Ezechiel, Pavel Zelinka | 07.12.2013 11:16

theklinik_s Přesně před týdnem se v Rock Café slavily elektronické hody s delegacemi z Belgie i Slovenska. Jak se naše poslední akce pro tento rok vyvedla? Na to jsme se podívali v následujícím reportu.

To byla rychlost – než jsme se rozkoukali, byl tu poslední měsíc roku 2013 a s ním i poslední koncert naší letošní pořadatelské sezóny. Tu jsme se rozhodli uzavřít po elektronicku, a že nejsme troškaři, pozvali jsme si na to velké jméno rovnou z kolébky EBM – samotné belgické The Klinik v doprovodu krajanů Radical G a slovenských dISHARMONY.

Už od půl osmé to nahoře v Rock Café vypadalo sympaticky, černooděnci s přehledem počtem válcovali počet štamgastů i zabloudivších turistů a všude vládla příjemně spiklenecká nálada těch, "kteří vědí". Ta se ještě více nahromadila po otevření spodních prostor klubu, u merche kapel (kde jste taky mohli odchytnout kohokoliv z dnes hrajících uskupení) i v samotném sále, kde na tu správnou notu dopředu ladila kompilace klasik EBM žánru.

Lehce po půl deváté se pozornosti ujal jednočlenný projekt Radical G. Jeden by skoro nevěřil, jak se za pomoci pár kousků oblečení a makeupu může sympatický usměvavý chlapík proměnit během pár minut v hotového nočního dravce, střežícího své pódiové teritorium. Pokud jste se někdy alespoň trochu otřeli o upírskou hru Vampire The Masquerade, těžko byste v sobotu dostávali z hlavy představu, že před sebou máte typického zástupce klanu Nosferatu. Holohlavý, s pomalovaným obličejem a přezkami přes prsa se Radical G. ujal Rock Café a pustil do něj svou temnou taneční tvorbu.

Už od prvních taktů funkční záležitost na parkety nočních gotických klubů v kombinaci s charismatem předáka a půldruhou stovkou účastníků dokázalo vyvolat příjemnou atmosféru, a to i když se na pódiu vlastně žádné veletoče nekonaly. Snad jen projekce s blikajícími nápisy „Blitzkrieg“ nebo válečnými scénami ze Star Wars. Když totiž Dirk v našem rozhovoru říkal, že Radical G je „takový chlapík u notebooku“ (četli jste tady), nečekali jsme, že je to opravdu chlapík JEN u notebooku, který většinu v podstatě instrumentálního setu jen tak postával, vlnil se nebo dohrál nějaký ten pad. A že tím pádem náhlavní mikrofon u Radical G. vlastně neslouží tak úplně ke zpěvu. Set příjemné „dark diskošky“ tak sice nepřinesl nic převratného, ale ve dvě ráno by dokázal bez problémů udržet taneční parket v chodu.

Z úplně jiného konce přistoupila k alternativní elektronice dvojice operatérů v tričkách se zakrytými maskovanými obličeji, která opanovala pódium jako druhá. Pohled slovenských dISHARMONY je oproti přímočaré tvorbě Radical G. mnohem komplikovanější, promyšlenější a pestřejší. Propracované kompozice prokázaly v Rock Café svou sílu nejen ve skladbách se zpěvem, připomínajícím svou intenzitou raněnou bestii chycenou v kleci, ale i během instrumentálních výpustí. Ty odkryly jak melodičtější prvky, tak vzdušnější pasáže s téměř etno nádechy, ale hlavně parádně vymazlený, hutný a přitom křišťálově čistý zvuk. Klobouk dolů, něco takového se v klubu jen tak neslyší.

Hypnotičnost vystoupení navíc nenásilně umocňovala minimalistická, loopovaná projekce, která na sebe ale nestrhávala přílišnou pozornost. Žánrové úkroky do zdánlivě klidnějších vod ale rozhodně nepřinášely nějaký útlum – naopak, chytré a hybné beaty, kombinované s nejrůznějšími perkusivními „chladnozvuky“ držely přední řady v neustálém vlnění a štědrý potlesk s pískáním jasně ukázal, jak zdejší publikum vystoupení dISHARMONY hodnotilo. Pokud si tedy někdo mezi dvěma „jízdami“ chtěl občerstvit uši něčím trochu jiným, musel být setem slovenské dvojice poprávu nadšený.

Pak už ale přišlo na řadu závěrečné menu, kvůli kterému se vlastně ten večer v pražském Rock Café většina sešla. Zatímco sólového Dirka Ivense jako Dive jsme už v Praze viděli dvakrát, s jeho (a Marcovým, of course) mnohem slavnějším projektem The Klinik, jsme měli tu čest se popasovat vůbec poprvé. I z toho důvodu je prima, že Dirk složil set především z best of staršího materiálu a hned stařičkou "Hours and Hours" z roku 1985 rozpumpovala zafačovaná dvojice kompletní auditorium pod pódiem. I v rozhovoru Dirk přiznal, že loňská návratová deska „Eat Your Heart Out“ je navázáním na práci, kterou dvojice přerušila v roce 1991, a koncert měl stejného ducha.

Jednoduchá, minimalistická elektronika byla postupně Ericem van Wonterghemem za míxážním pultem pročištěna a Dirikům vokál do ní zapuštěn v ideální konstelaci. Pak už nastal ráj pro oldschool EBM elektroniky. Ty vedl primitivní, leč maximálně účelný sound s řevem a echem, pocitová projekce daleko míjející žánrová klišé, a typické frontmanovy pohyby (točení šňůry okolo zápěstí, předklony, pohyby rukou) přes dva přídavky až do půl jedné v noci, kdy dohrála i v playlistu původně nezanesená "Surviving In Europe".

Tohle nebylo jenom "hezké vzpomínání na staré dobré časy" – koncert The Klinik byl důkazem nadčasovosti jejich soundu, který se podařilo v Rock Café (alespoň v druhé polovině setu) zhmotnit takřka v ideální konstelaci. Není divu, že publikum, ačkoliv obsadilo klub z méně než poloviny, dávalo svojí spokojenost okatě i hlasitě najevo.

Závěrečný letošní koncert série „Sanctuary.cz presents“ tedy musíme nekriticky zhodnotit jako podařený. A teď hurá myšlenkami už do připravovaných akcí roku 2014!

Setlist The Klinik:

1. Hours and Hours
2. Bite Now Bite
3. Walking With Shadows
4. Quiet In the Room
5. Black Leather
6. Mindswitch
7. In Your Room
8. Pain and Pleasure
9. Obsession
10. Stay
11. Moving Hands
12. Memories
13. Those

Encore 1:

14. Braindamage
15. Murder
16. Go Back

Encore 2:

17. Surviving In Europe

Fotky od JiSeho najdete tradičně v naší fotogalerii.