Demi Mortuus | 03.05.2013 10:34

AbsoluteGrrrlsManifesto1_s Udělat recenzi na čtyřdiskovou kompilaci, to není jen tak. Demi Mortuus se ale této výzvy chopil s vervou a pečlivě zhodnotil každičkou položku na všech CDčkách. A protože je písniček hodně, rozhodli jsme se kvůli lepší přehlednosti recenzi rozdělit do dvou dílů. Děkujeme, Demi!

Absolute Grrrls Manifesto – a collection of Underground Female Vox (chapter I)
vydal: Alfa Matrix

Belgický label Alfa Matrix se pustil do divokého dobrodružství. Založení subdivize zaměřené na ženské hlasy odstartoval značně megalomanským počinem. 111 kapel všech možných stylů a zaměření spojuje opravdu jen ta něžná ručka na mikrofonu. A i když sám nejsem žádným specialistou a vyhledavačem všech možných ženštin, které mají potřebu se takto seberealizovat, nemohu říct, že by nebylo co poslouchat. Rozhodl jsem se, že to všechno tak nějak shrnu, jak se na nějakou tu kompilaci sluší a patří a pro velké nudisty přihodim pod čáru i poněkud detajljnější rozborku. Tak tedy vzhůru k „dívčí válce“.

Stylový záběr tohoto monolitu je vskutku hodně široký. Od dreampopíkových jemnůstek, přes romance a tance, až po nějaké ty rockové a metalové skorodrsárny. Někdy je potom nasnadě otázka, komu je daný výběr vlastně určen (no dobře, asi milovníkům ženských hlasů). Pravda je, že je na něm tolik různé muziky, že si každý to svoje dozajista najde. A pozitivem je určitě také to, že je tu minimum balastu. Opravdovým průšvihem bych označil možná vskutku jen Death of Art (i když...ti Lovelorn Dolls...no budiž). Tady selhal odhad hranice vkusu. Ale jinak je všechno nejhůř průměrné, a tak to berme jako výjimku, která potvrzuje pravidlo.

Svoje novinky představilo několik notoricky známých jmen jako The Birthday Massacre, L´ame Immortelle, The Dreamside, Leave´s Eyes nebo Tristania. Tam člověka může těžko něco překvapit a jde spíš o osobní sympatie. Vezmu to tedy čistě ze svého pohledu a zkusím vychválit, která z děvčat mi udělala nejlíp.

Není vůbec žádným šokem, že vítězkou se stal můj osobní fetiš tohoto roku. Tying Tiffany tu má navíc hit, který se mimo jiné dostal na soundtrack ke hře FIFA 12, takže si jej vyslechlo pěkných pár lidí. Pozitivní věc, která dá člověku chuť do života. Velmi příjemným překvapením pro mne byli taktéž kytaroví Polar Dust a jejich chytlavá garbážovina.

Většina pro mne zábavnějších věcí na tomto výběru je elektronická. Ani trochu nezklamali Grendel a z prudce tanečních věcí potěšili taky Aesthetische, zajímavá Neikka RPM, energičtí Mari Chrome či nářezoví Uberbyte. Elektrozáklad mají i rozmanitější a i díky tomu zajímaví Unter Null (intenzivní hořkost), The Devices (rajcovní chytlavost), Xberg Baboons (nejspíš vítězky ceny „exotky kompilace“ - a to zdaleka nejen původem), Junksista (cena za největší zhudebněný sex-appeal) a Grausame Töchter (osvědčená jedovatost). Osobním potěšením se mi taky staly dva lehké a přitom děsně nakažlivé „diskoakty“, které jsou si stylově blízko. Marsheaux jsem propadl okamžitě, Celluloide potěšili taktéž.

