Emilie Autumn se v sobotu vrací do Prahy, a tak jsme si říkali, že by bylo vhodné jí zavolat a trochu vyzpovídat. Výsledek si můžete přečíst v rozsáhlém interview, kde jsme probrali vše od victoriandustrialu ke steampunku a sympatiím ke gotické subkultuře, od svačinek k tvrdé práci, od hudby k filmu, od originality k napodobování, od klasiky k metalu, od šmíráků k oddaným fanouškům, od historie po budoucí plány a od Courtney Love po Dimmu Borgir. Dozvíte se i, jestli má Emilie víc mužských, nebo ženských fanoušků, jak ji napadlo vytvořit "victoriandustrial", čím by jí její příznivci udělali opravdu radost, proč místo nové desky psala knihu "The Asylum for Wayward Victorian Girls", jak dlouho zabere připravit se na každé vystoupení a další řadu zajímavostí.

CZ SANCTUARY: AHOJ EMILIE, JAK SE MÁŠ?

Emilie Autumn: Mám se skvěle, protože je čas na čaj a svačinku, takže si užívám. Tedy, ne že by v mém světě někdy nebyl čas na svačinu, ale tahle je speciální už jen proto, že mluvím s Tebou.

CZ SANCTUARY: A JE TO SPECIÁLNÍ SVAČINKA I V NĚČEM JINÉM?

Emilie Autumn: No, kromě toho sedím v posteli uprostřed na kost zmrzlé zasněžené zimy kdesi v Norsku – netuším přesně kde. Všechno, co vím, je, že jsem obklopena stromy a sněhem a mám před sebou ten nejúžasnější šálek anglického čaje, takže zatím celkem fajn den.

CZ SANCTUARY: MYSLÍM, ŽE TĚ PODOBNÉ POČASÍ UVÍTÁ I V PRAZE...

Emilie Autumn: Jo, mám pocit, že pořádný kus světa momentálně prochází tím samým (smích).

CZ SANCTUARY: KDYŽ UŽ JSME NAKOUSLI PRAHU, PAMATUJEŠ SI SVŮJ ZATÍM POSLEDNÍ KONCERT TADY PŘED DVĚMA LETY?

Emilie Autumn: Jasně, moc jsme si to tenkrát užili. Jediná škoda byla, že v Praze je tolik věcí k vidění, ale náš program toho moc neumožnil. Když se podíváš na rozpis našich koncertů, říkáš si, jaká je paráda hrát na tak úžasných místech, ale realita je taková, že z nich bohužel většinou nestihneš vidět vůbec nic. Takže doufám, že se mi tentokrát podaří utrhnout aspoň chvilinku a porozhlédnout se po Praze. Většinou druhá návštěva města bývá o něco klidnější.

CZ SANCTUARY: PODÍVEJME SE TEĎ DO HISTORIE, HRÁVALA JSI S LIDMI JAKO JE BILLY CORGAN NEBO COURTNEY LOVE. KTERÝ Z TĚCHTO HUDEBNÍCH KOLEGŮ TĚ NEJVÍCE OVLIVNIL?

Emilie Autumn: Abych byla naprosto upřímná, nikdo z nich mne neovlivnil z hlediska hudebního, ty věci, které jsem se od nich naučila, jsou spíše praktického rázu. Například, že braní drog je velmi nepřitažlivé a rozhodně Ti nepomáhá při hraní (smích). Tedy ne že bych měla jakoukoliv osobní zkušenost, ale když jsi těmito lidmi obklopen, uděláš si celkem jasnou představu. Navíc je to vysoce výchovný zážitek, který Tě spolehlivě odradí od pokušení drogy vůbec zkusit. Kromě toho jsem se i naučila, jak zvládnout v podstatě všechno, a zejména po zkušenostech s Courtney Love mne už jen tak něco nevyděsí. Nutnost pracovat s Courtney a lidmi kolem ní mne proměnila z mladičké a stydlivé osůbky v člověka, který se zbytečně nestará o to, co někdo jiný říká. V tomhle ohledu se dá říct, že mne tyhle zkušenosti ovlivnily celkem významně, a ve skutečnosti jsem za ně vděčná. 

