Sepsal:Paesant

Přestože návštěvnost akce byla ohrožena paralelně probíhajícími parties podobného ražení a na začátku to v Matrixu zelo prázdnotou, v průběhu dorazilo několik desítek lidí. A i když by si EPF každopádně zasloužil hojnější účast, naše neveliká česká scéna přišla podpořit v rámci možností celkem početně a ukázalo se i několik tváří ze sousedních zemí. Začátek psaný na osmou hodinu se tradičně musel z technických důvodu o nějakou dobu posunout. To způsobilo menší útrapy pro ty, kteří přišli na čas a museli tak nechtěně odposlouchat playlist zahajující formace při zvučení v ne příliš vydařeném zvukovém provedení. Alespoň jsme stihli pozlobit žaludek specifickým matrixovským sortimentem piva a když už to vypadalo, že se začíná doopravdy hrát odebrali se blíže podívat se na nový objev české scény.

Jungle Rats - startující synthypop s rockovými prvky

Mladý projekt kolem baskytaristy Adama ze stále úspěšnějších Tear odstartoval na Electro Prague 8 (možná úplně poprvé, zdroje neuvádí) svojí dráhu na české elektronické scéně. Představili se ve složení Sarka, Klarka - vokály, Adam - baskytara, Tomas - kytara. Na skupinu padlo menší prokletí v podobě tragického zvuku provázejícího celé vystoupení a tak původní schémata skladeb, která jsou slyšet z nahrávek, téměř úplně zanikla a ublížila původně dobrému konceptu ve stylu progressive - electro. Ač jednotliví členové oplývají bezpochyby hudebním talentem, ve výsledné zvukové fůzi se posluchači samostatné nástroje a vokály zjevovaly v nepohodlných mírách decibelů a díky zpětné vazbě daly uchu opravdu zabrat. Místo progresivní elektroniky se díky ztlumeným samplům a beatům linul spíše synthpop s přeřvanou kytarou připomínající syrový zvuk českých punkových kapel začátku 80.let. Nicméně pokud byl posluchač schopný zatnout zuby a zvukovou stránku překousnout, samotná struktura skladeb a potenciál kapely mohou do budoucna sklidit úspěch.

Kolem deváté hodiny konečně začal Matrix působit plnějším dojmem a když se začali připravovat potomci černobylské katastrofy, ukrajinští Error:Genesis, počet zvědavých pohledů v publiku narůstal.

Error:Genesis - Industriální výplach postapo nadšenců ze zamořené krajiny

Není nad pořádnou dávku ostrého, přímého industrialu a skupina, která se prezentuje nejen tímto stylem, ale také náležitou image a navíc pochází z (U)krajiny, ve které se vesele prohání šestinozí jeleni, to slibuje mnoho! Error:Genesis jsou v domovině na předním žebříčku EBM kapel a i když se zúčastnili sousedního WGT, u nás vystoupili poprvé a předem doufám, že ne naposledy. Svého kytaristu sice zřejmě museli nechat doma, ale i přesto dvojice Alexander Morte za klávesy a Gargoyle za mikrofonem předvedli ve svém žánru téměř perfektní show. Ne že by snad jejich hudba byla nějakým převratným objevem, dala se velmi rychle zhodnotit jako méně agresivní Alien Vampires či podobné formace, nicméně jejich nasazení a vystupování budilo pozitivní dojem. Na začátku se stylově celý klub zamlžil světly nazelenalou mlhou, takže na podium nebylo ani vidět. Potom se spustilo klasické postapokalyptické intro a na chvíli jste si mohli připadat jak na nočním výletě s vyhlídkou z reaktoru 4. Playlist párkrát odskočil jak do měkčích, tak tvrdších - až vysloveně "tekkno-beat" poloh, takže o zábavu nebyla nouze. A pokud se někdo přeci jen nudil, jistě ho ze židle popohnal cover na známý diskotékový hit předchozího desetiletí "Eins, Zwei Polizei..." v ještě více komicky působícím EBM provedení.

