Když se potká horor a queer tematika a navíc se do příběhu zaplete osobní zpověď samotného autora, který má co říct, nemůže vzniknout špatná kniha...

David Demchuk - X
Vydal: Golden Dog, (300 stran)

Román „X“ Davida Demchuka je tak trochu jiným hororem a rozhodně není určený milovníkům klišé a zaběhlých mustrů. To sebou přináší i některá úskalí, ale ať už vás příběh uchvátí nebo ne, jedno je jisté. Rozhodně jeho čtení po přelouskání poslední stránky nebudete považovat za ztracený čas.

Kniha má hned několik důležitých prvků, které vás budou provázet prakticky na každé stránce. Tím prvním je Toronto – město do nějž se David přistěhoval coby mládežník s vidinou širokých možností v kulturním vyžití a seberealizaci. Do jeho ulic mladý autor vstoupil ve stejné době, ve které začíná i tenhle příběh. V polovině osmdesátých let se z gay komunity začínají ztrácet muži a ti po sobě zanechávají skupinky vyděšených přátel a známých.

Nejde o ojedinělé případy a my procházíme spolu s autorem a postavami Torontem v běhu času až do dnešních dní. Někdo příběh opustí a někdo zůstává. Měl jsem po čase trochu problém s velkým množstvím postav, které se mi trochu zaměňovaly.  Čtenář musí být pozorný, aby nemusel listovat zpátky a dohledávat.

Nedávno jsem shodou okolností sledoval zajímavý dokument „Disco, hlas revoluce“ a hned jsem si na Davidovu knihu vzpomněl. Disco se totiž rodilo v barech, převážně navštěvovaných gay, hispánskou či černošskou komunitou a nejedna scéna knihy se odehrává právě v tomhle prostředí. Je více než zjevné, že v ní autor nechal kus svého mládí a do příběhu a jeho autentičnosti se to výrazně promítlo.

Osobní rovina samotného autora je navíc umocněna vzpomínkami a intimní zpovědí, která je vetkaná mezi kapitoly příběhu samotného. Pokud vás tedy zajímá tematika LGBT, můžete si přičíst hned několik plusových bodů, protože jde o přemýšlivé dílo a David se nebojí sáhnout hlouběji do svých pocitů, vzpomínek a myšlenek, s nimiž jde nebojácně na trh a zdá se, že touhle formou čelí vlastním démonům a nehezkým zážitkům z minulosti. Je cítit, že se David s některými věcmi nevypořádal dodnes...

No a pak je tu horor. Asi je zvláštní, že ho zmiňuji takhle mimoděk a na konci recenze, ale pravdou je, že jeho důležitost v téhle knize takhle cítím. Podobně, jako kupříkladu při četbě „Terroru“ Dana Simmonse, mám totiž pocit, že je tu nadpřirozený a hororový prvek trochu navíc. Neotravuje mě, nevadí mi, ale kdyby tu nebyl, nijak by mi to nevadilo. Ale pravdou je, že bych se potom třeba k četbě tohoto díla nedostal.

Nakonec jsem se s knihou pral o něco déle, než je zdrávo, ale čím víc do textu prosakovala osobní linka spisovatele, tím zajímavější byla. Právě tohle svědectví času a nelehkého mládí autora je na příběhu to zdaleka nejpoutavější a i díky tomu pro mne „X“ jako horor nejspíš rychle upadne v zapomnění, ale jako memoáry a vyprávění o specifické době a specifické komunitě v paměti zůstane...

mohlo by vás také zajímat

Květnové strašání