CZ SANCTUARY: A SLEDUJEŠ JEJICH HUDBU I NADÁLE? NEBO JINAK - JAKOU HUDBU SLEDUJEŠ? POVĚZ NÁM TŘEBA TAKOVÝCH PĚT KAPEL, KTERÉ TĚ AKTUÁLNĚ NEJVÍC BAVÍ...

Emilie Autumn: No, to je trochu problém, protože bohužel většina kapel, kterých si opravdu vážím a jejichž tvorbu miluji, se buď rozpadly, nebo v případě interpretů rovnou umřeli. Je to smutné, takhle jsem prošvihla většinu projektů, které jsem chtěla vidět koncertně. Z živých umělců bych určitě zařadila na první příčky Davida Bowieho. Ale mám ráda i spoustu metalových skupin, třeba Arch enemy, Dimmu Borgir, aktuálně hodně sjíždím DragonForce pro jejich šíleně bombastický a technicky náročný způsob hraní. Mám ráda zejména kytaristy v těchhle odnožích metalu, protože většina praktikuje něco podobného, co jsem dělávala já, když jsem vyrůstala – zavřou se na osm hodin denně do zkušebny, prakticky omezí sociální život a jsou považování za vyvrhele a maniaky jen proto, že chtějí být opravdu dobří a „drhnout“ na kytaru co nejrychleji. Tomu naprosto rozumím, moje cesta vedla podobně - ve světě klasiky je to totiž úplně stejné.

CZ SANCTUARY:  TEDY, SPOJOVAT TVOU HUDBU A METAL BY MNE ASI JEN TAK NENAPADLO...

Emilie Autumn: No, ono když si poslechneš moje instrumentální dvojCD „Laced/Unlaced“, tak na prvním disku najdeš věci hrané v klasickém stylu, zatímco na druhém šílené metalové „drhnutí“ elektrických houslí. Myslím, že zrovna tady je to propojení celkem dobře slyšet, protože je k houslím přistupováno velmi podobně jako k metalové kytaře a taky tak celkem zní.

CZ SANCTUARY: DÍKY ZA NÁPOVĚDU. NICMÉNĚ TY SE NEPREZENTUJEŠ JAKO METALOVÁ UMĚLKYNĚ, ALE JAKO ZÁSTUPCE STYLU "VICTORIANDUSTRIAL", KTERÝ JSI I SAMA VYTVOŘILA. JAK TO CELÉ VZNIKLO?

Emilie Autumn: Já měla vždycky hrozně ráda historii. Fascinovalo mne číst o událostech, které svět dovedly k tomu, jaký je teď. Konkrétně viktoriánská doba mne zaujala proto, že taková spousta věci, které známe a používáme ještě nyní, vznikala právě v tomhle období. Termín „Průmyslová revoluce“ není jen vznešeným pojmem, myslím, že vystihuje naprosto přesně, co se tehdy dělo – rozpad do té doby tradičního dělení sociálních tříd, objevení a zavedení elektřiny, a další věci, které přeformovaly civilizaci jako takovou. Ta doba strhla staré a vystavila nové principy - jedna z takových změn se týkala i předefinování pohledu na duševní choroby, lidské tělo, nebo ženy jako takové.

