Anna-Varney Cantodea vynáší z hlubin hrobek svou třináctou hudební obětinu. Jaká je?
Sopor Aeternus & The Ensemble Of Shadows – The Spiral Sacrifice
Vydal: Apocalyptic Vision (78 min)
Kdyby nebylo lidí, nečekali bychom na novou desku Sopor Aeternus & The Ensemble of Shadows tak dlouho. Na druhou stranu, kdyby nebylo lidí, nedočkali bychom se jí vůbec. Anna-Varney Cantodea to totiž tentokrát postavil(a) jasně – buď se na natočení a vydání novinky „The Spiral Sacrifice“ podaří vybrat finance za pomoci crowdfundingu, nebo deska nevyjde vůbec (psali jsme o tom i u nás na webu). A přestože je Soporovská komunita své androgynní bohyni hluboce oddána, trvalo jí rok (od poloviny prosince 2016), než se podařilo potřebnou částku poskládat.
Nicméně díky každému z nich (a z vás, pokud patříte mezi mecenáše) mohl(a) Anna-Varney vyrazit začátkem prosince loňského roku do studia a během jediného týdne album nazpívat. A kdo ví – možná právě ten jeden jediný týden na zpěvy vysvětluje jeden z hlavních rysů „The Spiral Sacrifice“ – citelnou dominanci instrumentální složky nad zpívanými skladbami.
Ony tedy kompozice Sopor Aeternus nikdy nebyly zpívánkami od kraje do kraje a na dlouhé suity s délkovým průměrem nad 5 minut, vytyčující velké pole osamělým nástrojům, jsme zvyklí. Nicméně na „The Spiral Sacrifice“ jsou klasická soporovská hudební díla proložena dalším devaterem dvou až čtyřminutových instrumentálek, díky čemuž se tracklist rozrostl na 19 položek (což může slabší povahy poněkud vyděsit). Jestli to byl záměr, nebo jen nedostatek času dodělat zpěvy i do ostatních skladeb, ví jen ánsámbl stínů. Ať už je to jakkoliv, výsledek tím pádem působí poměrně soundtrackově, což je výhodou i prokletím alba a zároveň otázkou osobního vkusu každého posluchače, zda na tuto hru přistoupí, nebo nikoliv.
Tedy přiznejme si, že kromě naprostých nadšenců se zřejmě nenajde mnoho takových, kteří by si víc než jednou sedli do křesla, nalili skleničku absinthu a se zavřenýma očima se opakovaně nechali 80 minut jen prostupovat hudbou. Na druhou stranu jako podkres k vlastní třeba vizuální či literární tvorbě funguje „The Spiral Sacrifice“ díky tomuto rysu výborně. Má dynamiku, vývoj, různé zvukové polohy, zajímavé aranže i melodie. A Anna-Varney mne netrestej, tohle album by geniálně zafungovalo třeba i jako soundtrack k nějaké středověké/upírské RPG hře.
Jestli totiž Sopor Aeternus něco bez debat umí, je to vytvořit atmosféru a pod ní nechat kvasit kompaktní celek. Arzenál zvuků se za 4 roky od „Mitternacht“ příliš nezměnil (kdybychom chtěli být jízliví, mohli bychom snadno říct, že se vlastně zásadněji nezměnil za poslední dvě dekády) a tak opět dostáváme na náhrobek položenu umírající květinu poskládanou z cembala, žesťů, zvonkoher, smyčců a pochopitelně i zvonu umíráčku nebo charakteristického Soporovského skuhrání. Poměr jednotlivých nástrojů určuje i práci se žánrem, takže tu máme funerální komorní neoklasiku v kusech jako „I Cannot Go Back to the Way i Was“ (kde to ke konci rozbije bicí souprava) nebo „The Broken and Shattered“ s vášnivými tahy smyčců, mezi kterými se proplétají podivní ozvěnoví duchové.
