodých pověstí, které může šerif Skip Harding vzdorovat jen za pomoci strážce parku Jaye Little Hawka a moudrosti lakotského šamana George Strong Eagla. O co je však jednodušší a přímočařejší příběh, o to hutnější je hororová složka, která se drží tradičních postupů a spolu s šikovností autora jednoduše baví a je radost knihu číst. 

Atmosféra je alfou a omegou tohoto románu a funguje skvěle. Navíc se autor nebál přitvrdit, takže je „Crota“ od samého začátku brutální, stejně jako pazdrát, kterému se podaří vykutat na náš svět. Skvělé na celé věci je to, že autorovi všechno věříte. V zoufalém nedostatku námětů a originálních nápadů dnes spisovatelé mnohdy hledají něco, co by mohli na čtenáře vybalit, aby neopakovali po tisící ten samý námět. A i na ty indiány už samozřejmě došlo. Tady je však znát, že nejde o nápad, na který by autor náhodně narazil a pokusil se ho rozvést. Owl je autentický a všechno mu uvěříte snadno a rychle.

I obálka Pavla Pavelky parádně doplňuje onen voňavý old school odér knihy a dá se říct, že se ji dá brát jako jakýsi neoficiální předvoj řady Old School Horror. Rokem vydání sice osmdesátým létům neodpovídá (vydána byla původně v roce 1996), ale svým nábojem, atmosférou i svou přímočarostí všem klasikům určitě udělá radost, stejně jako zmíněná edice. Můžu se do této skupiny nadšených klasiků směle počítat a doufám, že jsem nečetl posledního Owla Goingbacka.

mohlo by vás také zajímat

Červnové strašání

Recenze: Owl Goingback - Běsnění kojota