Z hlediska industriálního mne zajímala ta „industriální revoluce“, její kouzlo a rytmické zvuky – představ si třeba koleso, rytmicky narážející do jiného kusu kovu v továrně, pohánějící nějaké soukolí. Tyhle důmyslné, hlučné a špinavé stroje pracovaly uvnitř továren a lidi si je značně idealizovali, protože se starali hlavně o hezké oblečení a svačinky. Ve skutečnosti je totiž představa téhle skryté mašinérie dost temná, zejména, pokud jsi holka. A právě to se mi líbí, a tak tenhle obraz v kombinaci se společenskými znaky této éry dávám do své hudby, své show a posledně i do knihy, kterou jsem nedávno vydala. Snažím se tak vyvolat stíny této navenek zářné doby, kdy se toho dělo tolik zajímavého, nového a převratného. O tomhle tématu bych ale vydržela mluvit celý rozhovor, takže to ber spíše jenom jako část mé fascinace, či spíše posedlosti viktoriánským obdobím, a touhou spojit jejího ducha s moderními prvky, například s grafikou. Jednoduše řečeno, mým posláním je vzít všechno, co mám ráda, splácat dohromady a zjistit, jestli to funguje. To je ostatně asi jediný způsob jak v současnosti tvořit – spojovat věci, které spolu navenek vůbec spojit nejdou, dokud je k tomu nepřinutíš. To je výzva a vlastně i ta zábava, kterou to s sebou nese.

CZ SANCTUARY: TO VYPADÁ, ŽE MÁŠ CELKEM BLÍZKO KE STEAMPUNKU, URČITĚ HO ZNÁŠ...

Emilie Autumn: Ano, ano. Nikdy jsem sice nebyla součástí téhle scény, ale myslím, že futuristický přístup jejich příznivců ke staromódním vynálezům je okouzlující. Sice moc nečtu fantasy a knihy, které se ke steampunku hodí, ale z hlediska vizáže můžu říct, že se mi to moc líbí. Všimla jsem si, že spousta návštěvníků, kteří chodí na mé koncerty, jsou oblečeni v tomto stylu – brýle jak na řízení vzducholodi, různé mechanické doplňky, a podobně. Určitě jsem si tedy povšimla náklonnosti těchto fanoušků k mé hudbě, show i image, což mne těší.

CZ SANCTUARY: KDYŽ JSME TO TAK ZMÍNILI, JSI SI VĚDOMA TOHO, ŽE BY SE NĚKDO POKOUŠEL TVŮJ STYL A IMAGE NAPODOBIT?

Emilie Autumn: Vlastně ano, to je zajímavá otázka. Nedávno se mi doneslo, že někteří velmi známí lidé používají prvky, které jsou velmi zjevně a nezpochybnitelně převzaté z mých show. Samozřejmě neřeknu kdo to je, protože to není důležité, ale musím přiznat, že mne to překvapilo, neboť jsem si říkala, že nejsem tak důležitá, nebo slavná, aby se mi něco takového mohlo stát. Když se ale ptáš, jsem teď tak trochu v nebezpečné situaci, protože jsem na jednu stranu dost známá na to, aby mne někdo kopíroval, ale na druhou stranu málo známá na to, aby se vědělo, že ty napodobené věci pocházejí ode mne. Musela jsem k tomu postavit smířlivě a uvědomit si, že taková je zkrátka povaha tohohle bussinesu, kdy, když lidé vidí něco zajímavého, si to prostě vezmou a používají. Přesto umělce zamrzí, když se jeho peřím chlubí někdo známý a ještě na veřejnosti. Na druhou stranu se to dá brát i tak, že když už mě někdo kopíruje, asi svou práci dělám opravdu dobře, navíc, když jsem na tom nechala ruce a vybudovala to z ničeho.  A má to i světlou stránku – bude mne to nutit dělat věci čím dál lépe.

CZ SANCTUARY: JE PRAVDA, ŽE TVÉ SHOW JSOU NAPŮL DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ A NAPŮL KONCERT. ZAJÍMALO BY MNE, JAK DLOUHO VÁM TRVÁ PŘIPRAVIT SE SE VŠÍM TÍM MAKEUPEM A KOSTÝMY NA VYSTOUPENÍ.

