Depechemode.cz | 19.03.2010 14:26

19. březen 1990, v Československu se většina tatíků chystá slavit oblíbený místní opilecký svátek, ale pro milióny fanoušků Depeche Mode, těch z roku 1990 i těch budoucích, se tento den stal naprosto z jiného důvodu posvátným.

Nezávislé vydavatelství Mute Records Limited právě v tento den vydává album, které se stane symbolem dokonalosti, album, které Depeche Mode vynáší na naprostý vrchol jejich kariéry. Album, kterého se v pár měsících po vydání prodá 6 milionů kusů, a dnes prodejní čísla Violator dosahují až ke 12 milionům.

Depeche Mode pracovali na tomto albu od května do prosince roku 1989, připravili mu půdu velmi úspěšnými singly Personal Jesus a Enjoy The Silence, ale to co způsobili vydáním desky s "metalovým titulem" bylo neuvěřitelné a nepopsatelné. Vše začalo už v předvečer vydání ve Spojených státech, v Los Angeles. Depeche Mode chtěli uspořádat k propagaci alba podpisovou akci, ale šílenství, jež způsobili čtyři podivní Angličané v prodejně desek Wherehouse, nemohli uvěřit ani otrlí američtí novináři:

Zprávy News 9 - odpoledne
"Je tu slyšet pochodující fanoušky v úplně celém "Beverly Center Area" Fronta teenagerů se táhne přes 15 bloků. Omdlívají jako za Sinatry a extáze překonává doby Elvise a Fab Four. Depeche Mode jsou dnes číslo 1."

Zprávy News 7 - odpoledne
"Během deseti let vydali 22 singlů a teď jsou Depeche Mode pojmem progresivního techno popu. Dnes se představují na autogramiádě v prodejně desek v západním Los Angeles. To přitáhlo tisíce fanoušků, kteří chtějí vidět své idoly. Někteří zde dokonce čekali přes noc."

Zprávy News 9 - večer
"Nikdy jsem nic takového neviděla, děvčata pláčou, chlapci utíkají za limuzínou kapely. Policie říká, že je zde snad 15 000 mladých příznivců Depeche Mode!"

Zprávy News 13 - večer
"Policie zasahuje proti výtržnostem v Beverly Center, je několik zatčených, skupina opustila autogramiádu velmi rychle. Tak tohle jsme nezažili od dob Beatles."

Album Violator, vás roztančí už úvodním pulsujícím rytmem "World In My Eyes", která patří mezi skladby, jež nesou výrazný otisk práce Alana Wildera a Marka Ellise, který k ní říká:
"Dostali jsme se k práci na "World In My Eyes", začali jsme vylepšováním demosnímku a pamatuji, že jednu noc jsme šli ven, chodili jsme společně večer docela často, no a já jsem se bavil s Davem a Alanem, a oba cítili, že je tam něco brzdícího na v té písní, že celkové vyznění není nejlepší. Řekl jsem,: Fajn rozumím tomu co říkáte." A Druhý den ráno přišel Mart s Fletchem za mnou a říkali úplně to samé. Proto jsem řekl:" Jestliže jsou všichni nespokojení směrem, kterým se ta skladba ubírá, fajn, tak to všechno zahodíme a zapomeneme" A potom jsem s Alanem strávil půl dne a zkoušeli jsme různé nápady, basovou linku a tu píseň jsme úplně předělali, no a potom přišel Dave a Martin a byl to pro ně docela šok."
Následuje vzrušující a nakažlivá "Sweetest Perfection", která s každou přidanou linkou a smyčkami živých bicích vás více a více vtahuje do svého zdánlivě sladkého světa. Vzápětí je vystřídána prvním singlem "Personal Jesus", který se už během několika měsíců před vydáním studiového alba stal symbolem opravdu nových Depeche Mode. To skladba "Halo" nikdy jako singl nevyšla, a tak zůstává jedním z ukrytých klenotů, s textem o pokušení a hříchu, "který stojí za to", je jedním z opravdových vrcholů alba Violator i tvorby Depeche Mode vůbec. První strana desky je uzavřena ševelením hoboje protkané "Waiting for the Night", když Dave a Martin společně zpívali ve studiu tuto skladbu, stáli kolem nich jejich kolegové ze skupina i spolupracovníci a jedním slovem vydechli "wow", mnozí z nich studiový duet Martina a Davea ještě po letech uváděli, jako "největší zážitek práce pro Depeche Mode". Píseň víry v zapomnění neztratila nic ze své naléhavosti ani po 20 letech.

Druhou stranu otevírá monumentální hit kapely Enjoy The Silence, který zná i ten, kdo o Depeche Mode nikdy neslyšel, možná ještě zajímavější písní je ale následující Policy of truth, která vás uhrane skvělým kytarový riffem a naprogramovanými bicími, píseň za jejíž text, vypovídající o problémech mladých lidí dostal Martin ocenění. (Podobně jako za Enjoy The Silence). Policy of truth byla velmi obtížná pro konečný mix, a slavný "krafwerkovský" spolupracovník Francois Kevorkian ji věnoval velmi dlouhou dobu, dokud nebyl s výslednou podobou spokojen. V "Blue Dress" načichlé "modrosametovým" voyerstvím, nás Martin opět zatahuje do světa svých obsesí...a skvěle připravuje finále pro jeden z dalších vrcholů desky, skladbu "Clean". Ponurá píseň, v níž se zpěvák zapřísahá, že už se změnil a stal se očištěnou bytostí, s hlasem znovu na heroinu závislého Dave Gahana zní až sebeironicky...přesto a nebo právě proto se jedná o nádherný vrchol... nádherné desky.

9 skladeb, 47 minut hudby. Pop ve své naprosté dokonalosti.

Martin L. Gore (2007): "Když se ohlédnu za všemi našimi alby, tak musím vybrat právě Violator jako moje nejoblíbenější."

Neil Tennant (Pet Shop Boys): “Když jsme poslouchali Violator od Depeche Mode, tak jsme skutečně žárlili, jak velmi dobrá deska to je"

Corey (Slipknot): "Když jsem vyrůstal, bylo album Violator od Depeche Mode tím, co mi pomáhalo ta léta přežít."