S tím metalem a příbuzným drsnějším výrazivem je to trochu složitější. Nemám příliš v lásce onen dnes tak oblíbený model jakožeoperní pěvkyně a power metalového základu, řiznutého snahou o bombastické symfonično. Není tu toho naštěstí moc. Ani tak se však v tomhle směru nekonalo žádné milé překvapení. A když tak poslouchám kapely jako Mina Harker nebo Lovercrave, říkám si, že by se u nás našlo dost kapel, které by tyhle zahraniční účastníky se základy v metalu hravě zmáklo. Dying Passion, Silent Stream of Godless Elegy nebo Memoria toho rozhodně můžou nabídnout mnohem víc. A to je jen namátkový příklad.

Celkově mi připadá, že bylo elektrosekci věnováno více péče při výběru. Naštěstí má tahle složka převahu a tak se dá brát těch několik kovových výstřelů do prázdna jako zpestření. Nakonec tento výběr plní svůj úkol, neboť jsem tu našel několik jmen, které mne zaujaly (nebo přímo nadchly) a to je hlavní účel podobných projektů. Pavlovi jsem tedy za tenhle „dáreček“ na oko nadával, ale ve finále jsem si s ním užil vcelku dost zábavy. Aby toho nebylo málo, má full verze jako bonus dalších 40 songů ve formátu mp3. Několik z nich jsem ještě namátkově okusil, ale nic převratného jsem už nenašel. Uvidíme jakou armádu na nás Alfa Matrix pošle ve druhé vlně!

Tady je tedy několik postřehům k jednotlivým účastníkům a tentokrát zejména účastnicím...

Javelynn - Wannabe

CD1:

01. JAVELYNN – Wannabe (5/10)

Švédka Javelynn startuje kompilaci energicky a sebevědomě. Svižná i když jednoduchá elektronika a její středněproudý vokální projev by nikoho neurazil ani na komerčních televizích a rádiích. A právě to by mohlo někoho urazit! Teta má sice propíchlý ret a nosí vysoké botky, ale nekouše (viz oficiální klip výše).

02. AYRIA – Plastic Makes Perfect (6,5/10)

Tohle kanadské seskupení toho má za sebou o něco víc. Hudba není tolik rozjásaná jako v předchozím případě. Chvílemi mi dokonce evokuje (trochu) naštvanou Madonnu. Ani v tomhle případě nehopsám nadšením po pokoji, ale tenhle synthpop zvládám.

03. COLLIDE – Chaotic (oxidized mix) (6/10)

Kalifornští Collide se s tím taky nikterak nemažou a předkládají svoje elektro k tanci i poslechu. Zpěv KaRIN není nijak extra výrazný a pro intenzitu zážitku by bylo rozhodně přínosnější ji při každé produkci Collide i vidět.

04. THE BIRTHDAY MASSACRE – Leaving Tonight (8/10)

Další Kanada. I u nás silně oblíbený panenkovský popíček, okořeněný kytarou (v čele se sympaťačkou Chibi) mi vždycky zvedne náladu a i když kvalita alb nemá zrovna vzestupnou tendenci, pořád si udržují kluci a holka svůj standart.

05. LIV KRISTINE – Paris Paris (7/10)

Liv Kristine Espenaes (dnes navíc Krull) mám v merku od samých začátků v Theatre of Tragedy. Většinou mne bavila hudba této norské kapely, ale fandou jejího holčičkovského hlásku jsem nikdy nebyl. Pravdou však je, že letní nálada tohoto sólového pařížského singlu je mi vyloženě sympatická. (http://www.youtube.com/watch?v=zpk-frdrZBo)

06. DARK ORANGE – Butterflies (7/10)

Tahle německá parta v čele se zpěvačkou Katrin je dosud tím nejromantičtějším, co je zde k vyslechnutí. Jejich dream pop vás nechá vznášet v jiné dimenzi. Pokud jste samozřejmě patřičně naladěni. Jinak je to hodně sladký materiálek. Viz klip: http://www.youtube.com/watch?v=bA2Z8AszW7M

07. POLAR DUST – Deep End (9/10)

Tahle parta se přesunula poněkud atypicky z mrazivého Islandu do JAR a jejich vzorová hitovka mi dělá moc dobře. Představte si třebas chladnější a hutnější Garbage. Mašinky jedou, kytary zahušťují atmosféru a Sara M.Eksteen má v hlase silné charisma. Jedná se o jednu z nejlepších věcí na kompilaci.