Emilie Autumn: (smích) To se mění v průběhu let, a jsme čím dál rychlejší, takže teď už nám to zabere tak hodinku a půl. Je to ale tím, že s podobně výpravným představením cestujeme už tři roky a zažili jsme pěkných pár perných chvilek. Určitě si to dokážeš představit: „ Neviděly jste mou řasenku?“ „Já jí mám!“ „Můžu si půjčit Tvou rtěnku?“ „Bože, Ty jsi mi ukradla třpytky!“ Přesně takhle to v zákulisí vypadá, a určitý chaos je tam neustále, k velké nelibosti našeho tourmanagera, který se nás samozřejmě snaží dostat na pódium včas. Ale zlepšujeme se a tvrdě na tom makáme  (smích).

CZ SANCTUARY: ON ŽIVOT POVSTÁVÁ Z KREATIVNÍHO CHAOSU A NE Z APATIE. ALE POVÍDEJME SI O TVÝCH DESKÁCH. POSLEDNÍ, CO JSME OD TEBE SLYŠELI, JSOU DVA ROKY STARÁ EPČKA, NA JEDNOM Z NICH BYLY DOKONCE COVERVERZE. PLÁNUJEŠ NĚJAKÉ DALŠÍ PŘEDĚLÁVKY?

Emilie Autumn: Určitě ano, miluji dělání coververzí, a udělala jsem jich už hodně, a navíc jsem přišla na to, proč mne to tak baví. Když se nad tím totiž zamyslíš, tak být klasicky školený hudebník znamená nedělat zpočátku nic jiného, než učit se hrát skladby někoho jiného, ať už Čajkovského, nebo kohokoliv.  To člověka samozřejmě svádí k tomu danou píseň pojmout po svém. Dává Ti to na jednu stranu i mnohem větší volnost, než psaní vlastních skladeb, protože víš, že ta která píseň je dobrá sama o sobě a nemusíš si tedy dělat starosti se svou vlastní skladatelskou úrovní. Navíc, pokud lidi song znají, tak si ho třeba i hned zazpívají. Jsou stovky písní, které bych moc ráda předělala, připomíná mi to totiž období dvacátých/třicátých let, kdy snad žádný zpěvák nezpíval svou vlastní píseň, a to dokonce ani jména jako třeba Billie Holiday. Skládání hudby a její interpretace byly tehdy dva úplně odlišné tábory. Nic se ale nevyrovná tomu, prezentovat vlastní tvorbu, a proto jsem i odešla od klasiky, kde nikdy nehraješ, ani nezpíváš svou hudbu. Dobře zahrát skvělou skladbu je sice naplňující, ale já prostě potřebuju víc.

CZ SANCTUARY: A PRACUJEŠ TEDY AKTUÁLNĚ NA NĚJAKÉ SVÉ HUDBĚ?

Emilie Autumn: Právě teď ne, hlavně proto, že nemám čas. Jsem už celkem dlouho na turné a ve chvílích volna jsem se soustředila hlavně na psaní knihy, kterému jsem dala přednost před studiovou prací. Možná se chceš zeptat: „Proč?“, takže Tě předběhnu – hlavně proto, že teprve ti, kteří si mou knihu přečtou, doopravdy porozumí, o čem je moje hudba, o čem jsou moje představení a co se stane dál. Bylo zkrátka nutné vydat ji teď hned, abychom se následně mohli přesunout k další kapitole – albu. Ta by totiž měla být zábavná sama o sobě, ale upřímně, nebude dávat smysl, pokud jste neslyšeli předchozí desku „Opheliac“ a nečetli "The Asylum for Wayward Victorian Girls", protože jsou úzce propojené. Vše je podřízeno smyslu „jak se dostanete do ústavu pro duševně choré, už nikdy neutečete“, a ten příběh může pokračovat velmi, velmi dlouho, zbývá se jen přesunout k další kapitole.

CZ SANCTUARY: MŮŽEŠ O TÉ "HUDEBNÍ KAPITOLE" NĚCO PROZRADIT, NEBO JE TO TAJEMSTVÍ?

