Druhá část reportu s Bakterielle Infektion, Golden Apes a Cinema Strange

Bakterielle Infektion (D) - Srovnání hladiny trochou elektra

Tak tedy, dovolil bych si navázat na to, co tu již bylo řečeno- Po vystoupení Dead End Guys proběhlo sálem spěšné, převážně negativní zhodnocení (alespoň v mně blízkých kruzích) a během chvíle už se na pódiu objevil chlápek s kufříkem slibujícím pořádný přísun elektroniky. Musím, se předem přiznat, že o Bakterielle Infektion jsem před jejich vystoupením věděl pouze to, že se sami považují za minimal elektro, jak to ostatně bylo prezentováno i na plakátech. Tím spíš mě během svého setu překvapilo, do jak příjemných poslechových rovin se takto nazývaný styl může vyhoupnout. Skupina se uvedla delším intrem, které v první chvíli působilo spíše dojmy z "ambietnějších rovin" nicméně po jeho dohrání spustil onen "kufřík" rytmus středního tempa doplňovaného jednoduchými, ale působivými klávesovými melodiemi.

K nim se posléze přidal čistý vokál, což vzhledem ke dvěma předchozím "hlasově zabarvenějším" kapelám bylo příjemné uvolnění pro sluchové ústrojí a bylo poznat, že narozdíl od mnoha jiných elektro-skupin, které předvedou dobrý hlasový projev na desce, ale během koncertů vypadávají, zpěvák z Bakterielle Infektion se celou dobu držel správné hladiny i přes poněkud "lehčí" tanečky, kterými show doprovázel. Zkrátka, kdo je viděl, moc dobře ví, co mám na mysli:o) Co si ale každopádně nemůžu odpustit je pokračování v kritice zvukařů, nezmiňoval bych se o nich, kdyby se jednalo o běžné zanedbatelné výkyvy na zvuku, ale nejen já jsem si jistě povšiml, že během první skladby byl komplet zvuk včetně zpěvu dost potichu a už jsem se začínal bát, že je to jeden ze znaků "minimal elektra", nicméně se to ukázalo jen jako chyba zvukaře a naštěstí bylo vše napraveno. Slovo nakonec, tihle dva němečtí elektronici předvedli set poslechově příjemných, ale bohužel pro nepřízeň pohybově založených diváků na tanec nepříliš vhodných skladeb a s potleskem rozhodně více upřímným než u předchozích DEG se odebrali do šatny.

Video ukázka (thanx 2 Neetzach)

Golden Apes (D) - "Nickcaveovský" gothic rock

Zhruba s úderem půl jedenácté nastoupila na pódium elegantně oděná pětice z Golden Apes. Tato formace složená z kytary,basy,kláves,bicích v popředí s frontmanem Peerem Lebrechtem hraje něco, co bych si troufal označit jako temně melancholický gothic rock a mají za sebou slušnou řádku desek a vystoupení, na scéně působí od roku 1998. A teď k samotnému vystoupení...

Zvukař se při čtvrté kapele konečně vzpamatoval a tak celkový zvuk téhle kapely působil skutečně profi, stejně tak nemůžu odepřít kapele ani zkušený styl hraní a nepochybný talent každého z nich. Ostatně tato kapela má v zahraničí dost dobré jméno, o čemž svědčí koncerty po boku takových kapel jako Clan of Xymox nebo Crüxshadows a to již po téměř dvou letech působení. U nás si ještě takové jméno (ostatně jako spousta formací, které se k nám jen zřídka protlačí) nestačili vybudovat, ale jejich popularita za hranicemi je zřejmá. To by Golden Apes nechybělo, co ale podle mého názoru postrádají je trocha originality. Možná se názorově liším od ostatních zúčastněných, ale celé jejich vystoupení mi splývalo v podstatě v jednu skladbu a neslo se v celkem monotónním duchu.

Jak už jsem řekl, je vidět, že za sebou mají pořádnou sérii vystoupení a jsou jistě zvyklejší na hraní pro mnohem větší publikum, což se na nich promítá mírně bohémskými postoji, čímž chci nenápadně narazit na pózu Peera Lebrechta, která jakoby byla přesnou kopií toho, co na svých vystoupeních předvádí Nick Cave. Když jsem viděl, jak Peer postává opřen o mikrofon, který drží oběma rukama, ve kterých mu ke všemu hoří cigareta, připadal jsem si trošku jak na konkurzu na Caveova nejlepšího imitátora. Nejsem příznivcem takto okatého kopírování předních osobností hudebního průmyslu a podle mě je škoda, že současné kapely k tomuto způsobu přikračují dost často a ztrácejí tak možnost projevit se vlastním, osobitým způsobem. Také proto jsem se v sále moc dlouho nezdržel, udělal pár fotek a po zbytek jejich koncertu se držel převážně stranou, ale z toho co jsem viděl mě prostě chtě nechtě příliš nezaujali. Samozřejmě bych nechtěl Golden Apes upírat jejich profesionální hraní, vystoupení odehráli opravdu výborně a lidem se evidentně líbili, ale možná jsem se příliš soustředil na frontmanovu pózu a na otázku originality, a tak zapomněl jednoduše vnímat jen jejich hudbu.