Poté co z podia zmizel poslední barel toxického odpadu se Error:Genesis odebrali bratříčkovat mezi publikum a místo za mikrofonem na chvíli přebral Mirage. To proto, aby ke zklamání všech oznámil smutnou zprávu - Magnetik z důvodu nespokojenosti se špatným aparátem vrátili peníze, sbalili Verneovky a vytratili se. Při jejich velmi nízké frekvenci koncertování je to opravdu škoda a doufejme, že až se příště v Praze objeví, budou místní zásuvky připravenější. Na druhou stranou díky tomu dobrou zprávou pro ty, kteří se nadchli pro následující projekt bylo, že vzhledem k absenci Magnetik, měli Days of Fate mnohem delší prostor pro vystoupení.

Days of Fate - Alternativní synthy kytarovka, která pohla večerem

Ač už můžeme jakkoliv pochybovat o originalitě žánru, se kterým se předvedli drážďanští Days of Fate, jejich show přišla právě vhod a publikum zhrzené odchodem Magnetik až nečekaně rychle rozproudila. Muzikantská preciznost a schopnost perfektní komunikace s davem je jasným odrazem toho, že kapela se na scéně pohybuje už přes patnáct let a v Německu má mnohačetnou fanouškovskou základnu. U nás jsme ale jejich jméno doposud mohli zahlédnout pouze na plakátech zahraničních festivalů velikosti Wave Gothic Treffenu a až tento rok měla česká scéna tu čest je poznat osobně. Mou pozornost si získali ve chvíli zvukové zkoušky bubeníka, který v jejich sestavě ani nebyl zmíněn. Svými schopnostmi, které vnesl do jinak možná dynamicky omezené formace se silně zasadil na energii, která z celé show nepřetržitě sálala. Hlavními aktéry v otázce nadšení publika ale bezpochyb byli dva vystylovaní zpěváci Torsten a René, pro které v Německu určitě zaplálo nejedno dívčí srdce. Kapela tak zajisté patří k těm vizuálně zajímavým a dobře zapamatovatelným po stránce oka, protože jak jsem zmínil na začátku - i když svou muziku hrají přesně a dokonale, kapel tohoto žánru bychom zvláště na území spolkových republik našli celá kvanta. Playlist i s přídavky zabral něco málo přes hodinu režie EPF. A protože nejen na straně posluchačů, ale i samotných Days of Fate bylo vidět stále velké zapálení, nikdo si ani příliš na toto probuzení festivalu nemohl stěžovat.

Anhedonia - audiovizuální neklid

Sobotní elektrovečírek uzavřel one-man projekt Vojtěcha Smetany, jehož název Anhedonia už se na poli domácí alternativní elektroniky dostal do pozice "must to know". I když někomu mohlo připadat mírně nestrategické umístit notebookového umělce v režii kapel na konec po velmi živé show Days of Fate, nicméně ne vždy platí rovnice člověk+notebook = příliš nezáživná a uspávací kombinace v poměru se "živou kapelou". Anhedonia zaujme jak nenáročné posluchače co si potrpí na to, aby hudba byla progresivní a držela chytlavý beat, ale i zběhlejší fanoušky dark electro/industrial svojí atmosférickou mystičností, bizarními melodiemi i špinavým chemickým ruchem. Definitivní podobu Anhedonie ale pomáhá dovytvářet vizuální experimentátor Lukáš Shiva, který jí posouvá nad měřítko pouhého hudebního zážitku. Těžko popisovat, doporučuji navštívit příští vystoupení a udělat si obrázek osobně.

Škoda jen, že vzhledem k tomu, že časově jsme se s tímto vystoupením přesunuli již do brzkých ranních hodin a energie po víkendovém partyování nebylo nazbyt, byli jsme nuceni akci opustit předčasně. Tudíž nemohu zhodnotit Dj set, který následoval. Vypůjčím si ale slova naší milé kolegyně z yesternight.pl, která o něm napsala žel pravdivé "the way it always looks in Prague - no wild crowds at the dance floor ;)" ... aneb "vypadalo to tak jak to většinou v Praze vypadá - žádné divoké davy na tanečním parketu" .

Fotoreport: http://galerie.sanctuary.cz/thumbnails.php?album=48