Emilie Autumn: Ne, nemůžu, zoufale bych vám chtěla prozradit alespoň název desky, ale přísahala jsem si mlčení. Můžu ale říct, že deska bude stále krásná, svůdná, jen o něco krvavější a drsnější, než cokoliv, co jsem dosud vydala. Další kapitola totiž vypráví o tom, co chovanky "Ústavu" udělají, když se dostanou na druhou stranu mříží, jaké to bude, až tihle takzvaní „šílení lidé“ utečou.  I zvukově to bude asi tvrdší a možná i metalovější počin, ale to, co se bude odehrávat dál v příběhu, si to vyžaduje. Na „Opheliac“ už byla naznačena předzvěst dalších událostí a důvody, které vedou k dalšímu vývoji, ale teprve na další desce vypukne opravdová válka proti útlaku a únik ze zajetí.

CZ SANCTUARY:  TO ZNÍ HRŮZOSTRAŠNĚ...

Emilie Autumn: (Smích) Neboj se, slibuji, že to stále bude spousta legrace.

CZ SANCTUARY: ZMÍNILI JSME HUDBU, POZADÍ VICTORIANDUSTRIALU A PŘÍBĚHY TVÝCH DESEK, ALE EMILIE AUTUMN JE I VELMI VIZUÁLNÍ PROJEKT, KTERÝ SI PŘÍMO ŘÍKÁ O ZACHYCENÍ. NEPLÁNUJEŠ NĚJAKÉ VIDEO, NEBO DVDČKO?

Emilie Autumn: To bych hrozně moc ráda, ale abych byla až surově upřímná, jsem a vždycky jsem byla nezávislou umělkyní. Pravda, s velkou podporou lidí okolo mne a těch, kteří se mnou pracují, ale stále je všechno, co dělám, hrazeno z mých osobních finančních zdrojů, kterých jsem nikdy neměla tolik, kolik jich bylo zapotřebí k tvorbě videa – zkrátka luxus, jenž jsem si nemohla dovolit. Ale situace se pozvolna lepší. Pokud si přečtete knihu, zjistíte, že je psaná hodně podrobně a má čtenáři vykreslit život v ústavu pro duševně choré co možná nejbarvitěji. Přesto je ze všech cest, jak oslovit, vizuální stránka nejpůsobivější, a tak bych ráda vzala své posluchače do útrob "'Ústavu" i obrazem. Je to trochu tajemství, ale řeknu Ti ho – zanedlouho začnu pracovat na videu k písni „Liar“, což by mohla být další velká změna ve vnímání příběhu. 

CZ SANCTUARY: PODLE TOHO, CO JSI UŽ O DĚJI PROZRADILA, TO BUDE ASI PĚKNĚ PONURÝ GOTICKÝ ROMÁN. COŽ MNE PŘIVÁDÍ K OTÁZCE - CÍTÍŠ SE SPOJENA S GOTICKOU SUBKULTUROU?

Emilie Autumn: Do jisté míry ano a do jisté míry ne. Myslím, že nedělám tradiční „gotickou“ muziku, a stejně tak na pódiu není téměř nic černého (převažuje růžová, bílá a jiskřivá červená). Ale, pravda, hudba je sama o sobě velmi, velmi temná, zvlášť, když se zaposloucháte do textů. Asi i proto je vyvažuji těmi jásavými barvami, čajíčky, koláčky a podobně, aby se daly strávit. Právě tady to spojení s gotickou scénou vnímám asi nejsilněji, neboť její zástupci dokáží mou hudbu opravdu pochopit. Navíc velmi oceňuji smysl pro detail a eleganci jejich módy, kterou považuji za okouzlující. Jsem proto nesmírně ráda, že je naše fanouškovská základna bohatá na goths, neboť s nimi cítím spříznění, mají můj respekt a vážím si jich jako příznivců o to víc, že nejsem tradiční „gothic“ umělkyně. Ve skutečnosti bych se nedivila, kdyby nás někdo zařadil spíš pod „glam rock“ s tou spoustu třpytek, které používáme. Ale líbí se mi, že ani s tím nemají tito posluchači problém a berou to s humorem, že si například vezmou růžové tričko s nápisem „růžová je nová černá“. Sdílíme toho tedy hodně, nejen silný vizuál, který tvoří velkou část základů gotické kultury, ale i nadhled, kdy sice víme, že věci v mé hudbě jsou dost pochmurné, ale stále se tomu můžeme zasmát a užít si tenhle vtípek spolu. To je velká vzácnost a mám pokaždé radost, když vidím ty gotické kluky a holky na koncertě, jak se usmívají a naslouchají, i když jim neservíruji tu „klasickou gotiku“ – a kdo ví, třeba se tím rozšiřují i jejich vlastní hudební obzory.