Cinema Strange (USA) - Divadelníci předčili veškerá očekávání ?aneb hodina naprostého transu

Když konečně došlo na hlavní hvězdu večera, kalifornské headliners Cinema Strange, celý sál se začal zaplňovat a všichni v popředí už netrpělivě přešlapovali, když se na pódiu objevili technici připravující aparaturu. Já osobně jsem byl vzhledem k proslulé teatrálnosti jejich vystoupení nejvíce zvědavý na to, v jaké podobě se asi představí, protože fantazie jejich převlečků skutečně nezná meze. Všichni je jistě známe v podobách od pomalovaných post-punkerů, přes staříky v béžových košilích s papírovými čepicemi až po slečny v punčocháčích s kraví maskou. Zvěsti o tom, že se zpěvák, "příležitostný kytarista" a frontman Lucas Lanthier stylizoval na předchozích evropských vystoupeních do image Geishy se naplnily poté co už se všichni čtyři za mohutného potlesku chopili nástrojů a intro uvádělo do hodinové, naprosto strhující show, která nás čekala.

Lucas Lanthier uprostřed s bílou tváří, v culíku a oděvu ala Geisha, po boku Michael a Daniel Ribiatovi (kytara,klávesy/baskytara) s přikrývkou hlavy připomínající součást - snad britských uniforem (přiznávám mezery v oblasti historie uniforem :) ) včetně kníru a v pozadí Danny Walker obklopený svou rozsáhlou bicí soupravou. Pohled vskutku dech-beroucí ještě než začali hrát. V úvodní skladbě drtili publikum v až téměř grungeové agonii a disharmonických melodiích, ale musím přiznat, že ještě nikdy mi disharmonie nepřipadala tak krásná :).

Video ukázka (thanx to Neetzach)

V dozvuku se Lucas chopil akustické kytary a začal hypnotizující vyhrávku, při které se publikum připravovalo na další sled pro kapelu typických "strange-rockových" riffů. Danny Walker, který na úvod jen předváděl ladný zvuk kloboučků jeho činel se v zápětí vrhl do svého typického technického stylu bubnování, čímž úplně rozdrtil výkon dvou předchozích živých bubeníků. Je třeba zmínit, že Danny, který svou death/grindovou minulostí po boku kapel jako jsou Exhumed je vůbec dost netypickým bubeníkem pro "gotickou" hudební sféru, na rozdíl od jednoduchých rytmů jeho kolegů např. z gothic rockových kapel je v jeho stylu hraní mnohem větší fantazie a energie, což ostatně předvedl i v závěrečném několikaminutovém sólu, ale to už bych předbíhal...

Bohužel se mi nedostalo do rukou playlistu a tak vám nemůžu vypsat, které skladby přesně za celou dobu jejich zhruba hodinového vystoupení zazněly, ale určitě můžu jmenovat alespoň moje oblíbené favority - Catacombs Kitten a Greensward Grey. Dokonce ani mezi skladbami nás Cinema neušetřili zvláštně-fascinující atmosféry, která doprovázela celý koncert. Fakt, že Lucas Lainthier uváděl většinu skladeb slovy "and this one is about my mother..." popřípadě "this one is about my grandmother..." dodával celé show ještě šílenějšího charakteru. Co mě ale zarazilo byla skutečnost, že poté, co jsem zhruba v polovině koncertu upřel zraky na sál, zjistil jsem, že se začal, ač vůbec nevím jak je to možné, vyprazdňovat a samotní Cinema Strange asi také nebyli tak malou účastí zrovna nadšení. Nicméně pozůstavší vynahradili aplausem chybějící počet diváků a nejen já jsem tak zůstával dál v transu nadšením. Skutečné prahnutí po další show se ukázalo až poté, co celá kapela pro velké zklamání posluchačstva odkráčela do šatny, poté se publikum začalo dožadovat přídavku a tleskáním mi ruce málem upadly, než naše čtveřice hvězd znovu přikráčela na pódium a úžasným způsobem odehrála pár skladeb ze staršího repertoáru.

Celý koncert uzavřeli, jak už jsem ostatně naznačil, dlouhým sólem bicích a dohrávání kytar, během kterého postupně opustili pódium všichni, nakonec i se samotným Walkerem. Nevím jak ostatní, ale já po takovém zážitku jsem potřeboval pár minut na vzpamatování, ale to už Dj začal hrát další srdcovku od The Birthday Massacre a tak jsem rychle procitl. Co následovalo potom mě ale zamrzelo a z krásného dojmu rychle slehlo, protože slibovaná after party se zvrhla v pouhou pitku, kterou jste si pochopitelně s nedostatkem promile v krvi nemohli užít, protože následný slibovaný Dj si své nádobíčko po odehrání pár nezařaditelných naprosto nevkusných skladbách rychle sbalil a až na pár odvážlivců, či spíše těch šťastnějších, kterým alkohol nezabraňoval v pokračující zábavě, se všichni vyklidili. (Pae)

mohlo by vás také zajímat

Golden Apes po výročních oslavách překvapili posluchače novou řadovkou

Čtvrtstoletí fungování připomínají gothic rockeři Golden Apes tributovým dvojalbem

Frontman Golden Apes spouští nový boční projekt Voyna

Golden Apes za necelé dva týdny představí v Praze své nové album