V záplavě průměrných nahrávek je vždycky svátkem novinka, kterou kapela posune svoje schopnosti někam dál a nežije tak jen z povedené minulosti. Maďarská dvojice zraje jako to nejlepší víno a pro posluchače přitažlivější víc než kdy dřív. 

Black Nail Cabaret - Gods Verging on Sanity
Vydal: Dependent

Bez vytáček přiznávám, že dva roky stará deska „Pseudopop“ mi příliš nesedla a jakkoliv se experimentům a různým uměleckým pokusům nebráním, nadšení jako u předchozích nahrávek maďarské dvojky se jaksi nedostavilo. Tak trošku jsem Emke a Krisztiana odepsal, ale evidentně jsem se unáhlil. Tušil jsem to už s uvedením klipu k prvnímu singlu „No Gold“. Ten se totiž povedl nadmíru a dokonce mne vrátil do období druhého alba „Harry Me Marry Me Bury Me Bite Me“, které je mým nejoblíbenějším.

Kdybych měl označit nějaký zlom v minulosti, nějakou konkrétní chvíli, kdy jsem těmhle dvěma propadl, byl by to jednoznačně pražský koncert na náplavce. Bez image pozlátka, zato se skvělým živelný soundem a neopakovatelně spontánním tancem na palubě pohupující se bárky, se kapele podařilo vygumovat okolí plné nezúčastněných turistů a vytvořit vlastní zvukový vesmír. A právě tohle vystoupení mi připomněl hned úvodní song „Black Lava“, který si razí cestu vpřed nekompromisně jednoduchými, ale zato výživnými analogovými synťáky, z nichž vybuchují žhavé taneční uhlíky, které vzápětí mrazí Emke svým ledovým hlasem, který na scéně nemá obdoby.

„Spheres“ přidává na písničkovosti. V minimalističtějších zvukových náčrtech vysazuje hlas na piedestal, jehož výsostného postavení si zpěvačka evidentně užívá a z nějž káže s odzbrojující zastřenou silou, kterou člověk většinou hledá spíš u zpěvaček tmavé pleti. Ale vždy v pravou chvíli přispěchají taky Krisztianovy synťáky, aby se člověk nezapomněl pohybovat. 

V tomhle směru ještě výrazněji vyniká klipovka „No Gold“. Ta zvládá obsáhnout neskutečnou porci melancholie, ve stejnou chvíli být maximálně sexy, aby vás ve vteřině smýkla do nejdivočejšího víru tance, který člověka vyždímá fyzicky, ale hlavně emočně. Dokonalý mix všech možných pocitů proti sobě staví únavu s maximální energií, smutek proti odhodlání i led proti ohni, který má člověk v sobě ve chvíli, kdy sebou háže ve vlnách nakažlivé rytmiky. Úžasná věc, kvůli které stojí za to shodit i vlasy. Ostatně dualita je jedním z nosných témat lyrického konceptu nahrávky.

„To Die in Paris“ je jakoby vzpomínkou na divoký večírek v Paříži, který je jedním slovem „hot“. Fascinující je, že tempo songů není nikterak vysoké a stejně jsou maximálně taneční a jen stěží u nich v klidu posedíte. Výhodou je navíc místy až filmové vyznění, které člověka doslova vtáhne do děje. Ještě výraznější je v tomhle směru „Casual God“. Tady je hlas Emke natolik kulervoucí, že bez uzardění přiznávám, že se roztápím jak kostka másla na rozžhavené pánvi. Korunu všemu nasazují chvílemi až osmdesátkově znějící synťáky. Další z vrcholů alba.

Do baru vonícího alkoholem, kouřem a sexem vás pozve triphopovým základem překvapující „Make a Run“. Tady je však ten experiment na pravém místě a jen vkusně zpestřuje celkové vyznění a připomíná, že se Black Nail Cabaret neuzavírají v stylových mantinelech. Na to jsou příliš dospělí. Však si taky následně vydechnou v čistě synthpopové osmdesátkové klidovce „Maelstrom“.

Máte pocit, že těch superlativů zatím bylo málo. Další emocionální ždímačka je právě na řadě v podobě „Private Religion“, která je jedním z dalších vrcholů alba. Naléhavá, intenzívní, maximálně taneční díky další připomínce nakažlivých triphopových rejdů i zvonivých kláves a k dokonalosti dohnaná dokonalým frázováním. Závěrečná „Children at Play“ je potom jakýmsi nestylovým chillem, který je odlehčenou a bezstarostnou tečkou, jež nechává nenuceně vyniknout hlas hlavní aktérky. 

Co říct závěrem? Nečekal jsem to, ale Black Nail Cabaret jsou pro mne znovu na vrcholu a nacházejí se v nejsilnější formě, která dosud gradovala kolem roku 2015. Takže pozor. Jen co obecně známé okolnosti pustí dvojici na pódia, rozhodně si je nenechejte ujít, protože novinky jejich aktuální setlist rozhodně posunou zase o něco výš. Tím spíš, že nejbližší koncerty plánují po boku Covenant. Aktuální deska totiž nemá slabá místa a je čerstvá, variabilní a sexy, jako postupně dorůstající vlasový porost na hlavě Emese Arvai Illes.   

Hodnocení: 90%

Tracklist:

mohlo by vás také zajímat

Recenze: Black Nail Cabaret - Chrysanthemum

Black Nail Cabaret se s novým singlem vrací do hypnoticky elektronických tenat

Black Nail Cabaret představí na novém albu svou kapelní, rockovější podobu

Podívejte se na nový videoklip Black Nail Cabaret