CZ SANCTUARY: KDYŽ JSI ZMÍNILA TY "GOTICKÉ KLUKY A HOLKY", ŘEKLA BYS, ŽE MÁŠ OBECNĚ VÍC MUŽSKÝCH, NEBO ŽENSKÝCH FANOUŠKŮ?

Emilie Autumn: To je skvělá otázka, protože jsme o ní mluvili celkem nedávno. Když jsme přijeli před nějakými třemi lety poprvé do Německa, přišly hlavně gothic slečny v překrásných róbách, které nalákala naše show a vizuál. Když jsme se pak do Německa vrátili, přivedly s sebou tyhle slečny i své kluky, a ti s sebou příště vzali kamarády. Teď už kluci (a muži obecně) chodí sami, protože vědí, že to, co děláme, vůbec není jen nějaká „holčičí záležitost“ a že sledovat partu dobře vypadajících holek v provokativních šatech a korzetech, má taky něco do sebe. Dostali jsme se tedy na čísla, ve kterých nejméně 50% našich fanoušků tvoří muži. To je něco, co jsem nikdy nečekala, ale jsem šťastná a hrdá, že tomu tak je, že se nenechali odradit tou „ryze dámskou“ nálepkou a zjistili, že je to vlastně fajn. Dokonce bych řekla, že poslední dobou vedou na počet pánové.

CZ SANCTUARY: A NEMĚLA JSI S NIMI NĚKDY NĚJAKOU NEPŘÍJEMNOU ZKUŠENOST? MYSLÍM TŘEBA, ŽE BY TI DĚLALI NÁVRHY A PAK SE CHOVALI JAKO HULVÁTI, KDYŽ ZJISTILI, ŽE NEMÁŠ ZÁJEM?

Emilie Autumn: Já si myslím, že na každého, kdo je aspoň trošinku známý, a nemusí být hned neuvěřitelně slavný, se automaticky nalepí šmíráci a další podivná individua. Tihle lidi Tě sledují, zjistí si, kde bydlíš, dělají různé nepříjemné věci, nebo se Tě rovnou pokouší unést. S tím bohužel mám já, i holky, které se mnou vystupují, bohaté zkušenosti. Najdou se i fanoušci, kteří se vplíží do šatny a ukradnou Ti kousek oblečení, nebo nějakou rekvizitu, aniž by si uvědomili, že každičká věc má své místo, svou symboliku a že většina kostýmu je neocenitelná, nenahraditelná a vyrobená vlastníma rukama. Ač je velmi malé, bohužel stále existuje procento příznivců, kteří se zblázní, překročí bariéru slušnosti a dělají tyto hrubé věci. Tahle situace mne dokonce začala znepokojovat natolik, že jsem přemýšlela o variantě úplně s Emilie Autumn přestat, ale nakonec jsem si uvědomila, že je těchhle pokřivených lidí jen zlomek. Pro člověka je prostě obecně jednodušší soustředit se na ty špatné věci, protože když Ti někdo řekne něco milého, trvá ten pocit jen pár vteřin, ale když je na Tebe někdo opravdu zlý, pamatuješ si to až do konce života. S odstupem jsem si tak uvědomila, že 99% fanoušků chce slyšet mé písně, chce být na chvíli součástí mého světa a že jsou to lidi neuvěřitelně milí, loajální, milující a podporující. To mi pomohlo tyhle těžké časy překonat.

