Co vznikne, když se předák zavedené occult/gothicrockové formace rozhodne založit vedlejší projekt a zkoumat v něm spolu s kolegou hlubiny ritual/witch/coldwave/dark ambientu? Navíc když ke skládání hudby používají magické a surrealistické praktiky? Pozoruhodný projekt The Devil & The Universe s velmi slibným debutovým EP "Evoking Eternity", kterému jsme se podívali pod závoj v následující recenzi.
The Devil & The Universe – Evoking Eternity
Vydal: aufnahme + wiedergabe
Ashleyho Dayoura známe hlavně jako předáka vídeňských gothicrockových okultistů Whispers in the Shadow. Ti se našincům loni připomněli nejen strhujícím vystoupením v Praze (četli jste report), ale i vynikající a v mnoha ohledech nadžánrovou deskou „The Rites of Passage“ (recenzi si můžete přečíst zde). Právě na ní se po boku obligátní gothicrockové instrumentální výzbroje objevily také nejrůznější etnické nástroje, orientální perkuse či dokonce čínský kladívkový cimbál yangqin, zvukem dobře známý všem fanouškům Dead Can Dance.
A právě v této poloze Whispers in the Shadow by se možná daly hledat kořeny Ashleyho nové hudební inkarnace, pojmenované podle dvou karet tarotu „The Devil & The Universe“ – Ďábel a Vesmír. V něm dává principál se spoluhráčem Davidem Pfisterem (Neigungsgruppe, Sex, Gewalt und gute Laune) prostor ambientnější, náladotvornější a rituálnější hudební formě, doplněné mnohoznačným symbolickým vizuálem a field recordingem – tedy vlastnoručně nahrávanými zvuky. A nejen tím.
Pánové se totiž nikterak netají tím, že šli tvorbě skladeb naproti částečně i cestou magickou za pomocí Crowleyho tarotu. Na základě jednotlivých karet pak The Devil & The Universe skládali a řetězili jednotlivé střípky zvuků, rytmů a nálad do finální podoby. Ta je tedy výsledkem částečně podobným například útvarům vzešlým z automatického psaní a dalších metod, které vzývali například surrealisté.
Všechny tyhle vlivy dvojice přenesla i na EP „Evoking Eternity“ – včetně baterií východních perkusí a yangqinu (třeba v hned úvodní „Parvati's Lament“), zde ovšem pokládaných na hutné ambientní podloží syntetizátorových ploch a strašidelných zvuků. Ačkoliv, samotné slovo „ambient“ tomuto počinu rozhodně nestačí – už jen proto, že tu najdeme i dost hybné okamžiky jako v „It Is Our Will“, která je minimálně jednou nohou až po koleno zabořena v chladné vlně coldwave.
Kromě dark/ritual ambientu a coldwave na desce potkáme i odlesky witch house, apocalyptic folku („The Great God Pan“) i skladeb, které by z fleku mohly sloužit za soundtrack k horrorům o čarodějnicích (třeba „Continuum“). Z hlediska atmosféry tu máme plíživé zvukové pasáže, které posluchače obtáčí neviditelnou nitkou hrůzy a vyvolávají téměř klaustrofobní pocit ztracení v temných hvozdech (úvod „Evoking Eternity“). Dostaneme ale i rozmáchlejší výpravné náhledy východních pohřebních rituálů („Parvati's Lament“) nebo lekce z hudební krajinomalby neutěšených robotických postmoderních (možná až postapokalyptických) prostor, které Ashley s Davidem dost možná brali u profesorů Pinka a Floyda (druhá polovina skladby „Evoking Eternity“ syčením „strojů“ a monotónní pulzující linkou dává sympaticky vzpomenout na 38 let starou muzikantskou dystopii „Welcome to Machine“).
Zřejmě i díky této pestrosti se „Evoking Eternity“ poslouchá příjemně i těm, kterým zase tolik darkambientní krve v žilách nekoluje. Jeden se až neubrání myšlence, jak mocně asi může tenhle magický materiál působit naživo – nahlas a s příslušnými videoprojekcemi. To by mohl být silný a sugestivní zážitek.
Šestici původních skladeb doplňují dva remixy, jeden od výborného projektu INDΣΔ†HI†ΣNDϟ známého Porla Kinga, který tuto svou aktuální inkarnaci označuje spojením „progressive-occult-ghostwave“. Ten skladbu „It Is Our Will“ zahalil snad ještě znepokojivějším, flangerem rozhoupaným zvukovým rubášem. Druhý (slabší) remix má na svědomí projekt Mater Suspiria Vision, který vzal „Parvati's Lament“ pod zem do hodně ambientního světa.
Jak tedy první výhonek The Devil & The Universe shrnout? Na světlo světa přišla zajímavá a neotřelá deska, která za očima posluchačů oživuje obrazy – temné, zneklidňující (někdy možná až děsivé), organické a jedním slovem působivé. Ačkoliv, mluvit v tomto případě o „desce“ není úplně přesné, protože „Evoking Eternity“ vyšla jen digitálně a v limitované (za méně než den rozebrané) edici na kazetě. S čím tedy vlastně máme tu čest? Metafyzika v hudební praxi? Možná. Ale není hudba sama o sobě magie? V případě The Devil & The Universe to rozhodně platí dvojnásob.
Hodnocení 80 %
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.