Dočkáme se ale i častějších poloh poháněných tklivými klarinetovými žalmy („Where the End Begins“), které nás stejně jako v „There are Scars in the Evening Sky“ (a části „Through The Forest Wondrously“ či motivu „At Sunset Through the Fileds Aflame“) zavanou až k sefardské hudbě (stejně jako na „Mitternacht“, kde jsme se dočkali i Soporovské verze klasické „La Prima Vez“). Zde ovšem samozřejmě zahaleny rubášem dulcimerů, osudových ran kotle a nemilosrdným bitím hrany. Ke slovu se dostanou i středověké nástroje – od typického cembala přes flétničky, dudy a dulcimerové tónopády až k niněrovému orání, které zanechá brázdu v srdcích milovníků medieval žánru (třeba v „In the Company of Beasts“).
Sopor Aeternus –The Spiral Sacrifice
O zásadnější ukročení z lety vyšlapané cestičky mezi hroby se postará například jedna z nejvýraznějších skladeb desky „I Am Done With Men“, která svou chmurností připomíná zlaté časy desky „Es Reiten Die Toten So Schnell“ a elektronické experimentování její následovnice „La Chambre d'Echo“. A navíc se tu Anna-Varney pouští do nezvyklých hlasových hloubek (s velmi působivým výsledkem). Podobně zajímavým budíčkem je i smyčcové burácení s divošskými rytmy v „At Sunset Through the Fields Aflame“, které do tvorby Sopor Aeternus přináší až nečekanou rasanci. A téměř rockové podání dělá z „Light In The Attic“ snad vůbec nejpřístupnější skladbou projektu za poslední dobu. Taková „When You Love a Man“ zase zaujme převlékající se houpavou melodickou linkou, poskakující mezi obelisky dechů a smyčců až k šikovně vybraným synťákům.
Čili ano, nápadů a snah o vykročení mimo komfortní zónu není na „The Spiral Sacrifice“ málo, jen se v prostorách velké stopáže možná tak trochu ztrácí. Nebo že by byly záměrně poukrývány tak, aby je posluchač objevoval s dalším a dalším poslechem?
Na „The Spiral Sacrifice“ tedy nejspíš nebude panovat jednotný názor. Částečně pro jisté nároky, které klade na posluchače, a částečně kvůli přímé úměře počtu poslechů s výší hodnocení. Po překonání prvního pocitu neprostoupitelné 80minutové hmoty se totiž časem začnete ve skladbách orientovat a jednotlivé kusy odhalí skladatelské i muzikantské finesy – tu melodická kudrlinka, tu souzvuk zajímavých nástrojů, tu změna aranže nebo rytmická hrátka (třeba „Ein freundlich‘ Wort einst unverhofft“, která dostala hravější swingovější feel než původní verze z "Travellera"). A pak budete chtít objevovat víc. Zároveň už budete vědět, které kusy případně přeskočit.
Čili ano, celkově není novinka takový chmurný žnec jako třeba „Es Reiten Die Toten so Schnell“ nebo diptych „Dead Lover’s Sarabande“, ani větší experiment typu „La Chambre d'Echo“, kde se více laškovalo s elektronikou. Nejblíž má čerstvé tělo na márách k období desky „The Inexperienced Spiral Traveller“. A ne náhodou. Právě na tomto albu z roku 1997 byste totiž mohli vystopovat některé melodie či skladby, které Anna-Varney opucoval(a), překopal(a) a šoupl(a) na „The Spiral Sacrifice“ (možná odtud pramení ta „spirální“ shoda v názvech). Zde jsou ovšem motivy posíleny zkušeností dalších devatenácti skladatelských a aranžérských let, které se v tvorbě Sopor Aeternus v nejlepším slova smyslu otiskly.
Pokud tedy máte čas a chuť objevovat nové hudební smutky Anny-Varney, nebo se jen poohlížíte po vhodném hudebním doprovodu pro vlastní kreativní činnost, zaslouží si „The Spiral Sacrifice“ šanci. Vrátí vám to.
Hodnocení: 80 %
Tracklist:
Komentáře
Super, deska vypadá opravdu dobře a už se těším, jak si ji poslechnu, osobně mám nejradši od "Aničky," The Inexperienced Spiral Traveller, kde dost pracuje se středověkými hudebními motivy. Škoda, že má na některých svých věcech dost nechutný design, což bude zřejmě i případ nového alba, esteticky mi to k ní a k její hudbě nejde, třeba jako toto:
https://dunkel17.deviantart.com/art/Sopor-Aeternus-259207038
Jako vždy přenádherné album na půlnoční poslech :-)
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.