CZ SANCTUARY: TAK SE SOUSTŘEĎME NA TY VESELEJŠÍ VĚCI - TY JSI ZPĚVAČKA, SKLADATELKA, BÁSNÍŘKA, MULTIINSTRUMENTALISTKA, PERFORMERKA, TANEČNICE, NEDÁVNO JSI VYDALA SVOU PRVNÍ KNIHU, KTEROU JSI NAPSALA I ILUSTROVALA... CO BUDE DÁL? CHYSTÁŠ SE TŘEBA NA HERECKOU, NEBO REŽISÉRSKOU DRÁHU?

Emilie Autumn: Vezmeme to trochu odjinud - víš, co byste mohli předat svým čtenářům? Že by mi udělali velikánskou radost, kdyby si mohl každý z nich koupit tak padesát, až sto výtisků mé knihy. O co jde? Potřebuji, aby se "The Asylum for Wayward Victorian Girls" dostala na špičku žebříčku nejprodávanějších knih New York Times, protože pak už by bylo velmi jednoduché ji adaptovat pro film. Máte to v rukou, milí čtenáři – pokud chcete tenhle film vidět, kupte si padesát až sto knížek a určitě to vyjde (smích). Můžete si jí pořídit třeba v sobotu na našem koncertě, pokud jste si jí ještě neobjednali z USA. V únoru by se ale měla objevit konečně i v distribuci v Evropě. Ale to je samozřejmě legrace, jak už jsem řekla, jde hlavně o to, že díky knize se fanoušci mnohem lépe dostanou i do našeho koncertu, a ocení jej. Myslím totiž, že i když si mnozí posluchači myslí, že vědí, o co jde, nemají ve skutečnosti tušení, co náš „Ústav“ doopravdy skrývá.

CZ SANCTUARY: OKAY, MÁŠ JEŠTĚ NĚJAKÉ DALŠÍ POSELSTVÍ PRO ČTENÁŘE CZ SANCTUARY, NEBO PŘÍMO PRO SVÉ ČESKÉ PŘÍZNIVCE?

Emilie Autumn: Ne, že bych byla plná nějakých moudrostí, ale věc, ve kterou osobně velmi silně věřím, zní takto: „Nemůžete čekat, že se cokoliv nějakým kouzlem stane jen proto, že si to přejete, nebo že to někdo udělá za vás. Pokud chcete být třeba muzikant, nebo obecně uspět v čemkoliv a stát se tím, kým chcete, musíte se připravit na to, že budete dřít, dokud vám nezačnou krvácet ruce, než začnete někoho zajímat.“ Tohle je rada, kterou se řídím. Navíc je ale potřeba být něčím zajímavý, protože i když budete pracovat opravdu tvrdě a nebudete ničím zajímaví, proč byste měli někoho zajímat – a to platí i pro ty nejlepší muzikanty. Chápu, že asi neříkám zrovna návod, jak toho docílit, ale na ten už si musíte přijít sami a být dost odvážní na to vyjít s ním ven. No a co se týče vzkazu přímo pro moje české posluchače, říkám: „Nepřestávejte šířit mor, abychom získali co nejvíce těch, kteří si s námi můžou zazpívat ty opravdu důležité písně, a třeba aby se i podařilo natočit ten film.“

CZ SANCTUARY: POKUSÍME SE TUTO ZPRÁVU V POŘÁDKU PŘEDAT. DÍKY MOC ZA VÝŽIVNÝ ROZHOVOR A UVIDÍME SE V SOBOTU.

Emilie Autumn: (Smích) Já vím, že to nebude jednoduché, ale máte mou naprostou důvěru, že se vám to podaří. Já děkuji, že jste se mnou strávili svačinu a v sobotu na viděnou.

mohlo by vás také zajímat

Podívejte se na nové video Emilie Autumn

Nová deska Emilie Autumn konečně vyjde

Report z pražského a bratislavského koncertu Emilie Autumn

Emilie Autumn, Ogre a tvůrci Repa v novém hororovém muzikálu