Demi Mortuus | 17.05.2023 11:55

Druhé kniha se superdetektivem Hankem Giorgiem opět nabízí thriller pro silné žaludky, ale taky pořádnou porci napínavé zábavy.

Martin Štefko - Farma zrůd
Vydal: Golden Dog, (396 stran)

Na konci recenze thrilleru Martina Štefka „Mrtvé ženy“ jsem vyjevil přání, aby se Hank Giorgio vrátil na scénu a odpověděl jsem tím nepřímo na autorovo rozjímání v doslovu, zda by čtenáři uvítali další knihu s drsným a geniálním detektivem v hlavní roli. Ta je nyní na světě a ani to tak dlouho netrvalo. Hank téměř nemá slabiny. Má fištrón, má svaly, pro svou práci má vlohy jako snad nikdo. Jen tak trochu postrádá city a logicky je pak v interakci s „normálními“ lidmi malinko za exota. Když Hankovi vyvraždíte rodinu, nebude se hroutit. Naopak vám vyrazí po stopě jako ohař a nehne přitom brvou.

Pakliže v „Mrtvých ženách“ Hankovi hned na začátku zavraždili novomanželku, v druhém pokračování „Farma zrůd“ to schytala milenka jeho parťačky Larisy, která předchozí knihu okořenila svou břitkou vyřídilkou. Bezvadně tak doplňovala svého fenomenálního, leč poněkud suchopárného kolegu. Brzy se ukáže, že se nejednalo o náhodu. Právě naopak. Smrt je oběma vyšetřovatelům blíž, než by si pomysleli a Hank se bude muset vrátit v čase a vyrovnat účty, které sahají do dávné minulosti.

Martin si ve svých románech rád hraje s časem. Třeba v „Nikdy se nepřestala usmívat“ (recenzi si přečtěte ZDE) byla hlavní postava mrtvá už v první kapitole, aby se později čtenář vracel do bližší i vzdálenější minulosti a postupně odhaloval všechny pohnuté události, které ji přivedly až na samotný konec. „Mrtvé ženy“ tradičněji postupně přiblížily několik případů, které se nakonec propojily v masivnější průšvih a „Farma zrůd“ sice na předchozí knihu přímo navazuje, ale v její druhé polovině se vrátíme o osm let zpátky - na samotný začátek Hankovy detektivní kariéry.

U dokonalých „superhrdinů“, kteří si usurpují vícero pokračování, je trochu otravné to, že je nutné jejich dokonalost občas připomenout. To je ale pochopitelné, protože autor musí počítat i se čtenáři, které předchozí dílo minulo. Nicméně Hank na sobě pracuje a tentokrát se pokusí i o vtip! Dopadne sice podobně jako Arnold, když se v Terminatorovi pokoušel usmát, ale snaha se cení. Daleko větší prostor tentokrát dostal i mladý strážce zákona Mario, který je se svou speciální zálibou nadále trochu tajemný, ale shodou okolností si ho vezme pod palec sám Hank. Jsem moc zvědavý, jestli jeho koníček ještě v budoucnu nějak probublá.

První část knihy, ve které se Hank sžívá s novým parťákem a společně jdou po stopě únosu, je spíš takovým zahřívacím kolem před výstřelem, který odstartuje expres do Hankovy minulosti. Ono je dobře, že příběh graduje a čím víc se blížíte konci, tím větší má spád. Prohrabeme se skříní, z níž vypadne pořádný kostlivec, který obrátí nejednomu zúčastněnému život naruby. Před zlem, jež je ukryté v některých pokřivených individuích, blednou i mafiáni a Martin opět servíruje tu nejtemnější odrůdu thrilleru, který umí být daleko drsnější a příšernější, než lecjaký horor. To nejhorší zlo je zlo páchané jenom tak z plezíru. Hlavní záporák má totiž hodně nevšedního a ohavného koníčka…

Kniha se čte sama, Martin už ví jak vyprávět dostatečně zábavně a daří se mu čtenáře bavit i napínat. Podle hesla „kovářova kobyla chodí bosa“ je v knize kupička otravných překlepů. Sám šéf Golden Dogu paradoxně schytal nejvíc šotků i v povídce antologie „Jihočeský horor“ (recenzi najdete ZDE). Na tohle by chtělo příště dohlédnout víc. Naopak vychválit musím vzhled knihy, která s tou předchozí tvoří krásně ladící věžákovou dvojici. Pokud se vám „Mrtvé ženy“ zamlouvaly, budete nadšení i z „Farmy zrůd“ a pokud jste první knihu nečetli a máte rádi temné thrillery jako je legendární filmový hit „Sedm“, určitě si sérii s Hankem Giorgiem v hlavní roli nenechte ujít. Autor navíc v doslovu prozradil, že Hankův svět hodlá hlouběji propojit s už zmíněným dojákem „Nikdy se nepředstala usmívat“. Já tedy opět říkám ANO! I když se mě tentokrát nikdo na nic neptal...