08. L´AME IMMORTELLE – Wie Tränen im Regen (8/10)

Rakouská goth klasika k níž je asi zbytečné nějakých dlouhých opisů. Skladba na tomto výběru je pomalejší a funkčně jímavá. Tak nějak to Thomasovi a Sonji baštím. I když je to tak průhledné, ale zároveň taky...stylové. Tady je oficiální klip:

L'Âme Immortelle - Wie Tränen im Regen

09. THE DREAMSIDE – Collide (7/10)

Další křehká záležitost a poměrně známé jméno ze země tulipánů. Kemi Vita má poměrně specifický hlas (abych přirovnal práci s ním, napadá mne třebas Sinéad) se kterým se naučila za dobu působení kapely docela dobře pracovat. Umí hladit a přitlačit ve vypjatějších partech. Dobrá práce.

10. SEPTEMBER MOURNING – Crimson Skies (7/10)

Mix kytarového tvrďáctví a hustobarbie image tohoto amerického projektu (speciálně Emily Lazar) mi nijak zvlášť neimponuje. Píseň na tomhle výběru se mi však proti některým jiným z jejich produkce docela zamlouvá, a tak dávám nějaký ten plusový bodík.

11. DISKARNATE – Greed (6/10)

Německoamerické seskupení v čele se skladatelem Arminem Kusterem a zpěvačkou Susan Anway mne nijak neurazili ani nenadchli. Poklidná věc, která svým klavírem a decentní elektronikou navodí příjemnou atmosféru, ale to je tak všechno.

12. ZEITGEIST ZERO – United in Black (angels & agony mix) (6,5/10)

Tenhle elektrovál je daleko svižnější a taky svéraznější. Teresa Dead v čele ansáblu je sebevědomou figurkou, která ví co chce a i když její hlas není nijak speciální, má plusové body pro jistou originalitu v přístupu.

13. LUNACY BOX – Save (Dina a Tod mix) (5/10)

Italská kapelka s další poklidnou hýbací elektronikou, která nenaštve ani nestrhne. Tentokrát mi hlas příliš k srdci nepřirostl, ale opět se dá jeden zásek s přehledem přežít.

14. DIFFUZION – Wasted (6,5/10)

Běloruská darkwave banda poskládaná kolem pěnice Xev hraje razantněji a v klubu by člověka zabavila daleko víc, než kupříkladu předchůdci na tomto výběru. Žádný zázrak to není, nicméně šlape to a není to zlé.

15. DAYBEHAVIOR – God Speed (radio edit) (7/10)

Hodně poklidný a příjemný elektronický základ je povýšen tentorkát vskutku velmi zajímavým hlasem, jenž mi lehce připomíná takovou tu křehčí holčičkovou polohu Sinéad o´Connor. Čisté hudební pohlazení.

16. XBERG BABOONS – Hey Yoko Ono (Metroland mix) (8/10)

Remix hitovky trojice Jiga, Eva, Masumi pro mne byl jedním z největších zjevení na celém tomto echtvýběru. Původní verze se mi zamlouvá víc, ale i tak nebudu skrývat nadšení nad touhle japanofilní podivností. Tady je klip k původní verzi: http://www.youtube.com/watch?v=7Ehe6mrpNEw

17. EVEN MORE – Always (7/10)

Poslední zastávka na prvním kotoučku je další příjemnou a poklidnou elektrozáležitostí, na kterou by se člověk spíš povlnil, než si zadováděl. Přesto ani tahle romantika není žádným překročením vkusu a je mi docela milá.